ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.204.2005.1
sp. zn. 4 Tz 204/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných M. L. a J. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005, jenž rozhodoval jako soud stížnostní v trestní věci obviněných vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 4/2005, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Obvinění M. L. a J. L. byli stíhání obžalobou státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 KZv 7/2005, pro útoky kvalifikované jako pokračující trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., přičemž společně se měli dopustit útoků pod body 1, 3, 6) obžaloby a sám obviněný M. L. pod body 4, 5) obžaloby a sám obviněný L. pod bodem 2) obžaloby. Těchto jednání se měli obvinění dopustit tím, že v průběhu měsíce listopadu 2004 v L. – L., okres J., v bydlišti nezletilého M. N., na J. ulici, od něj převzali nejméně 8 ks bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, vzor 1996, z toho nejméně 6 ks sériového čísla E a 2 ks sériového čísla E a přesto, že věděli, že jde o padělky, které nezletilý M. N. vyhotovil na svém multifunkčním zařízení zn. Hewlett Packard K 80, je následně použili k platbám za zboží a služby takto: 1. v průběhu měsíce listopadu 2004, oba obvinění společně v O., okres J., předali 2 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč sériového čísla E, M. B., aby pro ně za částku 2 500,- zakoupil automobil od J. V., a když poté J. V. bankovkami získanými za prodej auta platil na Finančním úřadě v J. a v OD B. J. zjistil, že jsou padělané,
2. dne 26. 11. 2004 v době od 13.00 hod. do 17.00 hod, obviněný J. L. sám v J., v novinovém stánku v B. ulici, majitele M. B., postupně platil 2 ks padělků bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sériového čísla E,
3. dne 1. 12. 2004 kolem půlnoci, oba obvinění společně při jízdě osobním automobilem předali v J. na Z. n. před barem J. 1 ks padělané bankovky v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sériového čísla E, P. M., aby nakoupil cigarety a alkoholické nápoje, přičemž při placení v baru po zjištění, že bankovka je padělek, byl zadržen Policií ČR,
4. dne 5. 12. 2004 ve večerních hodinách obviněný M. L. sám v J. v restauraci U D. na L. ulici předal k zaplacení útraty padělek tisícikoruny sériového čísla E, L. K., která tam byla společně s ním, a sám odtud odešel, přičemž padělek byl identifikován dne 6. 12. 2004 v K. b., a. s., pobočka Š., když jím majitelka restaurace Z. P., zaplatila plyn,
5. v průběhu měsíce listopadu 2004 obviněný M. L. sám ve svém bytě v L. – L., okres J., předal nezletilé V. S., 1 ks padělku bankovky v hodnotě 1 000,- Kč, sériového čísla E, která jím prostřednictvím J. B., zaplatila jízdné taxikáři P. K., který padělek předal své bývalé manželce jako součást platby výživného a tato s ním dne 7. 12. 2004 hradila útratu v prodejně J. Ž.,
6. v době od 29. 11. 2004 do 5. 12. 2004 v J. oba obvinění společně zaplatili jízdné za poskytnutí taxislužby J. F., 1 ks padělku tisícikorunové bankovky sériového čísla E.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 46 T 4/2005, bylo v této trestní věci obviněných rozhodnuto podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření.
Proti uvedenému usnesení si státní zástupce podal stížnost, o níž rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který ji usnesením ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., jako nedůvodnou zamítl.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005 k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných M. L. a J. L. Napadeným usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněných.
V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že vrchní soud při svém rozhodování nepřihlédl ke skutečnosti, že obhajoba obviněného J. L. byla v přípravném řízení řádně zajištěna. Ode dne 1. 2. 2005, kdy bylo vůči tomuto obviněnému zahájeno trestní stíhání, měl J. L. řádně ustanoveného obhájce, a to JUDr. J. H., který povinnosti vyplývající z obhajoby plnil. Jmenovaný se zúčastnil výslechů svého mandanta a stejně tak dalších úkonů přípravného řízení. Spoluobviněnému M. L. byl ustanoven jako obhájce Mgr. P. H., advokát z téže advokátní kanceláře jako JUDr. J. H. Jelikož Mgr. H. obhajobě obviněného M. L. nevěnoval patřičnou pozornost, bylo nežádoucí, aby nadále obviněného v trestním řízení obhajoval. Stalo se tak z důvodu, že Mgr. P. H. se nezúčastnil výslechu obviněného M. L. před vyšetřovatelem dne 1. 2. 2005, jakož i výslechu před soudcem, který rozhodoval o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby. Došlo proto ke změně obhájce, a to mimo jiné i na základě žádosti obviněného M. L. Obviněného M. L. pak ode dne 8. 3. 2005 zastupovala obhájkyně JUDr. J. B.
Dále ministr spravedlnosti zdůraznil, že nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o tom, že od samotného počátku trestního řízení byla mezi obviněnými kolize zájmů, a proto nemohl obviněného M. L. v substituci obhajovat dne 1. 2. 2005 JUDr. J. H. namísto Mgr. P. H. I když obviněný L. vyslýchaný po obviněném L. zpočátku ve své výpovědi trestnou činnost popíral, na konci svého výslechu vypověděl, že padělky dělal mladý N. s tím, že jich udělal 15 ks, přičemž většina z nich byla nekvalitní, takže je vyhodili a obviněný L. si ponechal pouze dva padělky a obviněný L. taktéž. Za tohoto stavu věci je podle stěžovatele tvrzení soudu o střetu zájmů obviněných nadsazené. Nelze tudíž akceptovat ani závěr o tom, že u obviněného L. došlo k porušení práva na obhajobu. Pro úplnost je nutno uvést i to, že v současné době obviněného L. obhajuje JUDr. K.
Za nesprávný a nezákonný pak ministr spravedlnosti považuje i názor soudu ohledně výslechu svědka nezletilého M. N. To proto, že jmenovaný po poučení podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. odepřel svědeckou výpověď, čehož si soud patrně nepovšimnul. Navíc je jmenovaný osobou, která byla v obžalobě uvedena ke slyšení u hlavního líčení.
Jako nadbytečný stěžovatel hodnotí rovněž požadavek soudu na výslech obviněných a svědků k výskytu dalších padělaných bankovek, které jsou uloženy u České národní banky. Žádná skutečnost obsažená ve spise totiž nevede k závěru, že tyto padělky uváděli do oběhu obvinění M. L. a J. L.
