ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.48.2006.1
sp. zn. 4 Tz 48/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. července 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2005 sp. zn. 1 To 624/2005, který rozhodoval jako soud stížnostní ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 PP 135/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2005 sp. zn. 1 To 624/2005 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. L.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 1998 sp. zn. 36 T 13/1997 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 11. 1998 sp. zn. 3 To 171/1998 byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., spáchaným dne 23. 4. 1997. Byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a pro účely výkonu trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2003 sp. zn. Nt 464/2003 byl obviněný P. L. přeřazen k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody do mírnějšího typu věznice, a to z věznice s ostrahou do věznice s dozorem.
Dne 26. 4. 2005 obviněný P. L. podal prostřednictvím zvoleného obhájce žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
O této žádosti rozhodl Okresní soud v Ostravě ve veřejném zasedání dne 14. 6. 2005 a svým usnesením sp. zn. 0 PP 135/2005 téhož dne rozhodl tak, že se P. L. podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 1998 sp. zn. 36 T 13/1997 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 11. 1998 sp. zn. 3 To 171/1998, podmíněně propouští. Současně mu byla podle §63 odst. 1 tr. zák. stanovena zkušební doba v trvání 7 roků a po dobu běhu zkušební doby byl nad obviněným vysloven dohled s povinností podle §63 odst. 3 tr. zák. dostavit se ve lhůtě 7 dnů od podmíněného propuštění na středisko Probační a mediační služby České republiky v okrese Ostrava k zahájení dohledu.
Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení do protokolu o veřejném zasedání intervenující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě stížnost.
Na podkladě podané stížnosti se pak věcí zabýval Krajský soud v Ostravě, který svým usnesením ze dne 29. 7. 2005 sp. zn. 1 To 624/2005 napadené usnesení okresního soudu podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že podle §61 odst. 1 písm. a)tr. zák. a contr. žádost obviněného P. L. o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl.
Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. L.
Ministr spravedlnosti ve svém podání nejprve cituje příslušné pasáže z odůvodnění usnesení jak okresního soudu, tak i soudu stížnostního. Na základě jejich obsahu pak činí závěr, že Krajský soud v Ostravě pochybil, pokud neprovedl další dokazování ke spolehlivému zjištění, zda u obviněného byla splněna druhá z kumulativně daných zákonných podmínek ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a přesto dospěl k rozhodnutí, že navzdory kladnému hodnocení chování obviněného ve výkonu trestu nedošlo k jeho nápravě, a že od něho v budoucnu nelze očekávat vedení řádného života.
Stěžovatel poukázal na znění ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a vyslovil názor, že krajský soud se těmito ustanoveními důsledně neřídil, čímž došlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé. Zároveň stížnostní soud podle ministra spravedlnosti nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav věci tak, aby mohl žádost obviněného P. L. o podmíněné propuštění zamítnout, když provedené důkazy hodnotil jednostranně jen v neprospěch obviněného. Stížnostní soud pak především neprovedl další důkazy, které by vedly k objektivnějšímu posouzení, zda je řádné chování obviněného ve výkonu trestu známkou polepšení nebo odrazem pouhého přizpůsobení se vězeňskému prostředí, například vyžádáním nových znaleckých posudků z odvětví zdravotnictví, oboru psychologie, případně psychiatrie. Obviněnému P. L. by též nemělo být přičítáno k tíži, že se v průběhu veřejného zasedání, v němž byla projednávána jeho žádost, nechtěl vyjádřit k věci a na otázky odmítl odpovídat a vše nechal na svém právním zástupci. Obviněný má právo vypovídat, ale k výpovědi nesmí být jakýmkoli způsobem donucován.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. L. v ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízení předcházejícím. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto napadené usnesení zrušil a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2005 sp. zn. 0 PP 135/2005 vyplývá, že soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel zejména z hodnocení věznice, v níž obviněný P. L. trest odnětí svobody vykonával. V tomto hodnocení je konstatováno, že u obviněného je cíl programu zacházení dlouhodobě plněn a výkon trestu odnětí svobody plní svůj účel. Obviněný byl celkem 13krát kázeňsky odměněn za brigádnickou činnost, kázeňsky potrestán nebyl. Ke dni 30. 10. 2003 byl na základě návrhu ředitele věznice přeřazen do mírnějšího typu věznice s dozorem. Z rejstříku trestů obviněného bylo zjištěno, že jmenovaný nemá další záznam pro trestnou činnost. Český helsinský výbor podporuje žádost obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (viz jeho stanovisko z 21. 4. 2005). Pokud jde o závěrečný návrh státního zástupce na zamítnutí žádosti obviněného z důvodu charakteru spáchané trestné činnosti, okresní soud poukázal na okolnost, že charakter trestné činnosti obviněného se již odrazil ve výměře jemu uloženého trestu odnětí svobody. Okresní soud pak dospěl k závěru, že obviněný splňuje obě podmínky pro podmíněné propuštění, když způsobem výkonu trestu prokazuje polepšení a zároveň od něj lze v budoucnu očekávat vedení řádného života. Právě s ohledem na charakter trestné činnosti a na dobu, po kterou by obviněný ještě měl být ve výkonu trestu odnětí svobody, byla obviněnému stanovena maximálně možná délka zkušební doby a současně byl nad obviněným vysloven dohled.
