ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.35.2006.1
sp. zn. 4 Tz 35/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Č., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §72 odst. 4 tr. zák. v neprospěch obviněného P. Č.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, byl obviněný P. Č. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 12. 1997 kolem 3.00 hod. v herně U A. v J. v silně podnapilém stavu fyzicky napadl obsluhu této herny V. B., v úmyslu ji usmrtit a zmocnit se tržby herny, když ji náhle zákeřně zezadu bodl kuchyňským nožem s délkou čepele 13 cm do zad, intenzívně jmenovanou rdousil rukama přiloženýma na její krk a dále ji fyzicky napadal až do doby, kdy tato začala předstírat smrt, poté do nehybně ležící poškozené kopl a z herny odcizil tržbu herny, tržbu z výherních automatů, včetně mincí do zásobníku do hracích automatů v celkové výši nejméně 24.000,- Kč na hotovosti ke škodě majitele firmy P. H., poškozené V. B. odcizil kožený batoh s osobními věcmi v celkové hodnotě ve výši cca 2.000,- Kč, přičemž popsaným fyzickým útokem této poškozené způsobil zejména bodnou ránu zad vpravo v blízkosti páteře, pronikající do pohrudniční dutiny, s vniknutím vzduchu a krvácením do pohrudniční dutiny vpravo, se smrštěním pravé plíce a dechovými obtížemi, jakož i zhmoždění měkkých tkání krku a drobná poranění horních i dolních končetin, s dobou hospitalizace do 22. 12. 1997 a následným léčením a pracovní neschopností do 1. 3. 1998, když k usmrcení poškozené nedošlo jen náhodou a dále i díky její obraně a použité lsti. Za to byl obviněnému P. Č. podle §219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Zdravotní pojišťovně MV, pobočce H. K., škodu ve výši 7.647,- Kč, České kooperativě, pojišťovně, a. s., škodu ve výši 8.703,- Kč a P. H., ve výši 6.641,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 1998.
Na základě žádosti obviněného ze dne 15. 9. 2004 Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, rozhodl podle §72 odst. 4 tr. zák. tak, že se mění ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému výše citovaným rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 10. 2005.
Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Č. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §72 odst. 4 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §351a, §2 odst. 5 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil na skutečnost, že celé řízení ohledně návrhu obviněného P. Č. na změnu uložené ochranné protialkoholní léčby z ústavní formy na formu ambulantní bylo vedeno jako řízení o přeměně ochranného psychiatrického léčení z ústavní formy na formu ambulantní. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 10. 10. 2005 vyplývá, že napadené usnesení bylo Krajským soudem v Hradci Králové ve veřejném zasedání nesprávně vyhlášeno, stejná chyba byla i ve výroku a v odůvodnění napadeného usnesení. Jak stěžovatel dále uvedl, tuto nesprávnost nelze odstranit aplikací ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §138 tr. ř. formou opravy vyhotovení a opisů zmíněného usnesení, neboť ze strany soudu došlo již k chybnému vyhlášení tohoto usnesení v rámci konaného veřejného zasedání.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Č. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. nebo §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §72 odst. 4 tr. zák. jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popřípadě ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak. Nepostačí-li délka výkonu trestu odnětí svobody ve věznici ke splnění účelu léčení, soud může rozhodnout o jeho pokračování v léčebném nebo ambulantním zařízení.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 48/98 vyplývá, že dne 10. 10. 2005 proběhlo veřejné zasedání, kde předmětem jednání byla změna ústavní protialkoholní léčby. Z obsahu výše uvedeného trestního spisu, konkrétně z protokolu o veřejném zasedání ze dne 10. 10. 2005 dále vyplývá, že bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo podle §72 odst. 4 tr. zák. změněno ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Rovněž z výrokové části i odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o přeměně ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní.
Vzhledem k tomu, že písemné vyhotovení usnesení bylo ve shodě s obsahem usnesení, jak bylo vyhlášeno, nepřicházel v úvahu postup podle §131 tr. ř. a tento nedostatek bylo v daném případě možné napravit jen v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Podle ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Ustanovení §131 tr. ř. se podle §138 tr. ř. přiměřeně užije též na opravu vyhotovení usnesení. Oprava vyhotovení nebo opisu usnesení se může týkat kterékoliv jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodujícím kritériem je soulad s rozhodnutím tak, jak bylo vyhlášeno, nelze proto opravou odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozhodnutí, ani nesoulad mezi rozhodnutím, jak bylo usneseno v poradě senátu, a jeho vyhlášením.
Nejvyšší soud konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k pochybení Krajského soudu v Hradci Králové, když místo usnesení o změně ochranného léčení protialkoholního ve formě ústavní na ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní, vyhlásil usnesení, kterým rozhodl podle §72 odst. 4 tr. zák. tak, že se mění ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Toto pochybení se pak projevilo i v písemném vyhotovení usnesení, když ve výrokové části i v odůvodnění bylo uvedeno, že se podle §72 odst. 4 tr. zák. mění ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému P. Č. rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, byl porušen zákon v ustanoveních §72 odst. 4 tr. zák. v neprospěch obviněného P. Č. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. Č., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.