Vrchní soud v Olomouci pak podle stěžovatele pouze převzal závěry obsažené v usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla obžaloba vrácena státnímu zástupci k došetření, aniž by splnil svou přezkumnou povinnost, čímž porušil zákon.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněných M. L. a J. L.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §40a odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.
Podle §37a odst. 2 tr. ř. o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
Podle §19 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže a) v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení nebo společnosti, c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit, d) projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká, e) zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké.
Podle §20 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii je advokát povinen od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§18 odst. 2), zjistí-li dodatečně skutečnosti uvedené v §19.
Podle čl. 8 odst. 5 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů ČR (etický kodex) vykonávají-li advokáti advokacii ve sdružení nebo ve veřejné obchodní společnosti advokátů, žádný z nich nepřevezme vědomě zastoupení klienta, jestliže by kterýkoli z advokátů musel právní službu takovému klientovi odmítnout, pokud by advokacii vykonával samostatně.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí především zdůraznil, že v přípravném řízení nebylo dodrženo právo obviněného J. L. na řádnou obhajobu. Obviněnému L. jakož i obviněnému L. bylo sděleno obvinění dne 1. 2. 2005. Téhož dne byla podána žádost o ustanovení obhájců, neboť obviněným byla kladena za vinu závažná trestná činnost, která je důvodem nutné obhajoby.
Podle zjištění soudu prvního stupně byli dne 1. 2. 2005 ustanoveni obhájci oběma obviněným, a to Mgr. P. H. obviněnému L. a JUDr. J. H. obviněnému L. Jmenovaní obhájci vykonávají advokacii společně v jedné advokátní kanceláři, kdy JUDr. H. je otcem Mgr. H. Již 1. 2. 2005 poté, kdy bylo sděleno obvinění oběma obviněným, proběhl jejich výslech. Obviněný L. byl vyslýchán v době od 15.00 do 16.00 hod. a k trestné činnosti se doznal a z této usvědčoval i spoluobviněného L. K výslechu obviněného L. se nedostavil jeho obhájce Mgr. H., ale JUDr. H., jenž u předmětného výslechu obhajoval obviněného L. v substituci za Mgr. H. Obviněný L. byl poté vyslýchán téhož dne od 17.00 do 17.40 hod. K jeho výslechu se dostavil jeho ustanovený obhájce JUDr. J. H., který byl i zde přítomen po celou dobu výslechu. Obviněný L. hned v úvodu své výpovědi popřel, že by se trestné činnosti dopustil. Ačkoliv se obviněný L. v závěru výpovědi částečně doznal, přesto zde nastala situace, že obviněný L. a L. byli v kolizi. Přes uvedenou kolizi, kdy zájmy obou obviněných byly v rozporu, obhájci nepožádali o zproštění obhajoby a dále pokračovali v obhajobě obviněných včetně účasti na příslušných úkonech.
Krajský soud dále uvedl, že obhájce JUDr. J. H. se zúčastnil dalšího výslechu obou obviněných před Okresním soudem v Jeseníku dne 3. 2. 2005, kde bylo rozhodováno o žádosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, na jejich vzetí do vazby. V souvislosti s řízením o vzetí do vazby u obviněného L. byl JUDr. J. H., který zde působil v substituci za Mgr. P. H., upozorněn soudkyní na kolizi zájmů obviněných, a proto JUDr. H. nebyl k výslechu obviněného L. konaného dne 3. 2. 2005 od 10.30 hod. v souvislosti s jeho vzetím do vazby připuštěn a výslech obviněného L. pak proběhl bez účasti obhájce. Obviněný J. L. byl v souvislosti se vzetím do vazby vyslýchán rovněž dne 3. 2. 2005 od 11.20 hod. za účasti svého obhájce JUDr. H., kdy obviněný opět popřel, že by se stíhané trestné činnosti dopustil. Obhájce JUDr. J. H. byl pak přítomen i u dalšího výslechu obou obviněných dne 3. 3. 2005, kde již byl přítomen i obhájce Mgr. P. H.
Dne 9. 2. 2005 byl podle krajského soudu Okresnímu státnímu zastupitelství v Jeseníku doručen přípis obviněného L., v němž jmenovaný žádal o ustanovení nového obhájce, a to vzhledem k tomu, že se k jeho výslechu dostavil na základě substituční plné moci obhájce, který zastupuje spoluobviněného L. Podle přípisu obviněného L. měl JUDr. H. L. sdělit, co mu pro všechny případy vzkazuje obviněný L. Samotná státní zástupkyně posléze konstatovala, že v dané věci je dán střet zájmů obou obviněných, a proto nařídila, aby byl požádán okresní soud o zproštění povinnosti obhájce Mgr. H. obhajovat obviněného L. Obviněnému L. byla následně ustanovena nová obhájkyně JUDr. J. B. V tomto směru nutno podotknout, že obviněnému nebyla v souvislosti se zproštěním Mgr. H. obhajoby poskytnuta přiměřená lhůta k tomu, aby si sám zvolil nového obhájce. Navíc byl Mgr. H. zproštěn obhajoby z důvodu pominutí důvodů nutné obhajoby, ačkoliv to neodpovídalo danému skutkovému stavu. Mgr. H. měl být totiž správně zproštěn obhajoby z důvodů kolize zájmů podle ustanovení §40 tr. ř.
Z výše uvedených skutečností je podle soudu prvního stupně jednoznačně zřejmé, že oba obvinění byli v kolizi a že nejpozději u prvního výslechu obviněného L. dne 1. 2. 2005 musel obhájce JUDr. H. vědět, že zde tato kolize existuje. Tato kolize mohla být za určitých okolností JUDr. H. zřejmá již z první porady s klientem, která zřejmě proběhla dříve, než započal samotný výslech, což lze dovodit i z citovaného přípisu obviněného L. státnímu zastupitelství. Pro uvedenou kolizi zájmů měl obhájce JUDr. H. požádat o přerušení výslechu a o zproštění obhajoby. Takto měl postupovat i Mgr. P. H., a to proto, že se jednalo o stejnou advokátní kancelář, kdy se již oba obhájci dostali k informacím a poznatkům od spoluobviněných, které mohli při obhajobě svých klientů použít buď v jejich prospěch nebo neprospěch. Podle nalézacího soudu nelze vyloučit ani situaci, že pokud oba obhájci pokračovali v obhajobě svých obviněných, mohli využít ve věci informace a poznatky získané od spoluobviněného, což nadále obhajovanému obviněnému mohlo poskytovat neodůvodněně privilegované postavení. Současné zproštění obhajoby obou obhájců by tak zabránilo vzniku stavu, kdy by jeden ze spoluobviněných mohl být postupem obhájce neoprávněně zvýhodněn nebo naopak znevýhodněn, což by vedlo k porušení principu rovnosti před zákonem. Pokud pak obhájce JUDr. H. při obhajobě obviněného L. důsledně využíval všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné, musel jednat v rozporu se zájmem druhého obviněného, jehož zájmy odporují zájmům prvního klienta, a proto je jasné, že měl být obhajoby v této věci také zproštěn.
