ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.205.2005.1
sp. zn. 4 Tz 205/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 11. ledna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného O. O., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001 (původně vydaného pod sp. zn. 2 T 344/98), a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001 (původně sp. zn. 2 T 344/98) a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného O. O.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 361/2005, a výrok o trestu týkající se obviněného O. O. v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 11 T 170/2004.
Okresnímu soudu v Hodoníně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, který byl původně vydán pod sp. zn. 2 T 344/98, byl obviněný O. O. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil společně s J. U., J. T. a R. Ř. tím, že dne 5. 12. 1997 kolem 9.00 hodin v H. na ulici M. v objektu firmy D.-v. a popis autoplachet, R. D., po vzájemné dohodě využili nepřítomnost pracovníka této firmy a z kanceláře majitele firmy odcizili příruční pokladnu v hodnotě 600,- Kč s finanční částkou 94.000,- Kč, z dílny odcizili svařovací horkovzdušnou pistoli v hodnotě 8.700,- Kč, 3 kusy ručních lemovadel v hodnotě 6.500,- Kč, 3 kusy ručních raznic v hodnotě 3.100,- Kč a 1 váleček na úpravu svárů v hodnotě 1.200,- Kč, ze skladu pak odcizili kroužkovač na autoplachty s vrtačkou Narex v hodnotě 42.000,- Kč, sadu raznic v hodnotě 800,- Kč a stříkací pistoli zn. BOSH v hodnotě 3.800,- Kč a svým jednáním tak způsobili majiteli firmy R. D. celkovou škodu ve výši 161.300,- Kč.
Za to byl obviněnému O. O. uložen v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001 (původně vydaný pod sp. zn. 2 T 344/98), byl obviněnému O. O. doručen dne 14. 1. 2004, a právní moci nabyl dne 23. 1. 2004.
Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. O. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že Okresní soud v Hodoníně nerozhodoval na základě důkazů před ním předvedených v hlavním líčení, jak bylo navrženo v obžalobě, nýbrž pouze na základě spisového materiálu, který mu byl spolu s podanou obžalobou předložen. Vzhledem k okolnosti, že vlastnictví k věcem nevyplývalo ani ze svědeckých výpovědí ani z listinných důkazů založených ve spise, je třeba konstatovat, že samosoudce v době vydání trestního příkazu neměl spolehlivě prokázáno, zda jednáním obviněného O. O. došlo k naplnění jednoho ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., tedy zda se v případě věcí odvážených z objektu firmy jednalo o věci cizí. S ohledem na charakter obhajoby obviněného nebyla dostatečně prokázána ani existence zavinění. Za této situace proto podle názoru stěžovatele nebylo možné ve věci rozhodnout o vině a trestu aniž by byla projednána v hlavním líčení.
Stěžovatel dále upozornil na skutečnost, že obviněný byl následně rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 11 T 170/2004, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 361/2005, pravomocně odsouzen pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za stávající situace tedy existuje pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, ve výroku o vině a pravomocný výrok o trestu za trestnou činnost z napadeného trestního příkazu v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 361/2005.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001 (dříve sp. zn. 2 T 344/98), byl porušen zákon v neprospěch obviněného O. O. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, zejména rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 361/2005, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 11 T 170/2004 ve výroku o uloženém souhrnném trestu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 2 T 344/98, Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hodoníně podala u tohoto soudu dne 10. 7. 1998 obžalobu na obviněné J. U., J. T., R. Ř. a O. O. Trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 344/98, který byl citován v úvodu tohoto rozhodnutí, byli obvinění J. U., J. T., R. Ř. a O. O. při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Poté, co byl tento trestní příkaz obviněnému J. U. doručen dne 7. 4. 2001, J. T. dne 30. 3. 2001 a R. Ř. dne 2. 4. 2001, podali tito obvinění proti uvedenému trestnímu příkazu odpor.
Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 2 T 344/98, byla podle §23 odst. 1 tr. ř. věc obviněného O. O. vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí z důvodu urychlení řízení, neboť do této doby se obviněnému nepodařilo doručit výše citovaný trestní příkaz do vlastních rukou. Věc byla ve vztahu k obviněnému O. O. dále vedena pod novou spisovou značkou 2 T 729/2001.
Trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 334/98, byl ohledně obviněných J. U., J. T. a R. Ř. v souladu s ustanovením §314g odst. 2 tr. ř. zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 2 T 334/98, byli obvinění J. U., J. T. a R. Ř. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustili totožným jednáním, jenž bylo popsáno v trestním příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 344/98, z popisu skutku je pouze vypuštěna část: „z kanceláře majitele firmy odcizili příruční pokladnu v hodnotě 600,- Kč s finanční částkou 94.000,- Kč“ a celková škoda je proto také ve skutkové větě změněna na 66.100,- Kč. Obviněným J. U. a J. T. byl v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. jim byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněnému R. Ř. byl v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž mu byl výkon tohoto trestu podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. D., bytem R., nám. O., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání všech tří obviněných byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 8 To 333/2002, citovaný rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 2 T 344/98, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 24. 4. 2005, sp. zn. 2 T 344/98, obviněné J. U., J. T. a R. Ř. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, který je výše popsán v trestním příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, čímž měli obvinění spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Tento rozsudek nabyl právní moci ohledně obviněného J. U. dne 15. 5. 2003, ohledně obviněného J. T. dne 14. 5. 2003 a ohledně obviněného R. Ř. dne 16. 5. 2003. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud vyhodnotil okolnosti uvedené v obžalobě jako neujasněné majetkové záležitosti mezi bývalými společníky, nikoliv jako trestný čin, a proto shledal důvody pro vynesení zprošťujícího rozsudku.
Trestní příkaz ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, (původní sp. zn. 2 T 344/98), byl obviněnému O. O. doručen až dne 14. 1. 2004. Vzhledem k tomu, že obviněný proti tomuto trestnímu příkazu nepodal odpor, nabyl trestní příkaz právní moci dne 23. 1. 2004.
Obviněný O. O. posléze podal návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, a tento návrh byl usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 1 Nt 923/2004, podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut. Obviněný podal proti tomuto usnesení stížnost, jíž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 5 To 604/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnul jako nedůvodnou.
Obviněný O. O. byl dále rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 11 T 170/2004, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za který mu byl v sazbě §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 a §58 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, který nabyl právní moci dne 23. 1. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Posledně citovaný rozsudek byl z podnětu odvolání obviněného O. O. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 361/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu u obžalovaného O. O. Podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému uložen podle §222 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základní podmínkou pro vydání trestního příkazu je spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy. Samosoudce musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou v tom směru, zda je jimi prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro vydání trestního příkazu. Samosoudce je ve svých úvahách omezen tím, že důkazy nebyly před soudem provedeny při zachování všech zásad trestního řízení, a proto musí zvlášť pečlivě zvažovat, zda bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, který má povahu a účinky odsuzujícího rozsudku. Pokud tato podmínka splněna není, trestní příkaz vydat nesmí, i kdyby byly dány všechny ostatní formální podmínky, a pokud neučiní některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §314c odst. 1 tr. ř., je povinen projednat věc v hlavním líčení. Jinými slovy trestní příkaz by neměl být vydán ve věcech, z nichž důkazní situace není zcela jednoznačná a kdy důkazy opatřené v přípravném řízení sice dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, tj. podání obžaloby státním zástupcem, avšak spolehlivé zjištění skutkového stavu věci lze učinit až po provedení důkazů v hlavním líčení před soudem. Vina v trestním příkazu nemůže být založena pouze na pravděpodobnosti, ale stejně jako u odsuzujícího rozsudku musí být podložena zjištěním skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že při výslechu dne 6. 12. 1997 obviněný O. O. uvedl, že byl svým zaměstnavatelem, spoluobviněným Ř. požádán, aby jako ochranka pana U. jel s nimi do H. Obviněný dále uvedl, že nic neodcizil a věci, které měly být podle obžaloby odcizeny, považoval za věci náležející panu U. Obviněný J. U. při výslechu dne 5. 12. 1997 mimo jiné uvedl, že uvedené věci ani finanční částku neodcizil, přičemž podle jeho názoru uvedené věci byly stále ve společném vlastnictví s R. D. a jeho bratrem J. D. z doby, kdy společně podnikali. Obviněný R. Ř. v přípravném řízení vypověděl, že věděl, že obviněný U. je společníkem pana D., a proto usuzoval, že si pan U. pouze bere svou část majetku. Pokud jde o obhajobu, kterou ve stejné trestní věci uplatnili spoluobvinění, jak již je uvedeno výše, soud prvního stupně ji považoval za natolik zásadní a právně relevantní, že na jejím podkladě ostatní spoluobviněné od obžaloby zprostil.
Opatřené důkazy, na jejichž základě Okresní soud v Hodoníně vydal dne 26. 3. 2001 pod sp. zn. 2 T 729/2001 (původně sp. zn. 2 T 344/98), napadený trestní příkaz, nelze proto považovat za spolehlivě prokazující skutkový stav, a to nejen s ohledem na výše uvedené tvrzení obviněných. Vlastnictví k věcem totiž nevyplývalo ani ze svědeckých výpovědí a ve spise založených listinných důkazů. Ve vztahu k obviněnému O. O. nebylo důkazy provedenými v přípravném řízení spolehlivě prokázáno, zda v době odvozu věcí z firmy šlo o věci cizí, přičemž toto zjištění je zásadní ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty §247 tr. zák. Obdobně nebylo spolehlivě zjištěno zavinění a jeho forma, nebylo proto v souladu se zákonem za dané důkazní situace bez provedení dalších důkazů obhajobu obviněného O. O. možno hodnotit jako právně irelevantní.
K odstranění pochybností a rozporů týkajících se skutkových zjištění bylo třeba nařídit hlavní líčení podle §314d odst. 1 tr. ř., provést dokazování při zachování základních zásad trestního řízení (zásada ústnosti a bezprostřednosti), zjistit skutkový stav věci o němž by nebyly důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a následně ve věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Hodoníně výše naznačeným způsobem nepostupoval a ve věci vydal trestní příkaz v rozporu s ustanovením §314e odst. 1 tr. ř., byl porušen zákon v neprospěch obviněného O. O. v tomto ustanovení, jakož i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr., ve kterém je zakotvena povinnost orgánů činných v trestním řízení zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pohybnosti, a provedené důkazy dále hodnotit v souladu se zákonem na základě svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu
Vzhledem k uvedeným zjištěním Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil výše uvedené porušení zákona, k němuž došlo trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 2 T 729/2001 (původně 2 T 344/98), a podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. Zrušil také všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citován musí být zejména rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 4 To 361/2005, a výrok o trestu týkající se obviněného O. O. v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 11 T 170/2004. Jde o rozhodnutí, jimiž byl ke zrušenému trestnímu příkazu ukládán souhrnný trest, a tato rozhodnutí zrušením celého trestního příkazu tak ztratila zákonný podklad. Nejvyšší soud dále podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud ve smyslu ustanovení §314d odst. 1 tr. ř. nařídí ve věci hlavní líčení v jehož rámci provede dokazování zaměřené na odstranění výše uvedených nedostatků v objasnění skutkového stavu věci. Teprve na základě výsledků hlavního líčení může Okresní soud v Hodoníně rozhodnout o vině obviněného O. O. Okresní soud v Hodoníně však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á