ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.92.2006.1
sp. zn. 4 Tz 92/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. srpna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. M., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 9 T 192/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 9 T 192/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného F. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 9 T 192/2005, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 5. 5. 2005 v době kolem 1:55 hod. v B. na L. třídě řídil, ač není držitelem řidičského oprávnění a požíval alkoholické nápoje, osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda 120L, barvy hnědé, a to i přesto, že mu byl rozhodnutím Okresního soudu Žďár nad Sázavou, sp. zn. 3 T 9/2004, ze dne 9. 2. 2004, jímž byl odsouzen pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 písm. b), d) tr. zák. a další, uložen mimo jiné zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř a půl roku, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2004, a dále i přesto, že mu byl rozhodnutím Městského soudu v Brně, sp. zn. 4 T 146/2004, ze dne 6. 8. 2004, jímž mu byl uložen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. mimo jiné zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2004, přičemž provedenou dechovou zkouškou bylo obviněnému naměřeno v krvi 1,11 promile alkoholu. Za to byl obviněnému podle §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 3. 2006.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. M. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 5 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku především napadenému rozhodnutí vytkl, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin byla překročena maximální možná výměra stanovená zákonem pro trest obecně prospěšných prací. Poukázal na dosud nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, který byl obviněnému uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 64/2005. Podle názoru stěžovatele Městský soud podcenil záznamy v soudní lustraci, kde se nachází záznam o nápadu trestní věci obviněného F. M., sp. zn. 3 T 64/2005. Při vydání trestního příkazu ze dne 29. 9. 2005 samosoudce Městského soudu v Brně tento záznam neprověřoval, a ihned po nápadu obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně vydal napadený trestní příkaz. Uvedeným postupem Městský soud v Brně porušil zákon také v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť podle zákona přicházelo v trestní věci sp. zn. 9 T 192/2005, v úvahu uložení souhrnného trestu, když obviněný posuzovanou trestnou činnost spáchal dříve, než mu byl dne 23. 8. 2005 doručen trestní příkaz téhož soudu ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 64/2005.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. M. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj., aby věc vrátil orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 3 T 64/2005, zjistil, že se samosoudce tohoto soudu v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala dne 31. 8. 2005 u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněného F. M. Samosoudce Městského soudu v Brně vydal dne 29. 9. 2005 ve věci trestní příkaz pod sp. zn. 9 T 192/2005, jímž při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznal obviněného F. M. vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a uložil mu úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Samosoudce Městského soudu v Brně však pochybil, pokud v rámci svých úvah o trestu nezohlednil existenci trestního příkazu téhož soudu ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 64/2005, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2005, jímž byl obviněnému F. M. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Z lustra, které bylo vyznačeno podatelnou Městského soudu v Brně na obžalobě ve věci sp. zn. 9 T 192/2005, vyplývá, že proti témuž obviněnému byla u téhož soudu vedena další řízení, mj. pod sp. zn. 4 T 146/2004 a 3 T 64/2005. Aniž by samosoudce zjišťoval, zda v uvedených trestních věcech již bylo rozhodnuto, zda obviněný byl či nebyl pravomocně odsouzen, případně jaký druh trestu a v jaké výši mu byl uložen, což je patrno z neexistence příslušného pokynu samosoudce soudní kanceláři v trestním spisu, vydal trestní příkaz.
Pokud by v souladu s ustanoveními §23 a 31 tr. zák. uvedené předcházející trestní spisy obviněného vyžádal, aby jeho úvahy o druhu a výši zamýšleného trestu měly oporu v provedených důkazech, zjistil by, že v trestní věci sp. zn. 3 T 64/2005 vydal Městský soud v Brně dne 12. 4. 2005 trestní příkaz. Obviněný jím byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému F. M. doručen do vlastních rukou dne 23. 8. 2005, právní moci nabyl dne 1. 9. 2005.
Důsledkem nedostatečně provedených skutkových zjištění bylo především porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, přestože se obviněný F. M. trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. dopustil dne 5. 5. 2005, tedy dříve, než mu byl v trestní věci sp. zn. 3 T 64/2005 dne 23. 8. 2005 doručen trestní příkaz.
K porušení zákona došlo rovněž uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, aniž by předchozí trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin obviněný vykonal. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje, aby soud při ukládání určitého druhu trestu zohlednil stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Jelikož nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, vydáním trestního příkazu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 9 T 192/2005, samosoudce Městského soudu v Brně překročil onu stanovenou hranici o 80 hodin.
Vzhledem k uvedeným pochybením porušil Městský soud v Brně zákon také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 9 T 192/2005, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného F. M. Byť nesprávně nedošlo k uložení souhrnného trestu, Nejvyšší soud nevyslovil, že k porušení zákona došlo také v tomto zákonném ustanovení (§35 odst. 2 tr. zák.), neboť platí, že výroky o porušení zákona jsou činěny ve vztahu k těm zákonným ustanovením, které byly vadně užity, a byl jimi zákon porušen, nikoli že užity nebyly a v důsledku toho došlo k porušení zákona.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Městského soudu v Brně v nově provedeném řízení doplní dokazování spisem téhož soudu sp. zn. 3 T 64/2005, který je nezbytný z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Brno, zda a případně v jakém rozsahu již obviněný F. M. trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 64/2005, vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může Městský soud v Brně dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Samosoudce Městského soudu v Brně bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á