ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.54.2006.1
sp. zn. 4 Tz 54/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. října 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného E. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 3. 2000 č. j. 28 T 2/1999-871, a podle §268 odst. 2 a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 3. 2000 č. j. 28 T 2/1999-871 b y l výrokem pod bodem I. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §22 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného E. S.
Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci se přikazuje , aby neúplný výrok napadeného usnesení doplnil.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 5. 1999 sp. zn. 28 T 2/1999, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 1999 sp. zn. 4 To 114/1999 byl obviněnému E. S. uložen za trestné činy vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na 13 let se zařazením pro jeho výkon do věznice se zvýšenou ostrahou, rovněž bylo rozhodnuto o zabrání věci a o povinnosti obviněného nahradit škodu, a to podle specifikace rozvedené na č. l. 844, 845 spisu. Řízení proti obviněnému E. S. bylo vedeno nejdříve jako proti uprchlému podle §302 tr. ř. a násl. Po zjištění pobytu obviněného a jeho zatčení na základě zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Olomouci ze dne 13. 8. 1996 sp. zn. Nt 822/1996 a žádosti České republiky o vydání podle Evropské úmluvy o vydávání sjednané v Paříži dne 13. 12. 1957, publikované ve sdělení FMZV č. 549/1992 Sb., zaslané přípisem Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 2126/96-M ze dne 21. 4. 1998 Ministerstvu zahraničních věcí Švédska, byl obviněný eskortován do České republiky a s účinky ode dne 18. 8. 1998 byl vzat do vazby a další řízení bylo vedeno vazebně.
Po pravomocném skončení věci vydal Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesení ze dne 29. 3. 2000 č. j. 28 T 2/1999-871, kterým v bodě I. jeho výrokové části rozhodl tak, že podle §38 odst. 1 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. započetl do trestu odnětí svobody uloženého obviněnému E. S. rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. 5. 1999 sp. zn. 28 T 2/1999, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 1999 sp. zn. 4 To 114/1999, vazbu vykonanou v době ode dne 18. 8. 1998 – 15.30 hod. do dne 23. 11. 1999. Dalšími výroky citovaného usnesení pod body II. a III. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, jakož i zálohované náklady trestního řízení.
Předmětné usnesení krajského soudu nabylo ve všech jeho výrocích právní moci dne 19. 5. 2000.
Proti výroku pod bodem I. tohoto usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. S.
V odůvodnění svého podání stěžovatel namítl, že při rozhodování o zápočtu vazby vykonané obviněným E. S. do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody soud vzal v úvahu pouze dobu, po kterou byl ve vazbě po jeho předání do České republiky. Nebylo přihlíženo k tomu, že po zadržení ve Švédsku byla osobní svoboda obviněného E. S. po určitou dobu ve Švédsku omezena, a to pro účely jeho vydání do České republiky. K předmětné problematice tedy měly být soudem vyžádány materiály švédských orgánů, které by poskytovaly náležitý podklad pro zjištění délky trvání vydávací vazby a pro zákonné rozhodnutí ve věci zápočtu vazby do trestu odnětí svobody, když podle §22 odst. 1, §38 odst. 1 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. je třeba za vykonanou vazbu považovat i dobu strávenou pachatelem ve vazbě v cizině.
Proto ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci byl ve výše citovaných ustanoveních porušen zákon v neprospěch obviněného E. S., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a poté aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §22 odst. 1 tr. zák., jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě nebo byl potrestán orgánem cizího státu, započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého soudem České republiky, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§35).
Podle §38 odst. 1 tr. zák., jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
Podle §334 odst. 1 tr. ř. o započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní svoboda byla omezena.
Z předloženého trestního spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 28 T 2/99 je možno zjistit, že obviněný E. S. vzápětí po spáchání trestné činnosti uprchl a ve snaze vyhnout se trestnímu postihu se skrýval mimo území České republiky. Proto bylo přípravné řízení vedeno jako proti uprchlému. Po podání první obžaloby byla po předběžném projednání obžaloby předmětná trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření, a to mimo jiné též proto, aby byla pro další řízení zajištěna fyzická přítomnost obviněného E. S., k jehož pobytu byly získány konkrétní poznatky a bylo možno realizovat zatýkací rozkaz vydaný na osobu E. S. Na č. l. 317 spisu je založena zpráva Národní ústředny Interpolu Praha ze dne 21. 4. 1998, z níž lze zjistit, že obviněný E. S. byl dne 16. 4. 1998 zadržen v uprchlickém táboře F./S. ve Švédsku, kde se ukrýval pod falešnou identitou. Obviněný E. S. byl posléze eskortován do České republiky a následně s účinky ode dne 18. 8. 1998 vzat do vazby, přičemž další řízení až do pravomocného skončení věci bylo vedeno vazebně.
Z dikce ustanovení §22 odst. 1 a §38 odst. 1 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody je nutno pachateli započíst celou dobu vazby, kterou vykonal v řízení vedeném pro skutek, pro který byl odsouzen. Přitom za vykonanou vazbu je třeba považovat dobu strávenou pachatelem ve vazbě jak na území České republiky, tak i v cizině. Povinností soudu je opatřit si podklady pro objektivní zjištění, po jakou dobu byla jeho osobní svoboda v cizině omezena, a tuto dobu podle §22 odst. 1 tr. zák. do uloženého trestu započítat.
Skutečností je, že v daném případě krajský soud o zápočtu obviněným vykonané vazby do uloženého trestu odnětí svobody výrokem pod bodem I. napadeného usnesení rozhodl, ale započítal pouze dobu vazby, kterou obviněný vykonal ve vazební věznici v České republice. Dobu, po kterou byl obviněný omezen na svobodě během vydávacího řízení na území Švédska krajský soud nezjišťoval, a proto ji také při jejím započtení do uloženého trestu odnětí svobody do svého rozhodnutí nepojal. Přitom v souvislosti s povolením vydání obviněného E. S. Ministerstvo spravedlnosti Švédska oznámilo v souladu s ustanovením čl. 18 odst. 3 Evropské úmluvy o vydávání (sdělení FMZV č. 549/1992 Sb.), že jeho osobní svoboda byla pro účely vydání ve Švédsku omezena dne 16. 4. 1998, a to přípisem ze dne 23. 7. 1998 sp. zn. Ju98/1674, označeným jako rozhodnutí vlády, který byl doručen diplomatickou cestou prostřednictvím nóty Ministerstva zahraničních věcí Švédska ze dne 4. 8. 1998 a dopisu Velvyslanectví České republiky ve Stockholmu ze dne 6. 8. 1998 č. j. 2511/98 Ministerstvu spravedlnosti České republiky.
Tento přípis byl ministerstvem spravedlnosti připojen k podané stížnosti pro porušení zákona a Nejvyšší soud je spolu s ministrem spravedlnosti toho názoru, že jde o důkaz, který bude dodatečně nutné vzít v úvahu ohledně zápočtu vazby, kterou obviněný E. S. vykonal v cizině. Podle Nejvyššího soudu ale nebude nezbytně nutné vydávat celé usnesení o zápočtu vazby znovu, ale postačí, když dosud neúplný výrok napadeného usnesení bude krajským soudem v daném směru odpovídajícím způsobem doplněn.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 3. 2000 č. j. 28 T 2/1999-871 byl v neprospěch obviněného E. S. porušen zákon v ustanovení §22 odst. 1 tr. zák., neboť pouze toto zákonné ustanovení nebylo jmenovaným soudem respektováno. Poté aniž by tento výrok napadeného usnesení zrušil, přikázal podle §270 odst. 2 tr. ř. krajskému soudu, aby jej v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu odpovídajícím způsobem doplnil poté, co přezkoumá obsah výše citovaného přípisu Ministerstva spravedlnosti Švédského království. Nejvyšší soud současně upozorňuje na obsah ustanovení §270 odst. 4 a §273 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec