ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.5.2006.1
sp. zn. 4 Tz 5/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. března 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. P.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 11 T 159/2001, byl obviněný V. P. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v přesně nezjištěné době od 29. 5. 2000 do 3. 6. 2000 a ze dne 4. 6. 2000, za což byl podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Rozsudek nabyl ohledně obviněného V. P. právní moci dne 6. 2. 2003.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 30. 7. 2002 a 31. 7. 2002, za což byl odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému V. P. doručen dne 2. 6. 2003 a právní moci nabyl dne 11. 6. 2003.
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 31. 3. 2003, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému V. P. doručen dne 19. 2. 2005 a právní moci nabyl dne 19. 2. 2005.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Ostravě se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, neboť trestná činnost byla spáchána dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, a dospěl k závěru, že této námitce nelze přisvědčit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný V. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 11 T 159/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v přesně nezjištěné době od 29. 5. 2000 do 3. 6. 2000 a ze dne 4. 6. 2000, dále byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 30. 7. 2002 a 31. 7. 2002 a trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 31. 3. 2003. Z uvedeného je zřejmé, že trestný čin krádeže, kterého se obviněný dopustil jednáním ze dne 31. 3. 2003, nebyl obviněným V. P. spáchán dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, neboť dne 4. 12. 2002 byl Okresním soudem v Ostravě vyhlášen odsuzující rozsudek v trestní věci vedené pod sp. zn. 11 T 159/2001, a proto není tento trestný čin ve vztahu souběhu.
Dále je třeba uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný V. P. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 200 hodin. Výkon trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, byl obviněnému P. nařízen až dne 17. 3. 2005 usnesením Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 0 Nt 2131/2003.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému V. P. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, ve výměře 200 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací přesahoval o 180 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Ostravě trestním příkazem ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému V. P.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 172/2003 dále vyplývá, že Okresní soud v Ostravě, měl k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného ze dne 24. 7. 2003, kde však odsouzení trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2003, nebylo vyznačeno. Samosoudce Okresního soudu v Ostravě měl činit potřebné kroky k prošetření trestní minulosti obviněného až do doručení trestního příkazu obviněnému 19. 2. 2005. Okresní soud v Ostravě však tímto způsobem nepostupoval, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Ostravě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. P.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného trestního příkazu. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 180 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 11 T 172/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. P., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného V. P. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. P., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.