Krajský soud v Ostravě v postavení soudu stížnostního své protikladné rozhodnutí odůvodnil následovně. Kromě obvyklé rekapitulace předchozích rozhodnutí, obsahu provedených důkazů, podaného opravného prostředku, krajský soud doplnil provedené dokazování o spisy Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 36 T 13/97 a sp. zn. 6 T 43/97. Z posledně uvedeného trestního spisu pak zjistil, že na obviněného byla v březnu 1997 u Okresního soudu v Ostravě podána obžaloba zejména pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se obviněný P. L. měl dopustit dne 9. 11. 1995. Dále byl obžalován pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák., jenž měl spáchat dne 26. 2. 1996. Toto trestní stíhání však bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 1997 sp. zn. 6 T 43/97 zastaveno podle §188 odst. 2 tr. ř. z důvodu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Krajský soud dále poukázal na zjištění, že obviněný P. L. byl v minulosti projednáván pro řadu přestupků násilného charakteru. Posléze pak spáchal dne 23. 4. 1997 předmětný trestný čin vraždy.
Na základě uvedených skutečností Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že obviněný se do dne spáchání trestného činu vraždy dopustil řady jiných násilných jednání, byť výrazně menší společenské nebezpečnosti, přesto tato jednání svědčí o jeho sklonu k násilí, o neúctě k jiným občanům, k jejich životu a zdraví. Jeho chování neovlivnila přestupková řízení ani trestní stíhání ve věci pod sp. zn. 6 T 43/97 a vše vyvrcholilo bezdůvodným usmrcením jiného občana. Podle krajského soudu změna v postoji obviněného k tomuto způsobu života zjištěna nebyla a lze proto přisvědčit státnímu zástupci, že dobré chování obviněného ve výkonu trestu je spíše známkou přizpůsobení se prostředí výkonu trestu, než výrazem jeho polepšení. Krajský soud proto neshledal, že dosavadním výkonem trestu došlo k nápravě obviněného a že od něho lze v budoucnu očekávat vedení řádného života.
Podle §61 odst. 1 písm. a) a §62 tr. zák. po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Ze shora uvedeného je patrné, že Okresní soud v Ostravě učinil závěr, že obviněný P. L. splňuje všechny zákonem stanovené podmínky a rozhodl o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Krajský soud v Ostravě zaujal v podstatě na základě týchž důkazů názor, že obviněný nesplňuje dvě ze tří kumulativně stanovených podmínek pro podmíněné propuštění, tedy že neprokázal dostatečnou míru polepšení ve výkonu trestu odnětí svobody a že od něho ani nelze očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Nejvyšší soud je toho názoru, že rozhodnutí obou soudů nižších stupňů byla předčasná.
Pokud pak jde o stanovisko krajského soudu, že obviněný P. L. se dosavadním výkonem trestu dostatečně nenapravil, tak je třeba poukázat na dlouhodobé pozitivní chování obviněného během dosavadního výkonu trestu odnětí svobody, které nebylo narušeno jakýmkoli negativním projevem z jeho strany. V závěru hodnocení obviněného ze strany věznice bylo opakovaně konstatováno, že výkon trestu u něho plní svůj účel. Okolnost, že obviněný v průběhu veřejného zasedání pouze prohlásil, že na žádosti trvá, k věci se sám nechce vyjádřit a na otázky nebude odpovídat a vše ponechává na svém obhájci, nelze hodnotit v jeho neprospěch v souvislosti s jeho vlastním chováním ve výkonu trestu odnětí svobody, které ve svém komplexu nelze hodnotit jinak než kladně.
Též hodnocení násilného chování obviněného P. L. v letech 1995 – 1996, které neskončilo pravomocným odsouzením, ale bylo s ohledem na zahájení trestního stíhání obviněného pro trestný čin vraždy zastaveno, nelze stavět do protikladu s jeho pozitivním chováním ve výkonu trestu tak jak to učinil stížnostní soud. Všech těchto skutků se obviněný dopustil před svým odsouzením a nalézací soud k nim ve své podstatě přihlížel v rámci dokazování i při následném rozhodování o výši trestu odnětí svobody, když v odůvodnění svého rozsudku na č. l. 326 spisu sp. zn. 36 T 13/1997 konstatoval, že přestože jmenovaný nemá dosud záznam v rejstříku trestů, nelze rozhodně prohlásit, že by do spáchání nejzávažnější trestné činnosti vedl řádný občanský život.
Nelze tedy na základě pouze těch důkazů, které ve věci byly provedeny souhlasit s tvrzením Krajského soudu v Ostravě, že obviněný P. L. neprokázal ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností polepšení a zároveň od něho nelze očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že polepšení je vývojový proces vnitřní proměny pachatelovy osobnosti, jež se navenek projevuje pouze v jeho chování. Při rozhodování o podmíněném propuštění jde právě o to rozlišit, kdy chování odsouzeného a plnění jeho povinností ve výkonu trestu odnětí svobody jsou projevem pouze vnější adaptace odsouzeného na prostředí věznice a kdy jde o známky skutečných změn osobnosti odsouzeného opravňující naději, že i v budoucnu povede řádný život. Chování odsouzeného ve výkonu trestu a plnění jeho povinností jsou sice neopomenutelnými, nikoli však jedinými hledisky, z nichž lze usuzovat na pachatelovo polepšení.
Chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody se proto musí hodnotit v souvislosti s charakterovými vlastnostmi odsouzeného, s motivy a způsobem provedení trestného činu apod. Jen za tohoto předpokladu lze posoudit zda odsouzený ve výkonu trestu dosáhl takového stupně nápravy, že se již zbavil právě těch charakterových rysů a špatných návyků, které ho vedly ke spáchání trestné činnosti nebo které vedle ostatních příčin alespoň přispěly k jeho rozhodnutí spáchat trestný čin. Nelze zde však vycházet jen z nepříznivé prognózy odsouzeného, která vyplynula z dřívějších důkazů provedených k jeho osobě v původním řízení.
S odkazem na tyto zásady pak bylo třeba hledat konečnou odpověď na otázku, zda obviněný P. L. skutečně splnil zákonné podmínky pro podmíněné propuštění, a to za pomoci nových znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, případně psychiatrie, které měly být v konkrétním případě vyžádány. Obviněný P. L. byl totiž v rámci trestního stíhání ve věci sp. zn. 36 T 13/97 podroben zkoumání znalců psychiatrů i znalce psychologa, kteří k jeho osobě vyslovili určité závěry ohledně jeho případné resocializace a možné nápravy (viz č. l. 74 spisu, bod 10 závěrů psychiatrického posudku, č. l. 94 spisu, bod 10. odpovědí na otázky psychologického posudku) a z těchto jejich závěrů rozhodně nelze vyvodit, že by k potřebné míře resocializace a nápravy u obviněného nemohlo dojít. Právě za pomoci aktualizovaných závěrů znalců výše jmenovaných odvětví z oboru zdravotnictví bude možné objektivně stanovit zda chování obviněného P. L. ve výkonu trestu je skutečným projevem jeho polepšení či pouhým přizpůsobením se vězeňskému prostředí.
Takovéto důkazy však již měl opatřit a provést okresní soud před tím, než sám rozhodl o žádosti obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Protože tak neučinil, jeho meritorní rozhodnutí bylo učiněno na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neúplných důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.). V takovémto případě krajský soud v pozici soudu stížnostního měl za povinnost napadené usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k doplnění důkazů a k novému rozhodnutí, případně měl dokazování v daném směru sám doplnit a teprve poté o podané stížnosti s konečnou platností rozhodnout. Namísto toho krajský soud v podstatě pouze přehodnotil již existující důkazy, zrušil rozhodnutí okresního soudu a sám pak bez dalšího rozhodl tak, že žádost obviněného o podmíněné propuštění zamítl. Takovýto postup byl tudíž v rozporu s ustanovením §147 odst. 1 tr. ř., které zakotvuje přezkumnou povinnost stížnostního soudu a rovněž pak došlo k porušení zákona v ustanovení §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. v situaci, kdy ve věci bylo krajským soudem meritorně rozhodnuto bez potřebného doplnění důkazů.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil výše uvedené porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného P. L. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu, včetně všech dalších rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že krajský soud přibere v dané věci znalce z oboru zdravotnictví odvětví psychologie, případně i z odvětví psychiatrie a těmto položí otázky, které budou zaměřeny na míru resocializace a reálné nápravy obviněného v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, jakož i k možné prognóze vedení řádného života obviněným na svobodě v případě podmíněného propuštění z výkonu trestu. Teprve po jejich zodpovězení bude možné ve věci žádosti obviněného P. L. o podmíněné propuštění objektivně rozhodnout. Pouze pro úplnost je třeba uvést, že vyslovit porušení zákona postupem a rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě nebylo možné, vzhledem k obsahu a zaměření stížnosti pro porušení zákona, a protože okresní soud svým předčasným rozhodnutím vlastně porušil zákon ve prospěch obviněného.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem Nejvyššího soudu a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec