ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1276.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1276/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání podaném obviněnou Ing. V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 7 To 149/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 170/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 7 To 149/2006, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 3 T 170/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 3 T 170/2005, byla obviněná Ing. V. K. uznána vinnou trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., za které jí byl podle §125 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu obchodních společností na dobu dvou a půl roku.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 7 To 149/2006, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadla obviněná Ing. V. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, jakož i z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle vyjádření obviněné došlo ke zkrácení jejích ústavně garantovaných práv uvedených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a bylo jí upřeno právo vyjádřit se ke všem skutečnostem kladeným jí za vinu, zejména k nově provedeným důkazům, jakož i právo činit návrhy na doplnění dokazování. Soud rozhodl v hlavním líčení konaném dne 30. 11. 2005 v nepřítomnosti obviněné, avšak zákonné podmínky takového postupu nebyly splněny. Obviněná neměla možnost řádně prostudovat spis a učinit eventuální návrhy na doplnění dokazování, neboť podstatné důkazy byly provedeny až v daném hlavním líčení a nebylo možné se s nimi seznámit v rámci předchozího řízení. Obviněná neměla možnost klást otázky znalkyni ani se vyjádřit k doplňujícímu výslechu svědkyně JUDr. Ř., tedy k důkazům, které byly zásadní vzhledem k předchozímu rozhodnutí dovolacího soudu. Proto není možné souhlasit s tvrzením soudu prvního stupně, že obviněná se vyjádřila ke všem zásadním důkazům ve věci. Obviněná zaslala soudu řádnou omluvu z hlavního líčení doloženou potvrzením o pracovní neschopnosti se žádostí o odročení jednání. V předvolání k hlavnímu líčení přitom nebylo poučení, jaké náležitosti má obsahovat doklad o omluvě. Dovolatelka tak nebyla poučena o tom, že bylo nezbytné předložení potvrzení o nemožnosti účastnit se jednání. Zdravotní stav obviněné byl přitom vážný a účasti při hlavním líčení by byla schopna pouze s velkými obtížemi a v bolestech, přičemž by nebyla schopna se účinně obhajovat. Nejednalo se tedy o žádné obstruktivní jednání z její strany. Podle dalších námitek vyslovených v dovolání soud prvního stupně také nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně jej i právně kvalifikoval. Opět nebylo řádně zjištěno, které listiny v držení obviněné byly schopny způsobit následek předvídaný trestním zákonem. Znalecký posudek Mgr. L. z velké části cituje ustanovení zákona o účetnictví a není z něj patrné, která listina měla jaký význam pro vedení účetní evidence a jakým způsobem ztížila výkon funkce správkyně konkursní podstaty. Znalkyně se vyjadřovala převážně k nájemním smlouvám, které však nejsou daňovými doklady. Soudy obou stupňů nedbaly zásady in dubio pro reo, když uzavřely, že obviněná doklady někam ukryla. Ve výpovědích svědka Ing. M. Z. jsou přitom rozpory a obviněná navrhovala provedení jeho dalšího výslechu. Rovněž vyslovila pochybnost o řádném provedení důkazu v průběhu hlavního líčení, kdy měl být přehrán záznam na videokazetě předložené svědkem Z. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, aniž by konkretizovala další postup soudů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru je důvodné dovolání v části námitek týkajících se nepřítomnosti obviněné v hlavním líčení. Obviněná projevila vůli se hlavního líčení zúčastnit a důkazy provedené v něm nelze považovat za bezvýznamné. Námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky napadají učiněná skutková zjištění a neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná je ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona. Jak je uvedeno níže, část dovolacích námitek odpovídá zákonnému vymezení dovolacích důvodů.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Pod citovaný dovolací důvod lze obsahově podřadit námitky dovolatelky vytýkající konání hlavního líčení v její nepřítomnosti. Podle názoru Nejvyššího soudu je dovolání v této části podáno důvodně.
Podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného stanoví trestní řád v §202 odst. 2. Podle tohoto ustanovení může soud hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného provést, jen když má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného a přitom byla obžaloba obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Z §202 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného soud rozhoduje usnesením (srov. též §119 odst. 1 tr. ř.) a nedostaví-li se obžalovaný k hlavnímu líčení bez řádné omluvy, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211. Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li tento ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V nepřítomnosti obžalovaného lze tedy hlavní líčení konat jen za současného splnění všech výše uvedených zákonných podmínek (srov. též. rozhodnutí č. 70/1980 Sb. rozh. tr.).
V posuzovaném případě bylo hlavní líčení u Městského soudu v Brně nařízeno na 30. 11. 2005 a obviněná převzala předvolání k tomuto hlavnímu líčení dne 9. 11. 2005, jak vyplývá z doručenky založené na č.l. 333, tedy s dostatečným časovým předstihem. Dne 28. 11. 2005 byla soudu doručena omluva obviněné z účasti v hlavním líčení a žádost o odročení hlavního líčení sepsaná obhájcem. V omluvě bylo uvedeno, že obviněná je dlouhodobě nemocná a tento fakt byl doložen kopií dokladu lékaře o pracovní neschopnosti. Současně v omluvě obviněná uvedla, že trvá na své přítomnosti u hlavního líčení a požádala o odročení hlavního líčení na pozdější termín. Z úředního záznamu ze dne 29. 11. 2005 založeného na č.l. 336 je zřejmé, že samosoudce prvostupňového soudu telefonicky zjišťoval důvodnost omluvy, resp. perspektivu zdravotního postižení obviněné. MUDr. M. Š. z polikliniky v B., který je rovněž znalcem Krajského soudu v B. v oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, sdělil, že nevidí důvod, proč by se obviněná nemohla zúčastnit hlavního líčení následujícího dne. Podle jeho názoru v posuzovaném případě potvrzení o pracovní neschopnosti neznamená neschopnost účastnit se soudního jednání. Dne 30. 11. 2005, přibližně hodinu před začátkem hlavního líčení bylo pak městskému soudu doručeno faxem doplnění omluvy obviněné zaslané prostřednictvím obhájce (č.l. 341), podle kterého se obviněná necítila příliš dobře a chtěla by se hlavního líčení zúčastnit až ve chvíli, kdy toho bude bez jakéhokoli omezení schopna. Obhájce opětovně požádal o odročení hlavního líčení a oznámil, že se taktéž k hlavnímu líčení nedostaví.
Z obsahu protokolu o hlavním líčení konaném dne 30. 11. 2005 (č.l. 342) vyplývá, že samosoudce po zjištění doručení předvolání, resp. vyrozumění o hlavním líčení všem oprávněným osobám vyhlásil usnesení o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné podle §202 odst. 2 tr. ř. V jeho průběhu znalkyně Mgr. J. L. přednesla závěry znaleckého posudku založeného na č.l. 322-329 a poté vypovídala k dotazům samosoudce. Následně bylo přistoupeno k výslechu svědkyně JUDr. M. Ř., Ph.D. a byl proveden věcný důkaz videokazetou předloženou svědkem Ing. M. Z. Závěrem hlavního líčení byl vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byla obviněná uznána vinnou shora uvedenými trestnými činy.
Městský soud v Brně konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné zdůvodnil na str. 3 odsuzujícího rozsudku. Z něj je patrné, že advokátní kanceláři bylo ze strany soudu telefonicky sděleno, že nelze spoléhat na vyhovění žádosti obviněné o odročení hlavního líčení a že samotné potvrzení o pracovní neschopnosti nepostačuje k tomu, aby mohla být omluva považována za důvodnou. Z šetření k oprávněnosti tohoto potvrzení soud zjistil, že obviněná nemá důvod se hlavního líčení neúčastnit a nebyly zjištěny skutečnosti, které by jí bránily dostavit se z B. do B. Vyjádření MUDr. M. Š. v tomto smyslu soud považoval za objektivní. Soud dále vycházel z toho (str. 4 rozsudku), že obviněná již byla dříve u hlavního líčení podrobně vyslechnuta a vyjádřila se ke všem zásadním důkazům ve věci a soud její další vyjádření již nepovažoval za nezbytné, neboť u hlavního líčení byla provedena pouze doplňující a vysvětlující výpověď svědkyně JUDr. M. Ř., Ph.D., která již byla vyslechnuta v přítomnosti obviněné, a dále byla vyslechnuta znalkyně, jejíž posudek byl obhájci zaslán. Konečně byl proveden také věcný důkaz videokazetou, ke kterému by se obviněná podle názoru soudu prvního stupně mohla „obtížně vyjádřit“.
