ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.37.2006.1
sp. zn. 4 Tz 37/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. března 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné L. M., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 37 T 205/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 37 T 205/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné L. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 37 T 205/2001, byla obviněná L. M. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 28. 9. 2001 v době kolem 12.30 hod. v P., ul. Ch. v prodejně K. odcizila z volného výběru ke škodě K. v. o. s. se sídlem v P., P. V., videorekordér zn. SILVA SCHNEIDER v hodnotě 6.999,- Kč tím způsobem, že videorekordér uložila do nákupního vozíku, se kterým odjela k pokladnám, kde u pokladny, která byla bez obsluhy, vyndala videorekordér z vozíku, podlezla zábradlí oddělující nákupní prostor, za pokladnami byla zastavena pracovnicí ostrahy prodejny, zboží bylo zajištěno a vráceno zpět na prodejnu,
a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 6 T 161/2000, ze dne 24. 4. 2001, pravomocným téhož dne, mj. pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, tj. do 24. 4. 2003 a dále trestním příkazem téhož soudu, č. j. 6 T 89/2001, ze dne 26. 6. 2001, pravomocným dne 25. 7. 2001, byla odsouzena pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 80-ti hodin.
Za to byl obviněné v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1, 2 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 12. 2001.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. M. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch této obviněné porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím také v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku především napadenému rozhodnutí vytýká, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin byla překročena maximální možná výměra stanovená zákonem pro trest obecně prospěšných prací. Poukázal na nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl obviněné uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 37 T 198/2001. Stěžovatel dále poukázal na porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť nebyl uložen souhrnný trest, přestože obviněná posuzovanou trestnou činnost spáchala dříve, než jí byl dne 8. 11. 2001 doručen trestní příkaz téhož soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 37 T 198/2001.
Podle názoru ministra spravedlnosti se v tomto případě nalézací soud o dalším trestu obecně prospěšných prací uloženým týmž soudem pod sp. zn. 37 T 198/2001 mohl dovědět za předpokladu, že by vedoucí kanceláře dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení §153 odst. 2 Instrukce ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 3. 1. 2001, č. j. 505/2001-Org., ve znění pozdějších předpisů, a věc řádně vylustrovala.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněné v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud z obsahu posuzovaného trestního spisu zjistil, že se samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 1. 11. 2001 příslušnému soudu obžalobu na obviněnou L. M. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 vydal dne 1. 11. 2001 ve věci trestní příkaz pod sp. zn. 37 T 205/2001, jímž při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznal obviněnou L. M. vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a uložil jí trest obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin. Dne 18. 10. 2001 však vydal stejný samosoudce tohoto soudu trestní příkaz sp. zn. 37 T 198/2001, který nabyl právní moci až dne 28. 12. 2001, jímž byl obviněné L. M. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Z lustra, které bylo vyznačeno podatelnou Obvodního soudu pro Prahu 4 na obžalobě podané na obviněnou L. M., přitom mimo jiné vyplývá existence odsouzení této obviněné pod sp. zn. 37 T 198/2001, kde je zároveň uvedeno, že toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci. Ačkoliv tedy samosoudci Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo známo, že proti obviněné je u stejného soudu vedeno trestní řízení pod sp. zn. 37 T 198/2001, nevyhodnotil tyto základní skutečnosti, které byly rozhodující z hlediska úvah o trestu.
Vzhledem ke skutečnosti, že při ukládání souhrnného trestu podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. musí být dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu pachatele pravomocný, bylo povinností samosoudce za situace, že předchozí rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, vyčkat s dalším rozhodnutím do doby, než předchozí rozsudek nabude právní moci (srov. rozhodnutí 27/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důsledkem nedostatečně provedených skutkových zjištění bylo především porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, přestože se obviněná L. M. trestného činu krádeže podle §247 písm. 1 písm. a), e) tr. zák. dopustila dne 28. 9. 2001, tedy před tím, než jí byl v trestní věci sp. zn. 37 T 198/2001 dne 8. 11. 2001 doručen trestní příkaz (§314e odst. 5 tr. ř.).
K porušení zákona došlo rovněž uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin, aniž by předchozí trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin obviněná vykonala. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje, aby soud při ukládání určitého druhu trestu zohlednil stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Jelikož nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, vydáním trestního příkazu ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 37 T 205/2001, samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 překročil onu stanovenou hranici o 220 hodin.
V posuzované trestní věci oproti tvrzení stěžovatele Nejvyšší soud zjistil, že lustrace byla provedena řádně, avšak pochybení se dopustil samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 tím, že údaj uvedený v lustru buď přehlédl nebo jej nepovažoval za podstatný z hlediska rozhodování v posuzované trestní věci.
Vzhledem k uvedeným pochybením porušil Obvodní soud pro Prahu 4 zákon také v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 37 T 205/2001, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné L. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 v nově provedeném řízení doplní dokazování spisem téhož soudu sp. zn. 37 T 198/2001, který je nezbytný z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., aktuálním opisem rejstříku trestů obviněné, jakož i zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda a případně v jakém rozsahu již obviněná L. M. trest obecně prospěšných prací, který jí byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 37 T 198/2001, vykonala. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může Obvodní soud pro Prahu 4 dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněné, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v její prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á