Dále krajský soud zdůraznil, že vzhledem k odporujícím si zájmům obviněných měl obhájce JUDr. J. H. odmítnout shora uvedené substituční pověření také vzhledem k důvodům uvedeným v ustanovení §19 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Pokud již JUDr. H. substituční pověření k obhajobě obviněného L. převzal, byl povinen od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit ihned poté, co se o příslušném konfliktu zájmů dozvěděl, tedy ještě v průběhu výslechu obviněného L. dne 1. 2. 2005. Tento postup totiž vyplývá z ustanovení §37a odst. 2 tr. ř. v návaznosti na ustanovení §19 odst. 1, §20 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii a z čl. 12 odst. 2, 4 pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů ČR. Skutečnost, že se jedná o kolizi zájmů obou obviněný jednoznačně vyplývá z toho, že obviněný L. usvědčuje obviněného L., který vinu popírá. Jde tudíž o zcela zjevnou kolizi zájmů. Vzhledem k tomu, že se tato kolize stala zjevnou až později poté, co byli ustanoveni obhájci JUDr. H. a Mgr. H., neměli tito obhájci pro shora uvedené okolnosti pokračovat v obhajobě žádného z těchto obviněných. Opačný postup totiž představuje přinejmenším porušení zásad profesionální etiky zejména v situaci, kdy obhájce v zájmu a podle příkazu klienta v jeho obhajobě v dané věci pokračuje a vystupuje s argumenty proti svému bývalému klientovi, s nímž projednával otázky obhajoby. Uvedená situace měla proto vést JUDr. H. k podání žádosti o zproštění povinnosti obhajovat. Vzhledem k tomu, že tak JUDr. H. neučinil, přistoupil soud k postupu podle §40a odst. 1 tr. ř. a rozhodl o jeho zproštění povinnosti obhajoby usnesením ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. 46 T 2 /2005, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2005. Poté, co byla obviněnému L. poskytnuta lhůta, aby si zvolil obhájce na plnou moc, kterou nevyužil, byla obviněnému L. ustanovena dne 24. 8. 2005 obhájkyně Mgr. I. K.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl nalézací soud k závěru, že z celého přípravného řízení lze použít pouze jedinou výpověď, a to prvotní výpověď obviněného M. L. ze dne 1. 2. 2005, kterou učinil v době od 15.00 do 16.00 hod. za účasti JUDr. J. H., který se předmětného výslechu účastnil na základě substituční plné moci od Mgr. P. H. Je tomu tak proto, že u tohoto výslechu neměl zřejmě ještě ani jeden z ustanovených obhájců poznatky o tom, že by zde byla kolize zájmů. Další výslech, který následoval, byl prvotní výslech obviněného L., jenž již v dalším řízení použitelný není, neboť obviněný L. zde vytýkanou trestnou činnost na rozdíl od obviněného L. popřel. Vzhledem k tomu, že u prvotního výslechu obviněného L. setrval obhájce JUDr. H. i přes kolizi zájmů, nelze tuto výpověď obviněného L. v hlavním líčení použít, jelikož nebylo dodrženo právo tohoto obviněného na řádnou obhajobu. Následující výslechy obviněných a svědků jsou pak ze stejného důvodu rovněž nepoužitelné.
Uvedené procesní vady podle názoru nalézacího soudu není možné zhojit v řízení před soudem, a proto bude nutné opakovat výslech obviněného L. ke sdělenému obvinění již za účasti obhájkyně Mgr. I. K. Dále bude nutné provést nové výslechy svědků za možnosti přítomnosti této obhájkyně tak, aby bylo dodrženo právo obviněného L. na řádnou obhajobu. Pokud se jedná o znalecký posudek z oboru kriminalistika odvětví pravosti platidel a cenin vypracovaný RNDr. M. M., má soud zato, že aby byl v dalším řízení tento důkaz procesně použitelný, je třeba obhájkyni Mgr. K. doručit opatření o přibrání shora uvedeného znalce a pokud tato nebude mít žádné opodstatněné námitky ve smyslu ustanovení §105 odst. 3 tr. ř. do tohoto opatření, bude možné tento znalecký posudek jako důkaz v dalším řízení bez dalšího použít.
Dále krajský soud vytknul přípravnému řízení i to, že v jeho rámci nebyl proveden výslech nezletilého svědka M. N., jenž byl vyslýchán dne 2. 2. 2005, ještě před sdělením obvinění z trestné činnosti obviněným L. a L. Jmenovaný svědek měl totiž vyrábět padělky, které obvinění udávali. Stejně tak podle něj bude třeba vyslechnout svědka F. k bodu 6) obžaloby, který nebyl doposud vyslechnut vůbec. Taktéž nebyly podrobně objasněny okolnosti dalšího výskytu padělaných bankovek nominální hodnoty 1 000,- Kč, sér. č. E, přičemž tyto padělky nebyly ani zahrnuty do podané obžaloby, ačkoliv o nich ve spise příslušné indicie existují. Proto bude nutné i v tomto směru doplnit přípravné řízení, vyslechnout k tomuto výskytu padělků obviněné i svědky, kteří s předmětnými padělky přišli do styku, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že se jedná o padělky ze stejné padělatelské dílny. V rámci došetření věci pak bude nutné vyžádat uvedené padělky od České národní banky a přiložit je ke spisu jako předmět doličný.
Vrchní soud v Olomouci se jako soud stížnostní plně ztotožnil s názorem nalézacího soudu a stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud uvedl, že krajský soud správně a zcela v souladu se zákonem rozhodl podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení předmětné trestní věci státnímu zástupci k došetření, neboť je toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem. Vrchní soud se ztotožnil se skutkovým a právním rozborem stran porušení obhajovacích práv obviněného J. L. v průběhu přípravného řízení tak, jak je soud prvního stupně velmi důkladně a podrobně prezentoval v odůvodnění svého rozhodnutí, na něž stížnostní soud v plném rozsahu odkázal. Pokud totiž obhajobu obviněného L. zajišťoval ustanovený obhájce JUDr. H. za situace, kdy jeho spoluobviněnému L. byl ustanoven obhájce Mgr. H. ze stejné advokátní kanceláře a kdy mezi obviněnými existovala kolize zájmů, došlo tímto postupem k porušení obhajovacích práv obou obviněných. V případě obviněného L. bylo toto pochybení napraveno tím, že mu byla dne 8. 3. 2005 ustanovena jiná obhájkyně JUDr. J. B.
V dané věci bylo navíc již od počátku řízení zcela zřejmé, že zájmy obviněných L. a L. si odporují. Skutečnost kolize zájmů obviněných byla orgánům přípravného řízení známa přinejmenším po výslechu obou obviněných dne 1. 2. 2005. Na zmíněný postup orgánů činných v trestním řízení reagoval stížností již dne 9. 2. 2005 obviněný L., když poukazoval na ovlivňování své osoby právě obhájcem obviněného L., který byl v substituci přítomen jeho výslechu jako jeho obhájce. Shora zjištěná vada přípravného řízení má za následek tu skutečnost, že jsou mimo výše zmíněnou výpověď obviněného L. ze dne 1. 2. 2005 všechny obstarané důkazy v dané věci v řízení před soudem nepoužitelné a tuto závažnou procesní vadu přípravného řízení není možné v řízení před soudem odstranit. Z tohoto důvodu soud prvního stupně zcela správně věc podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření.
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že dne 1. 2. 2005 bylo M. L. a J. L. sděleno obvinění usnesením Policie ČR, správy Severomoravského kraje, ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. ČTS: PSM - 161/OL - 2004, pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., jenž měli spáchat tím, že si v přesně nezjištěné době měsíce prosince 2004 v J. opatřili nejméně 2 ks padělků bankovek v nominální hodnotě 1 000,- CZK, vzor 1996, sériového čísla E, o nichž věděli, že uvedené bankovky jsou falešné, a tyto předali jako platné a pravé v přesně nezjištěné době začátkem prosince 2004 v O. M. B., trvale bytem J., S. ulice – u., za účelem koupě motorového vozidla, přičemž toto vozidlo zakoupil zmiňovaný M. B. od J. V., bytem Z. H., O., který dále těmito padělky v polovině měsíce prosince 2004 hodlal zaplatit na Finančním úřadu v J. a v obchodním domě B. v J., když obě tyto platby byly odmítnuty, neboť jak na FÚ v J., tak v OD B. bylo rozpoznáno, že obě bankovky jsou padělky, čímž J. V. vznikla škoda ve výši 2 000,- Kč.
Ze spisu dále vyplývá, že obviněný M. L. u svého prvního výslechu dne 1. 2. 2005 k vytýkané trestné činnosti uvedl, že mu první padělanou tisícikorunu předal M. N. s tím, že mu následující den přinesl asi 8 ks dalších padělků, u čehož byl přítomen i J. L.. Některé padělky spálili, zbytek si s L. rozdělili napůl. Obviněný L. dal část padělků své kamarádce V. S. Pokud se týká jednání popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 obviněný L. uvedl, že v O. platil panu B. falešnými bankovkami pouze L. Dále obviněný L. doznal, že ve dnech 3 – 5. 12. 2004 předal v restauraci U D. na zaplacení útraty padělek tisícikoruny L. K. Dne 2. 12. 2004 jel obviněný L. s L. modrou škodovkou do J. a vzali do auta pana M., kterému dal L. v J. tisícikorunu, aby šel něco koupit do J. M. však nic nekoupil, neboť mu padělek odmítli vzít. L. pak rovněž platil padělky v trafice.
Obviněný L. téhož dne u výslechu, jenž se konal po výslechu obviněného L., uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání se nezakládá na pravdě, neboť M. B. žádné padělky nedával. Obviněný L. sice byl s obviněným L. v O., ale vše platil L. Obviněný L. nevěděl nic o tom, že by N. dělali falešné bankovky (viz č. l. 64 spisu). Po přečtení protokolu doplnil obviněný L. svou výpověď za přítomnosti svého obhájce JUDr. H. tak, že padělky dělal mladý N., přičemž jich udělal 15, většinu vyhodili, protože byly nekvalitní. Obviněný L. si ponechal dva padělky a L. další dva. Padělané peníze pak společně dali B. za auto. Svého jednání obviněný L. litoval a podotknul, že bez N. by se do problému nedostali.
Oba obviněné toho dne hájil JUDr. J. H., když k obhajobě obviněného L. obdržel substituční pověření od Mgr. P. H.
Usnesením Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. ČTS: PSM - 161/OL – 2004, bylo proti obviněným zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1, 5 tr. ř., a to pro další útoky pokračujícího trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., neboť byl odůvodněn závěr, že obvinění v přesně nezjištěné době měsíce listopadu 2004 převzali v místě bydliště nezletilého M. N., bytem J., L. – L., nejméně 6 ks bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, vzor 1996, sér. č. E, a nejméně 5 ks bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, vzor 1996, sér. č. E, který uvedené bankovky vyhotovil na multifunkčním zařízení, přičemž oba obvinění o takto převzatých bankovkách věděli, že se nejedná o pravé a platné peníze a i přes tuto skutečnost tyto padělky bankovek směňovali za zboží a služby následovně:
1. obviněný J. L. sám dne 26. 11. 2004 v době od 13.00 hod. do 17.00 hod. zakoupil v novinovém stánku na ulici B. v J. časopisy, přičemž zaplatil dvěma padělky bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sér. č., čímž majiteli stánku M. B., bytem Z., J. vznikla škoda ve výši 2 000,- Kč.
2. oba obvinění společně dne 1. 12. 2004 kolem půlnoci v osobním vozidle před barem J. na Z. n. v J. předali jeden padělek tisícikoruny sér. č. E, P. M., bytem Ž., J. s tím, aby jim nakoupil víno a cigarety a pro sebe pivo, a když jmenovaný v baru nákup realizoval a poté platil, všimla si obsluhující číšnice R. Č., že bankovka je padělek, škoda nevznikla.
3. obviněný L. samostatně dne 5. 12. 2004 ve večerních hodinách při návštěvě v restauraci U D., na ulici L. v J. předal padělek tisícikoruny sér. č. E, L. K. s tím, aby zaplatila útratu, přičemž padělek byl obsluhou přijat a následně tímto padělkem zaplatila jako část úhrady za plyn majitelka restaurace Z. P., bytem L., J., přičemž padělek byl identifikován v tržbě společnosti S. p. a. s. dne 6. 12. 2004 v Komerční bance, a. s. pobočka Š., čímž uvedené společnosti vznikla škoda ve výši 1 000,- Kč
4. obviněný L. samostatně v přesně nezjištěné době listopadu 2004 v místě svého bydliště L. – L., J., předal nezletilé V. S., bytem Č. V., J., 2 ks padělků bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sér. č. E, s tím, aby je uvedla do oběhu, což uskutečnila tak, že oba padělky předala J. B., bytem 28. ř., J., který dne 5. 12. 2004 v nočních hodinách těmito padělky uhradil Taxi službu v J., přičemž první padělek byl identifikován dne 6. 12. 2004 v České spořitelně, a. s. pobočka J. jako tržba T. J. provozovatele J. F., bytem K., J., čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 1 000,- Kč. Druhý padělek si ponechal řidič taxislužby P. K., bytem N. V., S., který jej posléze předal své bývalé manželce D. K., bytem S., jakožto část příspěvku na dítě, přičemž padělek byl identifikován dne 7. 12. 2004 v 9.30 hod. v prodejně potravin J. – Z. v obci Ž. při nákupu uskutečněného D. K., které tak vznikla škoda ve výši 1 000,- Kč.
Výslech obviněných k těmto dalším útokům pokračujícího trestného činu se konal dne 3. 3. 2005 za přítomnosti JUDr. J. H. a Mgr. P. H. Obviněný L. toho dne uvedl, že předmětné bankovky padělal L. s N. a on s tím neměl nic společného. Jemu osobně pak dával bankovky L., který je měl od N. L. nakonec připustil, že když platil v trafice, věděl, že platí padělky. Svědku M. dal padělek L. Svědku B. platili padělky za auto společně. Obviněný L. toho dne u výslechu uvedl, že zjistil, že mu mladý N. dával padělky až později, když začal bankovky kontrolovat proti světlu. To bylo poté, co se koupilo auto přes B. Podle obviněného L. padělal bankovky mladý N. Svědku M. dal padělek L., oba obvinění tehdy údajně nevěděli, že jde o padělek.
Další výslech obviněného L. se pak podle obsahu spisového materiálu konal dne 25. 4. 2005 bez přítomnosti JUDr. H. a obhájkyně obviněného L. JUDr. B., neboť se jmenovaní k výslechu přes vyrozumění nedostavili. Tehdy obviněný uvedl, že padělané peníze obdržel od starého a mladého N. za práci, kterou pro ně dělal, když jim spravoval motorová vozidla. Následně byl obviněný L. vyslýchán až dne 30. 6. 2005, kdy za přítomnosti svého obhájce Mgr. O. v substituci za JUDr. B. využil svého práva podle ustanovení §33 tr. ř. a odmítl vypovídat.
Obviněný L. byl ještě následně vyslýchán dne 18. 5. 2005, kdy tvrdil, že padělky jim dával N. starší. Těmito padělky platili i auto prostřednictvím svědka B. V té době obviněný L. nevěděl, že se jednalo o padělky. U tohoto výslechu obviněného L. obhajoval Mgr. H. v substituci za JUDr. H. a přítomen byl i Mgr. O. v substituci za JUDr. B.
Nejvyšší soud pokládá za potřebné nejprve definovat pojem kolize zájmů obviněných. Kolizí zájmů obviněných se rozumí situace, kdy zájmy spoluobviněných jsou ve vzájemném rozporu. K tomu dojde zejména tehdy, jestliže jeden ze spoluobviněných bude usvědčovat druhého, který vinu popírá. Kolize mezi spoluobviněnými pak nemusí být zjevná od samého počátku, případně nemusí být zjevná ani samotným spoluobviněným. Kolizní situaci, jakožto jev existující objektivně, mohou vyvolávat odlišné postoje obviněných k trestnému činu, kdy obvinění zcela shodně popisují skutkové okolnosti, ale naprosto odlišně hodnotí závažnost činu. Kolize pak bez dalšího nastane za situace, kdy se obvinění navzájem nebo i jednostranně obviňují, a to případě i potvrzováním či vyvracením skutečností, které mají charakter toliko důkazů nepřímých, kdy jeden na druhého přesouvají úlohu iniciátora trestného činu, apod. Kolize mezi obviněnými pak nastane i tehdy, jestliže se oba obvinění doznávají ke skutečnosti, která může být kladena k tíži toliko jednomu z nich.
V kolizi mezi spoluobviněnými pak jde o takový stav, který společného obhájce obviněných staví před povinnost využít či opomenout tvrzení jednoho ze svých klientů proti druhému a naopak argumentovat ve prospěch jednoho okolnostmi, jež by musel v zájmu druhého vyvracet. Tento postup je zcela v rozporu nejen z etikou obhájce, ale především se zákonem a všemi předpisy o obhajobě.
Obhájce je v souvislosti s výkonem obhajoby vázán právním řádem a v jeho mezích příkazy zastoupeného. Zájem obviněného spočívá v tom, aby nedošlo k ohrožení jeho práva na obhajobu tak, jak je v právním řádu koncipováno. Ze subjektivní pozice obviněného je rozpor zájmů přítomen tehdy, jestliže při rozporných, resp. odlišných postojích obviněných by u jednoho ze spoluobviněných v dané věci hrozilo nebezpečí, že nebudou řádně zjištěny okolnosti, které vinu tohoto obviněného vyvracejí či zeslabují. Objektivně lze pak kolizi charakterizovat jako zjevný rozporný stav v důkazní situaci a v důsledku toho i v postavení jednotlivých spoluobviněných, jenž je podstatný a může existovat bez ohledu na vnější projevy osob, které jsou subjekty daného trestního řízení. (Srov. F., K.: Některé problémy obhajoby při střetu zájmů mezi obviněnými in Bulletin advokacie č. 1 z roku 1999, str. 16 a násl.)