Na tomto místě je vhodné uvést, že předmětné hlavní líčení bylo konáno v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 777/2005, kterým byla na podkladě dovolání obviněné zrušena meritorní rozhodnutí soudů obou stupňů a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ve svém předchozím rozhodnutí dovolací soud přikázal Městskému soudu v Brně postup vedoucí k odstranění nedostatků právního posouzení skutku vyplývající z nedostatečného popisu zjištěných skutkových okolností, ze kterých nebylo možno dovodit naplnění formálních znaků skutkových podstat trestných činů, kterými byla obviněná uznána vinnou. Soudu prvního stupně bylo uloženo zaměřit svou pozornost na konkrétní dokumenty, resp. účetní knihy, které obviněná měla v dispozici a opomněla správkyni konkursní podstaty, resp. novému likvidátorovi společnosti předat, jakož i na vliv, jaký tato okolnost měla na následek předvídaný příslušnými ustanoveními trestního zákona. Nedostatky vzešlé z předchozího řízení ve věci tedy byly příčinou zrušení pravomocného rozhodnutí dovolacím soudem a v následném řízení, zejména v hlavním líčení, mělo dojít k jejich odstranění. Je nepochybné, že pokud dosavadní výsledky řízení neposkytovaly přesvědčivý podklad pro vynesení výroku o vině obviněné, jednalo se o pochybení, resp. nedostatky významné. Při jejich nápravě proto bylo nezbytné plně respektovat právo obviněné vyjádřit se ke všem okolnostem kladeným jí za vinu a důkazům o nich.
Významným faktorem při posuzování důvodnosti námitek dovolatelky je rovněž povaha práva na projednání věci v přítomnosti obviněného, které je garantováno i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jež tvoří základ právního řádu republiky. Tím, že se obviněná prostřednictvím obhájce předem omluvila a požádala o odročení hlavního líčení, dala nepochybně najevo, že se ho chce zúčastnit. Postup Městského soudu v Brně, který se podle §202 odst. 2 tr. ř. přesto rozhodl provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněné, tedy byl zásahem do zmíněného práva. Tento zásah podle názoru Nejvyššího soudu nebyl akceptovatelný, protože soudní řízení jako celek bylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, že pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. O tomto svědčí význam doplnění dokazování a skutkových zjištění v novém řízení, která ve smyslu předcházejícího rozhodnutí instančně nadřízeného soudu v dosavadní podobě nevypovídala o spáchání trestného činu obviněnou. Provedené důkazy tak pro skutková zjištění a právní závěry Městského soudu v Brně neměly být jen podpůrnými, ale naopak významnými, a to do té míry, že bylo nezbytné trvat na dodržení ústavně zaručeného práva na projednání věci v přítomnosti obviněné. Je možné, že případná vyjádření obviněné (obhajoby) k závěrům znalkyně Mgr. J. L. i výpovědi svědkyně JUDr. M. Ř., Ph.D. mohla ovlivnit právní úvahy soudu. Stejně tak bylo postupem městského soudu vyloučeno vyjádření obviněné k obsahu záznamu na videokazetě.
V daném případě se tak podkladem pro vyhlášení odsuzujícího rozsudku stalo doplnění dokazování, ke kterému se nemohla obviněná vyjádřit, byť se z neúčasti při hlavním líčení řádně omluvila a její úmysl účastnit se hlavního líčení byl z charakteru omluvy patrný. Byť soudní praxe nepovažuje samotný doklad o pracovní neschopnosti za dostačující důvod omluvení neúčasti obviněného v hlavním líčení, v posuzované věci bylo provázeno výslovnou žádostí obviněné o umožnění osobní účasti při soudním projednávání její věci v jiném termínu. Ze spisového materiálu přitom nevyplývá, že by počínání obviněné bylo obstruktivní a směřovalo k neodůvodněnému protahování délky trestního řízení, k takovému závěru by bylo možné dospět pouze při neodůvodněné omluvě, zejména pokud by byla soudu předkládána opakovaně. Je evidentní, že sama obviněná nečinila kromě jediné omluvy žádné kroky, aby soudní jednání nemohlo probíhat. Její projev nelze hodnotit jako snahu oddalovat či zdržovat průběh trestního řízení, ale ze zdravotních důvodů se subjektivně cítila neschopná plnohodnotné účasti. Nemohla tak využít své právo přítomnosti při provádění nových důkazů, event. doplnění dokazování, při kterém by uplatnila své připomínky a dotazy.
Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal splnění materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné podle §202 odst. 2 tr. ř., spočívající v tom, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněné, především právě s ohledem na rozsah a charakter dokazování v průběhu hlavního líčení provedeném. Ani přes provedené šetření samosoudce ohledně zdravotního stavu obviněné nebylo možné vyhodnotit situaci podle §202 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněná bez řádné omluvy k soudnímu jednání nedostavila.
Dovolatelka uplatnila ve svém mimořádném opravném prostředku taktéž dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Nejvyšší soud posoudil námitky dovolatelky k posledně uvedenému dovolacímu důvodu tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. V rámci dovolacího řízení totiž nelze přezkoumávat, zda soud nesprávně zjistil skutkový stav věci. Nelze se zabývat hodnocením důkazů soudy nižšího stupně a tedy ani námitkami k závěrům znaleckého posudku. Pokud obviněná poukazovala na nerespektování zásady in dubio pro reo, nelze tuto námitku v dovolacím řízení zohlednit, neboť jejím podkladem byla výtka nesprávnosti skutkových zjištění, podle kterých obviněná doklady někam ukryla. Ze stejného důvodu nemůže dovolací soud „přehodnotit“ odlišně od soudů nižšího stupně výpovědi svědka Ing. M. Z. ani důkaz videokazetou. Obviněná tak svými námitkami popřela správnost skutkových zjištění, která soudy učinily na základě vyhodnocení důkazů, tedy procesní činností vykonávanou podle ustanovení trestního řádu. Právní posouzení učiněné podle procesních ustanovení však nelze zaměňovat s hmotně právním posouzením, jehož nesprávnost je předpokladem uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky obviněné tak z obsahového hlediska nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a bylo třeba je odmítnout s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Také námitka, podle které soud neuvedl listiny v držení obviněné schopné způsobit následek předvídaný trestním zákonem, nezpochybňuje naplnění některého ze znaků daných trestných činů a napadá výsledky dokazování a skutková zjištění. Není způsobilá zpochybnit správnost právního posouzení skutku v situaci, když je obviněné kladeno za vinu nepředání účetnictví za předcházející období jako celku. Nad rámec učiněného rozhodnutí může Nejvyšší soud poznamenat, že ve výroku rušeného rozsudku (na rozdíl od rozhodnutí dřívějšího) byly doklady týkající se majetku společnosti R., spol. s r.o., jakož i účinek jednání obviněné v obou případech specifikovány dostatečným způsobem, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, nicméně v následujícím rozhodnutí bude nezbytné tyto doklady specifikovat také z časového hlediska. Městský soud uvedl účetní knihy, které obviněná podle jeho skutkového zjištění v inkriminované době měla u sebe a které v rozporu se zákonem odmítla vydat. Při zjištění, že obviněná nepředala účetnictví za určité období jako celek, není požadavek popisu skutkových okolností - konkrétních účetních dokladů pro závěr o vině danými trestnými činy nezbytný, je naopak nadbytečný a ad absurdum by vylučoval postih závažné trestné činnosti.
Námitkami k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy Nejvyšší soud vzhledem k jejich obsahu nemohl zabývat. Podkladem vydání zrušujícího výroku Nejvyššího soudu tedy byly opodstatněné námitky obviněné ke konání hlavního líčení v její nepřítomnosti. Provedení hlavního líčení bez přítomnosti obviněné podle názoru Nejvyššího soudu bylo natolik závažným zásahem do práva obviněné na projednání věci v její přítomnosti, že tím byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud proto napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Městského soudu, zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Současně Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněné v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). V řízení po přikázání věci dovolacím soudem bude Městský soud v Brně povinen odstranit popsanou vadu, konat hlavní líčení za přítomnosti obviněné (případně v její nepřítomnosti za dodržení všech požadavků stanovených právním řádem) a znovu ve věci rozhodnout. V dalším řízení bude soud muset reagovat také na případné námitky obhajoby k okolnostem, které nemohou být předmětem přezkumu v dovolacím řízení, v případě podání řádného opravného prostředku i soud odvolací, který se v dané věci nevypořádal s námitkami uplatněnými obviněnou v podaném odvolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová