ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1010.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1010/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2006 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 10 To 148/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 3/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 48 T 3/2004, uznán vinným přípravou k trestnému činu loupeže podle §7 odst. 1 a §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., které se dopustil společně s dalšími obviněnými R. Š. a J. Š. jednáním popsaným pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že dne 12. 9. 2003 po předchozí dohodě sledovali od hraničního přechodu C. nákladní tahač značky VOLVO FH12, s návěsem, v majetku obchodní společnosti J., spol. s r. o., v hodnotě 920 000,- Kč se zbožím v hodnotě 147 993,30 Kč obchodní společnosti D., s. r. o., řízený P. K., s úmyslem na vhodném místě nejméně pod pohrůžkou bezprostředního násilí za použití střelbyschopných zbraní se vozidla s návěsem a přepravovaným zbožím zmocnit, přičemž k pokusu ani k dokonání činu nedošlo, neboť obvinění byli v rámci uvedeného přípravného jednání zadrženi Policií České republiky.
Za tento čin byl obviněný J. P. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Současně bylo týmž rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodnuto o zabrání zajištěných zbraní a vojenského materiálu, které jsou podrobně konkretizovány v tomto rozsudku.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný J. P. odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 10 To 148/2005, zamítl podle §256 tr. řádu. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. P. doručen dne 28. 3. 2006, jeho obhájci dne 28. 3. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 3. 2006.
Dne 26. 5. 2006 podal obviněný J. P. prostřednictvím své obhájkyně proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V podaném dovolání obviněný J. P. především namítá, že odvolací soud neuvěřil jeho interpretaci skutkového stavu a bez dalšího dospěl k závěru, podle něhož skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná a použitá právní kvalifikace jednání obviněného je zcela zákonná. Obviněný je přesvědčen, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy opatřené v této trestní věci, a není mu zřejmé, z jakého důvodu odvolací soud argumentuje telefonním odposlechem mezi obviněnými R. Š. a M. Š., když tento rozhovor podle názoru obviněného J. P. vůbec nesouvisel s jeho trestnou činností. Obviněný je proto přesvědčen, že odvolací soud dostatečně neposoudil skutkový stav věci a dospěl k nesprávnému právnímu závěru.
Závěrem svého dovolání obviněný J. P. navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. P. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel vznáší námitky směřující výlučně proti průběhu dokazování a hodnocení jeho výpovědi. Takové námitky však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněný uplatnil. Jak dále uvedl ve svém vyjádření státní zástupce, citovaný dovolací důvod nemohou naplňovat ani námitky, jimiž obviněný zpochybňuje dokazování soudů nižších stupňů. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, o který obviněný J. P. rovněž opírá své dovolání, má státní zástupce za to, že ani tento dovolací důvod není naplněn, neboť obviněný podle názoru státního zástupce neučinil ve svém dovolání konkrétní výhrady proti procesnímu postupu soudu druhého stupně. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, opírá obviněný J. P. jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu v tom smyslu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, když v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný J. P. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, protože podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily výpověď obviněného a další důkazy provedené ve věci, zejména pak telefonní odposlechy. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím ve vadném hodnocení důkazů, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný J. P. dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování, zda je opodstatněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Obviněný tedy společně se spoluobviněnými R. Š. a J. Š. sledovali kamion řízený P. K. s úmyslem na vhodném místě nejméně pod pohrůžkou bezprostředního násilí za použití střelbyschopných zbraní se zmocnit vozidla s návěsem a s přepravovaným zbožím, přičemž k pokusu ani k dokonání činu nedošlo, neboť obvinění byli v rámci uvedeného přípravného jednání zadrženi Policií České republiky. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný J. P. domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání přípravy k trestnému činu loupeže podle §7 odst. 1 a §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný J. P. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti provádění a hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Další dovolací důvod uplatněný v dovolání obviněného J. P. byl opřen o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K jeho aplikaci Nejvyšší soud uvádí, že naplnění tohoto dovolacího důvodu je možné ve dvou alternativách. Podle první z nich je dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného J. P. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Ač to obviněný J. P. výslovně neuvádí, v posuzovaném případě by mohl být v předcházejícím řízení shledáván jen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal opodstatněným tvrzení obviněného o jeho existenci, protože právní posouzení skutku je správné a nevykazuje vady namítané v dovolání.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. P. podal dovolání s poukazem na skutečnosti, které neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného jako podané z jiných než zákonem stanovených důvodů.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y