ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.87.2006.1
sp. zn. 4 Tz 87/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. října 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. P., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. P.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Pelhřimově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. P. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2005, pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) trestního příkazu, trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. pod bodem 2) trestního příkazu, pokus trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. pod bodem 3) trestního příkazu, trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. pod bodem 4 ) trestního příkazu a trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. pod body 5, 6) trestního příkazu. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil tím, že
1.v přesně nezjištěné době v místě svého trvalého bydliště si opatřil padělaný občanský průkaz vydaný údajně dne 15. 5. 1997 Policií ČR OŘ L.c na jméno V. N. v N., trvale bytem L., S., a dále padělaný řidičský průkaz znějící na shodné jméno údajně vydaný DI L. dne 14. 4. 1997 a tyto listiny jako pravé užíval nejméně do 22. 3. 2005 s vědomím toho, že se jedná o padělané doklady,
2.v přesně nezjištěné době nejméně od letních měsíců roku 2004 v místě svého trvalého bydliště a jinde úmyslně bez povolení přenechával pistoli ČZ vzor 1938 ráže 9 mm s jedním kusem zásobníku a se 3 ks nábojů a dále krabičku s 20 ks nábojů ráže 9 mm zn. Browning Court a krabičku se 40 ks nábojů s označením 38 speciál,
3.v přesně nezjištěné době od 20.15 hodin dne 7. 8. 2001 do 2.45 hodin dne 8. 8. 2001 společně s další neustanovenou osobou v obci R., T., okr. J. n. N., po vypáčení okna vnikl do objektu společnosti L. k., H. s. r. o., kde manipuloval s příručním trezorkem, přičemž byl vyrušen a z místa utekl, na objektu způsobil škodu společnosti L. k., H. s. r. o., T., R. u J. n. N. ve výši nejméně 1 000,- Kč,
4.v přesně nezjištěné době od 18.30 hodin dne 25. 9. 2003 do 6.00 hodin dne 26. 9. 2003 v obci K., okr. H. K., u administrativní budovy A. H. vnikl neuzamčenými dveřmi na chodbu uvedeného objektu, kde za užití násilí nezjištěným předmětem rozlomil u tří dveří vložky FAB a v kanceláři hospodářky střediska nezjištěným předmětem poškodil hlavní víko do trezoru a vnitřní horní část trezoru a z tohoto odcizil finanční hotovost ve výši 25 000,- Kč a dále dárkové balení alkoholu zn. Jager Maister v hodnotě nejméně 200,- Kč, vše k tíži společnosti A. H. a. s. se sídlem v N. B., když poškozením zařízení způsobil další škodu ve výši nejméně 50 000,- Kč,
5.v přesně nezjištěné době od 22.15 hodin dne 22. 1. 2004 do 6.00 hodin dne 23. 1. 2004 v obci T., P. vnikl po vypáčení okna do objektu administrativní budovy společnosti J. T., a. s., kde následně vypáčil další dveře vedoucí do jednotlivých částí budovy a zde pak v místnosti sekretariátu ředitele rozpáral trezor zn. Wiener laser fabrik v oblasti zámku, z tohoto trezoru odcizil částku 4 500,- Kč k tíži společnosti, v pracovně ředitele nalezeným klíčem otevřel zásuvku stolu, ze které odcizil 2 000,- Kč a dalším nalezeným klíčem odemkl trezor v této pracovně, ze kterého odcizil částku 25 000,- Kč, obě částky k tíži ředitele, dále tomuto odcizil mobilní telefon zn. Siemens C35i, v hodnotě nejméně 3 000,- Kč, na poškození zařízení objektu způsobil škodu ve výši nejméně 21 200,- Kč k tíži společnosti J. T. a. s., se sídlem v T., P. a Ing. Z. C., řediteli společnosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 30 000,- Kč,
6.v přesně nezjištěné době od 18.00 hodin dne 5. 2. 2004 do 05.45 hodin dne 6. 2. 2004 v obci Č. Ř., okr. P. po rozlámání několika cylindrických vložek zámků vnikl celkem do devíti kanceláří v administrativní budově společnosti C. a. s. se sídlem Č. Ř., kde vypáčil dvě příruční pokladny, ocelový trezor a odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 47 817,- Kč, 1 370,- EUR, 360,- USD, notebook zn. Compaq, 1 disk a dále 3 lahve alkoholu, vše k tíži společnosti C. a. s., se sídlem v Č. Ř., které způsobil škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 123 411,- Kč a poškozením objektu vznikla další škoda ve výši nejméně 33 800,- Kč a dále k tíži Ing. V. P., bytem H., N. R., okr. P., odcizil mobilní telefon zn. Nokia 6310i – silver, a způsobil mu tak škodu ve výši nejméně 4 500,- Kč.
Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třech roků s dohledem. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. i podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák., přičemž trestní příkaz jednotlivé propadlé věci specifikuje a popisuje, přičemž jejich vlastníkem se stává stát.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil na náhradě škody poškozenému C. a. s., se sídlem Č. Ř. částku 157 211,- Kč.
Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. P. Uvedeným rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, byl podle stěžovatele porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti rozvedl, že pokud jde o důkazní situaci, obviněný využil svého práva a odmítl podrobněji vypovídat, nicméně prohlásil, že se skutečně dopustil trestných činů uvedených pod body 1, 2, 3 trestního příkazu, tedy trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Navíc byl obviněný z těchto jednání spolehlivě usvědčen zcela objektivními důkazy.
Obviněný ale popírá spáchání trestných činů uvedených pod body 4, 5, 6 trestního příkazu. U vloupání popsaných pod těmito body napadeného rozhodnutí bylo především zjištěno, že při nich bylo použito ke vniknutí do trezoru téhož nástroje ( viz č. l. 239 - 240 ), z čehož orgány trestního řízení učinily závěr, že se jich dopustil stejný pachatel. Dále orgány činné v trestním řízení vycházely ze zjištění, že obviněný měl disponovat mobilním telefonem Siemens C 35i odcizeným při vloupání pod bodem 5 trestního příkazu i mobilním telefonem zn. Nokia 6310i odcizeným při vloupání pod bodem 6 trestního příkazu. Svědek O. K. uvedl, že od obviněného koupil v prvé polovině roku 2004 mobilní telefon zn. Nokia 6310i, který pak následně prodal M. B., jemuž tento telefon zabavila policie. Ze spisu je pak patrno, že jmenovaný policii skutečně vydal mobilní telefon uvedené značky i IMEI. Svědek F. K. uvedl, že od obviněného koupil mobilní telefon zn. Siemens C35i, který nejprve zapůjčil P. N. a následně S. K. Jmenovaný pak potvrdil, že měl skutečně od F. K. zapůjčen mobilní telefon této značky, do kterého vložil SIM kartu a který po několika měsících prodal do zastavárny. Tento mobilní telefon tedy nebyl zajištěn, avšak přesto se jej podařilo ztotožnit podle IMEI, a to na základě výpisu hovorů na účastnickém čísle (č. l. 279 a násl. spisu). Pro úplnost je třeba dodat, že byť obviněný nevypovídal, v četných svých podáním zpochybňoval právě věrohodnost svědků O. K. a F. K.
Z ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že rozhodnout formou trestního příkazu lze jedině za podmínky, že skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Trestní příkaz není v zásadě vyloučen v případě, kdy obviněný trestnou činnost popírá, ale v takovém případě musí být usvědčován jinými objektivními důkazy. Zákonnou podmínkou pro vydání trestního příkazu není ani výpověď obviněného v přípravném řízení, pokud tento využije svého práva odmítnout výpověď, jak se stalo v předmětné trestní věci. Soud by však měl v takovém případě velice pečlivě zvažovat, zda je s ohledem na tuto skutečnost splněna podmínka spolehlivého prokázání skutkového stavu. Kromě zmíněné dispozice obviněného s oběma odcizenými mobilními telefony neexistuje totiž žádný důkaz svědčící o jeho přímé účasti na všech třech vloupáních. Obviněný sice vydal orgánům činným v trestním řízení řadu nástrojů určených ke vloupání, avšak mechanoskopickou expertízou nebyl žádný z těchto nástrojů ztotožněn se stopami opatřenými na místech vloupání. Zvláště výrazná je pak důkazní nouze u skutku pod bodem 4) trestního příkazu, kde okresní soud shodně s obžalobou vycházel pouze z toho, že vloupání bylo provedeno za použití téhož nástroje jako vloupání pod body 5 a 6 trestního příkazu, u kterých svědčí proti obviněnému dispozice s oběma mobilními telefony.
U bodu 6 trestního příkazu pak nebyly odstraněny rozpory v provedených důkazech, dokazování zůstalo neúplné a není tak spolehlivě prokázáno, že obviněný disponoval mobilním telefonem zn. Nokia 6310i. Jak již bylo shora citováno, podle O. K. měl jmenovaný prodat tento telefon M. B. Ten skutečně mobilní telefon této značky shodného IMEI s odcizeným telefonem vydal policejním orgánům, však nejprve s vyjádřením, že jej zakoupil v bazaru, a poté s vyjádřením, že jej zakoupil od synovce D. B. Ten pak formou úředního záznamu o podaném vysvětlení potvrdil, že M. B. mobilní telefon prodal, když jej měl předtím zakoupit od neznámého muže jménem P. Výpovědi M. i D. B. jsou tak ve zjevném rozporu s výpovědí svědka O. K. Proto bylo nutné za účelem odstranění tohoto rozporu oba jmenované vyslechnout jako svědky v hlavním líčení. Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, bylo rovněž potřebné se vypořádat s otázkou, zda v případě věrohodnosti výpovědí svědků K. a K. nemohl obviněný oba mobilní telefony získat od pachatele obou vloupání, aniž by se sám na těchto vloupáních přímo podílel. To připadá v úvahu proto, že ani jeden ze svědků není schopen uvést přesnou dobu zakoupení mobilního telefonu od obviněného a tudíž není ani v jednom případě prokázáno, že by k prodeji mobilního telefonu mělo dojít vzápětí po vloupání.
Stěžovatel závěrem poukázal, že určitým pochybnostem samotného okresního soudu o vině obviněného v bodech 4, 5, 6 trestního příkazu odpovídá i výrok o trestu. Obviněnému výrazně přitěžuje předchozí odsouzení a pokud by mu byla spolehlivě prokázána i výše uvedená tři vloupání, kde jen škoda odcizením peněz a věcí dosahuje téměř 200 000,- Kč, byl by mu nepochybně ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. To by však znamenalo nařídit hlavní líčení, neboť trestním příkazem nelze nepodmíněný trest uložit.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. P. v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Základní podmínkou pro vydání trestního příkazu je podle §314e odst. 1 tr. ř. spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy. Samosoudce musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou (návrhem na potrestání) v tom směru, zda jimi je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro vydání trestního příkazu. Samosoudce je omezen ve svých úvahách tím, že důkazy nebyly před soudem provedeny při zachování základních zásad trestního řízení, a proto musí zvláště pečlivě zvažovat, zda opatřené důkazy skutečně spolehlivě prokazují skutkový stav a zda bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, jenž má povahu a účinky odsuzujícího rozsudku. Jestliže nedojde v tomto smyslu k pozitivnímu závěru o vině obviněného, trestní příkaz vydat nesmí, i když by jinak byly dány ostatní formální podmínky, a pokud neučiní některé z rozhodnutí uvedených v §314c odst. 1 tr. ř., je povinen projednat věc v hlavním líčení. Pokud jde o zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vychází teorie a praxe trestního práva z principu, že takto je skutkový stav zjištěn tehdy, když z provedených důkazů tvořících uzavřený řetězec lze vyvodit na základě jejich hodnocení jednoznačné skutkové závěry, o nichž nelze racionálně pochybovat.
Pro úplnost nutno podotknout, že podle ustanovení §158 odst. 5 tr. ř. o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nestanoví-li tento zákon jinak, úřední záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Úřední záznam o podaném vysvětlení tedy slouží v řízení před soudem jen k úvahám o provedení výslechu svědka. Jedná se tak pouze o zdroj důkazu či podnět k tomu, aby byl určitý důkaz proveden. Uvedený záznam nelze před soudem použít jako důkaz, což mimo jiné znamená, že jej nelze v hlavním líčení jako listinný důkaz přečíst. K obsahu úředního záznamu nelze v řízení před soudem jakýmkoliv způsobem přihlížet při provádění dokazování ani při rozhodování ve věci, pokud trestní řád nestanoví jinak. Trestní řád připouští přečtení úředního záznamu o vysvětlení osoby se souhlasem stran pouze ve zjednodušeném řízení podle §314b odst. 1, 2 tr. ř., které navazuje na zkrácené přípravné řízení konané podle §179a a násl. tr. ř. (Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 89/2006)
Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona směřovala své námitky výhradně proti bodům 4 – 6 napadeného trestního příkazu a má zato, že skutkový stav v těchto bodech trestního příkazu nebyl spolehlivě zjištěn, zaměřil se Nejvyšší soud na to, z jakých důkazů opatřených v přípravném řízení samosoudce při vydání trestního příkazu vycházel.
Z přezkoumávaného trestního spisu vyplývá, že ohledně jednání obviněného popsaného pod bodem 4 trestního příkazu se ve spise nachází protokol o výslechu obviněného ze dne 22. 3. 2005 (č. l. 48 spisu), ze kterého je zřejmé, že obviněný využil svého práva nevypovídat a k věci pouze uvedl, že se tohoto jednání a ani jednání popsaných pod body 5, 6 trestního příkazu nedopustil. V přípravném řízení byl ohledně vloupání do administrativní budovy pod bodem 4 opatřen protokol o ohledání místa činu s příslušnou fotodokumentací – viz č. l. 124 a násl. spisu. V tomto bodě obžaloby je pak jako důkaz použitelné odborné vyjádření z oboru mechanoskopie na č. l. 239 - 240 spisu, z něhož je podle jednacích čísel spisů policie při porovnávání stop ve sbírce stop OKTE SVčk HK zřejmé, že trezory z bodů 4, 5, 6 obžaloby byly napadeny jedním nástrojem. Ve spise se pak ohledně bodu 4 obžaloby nachází protokol o trestním oznámení, ve kterém se oznamovatel V. B. vyjádřil ke způsobené škodě, ale jako svědek již vyslýchán nebyl. Žádné další dokumenty se ohledně tohoto bodu obžaloby ve spise nenachází.
Z těchto podkladů opatřených v přípravném řízení nebylo podle Nejvyššího soudu bez dalšího možné dospět k závěru, že pachatelem stíhaného jednání byl právě obviněný. Z důkazů obsažených ve spise ohledně tohoto bodu trestního příkazu lze bez důvodných pochybností pouze dovodit, že se stíhaný skutek stal. Závěr, že skutek spáchal obviněný však z opatřených důkazů bez důvodných pochybností dovodit v žádném případě nelze, neboť obviněný spáchání tohoto skutku popírá, přičemž protokol o ohledání místa činu ani mechanoskopická expertíza nemají takovou vypovídací schopnost, aby na základě jejich hodnocení bylo možné dospět k logickému závěru, že předmětný skutek spáchal právě obviněný. Pro úplnost pak Nejvyšší soud připomíná, že při zjišťování výše způsobené škody (pokud se samozřejmě nejedná o peníze v hotovosti) není možné vycházet pouze z vyjádření poškozeného, ale je třeba způsobenou škodu objektivizovat minimálně na základě odborného vyjádření.
