ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1285.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2006 o dovolání obviněného L. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 334/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 222/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 222/2001, byl obviněný L. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil spolu se S. Č. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. tím, že
1. v nočních hodinách ze dne 20. 10. 2000 na 21. 10. 2000 společně provedli vloupání do haly skladu v objektu bývalého vojenského prostoru S. v obci K., okres Č. L., kam vnikli po vypáčení plechů vrat v zadní části haly a poté odcizili 13.104 ks skleniček různých značek, převážně Claudia v hodnotě 221.077,92 Kč v kartonových krabicích ke škodě společnosti B. C. T., a. s., P. a dále odcizili 1.248 skleněných kalíšků zn. Franceska a Paola v hodnotě 25.574,40 Kč v kartonových krabicích ke škodě společnosti C., a. s., N. B.,
2. v noci z 27. 10. 2000 na 28. 10. 2000 společně provedli vloupání do stejné haly v K., okres Č. L., kam vnikli po odstranění visacího zámku vrat a poté odcizili 12.768 ks skleniček zn. Claudia v celkové hodnotě 164.324,16 Kč v kartonových krabicích ke škodě společnosti B. C. T., a. s., P. a poškozením visacího zámku způsobili nájemci skladu Ing. J. M. škodu ve výši 150,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný L. L. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu společnosti B. C. T., a. s., ve výši 221.077,92 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla uvedená společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění L. L. a S. Č. odvoláními, o kterých Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 334/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. se poškozená společnost B. C. T., a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 334/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 222/2001, podal obviněný L. L. prostřednictvím obhájkyně Mgr. K. S. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod dále odůvodnil tím, že k oběma v rozsudku soudu prvního stupně vymezeným dílčím jednáním se vztahuje důvod nesprávného právního posouzení spočívající v tom, že jednání byla posouzena i ve vztahu k němu jako trestný čin krádeže spáchaný vloupáním, ač v popisu jednání není výslovně uveden podíl jednotlivých spolupachatelů skutku. Proto podle dovolatele není zřejmé, jakým způsobem se měl obviněný na vniknutí do uzavřeného prostoru konkrétně podílet. V tomto směru nelze údaje čerpat ani z klíčového usvědčujícího důkazu, jímž byla výpověď obviněného V. Je-li pro posouzení věci po stránce skutkových tato výpověď klíčová, pak jednání dovolatele ovšem nemělo být posouzeno jako spolupachatelství, nýbrž maximálně jako pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., protože on měl pouze odebírat krabice od otvoru do haly a nosit je k autu a následně je pak vykládat v B. Toto počínání dovolatele tedy nemělo znaky společného jednání.
V závěru dovolání obviněný L. L. navrhl, aby Nejvyšší soud v důsledku jím podaného dovolání podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 334/2005, i předchozí řízení vedené u Okresního soudu v České Lípě včetně tímto soudem vyhlášeného rozsudku ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 222/2001, a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného L. L. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření ze dne 14. 8. 2006 uvedl, že pokud jde o tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitka sice z formálního hlediska vyhovuje tomuto deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak výhradám obviněného nelze přiznat důvodnost. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že jeho jednání odpovídalo použité právní kvalifikaci. Nadto, i kdyby byla námitka obviněného důvodná, nemělo by posouzení jeho jednání jako pomocníka podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. na jeho postavení žádný praktický vliv, neboť pomocník je s ohledem na ustanovení §10 odst. 2 tr. zák. trestný stejně jako přímý pachatel či spolupachatel. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se na základě toho, co bylo shora uvedeno, domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud v tomto směru zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněným L. L. uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
K odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nedostatek spočívající v absenci znaku společného jednání v rámci spolupachatelství trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., neboť měl pouze odebírat krabice od otvoru do haly a nosit je k autu a následně je pak vykládat v B., čímž naplnil podle jeho názoru pouze znaky pomoci k uvedenému trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c), §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud k tomu především považuje za nutné uvést, že ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. je trestný čin spáchán, jestliže byl uskutečněn společným jednáním, dvou nebo více osob. Spolupachatelství tedy předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním a jednak úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo také tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.).
Trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním. Podle §89 odst. 14 tr. zák. se vloupáním rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly.
