ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.46.2006.1
sp. zn. 4 Tz 46/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. dubna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného MUDr. T. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, v části, jež se týká obviněného, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) a §224 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného MUDr. T. K.
Napadený rozsudek se zrušuje v části, jež se týká obviněného.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. 1 T 260/2001, byl obviněný MUDr. T. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle rozsudku se tohoto trestného činu dopustil tím, že v R., okres B., na chirurgickém oddělení nemocnice R., v průběhu léčby pacientky H. K., neprovedl v rozporu s ustanovením §55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, její další vyšetření jako zpřesnění nálezu RTG pasáží kontrastní látkou horním zažívacím traktem, případně CT vyšetřením, přestože z klinického a sonografického nálezu ze dne 26. 12. 1997 bylo možno usuzovat na závažnou nitrobřišní komplikaci, jež byla indikací k operační revizi, a obviněný jako lékař s první atestací v rámci služby dne 27. 12. 1997 konzultoval ve 20.00 hod. s MUDr. J. S., zástupcem primáře, který měl příslužbu, stav pacientky, přičemž na základě poskytnutých informací o okamžité operaci nerozhodl a později s ním obviněný již její zdravotní stav nekonzultoval, i když se teprve v pozdějších hodinách začal její zdravotní stav prudčeji zhoršovat, přičemž tato pochybení, společně s pochybeními spoluobviněných MUDr. O. R. a MUDr. V. R. vedla u H. K. ke vzniku vleklé sepse jakožto důsledku dlouhodobě probíhajícího zánětu v dutině břišní, což bylo také dne 24. 4. 1998 příčinou smrti pacientky.
Za to byl obviněnému v sazbě §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku podali odvolání jednak obviněný MUDr. T. K., jednak v jeho neprospěch státní zástupce, který je zaměřil do výroku o trestu. Z podnětu těchto odvolání Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu v části jež se týkala obviněného, a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného nově uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v R., okres B. na chirurgickém oddělení Nemocnice R. v průběhu léčby H. K., neprovedl v rozporu s ustanovením §55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, její další vyšetření, jako zpřesnění nálezu RTG pasáží kontrastní látkou horním zažívacím traktem, případně CT vyšetření, přestože z klinického a sonografického nálezu ze dne 26. 12. 1997 bylo možno usuzovat na závažnou nitrobřišní komplikaci, jež byla indikací k operační revizi a jako lékař s první atestací, ačkoliv byl k tomu způsobilý, nepřiměřeně spoléhal v rámci služby dne 27. 12. 1997 na konzultaci provedenou ve 20.00 hod. s MUDr. J. S., majícím příslužbu, neprovedl úkony shora uvedené, aktuální zdravotní stav obviněné dále nekonzultoval, což spoluzapříčinilo, že nebyla včas odhalena začínající vnitrobřišní komplikace poškozené. Za to mu byl v sazbě §224 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. proti posledně citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného MUDr. T. K. Podle stěžovatele byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §257 odst. 2 tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) a §224 odst. 1 tr. zák.
Podle názoru ministra spravedlnosti krajský soud při svém rozhodování nezohlednil skutečnost, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 2. 12. 2002 pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měl obviněný dopustit dne 27. 12. 1997. Promlčecí doba tohoto trestného činu činí 5 let. Jestliže však krajský soud spatřoval v jednání obviněného naplněnu pouze skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., měl současně uvážit i výši trestní sazby za tento trestný čin a od toho se odvíjející délku promlčecí doby. Toto zjištění se mělo odrazit v zastavení trestního stíhání, neboť promlčecí doba skončila před zahájením trestného stíhání. Krajský soud tak měl trestní stíhání obviněného podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit. Pokud tak neučinil, porušil zákon v neprospěch obviněného.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž podle §267 odst. 5 tr. ř. přezkoumal uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a řízení, která se týkala obviněného, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jím předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §257 odst. 2 tr. ř. shledá-li odvolací soud, že je tu některá z okolností uvedená v ustanovení §11 odst. 1 písm. a), b), i) tr. ř., která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
Podle ustanovení §224 odst. 1 tr. zák. kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež v tomto případě činí tři léta.
Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se v odvolacím řízení těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Trestní stíhání obviněného MUDr. K. bylo zahájeno pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., přičemž trestní sazba podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení činí pokud jde o trest odnětí svobody šest měsíců až pět let. Promlčecí doba v případě tohoto trestného činu je pět let, neboť horní hranice trestní sazby činí nejméně tři léta (§67 odst. 1 písm. c) tr. zák). Pokud skutek byl spáchán dne 27. 12. 1997 a trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 2. 12. 2002, stalo se tak ještě před skončením promlčecí doby, a tato překážka provedení trestního řízení nebránila.
V situaci, kdy Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací dospěl k závěru, že protiprávní zaviněné jednání obviněného, jímž byl uznán vinným, vykazuje zákonné znaky jen trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., na který zákon stanoví mírnější trestní sazbu, musel z tohoto právního závěru vyvodit i odpovídající procesní kroky. Důsledkem úvahy o užití mírnější právní kvalifikace mělo být i posouzení trestnosti činu z hlediska páté hlavy trestního zákona, a aplikace ustanovení §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. Pakliže promlčecí doba trestného činu podle §224 odst. 1 tr. zák. činí tři roky, trestní stíhání obviněného mělo být zahájeno nejpozději dne 27. 12. 2000 (§60 odst. 2 tr. ř.), po tomto datu již bylo trestní stíhání pro tento trestný čin promlčeno a trestní stíhání obviněného bylo z důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřípustné.
Tento právní stav nastal až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a byl důsledkem úvah soudu odvolacího, jejichž správnost Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí neposuzuje, neboť proti nim nebyla stížnost pro porušení zákona podána. Důsledkem těchto úvah pak mělo být zastavení trestního stíhání obviněného MUDr. T. K. v intencích ustanovení §257 odst. 2 tr. ř., aniž by byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve vztahu k tomuto obviněnému. Pokud naopak Krajský soud v Ostravě sám nově rozhodl o jeho vině obviněného a uložil mu nově trest, porušil zákon ve shora citovaných ustanoveních v neprospěch obviněného MUDr. T. K.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, a to v části, jež se týká obviněného, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) a §224 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného MUDr. T. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený rozsudek zrušil v části, jež se týká obviněného, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě provede znovu z podnětu podaných odvolání obviněného a státního zástupce řízení o těchto opravných prostředcích a rozhodne v intencích rozsudku Nejvyššího soudu. Protože Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.)
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á