ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1043.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1043/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2006 o dovolání, které podal obviněný F. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 5 To 215/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 4/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 2 T 4/2006, uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tím, že přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 13 T 301/2002, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2002, odsouzen pro trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok, který po nařízení jeho výkonu vykonal ve věznici s dozorem dne 3. 9. 2004, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 5 let, dne 16. 9. 2005 kolem 20.00 hod. řídil automobil tov. zn. VW Scirocco, po požití přesně nezjištěného množství alkoholických nápojů v době, kdy hladina alkoholu v jeho krvi činila nejméně 2,27 g/kg, přičemž při projíždění mírné levotočivé zatáčky v důsledku opilosti nezvládl řízení a vjel vpravo mimo komunikaci, čelně narazil do sloupku dopravního odrazového zrcadla, které poškodil, a městu M. B. způsobil škodu ve výši 12 515,70 Kč.
Za výše uvedené trestné činy byl obviněnému F. N. uložen podle §201 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Současně byl citovaným rozsudkem zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 T 538/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený – město M. B. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Třebíči napadl obviněný F. N. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 5 To 215/2006, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 20. 6. 2006, jeho obhájkyni dne 26. 7. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 5. 6. 2006.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný F. N. prostřednictvím své obhájkyně dne 3. 7. 2006 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), h) a k) tr. řádu. Obviněný je především toho názoru, že rozhodnutí soudů nižších stupňů byla učiněna za situace, kdy již vykonal část trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 T 538/2005. Podle názoru obviněného výrok o uložení tohoto trestu neměl být zrušen a „za oba trestné činy uložen úhrnný trest bez ohledu na odpracovanou část trestu obecně prospěšných prací“. Zmíněnou námitku obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu a současně uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f), resp. „analogicky písm. h)“ tr. řádu, protože se domnívá, že nebyly splněny podmínky k uložení souhrnného trestu odnětí svobody, a za nepřiměřené považuje i zařazení k výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou. Obviněný rovněž poukázal na svou snahu po nápravě a přiložil potvrzení o vykonání části dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a změnil výrok o trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného F. N. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný svými námitkami nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný F. N. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný F. N. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. f), h), k) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Předpokladem uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy skutečnost, že soud učinil některé z rozhodnutí předvídaných v citovaném ustanovení. Dále obviněný uplatnil (resp. učinil tak „analogicky“) dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který spočívá ve dvou alternativách, tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nakonec obviněný shledává i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který spočívá rovněž ve dvou alternativách. Podle první z nich je naplněn, pokud v rozhodnutí určitý výrok chybí, tj. nebyl vůbec učiněn, podle druhé jde o případ, když konkrétní výrok sice byl učiněn, ale není úplný, protože neobsahuje některou z podstatných zákonných náležitostí (viz např. §120 odst. 3 tr. řádu).
Obviněný F. N. ve svém dovolání nesouhlasí s rozhodnutími soudů obou stupňů, neboť podle jeho názoru neměl být zrušen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 T 538/2005, a za oba trestné činy uložen souhrnný trest bez ohledu na vykonanou část trestu obecně prospěšných prací uloženého tímto rozsudkem. Výše uvedené tvrzení opírá obviněný primárně o dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
K tomuto dovolacímu důvodu uvádí Nejvyšší soud následující. Pokud jde o výrokovou část rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. N. za jeho nyní projednávanou trestnou činnost, a o výrok napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud neshledal pochybení těchto soudů v tom smyslu, že by v jejich rozhodnutích některý výrok chyběl nebo byl neúplný. Ostatně obviněný v dovolání ani neuvádí, který konkrétní výrok by zde měl chybět nebo být neúplným, resp. nekonkretizuje, jaký další výrok měl být podle jeho názoru učiněn (o čem jím mělo být rozhodnuto) nebo čím by měl být doplněn určitý výrok a o který výrok jde. Přitom výrok rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 2 T 4/2006, vyhovuje všem ustanovením trestního řádu, jimiž je stanoven obsah takového výroku, zejména pak ustanovením §120, §121 písm. a), §122 odst. 1 a §124 tr. řádu. To platí též o výroku, kterým byl obviněnému uložen souhrnný trest, na jehož druh a výměru nemohla mít vliv ani dosud vykonaná část trestu obecně prospěšných prací uloženého dřívějším rozsudkem zrušeným ve výroku o trestu. Výrok usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 5 To 215/2006, proti němuž směřuje dovolání obviněného, pak odpovídá náležitostem obsahu usnesení podle §134 odst. 1 tr. řádu.
Obviněný F. N. dále ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody obsažené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. f) a h) tr. řádu, které jsou podle jeho názoru naplněny tím, že nebyly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu. Citované dovolací důvody ovšem podle názoru Nejvyššího soudu nedopadají na posuzovanou věc obviněného. Jak je zřejmé z formy a obsahu meritorních rozhodnutí soudů obou stupňů, v této věci nebylo učiněno žádné z rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, a nemohlo tedy ani dojít k nesplnění podmínek pro vydání takového rozhodnutí. Rovněž stran dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že neshledal jeho existenci. Obviněnému F. N. uložil soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud, za výše uvedené trestné činy trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Přitom obviněnému hrozil podle §35 odst. 1 a §201 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání až na jeden rok. Podobně pokud jde o trest zákazu činnosti, který bylo možné obviněnému uložit podle §49 odst. 1 tr. zák. až na 10 let, soudy nižších stupňů dodržely tuto hranici, protože jeho výměru stanovily na 5 let. Podle výslovné zákonné dikce ustanovení §201 tr. zák. jsou trest odnětí svobody i trest zákazu činnosti přípustnými druhy trestu. Obviněnému tudíž rozhodně nebyl uložen ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiné námitky vůči trestu pak nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle naposledy citovaného ustanovení (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jak již Nejvyšší soud zdůraznil výše, dosud vykonaná část trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen dřívějším rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, nemohla mít vliv na rozhodnutí o uloženém souhrnném trestu v rozsudku Okresního soudu v Třebíči, ale může být případně započítána do výkonu nyní uloženého trestu odnětí svobody (§38 odst. 2 tr. zák., §334 odst. 1 tr. řádu), dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že je započítání možné (např. za použití analogického přepočtu podle §45a odst. 4 tr. zák.).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud k uplatněným dovolacím důvodům dodává, že dovolací soud je jejich vymezením vázán. Jak je patrné z podaného dovolání, obviněný F. N. sice formálně odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), h), k) tr. řádu, nicméně obsah svého dovolání založil na skutečnostech a důvodech, které věcně neodpovídají žádnému z těchto (ani jiných) dovolacích důvodů.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný F. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu jako dovolací důvody. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y