ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.99.2006.1
sp. zn. 4 Tz 99/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. října 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. P., a obviněné Š. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněných P. P. a Š. P.
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal dne 6. 2. 2006 ke Krajskému soudu v Praze obžalobu na obviněné P. P. a Š. P. pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili tím, že oba společným jednáním v úmyslu se obohatit uvedli v omyl Ing. R. K., neboť dne 19. 10. 2000 ve V., uzavřeli s Ing. R. K. smlouvu o půjčce finanční částky ve výši 15.000.000,- Kč se splatností půjčky nejpozději do 30. 6. 2001, téhož dne částku v uvedené výši převzali, podepsali výdajový pokladní doklad o převzetí částky 15.000.000,- Kč, pod záminkou notářského ověření svých podpisů na smlouvě o půjčce a na vystavené směnce tyto listiny odnesli, směnku opatřili napodobeninami svých podpisů a smlouvu o půjčce opatřili napodobeninami svých podpisů a padělaným notářským ověřením, tyto listiny vrátili Ing. R. K., přičemž půjčenou částku 15.000.000,- Kč ve stanoveném termínu nevrátili, a vzhledem k tomu, že Ing. R. K. požadoval zajištění půjčky zástavou nemovitosti P. P. dne 26. 6. 2001 v P. předal Ing. R. K. fiktivní prohlášení zástavního věřitele N. S. o zániku jeho zástavního práva a návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu, zapsaného ve prospěch N. S., následně P. P. dne 4. 7. 2001 v P. předal Ing. R. K. smlouvu o zřízení zástavního práva a věcného práva předkupního na dům a pozemek zapsaný u Katastrálního úřadu P. pro k. ú. S. ve prospěch Ing. R. K., opatřenou napodobeninou podpisu Š. P. a padělaným notářským ověřením a návrh na vklad této smlouvy do katastru nemovitostí, opatřený napodobeninou podpisu Š. P., Š. P. poté při řízení na katastrálním úřadu namítla nepravost svých podpisů na listinách a pokusila se převést shora uvedenou nemovitost na společnost L. A. D. S. O., spol. s r. o., zastoupenou J. K. na základě kupní smlouvy ze dne 26. 6. 2001, zapůjčenou částku Ing. R. K. dosud nevrátili a způsobili mu svým jednáním škodu ve výši 15.000.000,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 1 T 7/2006, byla trestní věc obviněných P. P. a Š. P. podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření.
Stížnost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných P. P. a Š. P. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a jemu předcházejícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 1 T 7/2006, rovněž v ustanovení §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., ve prospěch těchto obviněných.
V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukázal na interpretaci ustanovení §164 odst. 1 tr. ř. Krajským soudem v Praze a Vrchním soudem v Praze, kdy podle jejich výkladu uvedené zákonné ustanovení neznamená pro policejní orgán možnost provádět výslech svědků bez omezení uvedených v ustanovení §164 odst. 1 tr. ř., ale je zde zakotvena povinnost fixovat obsah výpovědí konkrétních osob právě v této procesní formě. Stěžovatel s tímto názorem nesouhlasí, neboť i v případě řízení, které koná v prvním stupni krajský soud, je těžiště dokazování v řízení před soudem, tedy v hlavním líčení. Výpovědi osob, které byly vyslechnuty dříve, než bylo zahájeno trestní stíhání však mají podle názoru stěžovatele z materiálního hlediska povahu úkonů provedených před zahájením trestního stíhání podle ustanovení §158 odst. 3 tr. ř., úředního záznamu o podání vysvětlení. Nemohou být tedy jako důkazy využity v řízení před soudem, mohou však sloužit jako vodítko pro posouzení, které konkrétní osoby a k čemu mají být jako svědci vyslyšeny. I v přípravném řízení ohledně trestného činu, o němž koná v prvním stupni řízení krajský soud, mohou být výpovědi zaznamenány formou úředního záznamu.
Stěžovatel dále upozornil na znění ustanovení §158 odst. 3 písm. b) tr. ř., podle kterého již ve fázi řízení před zahájením trestního stíhání lze vyžadovat odborná vyjádření od příslušných orgánů, a je-li to pro posouzení věci potřeba, také znalecké posudky. Tyto materiály jsou v řízení před soudem jako důkazy použitelné. Při dodržení zákonného postupu je znalecký posudek znalce přibraného již ve fázi prověřování použitelný i v dalších stadiích řízení, a to bez ohledu na to, zda se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 6 To 51/2004, jímž byla věc vrácena podle §260 tr. ř. státnímu zástupci k došetření s poukazem na závažnou procesní vadu, považuje ministr spravedlnosti za nestandardní, pokud současně kategoricky stanoví rozsah dokazování, jež má být v přípravném řízení provedeno, a to navíc s odkazem na rozsah dokazování provedený předtím v řízení před soudem prvního stupně, byť ho současně sám označil za zmatečné.
Ministr spravedlnosti dospěl k závěru, že již před podáním obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 1. 2006, byla věc objasněna z materiálního hlediska v rozsahu, který je nezbytný pro podání obžaloby, a tím byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §169 odst. 1 tr. ř.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a jemu předcházejícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 1 T 7/2006, rovněž v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněných P. P. a Š. P.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Nejvyšší soud především rekapituluje předchozí rozhodnutí v posuzované trestní věci:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 1 T 27/2003, byli obvinění P. P. a Š. P. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Za to byl obviněnému P. P. v sazbě §250 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněné Š. P. byl podle §250 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozenému Ing. R. K., škodu ve výši 15.000.000,- Kč s dvouprocentním úrokem od 27. 11. 2003 do zaplacení. Se zbytkem svého nároku byl poškozený Ing. R. K. podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání obviněných P. P. a Š. P. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 6 To 51/2004, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §260 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil s námitkami obžalovaných, které se týkaly nesplnění povinnosti státního zástupce upozornit je a obhájce na změnu právního posouzení skutku v obžalobě oproti jeho dřívějšímu posouzení policejním orgánem, a také z důvodu vážných nedostatků popisu skutku obsaženého ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaných. V závěru tohoto rozhodnutí upozornil Vrchní soud v Praze policejní orgán na povinnost provést znovu celé dokazování, a to přinejmenším v rozsahu uskutečněném v řízení před krajským soudem, s výjimkou důkazů neodkladných a neopakovatelných. Teprve s ohledem na jeho výsledky zváží orgány přípravného řízení opodstatněnost požadavku odvolatelů na jeho doplnění.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal dne 6. 2. 2006 u Krajského soudu v Praze obžalobu na obviněného P. P. a obviněnou Š. P. pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Krajský soud v Praze rozhodl dne 7. 2. 2006 usnesením pod sp. zn. 1 T 7/2006 tak, že podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. trestní věc obviněných P. P. a Š. P. vrátil státnímu zástupci k došetření. Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že přestože byly orgány činné v trestním řízení Vrchním soudem v Praze výslovně upozorněny na povinnost provést znovu celé dokazování, a to přinejmenším v rozsahu uskutečněném v řízení před krajským soudem, vedeném pod původní sp. zn. 1 T 27/2003, žádný z těchto důkazů nebyl znovu proveden. Podle názoru Krajského soudu v Praze dosavadní výsledky vyšetřování dostatečně neodůvodňují postavení obviněných před soud, neboť oba obvinění při výslechu konaném v přípravném řízení spáchání shora popsaného jednání popřeli a nejsou usvědčováni ani výpovědí svědka Ing. R. K.