ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1435.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1435/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání, které podal obviněný V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 11 To 224/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 24/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 11 T 24/2006, uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že:
1. dne 18. 10. 2005 kolem 6.00 hod. v N. M. n. M., poté, co poškozená V. M., odmítla vyhovět jeho žádosti o půjčení peněz, vyhrožoval jí i její rodině zlámáním nohou, podřezáním a zabitím, pokud jeho žádosti nevyhoví. Tímto jednáním obviněný docílil toho, že se poškozená V. M. postupně z bankomatu a kolem 9.00 hod. na pokladně vybrala ze svého účtu částku 9 000,- Kč, kterou obviněnému předala;
2. v době kolem 31. 10. 2005 až 1. 11. 2005 v N. M. n. M., vyhrožoval poškozené V. M., a její rodině zlámáním nohou a podřezáním, neboť ho poškozená V. M. upomínala o vrácení dlužné částky ve výši 30 000,- Kč s vyjádřením, že v případě jeho nečinnosti to bude řešit prostřednictvím jeho rodičů.
Za tyto trestné činy byl obviněný V. P. odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že je obviněný povinen zaplatit poškozené V. M. na náhradě škody částku ve výši 9 000,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. zák. soud odkázal jmenovanou poškozenou se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání státního zástupce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 11 To 224/2006, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo tímto rozsudkem podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání matky obviněného.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému V. P. doručen dne 29. 6. 2006, jeho obhájci dne 18. 9. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 28. 6. 2006.
Dne 14. 8. 2006 podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V podaném dovolání obviněný především namítá, že odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů neodpovídají provedeným důkazům. Podle obviněného je postup soudů činných dříve ve věci v rozporu se základními principy trestního řízení, neboť se nepodařilo vyvrátit jeho interpretaci skutkového děje. Obviněný nesouhlasí s postupem soudů obou stupňů ani v tom, pokud závěr o jeho vině založily pouze na výpovědi poškozené V. M., která je jediným důkazem a nepodporuje ji žádný další důkaz. Proto podle obviněného není vyloučena jeho verze skutkového děje. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného V. P. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel vznáší námitky směřující výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, kterými napadá skutková zjištění učiněná soudem. Státní zástupce je proto přesvědčen, že námitky obviněného nenaplňují deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a navrhl odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný V. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný V. P. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný V. P. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, když má za to, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy provedené ve věci a postupovaly v rozporu se základními zásadami trestního řízení. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný V. P. dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný V. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný V. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestných činů vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný V. P. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti provádění důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Navíc, pokud obviněný V. P. zpochybňuje správnost a přesvědčivost odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, je nezbytné uvést, že podle §265a odst. 4 tr. řádu není přípustné dovolání jen proti důvodům rozhodnutí.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. P. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo, odmítl dovolání obviněného.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y