ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.62.2006.1
sp. zn. 4 Tz 62/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. června 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné B. G., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné B. G.
Napadený trestní příkaz se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, byla obviněná B. G. uznána vinnou trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustila jednáním ve dnech 20. 5. 2005 a 24. 5. 2005, za což byla odsouzena podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §57a odst. 1 tr.zák. byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 2 let. Trestní příkaz byl obviněné B. G. doručen dne 26. 5. 2005 a právní moci nabyl dne 26. 5. 2005, když jak obviněná, tak státní zástupkyně se vzdaly práva odporu.
Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné B. G. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 1 tr. zák., §314b odst. 2, §314e odst. 2 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 3 se neřídil ustanoveními §314b odst. 2 tr. ř. a §314e odst. 2 tr. ř., neboť obviněné uložil trestním příkazem trest, který zákon v ustanovení §314e odst. 2 tr. ř. nepřipouští, a extenzivní výklad ustanovení podle §314c odst. 2 tr. ř. je v daném případě nepřípustný. Dále stěžovatel uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 3 jednání obviněné posoudil jako jeden pokračující trestný čin, ač se jednalo o vícečinný souběh, neboť obviněná se postupně dopustila dvou trestných činů podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pro každý z nich jí bylo sděleno samostatné podezření. Následně byly k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 podány dva návrhy na potrestání, které samosoudce dne 26. 5. 2005 spojil ke společnému projednání podle §23 odst. 3 tr. ř. V daném případě trestná činnost po sdělení podezření probíhala i nadále a byť plynule navazovala na předchozí trestnou činnost, nejde již o jeden pokračující trestný čin. Mezníkem, který odděluje jeden trestný čin od druhého, je okamžik sdělení podezření a trestná činnost, která přesahuje moment sdělení podezření, tvoří již nový skutek. Proto měl být obviněné uložen trest úhrnný a to v souladu s pravidly §35 odst. 1 tr. zák., neboť se dopustila dvou trestných činů.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněné B. G. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, měl být uložen úhrnný trest, neboť se obviněná postupně dopustila dvou trestných činů podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., a dospěl k závěru, že této námitce nelze přisvědčit.
Obviněná B. G. byla trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, uznána vinnou trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustila jednáním ve dnech 20. 5. 2005 a 24. 5. 2005. Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněné B. G. je třeba uvést, že se obviněná dopustila trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že ve dvou případech se neoprávněně zdržovala na území hlavního města Prahy, ačkoli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 16 T 106/2003, byla odsouzena mimo jiné k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 roků.
Podle ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání, je tedy sdělení obvinění. Pokud bylo ve věci konáno zkrácené přípravné řízení, neukončuje skutek ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. sdělení podezřelému na počátku jeho výslechu podle §179b odst. 3 tr. ř., ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (tzv. sdělení podezření), ale vzhledem k ustanovení §314b odst. 1 věta druhá tr. ř. až doručení návrhu na potrestání soudu, neboť tímto okamžikem je zahájeno trestní stíhání a podezřelý se stává obviněným, přičemž však z hlediska ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. je rozhodujícím okamžikem až doručení návrhu na potrestání obviněnému (rozhodující je totiž vždy okamžik, kdy podezřelému bylo obvinění skutečně sděleno).
Zahájení trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, jakož ani zahájení trestního stíhání podáním návrhu na potrestání k soudu podle §314b odst. 1 tr. ř. nemají účinky sdělení obvinění ve smyslu ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. Takové účinky nastávají až doručením návrhu na potrestání obviněnému. Jde-li o trestné činy trvající nebo hromadné, na něž nedopadá zásada vyplývající z ustanovení §12 odst. 12 tr. ř., a pachatel v trestné činnosti pokračuje před tím, než je mu návrh na potrestání doručen, soud musí rozhodnout i o těch částech skutku spáchaných do této doby, byť nejsou popsány v návrhu na potrestání. V případech, kdy se pachatel dopouští trestné činnosti formou pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., může soud s ohledem na ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. považovat za skutek, který je vymezen žalobním návrhem (§220 odst. 1 tr. ř., §179d tr. ř.), jen ty z dílčích útoků, které jsou v tomto návrhu popsány (srov. rozhodnutí č. 15/2003/II uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3/2003).
Podle názoru Nejvyššího soudu je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněné B. G. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jsou spojeny podobným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a podobného způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněné B. G. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace tedy obvodní soud měl posoudit jednání obviněné B. G. podle §89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, nikoli jako dva samostatné trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí spáchané v souběhu. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 20. 5. 2005 do 24. 5. 2005 nebyl obviněné B. G. předán návrh na potrestání ani jí nebylo sděleno obvinění pro dílčí útok ze dne 20. 5. 2005 nebo ze dne 24. 5. 2005, takže posouzení jednání obviněné jako pokračujícího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
Podle ustanovení §314e odst. 2 tr. ř. lze trestním příkazem uložit:
a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
b) trest obecně prospěšných prací,
c) trest zákazu činnosti do pěti let,
d) peněžitý trest,
e) trest propadnutí věci,
f) vyhoštění do pěti let,
g) zákaz pobytu do pěti let.
Trest odnětí svobody podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. může být trestním příkazem uložen pouze jako podmíněně odložený, případně i s uložením dohledu, přičemž délka zkušební doby není oproti obecné úpravě (§59 odst.1 tr. zák.) nijak omezena. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. zde odstranila možnost ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody. Jestliže v případě projednávané trestní věci byl pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, obviněné B. G. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné B. G. v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba uložení druhu trestu, který vůbec nelze uložit (tj. v daném případě nepodmíněného trestu odnětí svobody trestním příkazem), zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné B. G., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude-li obvodní soud v souladu se zákonem považovat za potřebné uložit obviněné B. G. nepodmíněný trest odnětí svobody za pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., musí tak učinit v hlavním líčení rozsudkem. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné B. G., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.