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 1 T 7/2006, podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze stížnost. Podle jeho názoru trestní řád neobsahuje žádná omezení pro provádění výslechů svědků, a proto je možno v přípravném řízení výslechy dokumentovat i formou úředního záznamu. Proto považuje všechny úkony prováděné jak v původním přípravném řízení, tak v původním hlavním líčení před vyhlášením zrušeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 1 T 27/2003, za úkony provedené ve smyslu §158 odst. 3 a násl. tr. ř.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že pokusy o výslechy poškozeného Ing. R. K. jakožto stěžejního svědka byly provedeny před zákonným zahájením trestního stíhání obou obviněných podle §160 odst. 1 tr. ř., aniž by se jednalo o neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Především však nebyla přezkoumávaná trestní věc objasněna tak, aby důkazy shromážděné v přípravném řízení poskytly spolehlivý podklad pro věcně správné a spravedlivé meritorní rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení sice napravily procesní vadu původního řízení, když zákonným způsobem zahájily trestní stíhání obviněných P. P. a Š. P., kteří poté byli vyslechnuti policejním orgánem, ovšem na druhé straně nerespektovaly závazný pokyn odvolacího soudu provést znovu celé dokazování, a to přinejmenším v rozsahu, uskutečněném v řízení před krajským soudem, a teprve podle jeho výsledků měly zvážit opodstatněnost požadavku obviněných na jeho doplnění. Nebyly proto v rozporu s ustanovením §169 odst. 1 tr. ř. vytvořeny ani minimální důkazní předpoklady potřebné pro odpovědné rozhodnutí státního zástupce na závěr přípravného řízení.
V ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. je uvedeno, že po předběžném projednání obžaloby soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možností opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo bylo zřejmě na újmu rychlosti řízení.
V souvislosti s aplikací a interpretací ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. je nutno zdůraznit, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k zásadní změně poměru a významu jednotlivých stadií trestního řízení. Přípravné řízení má pro příště funkci skutečně přípravnou, pomocnou a těžiště řízení se přenáší před soud. Znamená to kromě jiného výrazné omezení procesní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, odstranění zbytečných duplicit v podobě opakovaných výslechů, zejména svědků apod. Tímto pohledem je tedy třeba hodnotit výsledky přípravného řízení a řízení před soudem, které nadále nemá být pouhou prověrkou správnosti řízení předcházejícího, ale skutečným těžištěm, v němž budou za respektování všech základních zásad provedeny rozhodující důkazy v patřičné procesní formě, náležitě zhodnoceny, vyvozena z nich správná a úplná skutková zjištění a rozhodnuto o vině. V přípravném řízení musí být věc objasněna minimálně tak, aby státní zástupce měl ve stadiu projednání věci před soudem dostatečné podklady pro provedení dokazování v rozsahu potřebném pro prokázání viny obviněného. Jde o právní názor, který Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zastává a který také ve svých rozhodnutích již vícekráte zdůraznil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2002 sp. zn. 4 Tz 83/2002).
Stupeň pravděpodobnosti (či jistoty) spáchání trestného činu obviněným sice musí být v okamžiku podání obžaloby vyšší, než byl při sdělení obvinění, na druhé straně nelze vyžadovat tento stupeň stejný, jaký je třeba pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Jinak řečeno, státní zástupce musí být na podkladě opatřených důkazů důvodně přesvědčen o tom, že trestný čin (skutek), pro který má být podána obžaloba, spáchal právě obviněný, ale důkazy shromážděné v přípravném řízení nemusí poskytovat zcela nezpochybnitelnou jistotu o vině obviněného (srov. rozhodnutí č. 293/2002, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 12/2002).
Přípravné řízení je stadiem trestního řízení, které je podřízeno řízení před soudem a má předběžnou, filtrační a přípravnou funkci, neboť zajišťuje, aby před soud byly postaveny osoby, u nichž je dáno důvodné podezření, že spáchaly žalovaný trestný čin, a shromažďuje důkazní materiál pro hlavní líčení.
Pokud jde o možnost soudu vrátit věc státnímu zástupci k došetření k objasnění základních skutkových okolností, je třeba uvést, že věc je dostatečným způsobem objasněna zpravidla tehdy, jestliže výsledky přípravného řízení prokazují skutečnosti, jež naplňují znaky trestného činu uvedeného v obžalobě, byly-li objasněny okolnosti týkající se stupně nebezpečnosti činu pro společnost a poměrů obviněného, byla-li prověřena jeho obhajoba, zjištění okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry eventuelního trestu či ochranného opatření a případně nároku poškozeného na náhradu škody.
Zákon však již nepožaduje, aby soudu byly předkládány věci, jež byly už v přípravném řízení zcela objasněny ze všech hledisek formálně procesními postupy, a aby v nich byl opatřen spolehlivý podklad pro jeho rozhodnutí v hlavním líčení. Je to dáno tím, že dokazování má probíhat zásadně až v řízení před soudem, účelem přípravného řízení je proto tyto důkazy vyhledat, označit, opatřit je v dostačující formě a jen v nezbytně nutném rozsahu a případně i procesně zafixovat. Přípravné řízení má proto opatřit především dostatek informací potřebných pro projednání věci před soudem a nesoustřeďuje se již na jejich procesní zafixování. Teprve před soudem mají být tyto důkazy formálně procesními postupy provedeny.
Nedostatky přípravného řízení při objasnění základních skutkových okolností jsou důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. jenom tehdy, pokud by bylo v řízení před soudem takové došetření v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení.
Jakékoliv vady přípravného řízení nelze považovat za důvod k předběžnému projednání obžaloby a vrácení věci státnímu zástupci k došetření, ale jen zjištění vad závažných.
Podle ustanovení §168 odst. 1, §169 odst. 1 tr. ř. policejní orgán provádí při vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce. Podmínkami za nichž lze provádět výslech svědků podle §164 odst. 1 tr. ř., přitom není vázán.
Ustanovení §164 odst. 1 tr. ř. upravuje postup policejního orgánu při vyšetřování. Podle věty třetí tohoto ustanovení výslechy svědků provádí, jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší patnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat, zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba, vyslechnout znalce.
Podle ustanovení §164 odst. 2 tr. ř. úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.
Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, poukazuje na dvě různé formy vyšetřování podle závažnosti stíhané kriminality, ve vztahu k rozsahu důkazů, které v něm mají být provedeny a zaprotokolovány. Podle názoru vrchního soudu je rozsah dokazování trestných činů, ohledně kterých koná řízení v prvním stupni krajský soud, s ohledem na znění §169 odst. 1 tr. ř. rozšířen o povinnost provádět výslechy svědků bez omezení uvedeném v ustanovení §164 odst. 1 tr. ř.
S uvedeným názorem Vrchního soudu v Praze se Nejvyšší soud neztotožnil, neboť z ustanovení §169 odst. 2 tr. ř. vyplývá pouze možnost, nikoliv povinnost, provádět výslechy svědků bez omezení uvedeném v ustanovení §164 odst. 1 tr. ř. V tzv. rozšířeném vyšetřování je totiž stanovena povinnost provádět dokazování v rozsahu nezbytném pro podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce, přičemž toto omezení dokazování v přípravném řízení se vztahuje nepochybně i na výslechy svědků. Při vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, je tedy policejní orgán oprávněn provádět nejen výslechy svědků bez omezení uvedených v ustanovení §164 odst. 1 tr. ř., ale také postupovat podle §158 odst. 3 tr. ř., tedy vyžadovat vysvětlení, o kterých sepisuje úřední záznam (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 11 To 66/03).