Ze shora uvedené právní úpravy je podle Nejvyššího soudu zjevné, že ustanovení §37a odst. 2 tr. ř. výslovně reguluje pouze situaci, kdy jeden obhájce obhajuje na základě ustanovení soudem či na základě plné moci dva či více spoluobviněných a mezi spoluobviněnými se objeví střet zájmů, resp. kolize. Taková situace je pak důvodem pro vyloučení zvoleného obhájce z obhajoby. Uvedené ustanovení souvisí i s §19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, které advokátovi ukládá povinnost odmítnout poskytnutí právních služeb, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá. K rozhodnutí o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajoby nedojde ve dvou případech. Jednak v případě, že advokát odmítne poskytnutí právních služeb obviněnému, když již v téže trestní věci nebo ve věci související převzal obhajobu osoby, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb teprve žádá (viz §19 odst. 1 písm. zák. 85/1996 Sb.). Dále pak tehdy, když advokát odstoupí od smlouvy o poskytování právních služeb podle §20 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. s oběma či všemi obviněnými, které obhajuje, pokud se kolize mezi jejich zájmy objeví až dodatečně v průběhu trestního řízení. Obsahově shodná právní úprava se pak vztahuje i na ustanoveného obhájce, neboť §40a tr. ř., jenž se týká vyloučení ustanoveného obhájce z povinnosti obhajovat, výslovně odkazuje na ustanovení §37a odst. 1, 2 tr. ř. U ustanoveného obhájce pak o zproštění povinnosti obhajoby rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu. Zákon v ustanovení §37a odst. 2 věta poslední tr. ř. výslovně zakazuje obhájci, který byl vyloučen z obhajoby dvou nebo více obviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují, pokračovat v obhajobě kteréhokoliv z dříve obhajovaných obviněných.
Důvodem k vyloučení obhájce z obhajoby dvou či více obviněných, jejichž zájmy jsou v kolizi je snaha zákonodárce předejít vzniku situací, kdy by nebylo možno vyloučit, že by obhájce, který by pokračoval v obhajobě jednoho z obviněných, mohl využít ve věci informace a poznatky získané od spoluobviněných, které dříve rovněž obhajoval. Taková situace by nadále obhajovanému obviněnému poskytovala neodůvodněně privilegované postavení a vedla by k narušení principu rovnosti před zákonem.
Trestní řád ale výslovně neupravuje povinnost ustanoveného advokáta navrhnout, aby byl zproštěn obhajoby svého obviněného, popř. tomuto korespondující povinnost soudu v situaci, kdy jsou ustanoveni dvěma obviněným dva obhájci působící jako advokáti v jedné advokátní kanceláři, kteří se vzájemně při úkonech předmětného trestního řízení v substituci zastupují, přičemž po výslechu obviněného, jehož obhajoval v substituci obhájce druhého spoluobviněného, vyjde najevo, že zájmy spoluobviněných jsou v rozporu. Tuto mezeru v zákoně však lze překlenout systematickým výkladem trestního řádu v návaznosti na zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, s oporou v ústavním pořádku České republiky, v jehož kautelách je třeba trestní řád vykládat.
Jsou-li aplikovány shora uvedené zásady na konkrétní projednávaný případ, lze dospět podle obsahu výpovědí obviněných ze dne 1. 2. 2005 k závěru, že zájmy obou obviněných byly a jsou ohledně skutku obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 v kolizi. V usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 bylo oběma obviněným kladeno za vinu to, že oba předali svědkovi B, padělané peníze, čímž se měli dopustit trestného činu podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., jehož se dopustí ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. Za uvedený trestný čin pak hrozí pachateli trest odnětí svobody od pěti do deseti let. V dané situaci obviněný L, dne 1. 2. 2005 u výslechu tvrdil, že svědkovi B, platil padělky pouze L,, kdežto L, nejprve tvrdil, že s tím nemá nic společného, přičemž později připustil, že padělky dělal mladý N. s tím, že si oba obvinění ponechali každý dva padělky a zaplatili jimi společně svědku B. za auto.
Z těchto výpovědí obviněných ze dne 1. 2. 2005 tudíž vyplývalo, že obviněný L. věděl, že od N. dostal padělané peníze, ale svědkovi B. je neudal. To podle něj udělal výlučně obviněný L. Obviněný L. ve vztahu ke skutku, jenž byl předmětem usnesení o zahájení trestního stíhání, tak pouze doznal, že sobě opatřil padělané peníze, jak to má na mysli ustanovení §140 odst. 1 tr. zák. To, že by on sám padělané peníze jako pravé a platné ve smyslu ustanovení §140 odst 2 alinea druhá tr. zák. udával, jednoznačně popřel. Obviněný L. u výslechu dne 1. 2. 2005 nejprve rezolutně tvrdil, že s tím, co je mu předmětným usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 kladeno za vinu, nemá nic společného. Před podpisem příslušného protokolu o svém výslechu ale uvedl, že padělky dělal N., od kterého je s L. dostali, přičemž je společně udali svědkovi B. Obviněný L. se tak v podstatě doznal, že udal padělky jako pravé a platné peníze ve smyslu ustanovení §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. s tím, že tak učinil společně s obviněným L., čímž L. usvědčoval z trestné činnosti. To však obviněný L. popíral s tím, že padělky udával B. pouze L. Nezbývá proto než konstatovat, že zájmy obviněných byli ohledně skutku obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 v kolizi.
V konkrétním případě byli dne 1. 2. 2005 dvěma obviněným ustanoveni dva obhájci, kteří ale vykonávají advokacii ve společné advokátní kanceláři. JUDr. J. H. byl ustanoven obviněnému L. a Mgr. P. H. obviněnému L. JUDr. H. poskytl po sdělení obvinění právní pomoc v substituci obviněnému L., jehož jinak obhajoval obhájce Mgr. H. Po té, co JUDr. J. H. zjistil, že obviněný L. při svém výslechu dne 1. 2. 2005 prohlásil, že věděl, že peníze od N. jsou falešné, ale svědkovi B. je udával pouze obviněný L., přičemž obviněný L. u výslechu téhož dne předmětnou trestnou činnost nejprve zcela popřel, a následně se k ní doznal, když zároveň uvedl, že padělky udával i L., měl JUDr. J. H. podle analogické aplikace ustanovení §40a odst. 1 tr. ř. požádat soud, aby ho zprostil povinnosti obhajoby obviněného L., pokud tak soud neučinil z podnětu orgánu přípravného řízení. Je tomu tak s ohledem na ustanovení §37a odst. 2 tr. ř. věta první, na které odkazuje ustanovení §40a odst. 1 tr. ř., když uvádí, že z důvodu kolize zájmů nemůže oba obviněné obhajovat jeden společný obhájce. Pokud jsou zájmy obou spoluobviněných v rozporu, nemůže být ani jeden z obviněných obhajován obhájcem druhého obviněného na základě substitučního pověření od svého ustanoveného obhájce. Jestliže však kolize zájmů obviněných vyjde najevo později poté, co již obhájce jednoho obviněného obhajoval na základě substitučního pověření i druhého obviněného, je nutné analogicky aplikovat poslední větu ustanovení §37a odst. 2 tr. ř., jež stanoví, že pokud obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více obviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují, musí být z obhajoby předsedou senátu a v přípravném řízení soudcem z tohoto důvodu vyloučen a nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných. Uvedené analogické aplikace je nutno použít v případě obhájce substituta, protože záměrem zákonodárce nepochybně bylo, aby spoluobviněné, jejichž zájmy si odporují, neobhajovala jedna a tatáž osoba.