Jak dovolací soud zjistil z přiloženého spisového materiálu, jednání obviněného podle skutkových zjištění uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně spočívalo v tom, že společně se S. Č. po předchozí domluvě provedli vloupání do haly skladu v objektu bývalého vojenského prostoru S. v obci K., kam vnikli v prvním případě po vypáčení plechů vrat v zadní části haly a v druhém případě po odstranění visacího zámku vrat a zde odcizili skleničky v kartónových krabicích v shora uvedené hodnotě. V prvním případě podle skutkového zjištění soudu prvního stupně blíže rozvedeného v odůvodnění rozsudku vypáčili plechy v plášti budovy (navíc s obviněným M. V., jehož trestní věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí – č. l. 249 spisu), čímž vytvořili dostatečný prostor pro vniknutí do haly a touto dírou všichni postupně nakládali kartony se skleničkami na A. V druhém případě obviněný S. Č. odstranil zapůjčenými pákovými nůžkami od J. P. visací zámek a nákladní auto nechal zajet do haly, kde naložili a odcizili shora uvedené skleničky (str. 3 rozsudku soudu prvního stupně). Zváží-li se toto skutkové zjištění, je pravdou, že zde není jednoznačně popsáno jednání obviněného L. L., pokud jde o jeho činnost při násilném vnikání do uvedené haly, avšak z hlediska naplnění znaků vlastního provedení trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., zejména znaku „přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocnil,“ je uvedené skutkové zjištění zcela dostatečné pro závěr o spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., neboť v prvním případě, měl i obviněný L. L. odnášet skleničky v kartónových krabicích z násilně předtím otevřené haly a v druhém případě měl tyto skleničky nakládat přímo v hale na nákladní automobil, který zajel po násilném odstranění visacího zámku spoluobviněným S. Č. dovnitř do haly, tedy se měl v obou případech společně s ostatními přímo podílet na přisvojování si věcí jejich zmocněním, poněvadž při tomto způsobu páchání krádeže, je právě braní věcí, jejich odnášení z místa uložení a poté jejich nakládání na automobil bezprostřední součástí jednání považovaného podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu za zmocnění se takových věcí za účelem jejich přisvojení. To platí i v případě, jestliže by zejména v prvním případě odnášel obviněný krabice se skleničkami od násilně vytvořeného otvoru do haly a nosil je k autu, jak uvádí v odůvodnění dovolání, neboť i toto jednání je bezprostřední součástí zmocnění se těchto skleniček, poněvadž je prováděno na místě činu v bezprostřední časové souvislosti a návaznosti s jednáním dalších spolupachatelů, když jejich zmocnění a tím i přisvojení, za které se považuje odejmutí věci z dispozice jejího vlastníka nebo držitele, je dokončeno až jejich naložením na automobil a odvezením z místa činu. Za této situace nezáleží na tom, zda každý pachatel odnese každou krabici z místa uložení až na přistavený automobil, anebo si krabice spolupachatelé zpravidla z důvodu urychlení postupně při odnášení z místa uskladnění předávají a poslední ji pak naloží na korbu nákladního automobilu, tedy vytváří tzv. řetěz. Oba tyto případy je totiž třeba podřadit pod znak „přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocnil,“ neboť je tím věc odnímána z dispozice vlastníka nebo jejího držitele. Obviněný tedy svým jednáním jako spolupachatel ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. bezprostředně naplňoval uvedený znak trestného činu krádeže, a proto je třeba jeho úmyslné jednání považovat za součást společného jednání, které provedl jednak v noci ze dne 20. 10. 2000 na 21. 10. 2000 a jednak v noci ze dne 27. 10. 2000 na 28. 10. 2000 s ostatními spoluobviněnými. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný byl v obou případech přinejmenším přítomen i násilnému překonávání překážky, resp. v druhém případě uzamčení visacím zámkem, zabezpečující uvedené později odcizované zboží, které je třeba považovat za vloupání ve smyslu §89 odst. 14 tr. zák., a proto o něm věděl a navíc ho společně s ostatními spolupachateli bezprostředně a záměrně využíval při páchání uvedené krádeže. Z těchto důvodů soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly při posouzení jednání obviněného L. L. jako spolupachatele trestného činu krádeže podle §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), 2 tr. zák. zcela správně.
Nejvyšší soud proto s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 334/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 222/2001, nevykazují takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak v zásadě ztotožnil i soud druhého stupně, který k odvoláním obou obviněných pouze změnil výrok o náhradě škody. Současně se odvolací soud bez pochybností a logicky vypořádal se všemi pro uvedený dovolací důvod relevantními námitkami obviněného L. L. uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že v případě dovolání obviněného L. L. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.