ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.67.2006.1
sp. zn. 4 Tz 67/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 1. června 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. M., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 T 184/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 T 184/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Táboře se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 T 184/2005, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že od 27. 3. 2004 do 9. 9. 2005 v T., Ž., okres T., ani jinde, kromě měsíce září 2004, kdy zaplatil 2.000,- Kč, ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí L. Č. a T. Č., ač si byl této své povinnosti, která mu plyne ze zákona o rodině, vědom, a co do způsobu úhrady a výše mu byla konkretizována naposledy rozsudkem Okresního soudu v Táboře, sp. zn. P 42/98, ze dne 12. 5. 2000, částkou 1.300,- Kč pro nezl. L. a částkou 1.000,- Kč pro nezl. T., v obou případech splatnou do každého 5. dne v měsíci, přičemž k rukám matky nezletilých dětí O. Č., bytem Ž., tak za uvedené období dluží částku 39.400,- Kč.
Za to byl obviněnému P. M. uložen v sazbě §213 odst. 1 tr. zák. za užití §314e odst. 2 tr. ř., §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin. Podle §45a odst. 1 tr. zák. byla obviněnému dále uložena přiměřená povinnost po dobu výkonu trestu obecně prospěšných prací řádně hradit běžné výživné a dle svých sil splácet výživné dlužné.
Tento trestní příkaz byl obviněnému P. M. doručen dne 18. 1. 2006 a právní moci nabyl dne 27. 1. 2006.
Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 T 184/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. M. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na pochybení, kterého se při ukládání trestu dopustil Okresní soud v Táboře tím, že obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin, přestože byl obviněnému trestním příkazem téhož soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 10 T 74/2005, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který obviněný dosud nevykonal. Toto předchozí odsouzení obviněného přitom vyplývalo z lustrace, přičemž samosoudce Okresního soudu v Táboře před vydáním citovaného trestního příkazu neprovedl důkaz tímto spisem, což vedlo k uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin, který společně s nevykonaným trestem stejného druhu, přesáhl nejvyšší výměru přípustnou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudkyně Okresního soudu v Táboře citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 2 T 184/2005 zjistil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře podala dne 15. 11. 2005 u tohoto soudu obžalobu na obviněného P. M. Samosoudkyně Okresního soudu v Táboře vydala dne 28. 11. 2005 trestní příkaz, sp. zn. 2 T 184/2005, jímž při shodném popisu skutku a užití právní kvalifikace v intencích podané obžaloby uznala obviněného P. M. vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a uložila mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin. Samosoudkyně Okresního soudu v Táboře však pochybila, pokud v rámci svých úvah o trestu nevyhodnotila předchozí odsouzení obviněného trestním příkazem téhož soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 10 T 74/2005, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2005. Tímto trestním příkazem byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Přestože informaci o předchozím odsouzení obviněného P. M. měla samosoudkyně Okresního soudu v Táboře zjistit z lustrace, kterou provedla a vyznačila podatelna soudu na obžalobě (č. l. 46), údaj o dalším řízení proti témuž obviněnému vedeném u stejného soudu zcela pominula. Především je zřejmé, že si samosoudkyně nevyžádala spis o předchozím odsouzení, a tudíž nezjistila pro jakou trestnou činnost a zda byl obviněný odsouzen, případně jaký druh trestu a v jaké výši mu byl uložen. Pokud by provedla důkaz spisem sp. zn. 10 T 74/2005, zjistila by, že obviněnému již trest obecně prospěšných prací uložen byl, takže bylo dále její povinností v rámci úvah o uložení vhodného druhu trestu a jeho výměry dle §23 a 31 tr. zák. zjistit, zda již tento trest byl zcela či alespoň zčásti vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát své povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák., podle kterého musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by samosoudkyně při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu takto postupovala, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře dne 30. 5. 2005, sp. zn. 10 T 74/2005, neměl obviněný dosud nic vykonáno.
Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Tábor, ze dne 28. 2. 2006 vyplývá, že obviněný z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 10 T 74/2005, k tomuto datu dosud nic nevykonal. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohl tak být obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin, neboť tak byla překročena zákonem stanovená horní hranice o 160 hodin.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Táboře porušila zákon také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se jednoznačně vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 T 184/2005, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, stejně jako všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení pak samosoudkyně Okresního soudu v Táboře doplní dokazování vyžádáním zprávy Probační a mediační ČR, středisko Tábor, zda obviněný již zcela anebo alespoň zčásti vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 10 T 74/2005, opatří si také tento trestní spis, jakož i nový opis rejstříku trestů obviněného a provede jimi dokazování. Teprve poté vyhodnotí obsah těchto nově provedených důkazů společně s důkazy, které jsou již v trestním spise fixovány, a může dojít k přesvědčivým závěrům o stanovení zákonného trestu, jeho druhu a adekvátní výši.
Ve svých úvahách v tomto směru však bude Okresní soud v Táboře limitován ustanovením §273 tr. ř., v němž je obsažen zákaz reformationis in peius, tedy novým rozhodnutím nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, pokud Nejvyšší soud tímto rozsudkem vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného.
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á