ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.85.2006.1
sp. zn. 4 Tz 85/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 29. června 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. M., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 33 T 16/2006, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 31. 1. 2006 pod sp. zn. 33 T 16/2006, trestní příkaz, jímž F. M. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 19. 1. 2006 ve 12.05 hod. v P., ul. B., v prodejně O. B., a. s., se sídlem B., H. odcizil ruční vrtačku zn. Bosch zelené barvy, se kterou prošel pokladnou bez zaplacení, načež byl zadržen pracovníkem ostrahy, a tímto jednáním způsobil uvedené organizaci škodu ve výši 2.490,- Kč, činu se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 4. 2004 sp. zn. 4 T 80/2003, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, když současně byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 9 T 109/2002 ( bez citace data vydání), Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 58/2003 (bez citace data vydání), Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 1 T 66/2003 a Okresního soudu Plzeň- město sp. zn. 5 T 74/2003 (u obou bez uvedení data vydání rozsudku), přičemž uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal dne 29. 7. 2005.
Za to mu byl uložen v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 10. 3. 2006.
Ministr spravedlnosti podal dne 15. 6. 2006 proti citovanému trestnímu příkazu podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, neboť dle jeho názoru jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Podle názoru ministra spravedlnosti samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 provedl nedostatečná skutková zjištění ve vztahu k uložení zamýšleného druhu a výměry trestu, neboť nezjistil, že obviněnému F. M. byl již stejný druh trestu uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 33 T 162/2002. Citovaným rozhodnutím byl obviněný pravomocně uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., a byl mu mj. uložen i trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Byť jde o pravomocné rozhodnutí, uložený trest dosud nebyl vykonán, jak je zřejmé ze sdělení Probační a mediační služby ČR, středisko Praha ze dne 31. 1. 2006.
Obvodní soud pro Prahu 4 tak v rozhodnutí, jež je napadeno mimořádným opravným prostředkem, porušil zákon v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák., neboť překročil horní hranici trestu, jež je zákonem stanovena pro trest obecně prospěšných prací, a nadto neprovedl řádná skutková zjištění ve vztahu k ukládanému trestu, neboť si neopatřil podklady k posouzení zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán.
Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zákon byl porušen v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby byl napadený trestní příkaz zrušen včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc by měla být podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Argumentace ministra spravedlnosti je správná a důvodná, neboť Obvodní soud pro Prahu 4 skutečně vydal dne 31. 1. 2006 trestní příkaz pod sp. zn. 33 T 16/2006, uložil obviněnému F. M. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, aniž byl předchozí trest obecně prospěšných prací rovněž ve výměře 400 hodin z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 33 T 162/2002, vykonán. Nastolil tak stav, kdy obviněnému byl tento druh trestu uložen v celkové výměře 800 hodin, byť zákon v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje uložení tohoto druhu trestu pouze v rozmezí do 400 hodin. Neřídil se ani ustanovením §36 tr. zák., které stanoví, že je-li obviněnému ukládán trest, přičemž trest téhož druhu uložený předchozím rozsudkem, není dosud vykonán, nesmí součty obou takto stanovených trestů přesáhnout zákonem stanovenou horní hranici rovněž pro takovýto druh trestu.
Nicméně Nejvyšší soud zjistil, že obviněný F. M. byl Okresním soudem v Olomouci odsouzen dne 28. 2. 2006 pod sp. zn. 6 T 140/2005, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání obviněného pak Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 25. 5. 2006 pod sp. zn. 2 To 236/2006, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému uložil v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 33 T 16/2006, který byl obviněnému doručen dne 1. 3. 2006, a který nabyl právní moci dne 10. 3. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zcela správně užil ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a ukládal souhrnný trest. Zrušením výroku o trestu v trestním příkazu, který je napaden stížností pro porušení zákona, a vyhlášením rozsudku, který je v souladu se zákonem, však nastala situace, kdy ministrem spravedlnosti důvodně vytýkaná nezákonnost byla plně konvalidována, a za tohoto stavu věci již není dán důvod pro rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé.
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á