ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.97.2006.1
sp. zn. 4 Tz 97/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. P., proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 1 T 178/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 1 T 178/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Berouně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 1 T 178/2005, který nabyl právní moci 15. 3. 2006, uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil ve dnech 7. 9. 2005 a 20. 9. 2005 v obcích Ž. a H. Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let.
Obviněný L. P. byl ale již dříve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. 1 T 164/2005, který nabyl právní moci dne 10. 11. 2005, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil dne 23. 8. 2005 v obci H. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na 2 roky.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. P. proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 1 T 178/2005. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti poukázal, že trestní příkaz sp. zn. 1 T 164/2005 Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 9. 2005 obviněný L. P. převzal až dne 1. 11. 2005 a trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem téhož soudu pod sp. zn. 1 T 178/2005 ze dne 9. 12. 2005, se dopustil již ve dnech 7. 9. a 20. 9. 2005, takže měl být tímto rozsudkem obviněnému uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. a nikoli trest úhrnný podle §35 odst. 1 tr. zák. Dále tím, že obviněnému byl předmětným rozsudkem uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přestože obviněný ani nezahájil výkon trestu stejného druhu uloženého mu trestním příkazem téhož soudu ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. 1 T 164/2005 rovněž ve výměře 400 hodin, porušil tím zákon v neprospěch obviněného. Před vydáním rozsudku si soud neopatřil všechny podklady nezbytné pro rozhodnutí, nezjistil tedy skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Uvedeným postupem Okresního soudu v Berouně tak nastala situace, kdy byla překročena nejvyšší zákonem dovolená výměra pro trest obecně prospěšných prací.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 1 T 178/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. P., a to v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a aby zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou pokladu, a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je- li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně.
Podle §36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu předložených spisů Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 164//2005 a sp. zn. 1 T 178/2005 je patrné, že obě tyto věci byly k vyřízení přiděleny stejnému samosoudci, který je také postupně projednal a rozhodl. Tento samosoudce byl také v rámci lustrace vyznačené na návrhu na potrestání podaném k Okresnímu soudu v Berouně ve věci sp. zn. 1 T 178/2005 upozorněn, že u jmenovaného soudu je ohledně obviněného L. P. již evidována věc pod sp. zn. 1 T 164/2005. Navzdory této informaci obsažené v procesním spise samosoudce okresního soudu neprovedl v hlavním líčení spisem sp. zn. 1 T 164/2005 potřebný důkaz a nezjistil tak, že jednotlivé útoky spáchané obviněným v obou předmětných věcech jsou součástí jediného pokračujícího skutku naplňujícího znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Lze totiž konstatovat, že obviněný jednotlivé dílčí útoky páchal veden jednotným záměrem, naplnil jimi stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou i spojeny stejným způsobem provedení, jakož i blízkou časovou souvislostí a předmětem útoku (viz §89 odst. 3 tr. zák.). V obou věcech bylo vedeno zkrácené přípravné řízení a obviněný tyto jednotlivé dílčí útoky spáchal ještě před tím, než mu byl dne 1. 11. 2005, jako první v pořadí, doručen návrh na potrestání ve věci sp. zn. 1 T 164/2005. To s poukazem na ustanovení §§12 odst. 11, 314b odst. 1 věta druhá tr. ř. znamená, že v daném případě nedošlo k přerušení pokračujícího jednání sdělením obvinění, které zde nastalo až doručením prvního návrhu na potrestání obviněnému.
Pokud by samosoudce okresního soudu provedl dokazování v úplném rozsahu, jak byl povinen, bezpochyby by zjistil výše uvedené, ale také to, že výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin z citovaného trestního příkazu sp. zn. 1 T 164/2005 ještě nebyl v době jeho rozhodování ve věci sp. zn. 1 T 178/2005 obviněnému ani nařízen, natož obviněným vykonán. V důsledku tohoto pochybení pak samosoudce Okresního soudu v Berouně obviněnému uložil další trest obecně prospěšných prací ve stejné výměře 400 hodin.
Lze tudíž uzavřít, že v přezkoumávaném případě došlo jednak k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací pokaždé ve výměře 400 hodin, když první z nich nebyl v době ukládání druhého trestu vykonán, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány. Dále pak došlo k porušení zákona tím, že nebylo aplikováno ustanovení §37a tr. zák. o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, ačkoli pro tento postup byly splněny zákonné podmínky. Pokud stěžovatel argumentoval, že obviněnému měl být uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., nelze s tímto názorem ze shora uvedených důvodů souhlasit.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.
K výše vytýkaným hmotněprávním pochybením pak došlo proto, že Okresní soud v Berouně řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 1 T 178/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P. Porušení zákona v ustanovení §37a tr. zák. Nejvyšší soud výslovně ve výroku svého rozsudku necitoval, jelikož toto ustanovení zákona nebylo okresním soudem aplikováno. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, aby mohlo dojít k požadované nápravě i ohledně výroku o vině. Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Berouně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí. To v daném případě znamená, že si okresní soud vyžádá aktuální opis rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby o momentálním stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací z jeho strany a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v hlavním líčení v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o vině a trestu opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c