ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.8.2006.1
sp. zn. 4 Tz 8/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. března 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. B., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. B.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Praha - východ se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 16 T 208/2004, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 4. 2004, za což byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 18 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému Z. B. doručen dne 2. 6. 2004 a právní moci nabyl dne 11. 6. 2004. Porozsudková agenda včetně trestního listu byla v uvedené trestní věci vyhotovena až dne 6. 9. 2004.
Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 15. 3. 2004, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 2 T 77/2000, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2000, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu šesti let. Za výše uvedené jednání byl obviněnému Z. B. uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 16 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 8. 2004, když jak obviněný, tak státní zástupce se vzdali práva odvolání. Pro úplnost zbývá dodat, že obviněný byl v dané trestní věci původně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, v důsledku odporu podaného státním zástupcem bylo konáno hlavní líčení a bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že napadeným rozsudkem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Praha - východ ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 16 T 208/2004, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti. Obviněnému Z. B. pak byl dvěma samostatnými tresty uložen trest v celkové výměře 10 měsíců odnětí svobody, tj. nad horní výměrou stanovenou v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Praha - východ ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 16 T 208/2004.
Obviněný Z. B. byl trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 16 T 208/2004, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 4. 2004, a rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn.16 T 227/2004, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 15. 3. 2004. Z uvedeného je zřejmé, že uvedené trestné činy byly obviněným Z. B. spáchány dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace měl být obviněnému Z. B. rozhodnutím Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, správně uložen souhrnný trest za všechny uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha - východ ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 16 T 208/2004, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Pro úplnost zbývá dodat, že se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda skutky obviněného ze dne 15. 3. 2004 a 23. 4. 2004, posouzené jako trestné činy podle §171 odst 1 písm. c) tr. zák., nejsou dílčími útoky pokračujícího trestného činu. Dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť nebyl prokázán jednotný záměr obviněného naplňovat dílčími útoky stejnou skutkovou podstatu trestného činu.
Je třeba přisvědčit také námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněnému Z. B. byl za sbíhající se trestné činy dvěma samostatnými tresty uložen trest v celkové výměře 10 měsíců odnětí svobody, tj. nad horní výměrou stanovenou v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák.
Podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Pachatel může být potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá především v tom, že určují, jakým trestem může být pachatel postižen. Horní a dolní hranice zákonných trestních sazeb může být překročena pouze u trestních sazeb odnětí svobody uvedených ve zvláštní části trestního zákona, a to pouze ve výjimečných případech popsaných v zákoně. Horní hranice trestní sazby odnětí svobody se zvyšuje pouze u zvláště nebezpečného recidivisty podle §42 tr. zák. a u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení podle §44 tr. zák. V daném případě se jednalo o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., u něhož horní hranice trestu odnětí svobody činí 6 měsíců.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu jde o zřejmý nepoměr ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, neboť v rozporu se zákonem nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli správně podle zákona uložen být měl. Obviněnému Z. B. tak byl za sbíhající se trestné činy dvěma samostatnými tresty uložen trest v celkové výměře 10 měsíců odnětí svobody, přestože horní výměra trestu odnětí svobody u trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. činí 6 měsíců.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné také v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 16 T 227/2004 dále vyplývá, že Okresní soud Praha - východ měl k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného ze dne 19. 7. 2004, v němž ještě nebyl uveden záznam o odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 16 T 208/2004. Podle §153 odst. 2 Instrukce ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 1. 2001, č.j. 505/2001-Org., ve znění pozdějších předpisů, kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, je povinností vedoucího soudní kanceláře u věcí zapisovaných do rejstříku T a Nt zjistit, zda je nebo bylo proti téže osobě vedeno trestní stíhání. Výsledek lustrace se vyznačí na obžalobě nebo návrhu na potrestání. Vyznačení se provede otiskem razítka, datem a podpisem vedoucího soudní kanceláře. Podle zjištění Nejvyššího soudu vedoucí soudní kanceláře Okresního soudu Praha – východ v případě lustrace v trestní věci vedené pod sp. zn. 16 T 227/2004 podle výše citovaného ustanovení nepostupoval a uložené povinnosti nedostál. Jinak by musel na obžalobě vyznačit také skutečnost, že u téhož soudu bylo proti témuž obviněnému vedeno další trestní řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 16 T 208/2004. V důsledku toho Okresní soud Praha - východ nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. B.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 16 T 227/2004, byl porušen zákon v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. B., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu Praha - východ přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného Z. B. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Z. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.