Pokud pak spoluobviněné, jejichž zájmy jsou v kolizi, obhajoval díky substitučnímu pověření jeden obhájce, a to JUDr. J. H., přičemž tento obhájce po zjištění kolize mezi spoluobviněnými pokračoval v obhajobě obviněného, jemuž byl jako obhájce ustanoven, je to zjevně v rozporu s cílem a smyslem trestního řádu. Uvedená situace pak byla rovněž v rozporu i s ústavním principem rovnosti před zákonem tak, jak je zakotven v ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud by totiž obhájce při obhajobě obviněného důsledně využíval všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (viz ustanovení §16 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii), musel by jednat v rozporu se zájmem druhého obviněného, jehož na základě substitučního pověření v tomtéž řízení obhajoval, a který byl tudíž také jeho klientem, byť zprostředkovaně na základě substituce za jiného obhájce. Takový postup obhájce by pak mohl jím nadále obhajovaného obviněného oproti druhému spoluobviněnému neoprávněně zvýhodnit.
Povinnosti advokáta při obhajobě obviněného totiž vymezuje vedle trestního řádu také v obecné rovině zákon o advokacii č. 85/1996 Sb. Advokát je povinen podle §19 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii poskytnutí právních služeb odmítnout mimo jiné tehdy, jestliže a) v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení nebo společnosti, c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit. Pokud pak advokát zjistí dodatečně skutečnosti uvedené v §19 zák. č. 85/1996 Sb., je povinen od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta
Navíc má advokát podle §17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii při výkonu advokacie postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. Za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis. Podle čl. 8 odst. 5 pravidel profesionální etiky a soutěže advokátů vykonávají-li advokáti advokacii ve sdružení nebo ve veřejné obchodní společnosti advokátů, žádný z nich nepřevezme vědomě zastoupení klienta, jestliže by kterýkoli z advokátů musel právní službu takovému klientovi odmítnout, pokud by advokacii vykonával samostatně. Advokáti, kteří vykonávají advokacii společně, jsou totiž podle čl. 12 odst. 2, 4 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů povinni se vzájemně přiměřeně informovat o právních službách, které poskytují, a to v rozsahu nutném k vyloučení konfliktu zájmů, a to jak v případě substitučních pověření ad hoc, tak i v případě užívání smluv o trvalé substituční spolupráci.
Vzhledem k uvedeným zásadám lze dospět k následujícímu závěru. Jestliže každému z obou spoluobviněných byli ustanoveni obhájci působící v jedné advokátní kanceláři, byli tito obhájci povinni se vzájemně informovat o právních službách, které poskytují, neboť podle čl. 8 odst. 5 etických pravidel vykonávají-li advokáti advokacii ve sdružení nebo ve veřejné obchodní společnosti advokátů, žádný z nich nepřevezme vědomě zastoupení klienta, jestliže by kterýkoli z advokátů musel právní službu takovému klientovi odmítnout, pokud by advokacii vykonával samostatně. Tato právní úprava má zabezpečit, aby byl u obhájců vykonávajících advokacii společně vyloučen jejich potenciální konflikt zájmů.
Pokud při převzetí věci obou obviněných jednotlivými obhájci vykonávajícími advokacii společně není konflikt zájmů mezi spoluobviněnými zřejmý, pak tyto spoluobviněné mohou hájit každého zvlášť obhájci působící v jedné advokátní kanceláři a mohou se v obhajobě těchto obviněných na základě substitučních pověření vzájemně zastupovat. I trestní řád totiž v ustanovení §38 odst. 2 tr. ř. umožňuje, aby spoluobvinění, jejichž zájmy si neodporují, byli hájeni jedním obhájcem, kterého jim soud ustanoví, pokud si ho nezvolí sami.
Rozdílně je ovšem třeba hodnotit situaci v okamžiku, ve kterém se byť jen jeden z obhájců ze stejné advokátní kanceláře dozví o možném konfliktu zájmů mezi spoluobviněnými, např. tak, že obhajoval na základě substitučního pověření obviněného klienta obhájce, s nímž vykonává společně advokacii. V tomto případě je obhájce substitut povinen od substituce při poskytování právních služeb odstoupit ihned poté, co se o kolizi zájmů obou obviněných věrohodně dozví. Dále je takový obhájce, který v substituci obhajoval obviněného se zájmy, jež jsou v rozporu se zájmy jeho obviněného klienta, zcela vyloučen z obhajoby obou obviněných v předmětné trestní věci, neboť §37a odst. 2 tr. ř. stanoví, že vykonával-li obhájce obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují, nemůže tento obhájce dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných. Podle ustanovení §40a odst. 1 tr. ř., jež odkazuje na ustanovení §37a odst. 1, 2 tr. ř., o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajoby rozhodne i bez návrhu předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
V důsledku později odhalené kolize zájmů obviněných, kteří byli obhajováni obhájci působícími v rámci jedné advokátní kanceláře, byl obhájce ustanovený obviněnému, kterého v substituci hájil obhájce ustanovený druhému obviněnému, povinen podle §20 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii požádat o zrušení svého ustanovení obhájcem obviněného soudem, neboť dodatečně zjistil skutečnosti vyplývající z ustanovení §19 odst. 1 písm. b) zák. č. 85/1996 Sb. Citované ustanovení totiž stanoví, že advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení nebo společnosti.
V konkrétním projednávaném případě pak Nejvyšší soud na základě shora uvedených právních úvah shodně s nalézacím soudem konstatuje, že mezi zájmy obou obviněných ve vztahu k útoku pokračujícího trestného činu, který byl předmětem usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005, se skutečně jednalo o kolizní situaci, a proto měl být obhajoby zproštěn nejen Mgr. P. H. ohledně obviněného M. L., ale především i JUDr. J. H. ohledně obviněného J. L. JUDr. J. H. totiž u výslechů obviněných dne 1. 2. 2005 hájil na základě substitučního pověření obviněného L., a posléze obviněného L., kterému byl jako obhájce ustanoven soudem. Protože vyšlo již dne 1. 2. 2005 najevo, že zájmy obou obviněných jsou kolizní, měl být obhájce JUDr. J. H. zproštěn povinnosti obhajovat obviněného J. L., přičemž by nadále nesměl obhajovat z důvodu uvedeného v ustanovení §37a odst. 2 tr. ř. ani obviněného M. L. JUDr. J. H. byl proto povinen od substitučního pověření odstoupit. Obhájce obviněného L. Mgr. P. H., jenž byl soudem zproštěn povinnosti obhajoby, nadále nemohl obhajovat obviněného L. z důvodů uvedených v ustanovení §19 odst. 1 písm. b) zák. o advokacii, neboť advokát JUDr. H., s nímž Mgr. H. vykonává advokacii ve sdružení, poskytl již v téže věci právní služby obviněnému L., tedy osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby požádal.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že obviněný L. dne 1. 2. 2005 u výslechu, u něhož ho v substituci obhajoval JUDr. H., uvedl skutečnosti, pro které bylo oběma obviněným rozšířeno trestní stíhání usnesením podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. Oba obvinění si pak ve svých výpovědích k některým shora uvedeným dalším útokům pokračujícího trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. protiřečili, když obviněný L. tvrdil, že falešné peníze svědku M. dával L., kdežto obviněný L. uvedl, že padělky předal svědku M. L. Obviněný L. pak ještě dne 3. 3. 2005 uvedl, že jemu osobně dával padělky L., jenž je měl od N.
Lze tudíž uzavřít, že soudy obou stupňů postupovaly správně, když konstatovaly, že z celého přípravného řízení lze v řízení před soudem použít pouze jedinou výpověď, a to prvotní výpověď obviněného M. L. ze dne 1. 2. 2005, kterou učinil v době od 15.00 do 16.00 hod. za účasti JUDr. J. H., který se předmětného výslechu účastnil na základě substituční plné moci od Mgr. P. H. U tohoto výslechu JUDr. H. zjevně ještě neměl poznatky o tom, že by zde byla kolize zájmů obviněných. Vzhledem k tomu, že u prvotního výslechu obviněného L. setrval obhájce JUDr. H. i přes kolizi zájmů, nelze tuto výpověď obviněného L. u hlavního líčení použít, jelikož obviněný L. mohl být prostřednictvím svého obhájce, resp. jeho informacím od obviněného L. z porady s JUDr. H., při své obhajobě neoprávněně zvýhodněn. V důsledku tohoto procesního pochybení nejsou následující výslechy obviněných a svědků rovněž použitelné.
Pokud se pak týká námitek ministra spravedlnosti ohledně požadavku soudu na výslech svědka M. N. mladšího v přípravném řízení, z obsahu spisového materiálu vyplývá, že uvedený svědek byl v přípravném řízení vyslýchán dne 2. 2. 2005. Ve spise je však na č. l. 118 a násl. spisu založena pouze kopie tohoto výslechu. Podle ní nezl. M. N. odmítl ve věci padělků bankovek vypovídat. Jiný výslech uvedeného svědka nebyl podle obsahu spisového matriálu v rámci přípravného řízení proveden. Obviněným však bylo sděleno obvinění dvěma usneseními o zahájení trestního stíhání, a to ze dne 1. 2. 2005 a ze dne 21. 2. 2005. Pokud byl nezletilý svědek N. v rámci přípravného řízení vyslýchán pouze dne 2. 2. 2005, mohl být vyslýchán pouze k útoku, jenž byl předmětem usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005. Je tudíž zcela zjevné, že nezletilý svědek N. nebyl v souvislosti s dalšími útoky obviněných, které byly obsaženy v usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. ze dne 21. 2. 2005, v přípravném řízení vyslechnut. Proto je třeba jeho výslech v daném směru doplnit, a to i za předpokladu, že vypovídat odmítne. Zmíněná vada přípravného řízení byla sice odstranitelná v řízení před soudem, ale vzhledem k tomu, že věc byla důvodně vrácena státnímu zástupci k došetření na základě jiných, v řízení před soudem neodstranitelných vad, je vhodné aby i toto pochybení bylo odstraněno v rámci nového přípravného řízení.
Poslední námitka, kterou stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona uplatnil, spočívala v tvrzení o nadbytečnosti požadavku soudu na výslech obviněných a svědků k výskytu dalších padělaných bankovek, které jsou uloženy u ČNB, protože žádná indicie obsažená ve spise nevede k závěru, že uvedené bankovky uváděli do oběhu obvinění L. a L. S touto námitkou ministra spravedlnosti se Nejvyšší soud ztotožnil z toho důvodu, že podle ustanovení §220 tr. ř. smí soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V konkrétním případě byla na obviněné podána obžaloba pro pokračující trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., jehož se měli dopustit celkem 6 útoky. Obsahem obžaloby je tudíž stanoven obsah a rozsah soudního rozhodování, konkrétně osobami obviněných a stíhaným skutkem, který je jim kladen za vinu. Tímto vymezením je proto dán i rozsah rozhodovací činnosti soudu, bez ohledu na to, že mohou existovat indicie a podezření o případných dalších útocích obviněných, které však již nebyly předmětem zahájeného trestního stíhání ani podané obžaloby.
Tento nedůvodný požadavek krajského soudu však není v uvedené věci pochybením zásadním, jež by pro svou závažnost odůvodňovalo vyslovení porušení zákona Nejvyšším soudem. Předmětná trestní věc totiž byla z ostatních vyslovených důvodů správně vrácena státnímu zástupci k došetření, a to zejména proto, že v přípravném řízení došlo k porušení obhajovacích práv obou obviněných.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona není důvodná, a proto ji zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. Rozhodnutí učinil za podmínek §274 věta třetí tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c