K bodu 5 obžaloby a později napadeného trestního příkazu obsahuje spisový materiál opatřený v rámci přípravného řízení vedle protokolu o výslechu obviněného i protokol o ohledání místa činu – č. l. 214 spisu, odborná vyjádření z oboru traseologie – č. l. 237 spisu, chemie – č. l. 242, 245 spisu a mechanoskopie - č. l. 239 a 240a spisu, přičemž z vyjádření na č. l. 239 spisu je podle jednacích čísel spisů policie při porovnávání stop ve sbírce stop OKTE SVčk HK zřejmé, že trezory z bodů 4, 5, 6 obžaloby byly napadeny jedním nástrojem. Mechanoskopickou expertízou z č. l. 240a spisu byly zkoumány 3 vnitřní poloviny rozlomených cylindrických vložek zn. FAB zajištěné jako stopy z vloupání do podniku J., a. s. s rozlomenými cylindrickými vložkami vydanými obviněným P. na základě protokolu na č. l. 6 spisu a bylo zjištěno, že zkoumané zámkové vložky před rozlomením netvořily jeden celek. Dále byl v rámci přípravného řízení opatřen v souvislosti s tímto případem úřední záznam o podání vysvětlení (viz č. l. 208 spisu) se svědkem – poškozeným C. podle §158 odst. 5 tr. ř., jenž je ze zákona sám osobě bez důkazní hodnoty, a dále byli jako svědci vyslechnuti svědci K. a K. – viz č. l. 70 a 74 spisu. Ze svědecké výpovědi svědka K. vyplývá, že společně se svědkem K. na počátku roku 2004 pomohli svému známému P. N. tím, že mu pořídili telefon Siemens C35i se SIM kartou, který měl svědek K. dostat od obviněného P. Svědek K. k tomu uvedl, že na počátku roku 2004 koupil od P. telefon Siemens C 35i, který se svědkem K. půjčili P. N. Svědek K. do telefonu pořídil SIM kartu od Oskara. Posléze P. N. svědku K. půjčený mobil vrátil a svědek K. tento mobil přenechal k užívání svědku K. Ve věci byl ještě ohledně používání telefonu Siemens C35i pořízen úřední záznam o podání vysvětlení se svědkem K. na č. l. 250 spisu, který však rovněž nelze považovat za důkaz. Orgány přípravného řízení pak vyžádali na základě soudního nařízení od příslušných mobilních operátorů údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které se týkaly volání z odcizené SIM karty a z odcizeného telefonu Siemens C35i identifikovatelného IMEI kódem, jenž měl být používán s jinými účastnickými čísly. Z úředního záznamu o provedeném vyhodnocení výpisu volání z telefonních čísel uživatele S. K. pomocí odcizeného mobilního telefonu Siemens C 35i vyplývá, že z tohoto telefonu komunikoval svědek K. v období února – března 2004, což odpovídá svědecké výpovědi F. K. o tom, že S. K. přenechal předmětný telefon k užívání.
I ohledně tohoto bodu obžaloby lze mít na základě důkazů zajištěných v rámci přípravného řízení podle Nejvyššího soudu zato, že se předmětný skutek stal. Ze svědeckých výpovědí svědků K. a K. pak lze dovodit to, že se jim na počátku roku 2004 dostal do dispozice předmětný odcizený mobilní telefon Siemens C35i, jenž měl svědek K. koupit od obviněného P. Pokud pak obviněný P. spáchání skutku popírá a jinak odmítá vypovídat, nelze než konstatovat, že se obviněný podle tvrzení svědků s odcizeným telefonem dostal na začátku roku 2004 do kontaktu. Opatřené důkazy včetně protokolu o ohledání místa činu a odborného vyjádření z oboru mechanoskopie však podle Nejvyššího soudu netvoří uzavřený řetězec důkazů poskytující dostatečný podklad k tomu, aby bylo možné bez důvodných pochybností konstatovat, že se předmětného stíhaného jednání dopustil obviněný. Stejně jako v předchozím případě nutno ještě podotknout, že při zjišťování výše způsobené škody bylo vycházeno pouze ze sdělení poškozených subjektů aniž by byla výše škody objektivizována odborným vyjádřením, popř. znaleckým posudkem.
Pokud se týká bodu 6 obžaloby, byly v přípravném řízení opatřeny jako podklady vedle protokolu o výslechu obviněného i protokol o ohledání místa činu, odborná vyjádření z oboru mechanoskopie a traseologie (viz č. l. 146, 180), protokol o vydání věci – odcizeného mobilního telefonu Nokia 6310 M. B. včetně úředního záznamu o podaném vysvětlení sepsaném s touto osobou. Mechanoskopickou expertízou z č. l. 10 spisu bylo zkoumáno 5 vnitřních polovin rozlomených cylindrických vložek zn. FAB zajištěných jako stopy z vloupání do podniku C., a. s. s rozlomenými cylindrickými vložkami vydanými obviněným P. na základě protokolu na č. l. 6 spisu a bylo zjištěno, že zkoumané vložky před rozlomením netvořily jeden celek. Dále se jednalo o vyčíslení výše škody od poškozené a. s. C., úřední záznamy o podaném vysvětlení sepsané se svědky M. B., D. B., H., K., P., K., K. a svědkyní Š. Svědci K. a K. byly následně ve věci vyslýcháni v procesním postavení svědka (viz protokoly o jejich výslechu č. l. 70, 74 spisu), kdy se vyjadřovali i o mobilním telefonu zn. Nokia 6310, který byl odcizen v souvislosti s jednáním popsaným pod tímto bodem obžaloby. Svědek K. do protokolu uvedl, že mu obviněný P. nabídl v první polovině roku 2004 ke koupi mobilní telefon Nokia 6310 za částku cca 2 000,- Kč a svědek ho od obviněného zakoupil. O původu telefonu ale nic nevěděl. Později svědek K. prodal předmětný mobil M. B., přičemž se od něj později dozvěděl, že telefon je kradený. Svědek K. pak vypověděl, že mu K. říkal, že od P. koupil telefon a ten dal svému příbuznému s tím, že se později ukázalo, že je kradený. O tom, že by se mělo jednat o Nokii se však tento svědek výslovně nezmiňoval.
Na základě důkazů opatřených v přípravném řízení mezi shora uvedenými podklady k tomuto bodu obžaloby lze podle Nejvyššího soudu uzavřít, že se předmětný útok stal. Pouze ze svědecké výpovědi svědka K. je možné dospět k závěru, že se telefon Nokia 6310, který později vydal M. B. jako odcizený v předmětné trestní věci, v první polovině roku 2004 nacházel v dispozici obviněného P. Žádný jiný důkaz obsažený ve spise spojitost obviněného s uvedeným útokem neprokazuje. Předmětné skutkové zjištění totiž nevypovídá nic o tom, jak se obviněný P. k předmětnému telefonu dostal, zvláště když obviněný P. spáchání projednávaného útoku popírá. Na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo podle názoru Nejvyššího soudu možné mít bez důvodných pochybností zato, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil projednávaného činu.
Podle názoru Nejvyššího soudu tedy není a ani v původním řízení nebylo možné dospět k závěru, že skutkový stav uvedený v bodech 4, 5 a 6 výroku napadeného trestního příkazu byl ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Tím, že samosoudce okresního soudu po podání obžaloby vydal v rozporu s ustanovením §314e odst. 1 tr. ř. ve věci trestní příkaz, porušil zákon v neprospěch obviněného především v tomto zákonném ustanovení, ale také v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., která obecně upravují povinnost orgánů činných v trestním řízení řádně a v souladu se zákonem zjišťovat skutkový stav věci a hodnotit provedené důkazy.
Proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, byl v neprospěch obviněného M. P. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně byla věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Pelhřimově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud podotýká, že byť skutky pod body 1 až 3 výroku o vině napadeného trestního příkazu stížností pro porušení zákona zpochybňovány nebyly, muselo dojít ke zrušení celého trestního příkazu, neboť jiný postup z procesních důvodů nepřicházel v úvahu.
Povinností samosoudce Okresního soudu v Pelhřimově bude nařídit ve věci hlavní líčení podle §314d odst. 1 tr. ř. a provést dokazování při respektování základních zásad trestního řízení, zejména zásady ústnosti a bezprostřednosti, na jehož základě zjistí skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a teprve poté rozhodne o případné vině obviněného a trestu, který je mu podle zákona třeba uložit.
Při dalším postupu bude muset mít okresní soud na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec