ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.29.2006.1
sp. zn. 4 Tz 29/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 5. dubna 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch poškozeného Ing. I. S., proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV., místního oddělení Jižní Město I., ze dne 3. 8. 2005, č. j. ORIV-1369/MO15-TČ-2005, byl podle §80 odst. 1 tr. ř. vydán P. P., motocykl zn. Kawasaki ZX-9R Ninja, zelené barvy, a klíč od zapalování.
Proti tomuto usnesení podal Ing. I. S. stížnost, kterou státní zástupce Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, podle §148 odt. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 tr. ř. proti citovanému usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, stížnost pro porušení zákona ve prospěch poškozeného Ing. I. S., jednatele společnosti Ing. I. S. – K., P., O. Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k ustanovením §80 odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že J. H., který je v současné době v souvislosti s prodejem předmětného motocyklu stíhán pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Policií ČR, prodal na falešnou fakturu za firmu Ing. I. S. – K., P., předmětný motocykl zn. Kawasaki J. S. dne 7. 5. 2002, a ten jej dále prodal dne 31. 1. 2004 na základě kupní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku P. P. Podle názoru stěžovatele je proto nesporné, že za situace, kdy trvají pochybnosti o tom, komu věc náleží, měl být motocykl uložen do úschovy a poškozený Ing. I. S. i P. P. měli být upozorněni, aby své nároky uplatnili ve smyslu §80 odst. 1, věta třetí tr. ř. v občanskoprávním řízení.
Podle názoru ministra spravedlnosti státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 nepostupoval ve stížnostním řízení důsledně podle §147 odst. 1 tr. ř. a nezjistil, že napadené usnesení policejního orgánu je zatíženo výše vytýkanými vadami, a o důvodně podané stížnosti Ing. I. S. rozhodl tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c), §80 odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch poškozeného Ing. I. S.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. není-li věc, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
Z citované zákonné úpravy jsou patrné tři různé alternativy, jak je možné rozhodnout o věci vydané nebo odňaté podle §78 a §79 tr. ř., pokud ji k dalšímu řízení už není třeba a ani nepřichází v úvahu její propadnutí či zabrání. Vzájemný vztah těchto alternativ je takový, že se postupně vylučují. Věc lze vrátit tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, jen jestliže na ni neuplatnil někdo jiný právo, o němž není pochyb, a není-li zde tedy ani situace, kdy o právu na věc vznikly takové pochybnosti, že není zřejmé, komu věc vrátit. Neuplatnil-li nikdo jiný právo na vydanou či odňatou věc, vrátí se zásadně tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Přitom věc lze vrátit tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, i tehdy, když není o jeho právu na věc pochyb, přestože na ni uplatnila právo osoba jiná. Podle druhé alternativy může být věc vydána jiné osobě, než která ji vydala nebo které byla odňata, pokud taková osoba uplatnila právo na věc, o tomto jejím právu není pochyb a nesvědčí-li takové právo tomu, kdo věc vydal nebo komu byla odňata. Uvedené podmínky jsou kumulativní a musí být splněny všechny zároveň. Konečně třetí alternativa přichází v úvahu, když věc nelze vrátit tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, ale nelze ji vydat ani jiné osobě, která na ni uplatnila právo, protože jsou zde u obou osob pochybnosti o jejich právu na věc, které lze řešit jen tím, že se věc uloží do úschovy a osoby, které si na ni činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle soudní praxe pochybnosti o právu k věci ve smyslu třetí alternativy jsou dány zpravidla tehdy, když právo k věci uplatňuje další osoba, popřípadě více osob, odlišných od osoby, která věc vydala nebo které byla věc odňata, přičemž z důkazů shromážděných pro účely trestního stíhání nelze učinit spolehlivý závěr o tom, které z takových osob má být věc vrácena, resp. pokud právo na věc ani jedné z těchto osob není nepochybné. Je-li tomu tak, potom nezbývá, než učinit opatření podle ustanovení §80 odst. 1 věty třetí tr. ř. o uložení věci do úschovy a vyzvat všechny osoby, které si na věc činí nárok, aby jej uplatnily v občanskoprávním řízení. Ze znění této věty citovaného ustanovení vyplývá, že orgán činný v trestním řízení vyvstalé pochybnosti o právu k věci neodstraňuje prováděním samostatného dokazování. Orgán činný v trestním řízení postupem podle §80 odst. 1 tr. ř. totiž neřeší otázku vlastnického či jiného práva k věci (srov. rozhodnutí pod č. 2/1970 Sb. rozh. tr.), jelikož osoba, která uplatňuje určité právo na věc, se může i po jejím vrácení podle §80 odst. 1 tr. ř. jiné osobě domáhat vůči ní vydání věci v řízení ve věcech občanskoprávních. Proto důkazy, které má orgán činný v trestním řízení k dispozici, hodnotí jen z toho hlediska, zda umožňují vydanou nebo odňatou věc vrátit tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, nebo zda na ni někdo jiný uplatnil právo, o němž není pochyb, a proto lze vydat věc jemu, anebo konečně zda důkazní situace vyvolává takové pochybnosti o právu na věc, že je třeba řešit je v řízení ve věcech občanskoprávních a věc zatím uložit do úschovy. Z toho vyplývá, že orgán činný v trestním řízení sám nemůže postupem podle §80 odst. 1 tr. ř. odstraňovat pochybnosti vzniklé o právu na věc a provádět dokazování zaměřené jen na tuto otázku. Je tomu tak též proto, že v mezidobí po spáchání trestného činu (skutku), který je předmětem dokazování prováděného orgány činnými v trestním řízení, mohlo dojít např. ke změnám v právních vztazích týkajících se vydané nebo odňaté věci, které z hlediska trestní odpovědnosti nemají právní význam a jejichž objasňování by přesahovalo potřeby trestního stíhání.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že otázku, která z výše uvedených tří alternativ obsažených v ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. přichází v úvahu, řeší příslušný orgán činný v trestním řízení, který rozhoduje o vrácení (vydání) věci, jako otázku předběžnou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř.
Z obsahu předložené části policejního spisu, jež byla pro rozhodnutí Nejvyššího soudu relevantní, bylo zjištěno, že dne 30. 3. 2005 zahájila Policie ČR, Obvodní ředitelství PČR Praha IV, Místní oddělení Jižní město I. Praha 4 Chodov pod č. j. ORIV–1369-1/MO15-TČ-2005, úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. na základě podnětu Ing. I. S. ve věci zpronevěry motocyklu zn. Kawasaki v prodejně v ulici O. Ze záznamu o zahájení trestního stíhání vyplývá, že v únoru 2005 volal do prodejny Ing. I. S. P. P., který si domluvil opravu a následný prodej motocyklu zn. Kawasaki přes bazar prodejny K. v P., ul. O. Následně bylo v této prodejně zjištěno, že se jedná o motocykl prodaný J. S. Při opravě nechal Ing. I. S. zhotovit znalecký posudek na tento motocykl a zjistil, že jde skutečně o motocykl zn. Kawasaki, který mu chybí, přičemž podezření ze zpronevěry tohoto stroje měl na bývalého vedoucího své prodejny J. H.
Dne 30. 3. 2005 byl Ing. I. S. vyzván k vydání věci, motocyklu zn. Kawasaki ZX-9R Ninja, barvy zelené, a klíčů od zapalování, jakožto věci důležité pro trestní řízení. Ing. I. S. výzvu převzal dne 30. 3. 2005 a téhož dne také motocykl vydal.
Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha IV., Místního oddělení Jižní Město I., ze dne 3. 8. 2005, č. j. ORIV-1369/MO15-TČ-2005, byl předmětný motocykl zn. Kawasaki a klíč od zapalování vydán podle §80 odst. 1 tr. ř. P. P. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že z výslechů svědků, provedením metalografického zkoumání a ze zajištěných písemných podkladů bylo zjištěno, že předmětný motocykl byl dne 7. 5. 2002 prodán za cenu 215.000,- Kč v prodejně společnosti Ing. I. S. – K., v P., ul. O., tehdy oprávněným pracovníkem – pověřeným vedoucím prodejny J. H., který osobně převzal od kupujícího jím vyplacenou hotovost ve výši 215.000,- Kč a vydal kupujícímu J. S. příslušné doklady a klíče. Poté byl motocykl řádně přihlášen na dopravním inspektorátu, a dále jej užíval po dobu 20 měsíců. Z uvedeného policejní inspektor dovozuje, že kupující nabyl motocykl v dobré víře a nemohl mít žádné podezření, že mu byl motocykl prodán neoprávněně. J. S. dále dne 31. 1. 2004 prodal uvedený motocykl na základě řádné kupní smlouvy za částku 161.500,- Kč současnému držiteli P. P., který také nabyl věc v dobré víře. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je dále uvedeno, že bylo zjištěno, že faktura za prodaný motocykl vydaná J. H. za společnost Ing. I. S., nebyla řádně zavedena do účetnictví společnosti a v současné době není známo, k jakému účelu byly podezřelým použity peníze získané za prodaný motocykl. Přestože tyto skutečnosti jsou předmětem dalšího prověřování, podle názoru policejního inspektora tato okolnost nebrání vrácení motocyklu oprávněnému majiteli. Policie neřeší rozpor ve vztahu k oprávněnému majiteli motocyklu, kdy jím podle policie ČR je poslední držitel P. P.
Proti tomuto usnesení podal Ing. I. S. stížnost, ve které uvedl, že kupujícímu J. S. musela být nízká cena za motocykl ve výši 215.000,- Kč podezřelá. Dále upozornil na ustanovení kupní smlouvy mezi J. S. jako prodávajícím a P. P. jako kupujícím, které za současné situace vstupuje v platnost a kupující má právo na vrácení celé kupní ceny. V závěru této stížnosti navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a předmětné věci byly i nadále ponechány v dispozici Policie ČR.
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl jako nedůvodnou. Toto rozhodnutí státní zástupce odůvodnil tím, že z výpovědi J. S. a J. H. vyplývá, že v daném případě nabyl J. S. motocykl zcela legálně a nemohl mít podezření na žádný trestný čin. Věděl, že motocykl byl předváděcí a byl po nehodě a že má rám bez výrobního čísla. Z tohoto důvodu proto považoval cenu za motocykl za přiměřenou.
V této souvislosti poukazuje Nejvyšší soud na skutečnost, že obecně platí, že vlastnické právo nelze nabýt trestným činem či jiným protiprávním úkonem a nikdo nemůže nabýt vlastnického práva k určité věci od toho, kdo není vlastníkem této věci, respektive kdo není oprávněn převést vlastnictví k ní. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že obviněný J. H., který byl zaměstnán u Ing. I. S. jako vedoucí provozovny motorek, měl vedle Ing. I. S. jako jediný oprávnění s předmětnou motorkou manipulovat. Ze spisového materiálu, především v výpovědí zaměstnanců Ing. I. S. přitom dále vyplývá, že J. H. byl jako vedoucí prodejny mimo jiné oprávněn k prodeji motocyklů.
V posuzovaném případě se proto nemohl Nejvyšší soud ztotožnit z názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, totiž že se jedná o situaci, kdy trvají pochybnosti o tom, komu věc náleží, a proto měl být motocykl uložen do úschovy a poškozený Ing. I. S. i P. P. měli být upozorněni, aby své nároky uplatnili v řízení občanskoprávním ve smyslu ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. Jak vyplývá z výše uvedeného, J. H. měl oprávnění předmětný motocykl prodat, nejednal proto v rozporu s účelem, ke kterému mu byla věc svěřena. Výtěžek z prodané věci však nepředal Ing. I. S., tedy osobě, která mu věc svěřila. Výtěžek z prodané věci je za těchto okolností nutno považovat za ekvivalent prodané svěřené věci, a tento výtěžek požívá právní ochrany za trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák.
Názor uvedený v usnesení Policie ČR ze dne 3. 9. 200, č. j. ORIV-1369/MO15-TČ-2005, že došlo ke zpronevěření peněz za motocykl, nikoliv motocyklu jako takového, který byl potvrzen usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, proto považuje Nejvyšší soud za správný.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud neshledal stížnost pro porušení zákona, která byl podána proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 ZN 5852/2005, důvodnou, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á
: