ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.80.2006.1
sp. zn. 4 Tz 80/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. B., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §340b odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 11 T 226/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 12. 7. 2002, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému M. B. doručen dne 21. 1. 2003 a nabyl právní moci dne 30.1.2003.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 11 T 67/2003, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 17. 1. 2003. Za výše uvedené jednání byl obviněnému M. B. uložen podle §247 odst. 1 tr. zák za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 11 T 226/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo dále rozhodnuto i o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 10. 2003, když odvolání obviněného M. B. bylo rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.10. 2003, sp. zn. 5 To 745/2003, zamítnuto jako nedůvodné.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, bylo rozhodnuto tak, že podle §340b odst. 1 tr. ř. za použití §45a odst. 4 tr. zák. se celý trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému M. B. uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 11 T 226/2002, ve výměře 400 hodin, přeměňuje na trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Výše citované usnesení nabylo právní moci dne 31. 3. 2004.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §340b odst. 1 tr. ř., 45a odst. 4 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že napadeným usnesením byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, i když v době vydání tohoto usnesení trest obecně prospěšných prací již neexistoval, protože byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 11 T 67/2003. Tato skutečnost přitom byla samosoudkyni známa, neboť si vyžádala aktualizovaný opis z rejstříku trestů, ze kterého vyplývalo, že trest obecně prospěšných prací, o jehož přeměně bylo rozhodováno, byl zrušen v rámci ukládání souhrnného trestu Okresním soudem v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 11 T 67/2003.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. B. ve vytýkaném směru, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §340b odst. 1 tr. ř. o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 11 T 226/2002 vyplývá, že samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě vydala dne 13. 11. 2002 trestní příkaz, jímž uznala obviněného M. B. vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., za což mu uložila trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, bylo rozhodnuto o přeměně trestu obecně prospěšných prací v délce 400 hodin na trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Podle §45a odst. 4 tr. zák. za použití §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 3. 2004.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 11 T 67/2003 bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 11 T 67/2003, byl obviněný M. B. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 11 T 226/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 10. 2003.
Důsledkem výše uvedených skutečností pak bylo, že v rámci ukládání souhrnného trestu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 11 T 67/2003, byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 11 T 226/2002.
Z uvedeného je zřejmé, že době, kdy samosoudkyně nařizovala veřejné zasedání a poté rozhodovala o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, neexistoval již zákonný podklad k tomuto procesnímu postupu, t. j. výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 11 T 226/2002.
Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě porušila zákon v ustanovení §340b odst. 1 tr. ř., neboť pro nařízení veřejného zasedání a rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací neexistovaly zákonné předpoklady, a také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nezjistila skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a který byl nezbytný pro její rozhodnutí, a tato nesprávně a neúplně provedená skutková zjištění se promítla i do vadného hodnocení důkazů. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 226/2002 totiž vyplývá, že samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě věděla, že trest obecně prospěšných prací, o jehož přeměně bylo rozhodováno, byl zrušen v rámci ukládání souhrnného trestu Okresním soudem v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 11 T 67/2003. Tato skutečnost je patrná z opisu z rejstříku trestů obviněného ze dne 4. 2. 2004, který je založen na č. l. 79 - 81 trestního spisu, a dále i z kopie rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 11 T 67/2003, založené na č. l. 59 trestního spisu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 T 226/2002, byl porušen zákon v ustanovení §340b odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. B. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V daném případě nepřicházelo v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové, proto Nejvyšší soud nepostupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a nepřikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl, ani nezvolil postup podle §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.