S ohledem na uvedené závěry je tomu tak i v posuzované věci, kdy se obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze opírá o výpovědi osob, které nebyly vyslechnuty v procesním postavení svědků, což neznamená, že by věc nebyla dostatečným způsobem objasněna. Požadavek soudu na opatření důkazů rozhodných pro posouzení, zda jsou naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, lze považovat za důvodný pouze za podmínky, že jejich opatření v řízení před soudem by bylo buď výrazně obtížnější než v přípravném řízení, nebo by bylo na újmu rychlosti řízení (bylo by nutno hlavní líčení opakovaně odročovat jen ze účelem zjišťování, jaké důkazy je nutno ještě provést a jakým způsobem je lze opatřit). Výsledky vyšetřování, které odůvodňují postavení obviněného před soud ve smyslu §176 odst. 1 tr. ř. nemusí být založeny na údajích, které byly získány výslechem svědků provedeným procesním postupem podle trestního řádu. K podání obžaloby je postačující, jestliže výsledky vyšetřování pouze poukazují na to, že lze důvodně předpokládat, že svědecké výpovědi, které budou teprve učiněny před soudem, obviněného usvědčí.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze dále navrhl v závěru své obžaloby podle §211 odst. 5 tr. ř. číst znalecký posudek, a podle §213 odst. 1 tr. ř. číst odborné vyjádření – expertizu písma a odborné vyjádření – technické zkoumání písemností.
Podle názoru Vrchního soudu v Praze uvedeném v usnesení ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, jsou však také znalecké posudky a další expertizy provedené před zahájením trestního stíhání nepoužitelné, neboť se nejedná o neodkladné nebo neopakovatelné úkony.
Podle ustanovení §105 odst. 1 tr. ř. je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, pokud je k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
Podle ustanovení §158 odst. 3 písm. b) tr. ř., věta čtvrtá, k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky.
Odborné vyjádření z oboru písmoznalectví Kriminalistického úřadu P. a odborné vyjádření – technické zkoumání dokladů a písemností, znalecký posudek z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma, byly vypracovány dříve, než bylo v posuzované věci sděleno obvinění v souladu s ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.
Podle výše citovaného ustanovení §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. lze již před zahájením trestního stíhání vyžadovat odborná vyjádření, a v případě, že je toho potřeba pro posouzení věci také znalecké posudky. V důsledku novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., lze znalecké posudky vypracované před zahájením trestního stíhání použít v dalších stadiích řízení, a to bez ohledu na to, zda šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. To vyplývá z charakteru tohoto důkazu, kdy znalec podává znalecký posudek na základě svých odborných znalostí, kdy jeho závěry při dostatečných skutkových podkladech nejsou závislé na zahájení trestního stíhání. Obviněný, jakož i ostatní strany v řízení, mohou své námitky ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. vznést kdykoliv v dalším průběhu a příslušný orgán činný v trestním řízení je povinen se s nimi vypořádat. (srov. Trestní řád: komentář, I. díl / Pavel Šámal a kol., 5. vyd. – Praha: C. H. Beck, 2005, str. 1139).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že pro rozhodnutí v posuzované věci není třeba provést znovu celé dokazování v rozsahu uskutečněném v řízení před krajským soudem, jak požadoval Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 6 To 51/2004, ke kterémužto pokynu ani nebyl oprávněn. V přípravném řízení byly shromážděny podstatné důkazy nasvědčující tomu, že se stal skutek uvedený v obžalobě, že jej spáchali obvinění. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu proto důkazy shromážděné v přípravném řízení postačují k tomu, aby mohla být podána obžaloba.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze konstatovat, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 1 T 7/2006, jímž vrátil posuzovanou věc státnímu zástupci k došetření, byl porušen zákon v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to ve prospěch obviněných P. P. a Š. P., protože vrácení věci do přípravného řízení je nepochybně pro obviněného příznivější, než pokračování v soudním řízení. Vrchní soud v Praze svým unesením ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, také porušil zákon ve prospěch obou obviněných, když nesplnil svou přezkumnou povinnost uvedenou v ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a důvodně podanou stížnost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněných P. P. a Š. P.
Podle ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným u ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, případně též vadné řízení mu předcházející.
Nejvyšší soud se proto vzhledem ke znění tohoto zákonného ustanovení omezil pouze na tzv. akademický výrok, aniž napadené usnesení zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná