ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.66.2006.1
sp. zn. 4 Tz 66/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. července 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. T., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. 2 T 129/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. 2 T 129/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. T.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Hodoníně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný R. T. byl trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. 2 T 129/2004, který nabyl právní moci 31. 12. 2004, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 18. 2. 2004. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací výměře 300 hodin.
Obviněný R. T. byl též odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 9. 2000 sp. zn. 2 T 140/2000, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2000, pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 6. 8. 2000. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. T. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. 2 T 129/2004. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
K porušení zákona došlo podle ministra spravedlnosti proto, že po obdržení návrhu na potrestání dne 23. 2. 2004 ve věci sp. zn. 2 T 129/2004, vydal samosoudce Okresního soudu v Hodoníně trestní příkaz, kterým obviněného R. T. uznal vinným pokusem trestného činu krádeže a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, ačkoli z opisu rejstříku trestů obviněného bylo zřejmé jeho odsouzení k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin Okresním soudem ve Vsetíně, které dosud nebylo vykonáno, což samosoudce Okresního soudu v Hodoníně zřejmě nepředpokládal. Uvedeným postupem Okresního soudu v Hodoníně tak nastala situace, kdy byla překročena nejvyšší zákonem dovolená výměra pro trest obecně prospěšných prací. Vzhledem k těmto okolnostem je podle stěžovatele třeba napadený trestní příkaz hodnotit jako rozhodnutí, jímž byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. 2 T 129/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. T., a to v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a aby zrušil také všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Ze spisového materiálu Okresního soudu v Hodoníně Nejvyšší soud zjistil, že je v něm na č. l. 25 založen opis rejstříku trestů obviněného ze dne 29. 1. 2004, ze kterého vyplývá odsouzení obviněného k trestu 180 hodin obecně prospěšných prací, a to rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 9. 2000 sp. zn. 2 T 140/2000. Přestože měl samosoudce Okresního soudu v Hodoníně shora uvedenou informaci obsaženou v procesním spise, neopatřil si potřebné důkazy (spis jmenovaného soudu) ke svému rozhodnutí. Kdyby tak učinil, bezpochyby by zjistil, že výkon zmíněného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin nebyl v době jeho rozhodování obviněnému ani nařízen natož obviněným vykonán. Okresní soud v Hodoníně ale takto nepostupoval a obviněnému uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Lze tudíž uzavřít, že v přezkoumávaném případě došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a 300 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.
K výše vytýkanému hmotněprávnímu pochybení pak došlo proto, že Okresní soud v Hodoníně řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. 2 T 129/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. T. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v daném případě znamená, že si okresní soud vyžádá aktuální opis rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby o momentálním stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací z jeho strany a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c