ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.73.2006.1
sp. zn. 4 Tz 73/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. června 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C. M., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. C. M.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu vyhoštění ohledně obviněného L. C. M.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, byl obviněný L. C. M. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 10. 2004, za což byl podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře pět let. Trestní příkaz nabyl ohledně obviněného L. C. M. právní moci dne 5. 3. 2005. Tímtéž trestním příkazem bylo rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných, a to G. I., M. N. a V. B.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, byl obviněný L. C. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 3 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 1. 9. 2005. Za to byl obviněnému L. C. M. podle §247 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných, a to S. G. B. a L. B. C. Proti výše citovanému rozsudku si obviněný podal u hlavního líčení do protokolu odvolání. Protože odvolání nebylo ve lhůtě uvedené v §248 odst. 1 tr. ř. odůvodněno, byla obhájci obviněného zaslána ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. výzva k odstranění vad obsahu odvolání, a to ve lhůtě 5 dnů, kterou obhájce převzal dne 20. 1. 2006. Vzhledem k tomu, že obhájce podal odvolání dne 3. 2. 2006, nebyla tato lhůta dodržena. Proto Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 61 To 64/2006, rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. zamítl. Napadený rozsudek nabyl ohledně obviněného L. C. M. právní moci dne 6. 3. 2006.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. C. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že uložením trestu vyhoštění na dobu deseti let byla překročena maximálně přípustná hranice tohoto trestu v rámci jeho ukládání na dobu určitou, která je dána v ustanovení §57 odst. 2 tr. zák. Podle ministra spravedlnosti je z přezkoumávaného spisu zřejmé, že se soud uvedenými zákonnými ustanoveními neřídil. Přestože soudu bylo z opisu rejstříku trestů a z předchozího trestního příkazu téhož soudu ve věci sp. zn. 4 T 136/2004, kterými provedl důkaz jejich přečtením, známo, že obviněnému byl uložen trest vyhoštění v délce 5 let, který není dosud vykonán, uložil mu další trest vyhoštění v délce 10 let, čímž došlo k překročení horní hranice stanovené pro tento trest v ustanovení §57 odst. 2 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. C. M. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §57 odst. 2 tr. zák. může soud s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný L. C. M. nejprve odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pět let a poté byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, mimo jiné opět k trestu vyhoštění, tentokrát na dobu deset let.
Za této situace je zřejmé, že trest vyhoštění uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, ve výměře deset let spolu s dosud nevykonanou částí trestu dříve uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, přesahoval o 5 let nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest vyhoštění, která je v rámci jeho ukládání na dobu určitou stanovena na deset let.
Účelem trestu vyhoštění je zabránit pachateli trestného činu, který není občanem České republiky a nemá v ní ani postavení uprchlíka, v páchání další trestné činnosti na území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo jinému obecnému zájmu. Vyhoštění se vztahuje na celé území České republiky a vždy se ukládá z území České republiky do ciziny. Trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let je mírnější alternativou tohoto druhu trestu. Uvedenou sazbu nelze v žádném případě překročit. Je-li nutné s přihlédnutím ke všem okolnostem uložit trest v delší výměře než 10 let, musí soud zvolit alternativu trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §57 odst. 2 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu vyhoštění v neprospěch obviněného L. C. M.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 90/2005 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 věděl, že obviněný L. C. M. byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pět let. Tato skutečnost je patrná z opisu z rejstříku trestů obviněného, který je založen na č. l. 98-99 trestního spisu, kde je předchozí odsouzení obviněného L. C. M. vyznačeno, a dále i z kopie trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, založené na č. l. 102 trestního spisu. Skutečnost uložení trestu vyhoštění z výše uvedeného trestního příkazu v délce pět let je také obsažena ve skutkové větě přezkoumávaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě napadeného rozhodnutí došlo také k porušení ustanovení §2 odst.5, odst. 6 tr. ř.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest vyhoštění, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby v rámci jeho ukládání na dobu určitou o 5 let, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 44 T 90/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. C. M., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v části týkající se obviněného L. C. M. ve výroku o trestu vyhoštění, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného L. C. M. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §57 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. C. M., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.