ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.183.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 183/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2006 o dovoláních podaných obviněnými Ing. V. B., CSc., J. J. a R. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 6 To 66/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 3/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. J. a R. V. o d m í t a j í .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. B., CSc., odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 53 T 3/2005, byl obviněný J. J. vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., dvojnásobným trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák., pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. a §235 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 3 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., za které mu byl podle §235 odst. 3 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný Ing. V. B., CSc., byl uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák., pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. a §235 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., za které mu byl podle §235 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti a půl roku, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný R. V. byl uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. a §235 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zák., za které mu byl podle §235 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. V., podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. byly všem obviněným uloženy tresty propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo uloženo obviněným Ing. V. B., CSc., J. J. nahradit škodu P. V.
Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 6 To 66/2005, rozhodl o odvoláních obviněných Ing. V. B., CSc., J. J. a R. V. tak, že z podnětu odvolání obviněného J. J. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině v bodě I. a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrchní soud vrátil věc ve zrušené části soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému J. J. za trestný čin zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák., pokus trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. a §235 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 3 tr. zák., které spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. mu byl podle §235 odst. 3 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí popsaných ve výroku rozsudku. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. odvolací soud z podnětu odvolání obviněného R. V. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem II. a ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. V. uznal vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za které mu byl podle §232 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci. Odvolání Ing. V. B., CSc., bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli obvinění Ing. V. B., CSc., J. J. a R. V. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Všichni obvinění citovali dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel Ing. V. B., CSc., namítl, že všichni obvinění byli odsouzeni jako organizovaná skupina, přestože žádný z nich nebyl obviněn jako organizátor. U trestného činu vydírání mu nebylo prokázáno zavinění, resp. úmysl jako jeden ze zákonných znaků jeho skutkové podstaty, neboť v tomto směru nebyl předložen jediný důkaz. Vzhledem k tomu, že poškozený byl před zadržením obviněných propuštěn, nedošlo ani k dokonání tohoto trestného činu. Sám poškozený však trval na tom, aby v jednání bylo pokračováno. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně trestného činu vydírání zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.
Obviněný J. J. ke skutku popsanému pod bodem II. napadeného rozsudku vysvětlil, proč se nacházel v domě v K. Svou výpověď pak zhodnotil tak, že logicky navazuje na ostatní ve věci provedené důkazy. Dále zpochybnil věrohodnost nahrávek hlasů jednotlivých obviněných v odposleších a uvedl, že obsah spisu vzbuzuje velké množství pochybností. Kromě problematické výpovědi poškozeného nebyl ve věci proveden jediný důkaz, který by jej usvědčoval. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Dovolatel R. V. poukázal na absenci subjektivní stránky trestných činů, kterou lze dovodit z výpovědí ostatních obviněných. Dovolatel se podle svého přesvědčení mohl dopustit toliko trestného činu omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. ř. (správně tr. zák.), nikoli trestného činu zbavení osobní svobody a ani trestného činu vydírání, za které byl odsouzen. Dovolatel nevěděl, že poškozený má být zbaven osobní svobody a že je za něj požadováno výkupné. Soudy obou stupňů hodnotily důkazy jednostranně v neprospěch obviněného a porušily zásadu „in dubio pro reo“. Tento obviněný popřel, že by se dopustil trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a sám rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k podaným dovoláním. Podle jeho názoru všichni dovolatelé v převážné části toliko namítají vadné hodnocení provedených důkazů a fakticky napadají učiněná skutková zjištění. Dovolání Ing. V. B., CSc., a R. V. považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněná, neboť byly splněny všechny znaky organizované skupiny a nebyla namístě právní kvalifikace podle §231 odst. 1 tr. zák. Dovolání J. J. směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů. Z těchto důvodů navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud dovolání Ing. V. B., CSc. a R. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání J. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že všechna dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený všemi dovolateli jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Pouze námitky obsahově odpovídající tomuto důvodu bylo možno věcně posoudit.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
S přihlédnutím k tomuto výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud hodnotil námitky posuzovaných dovolání.
Obviněný J. J. ke skutku pod bodem II. napadeného rozsudku poukazoval na svou výpověď, která odpovídá ostatním důkazům. Zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozeného i pořízených nahrávek a vyslovil pochybnosti k obsahu spisu. Nejvyšší soud považuje tyto námitky za obsahově neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Jak bylo výše popsáno, nelze v dovolacím řízení posuzovat hodnocení důkazů soudy nižšího stupně. Námitky týkající se hodnocení resp. věrohodnosti obsahu jednotlivých důkazů nelze uplatňovat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů a je třeba je odmítnout s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Stejným způsobem vyhodnotil Nejvyšší soud také námitky dovolatele R. V., který neexistenci subjektivní stránky trestných činů dovozoval z výpovědí ostatních obviněných. Jak bylo již uvedeno, důkazy – tj. i výpovědi obviněných nemohou být v dovolacím řízení jakkoli přezkoumávány či nově hodnoceny. Dovolací soud je povinen respektovat hodnocení důkazů soudy nižší instance. Musí tudíž vycházet ze skutkového stavu věci, který shledaly tyto soudy, a nemůže zkoumat vliv jednotlivých důkazů na něj. Námitky, kterými se obviněný R. V. dovolával změny právní kvalifikace skutku pod bodem II. rozsudku soudu I. stupně podle §231 odst. 1 tr. zák., sice požadovaly odlišné právní posouzení skutku, ale výlučně na podkladě změny skutkových zjištění (obviněný nevěděl, že poškozený má být zbaven osobní svobody a že je za něj požadováno výkupné). Tato námitka tedy rovněž zpochybňuje správnost skutkového stavu věci a Nejvyšší soud se jí nemohl zabývat. Není oprávněn zohlednit námitku vadného právního posouzení, pokud je podložena výhradně tvrzením o nesprávném skutkovém zjištění a přesvědčením, že se obviněný nedopustil jednání, jímž byl uznán vinným. Konečně nebylo možné zabývat se ani námitkou jednostranného hodnocení důkazů soudy a porušení zásady „in dubio pro reo“. Vady, které tímto způsobem obviněný napadeným rozhodnutím vytýkal, se vztahují k postupu soudů podle ustanovení trestního řádu jakožto procesního předpisu upravujícího trestní řízení, nikoli k hmotně právnímu posouzení skutku.
Dovolatel Ing. V. B., CSc., také většinou svých námitek z obsahového hlediska nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jednalo se o námitky, podle kterých u trestného činu vydírání nebylo prokázáno úmyslné zavinění dovolatele, neboť o něm nebyl předložen jediný důkaz. Vedle těchto skutkových námitek však Ing. V. B., CSc., vyslovil přesvědčení, že obvinění neměli být kvalifikováni jako organizovaná skupina, neboť žádný z nich nebyl odsouzen jako organizátor. Toto tvrzení zpochybňuje právní posouzení podle hmotně právních ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud jej věcně posoudil a dospěl k závěru, že je zjevně nedůvodné.
Podle §34 písm. g) tr. zák. je přitěžující okolností, že pachatel spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo jako člen spolčení.
Podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor). Organizátor se podílí na spáchání trestného činu jinou osobou, aniž by se ho přímo účastnil jako spolupachatel a vlastním jednáním naplňoval znaky trestného činu. Pouze v případě, že se pachatel či spolupachatel trestného činu na spáchání účastní (také) jako organizátor, je možno mu přičítat tuto okolnost k tíži podle §34 písm. g) tr. zák. Organizátorství ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. je tedy jednou z forem účasti osoby na spáchání (hlavního) trestného činu jinou osobou.
Pojem organizované skupiny trestní zákon nevymezuje. Soudní praxe (viz č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.) za organizovanou skupinu považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i ojedinělý, jednorázový trestný čin. Z vymezení organizované skupiny vyplývá, že přestože mezi jejími členy je provedena určitá dělba úkolů, nevyžaduje se, aby na činnosti skupiny byla některá osoba zúčastněna jako organizátor ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dělba úkolů může být zajisté provedena tímto organizátorem, ale stejně tak např. jedním z (přímých) pachatelů trestného činu. K plnění odlišných úkolů členy skupiny může dojít také konkludentním jednáním, tj. bez toho, že by úkoly byly některou osobou plánovány (přidělovány).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou námitku obviněného Ing. V. B, CSc., podle které nepřicházelo v úvahu posouzení jednání obviněných jako organizované skupiny, když žádný z nich nebyl označen jako organizátor. Jedná se totiž o dva odlišné a vzájemně nezávislé právní instituty. Protože existence organizované skupiny není podmíněna účastí osoby vystupující v postavení organizátora podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., považuje Nejvyšší soud dovolání Ing. V. B., CSc. v této části za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nad rámec posouzení této námitky Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci ze skutkového stavu věci vyplývá naplnění všech znaků organizované skupiny. V podrobnostech lze plně odkázat na úvahy uvedené v odůvodnění rozsudku krajského soudu na str. 39 a 40.
Dovolací námitky obviněných J. J. a R. V. zaměňovaly nesprávnost právního posouzení podle hmotně právního ustanovení s posouzením procesním a nesprávnost právní kvalifikace shledávaly v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávnosti skutkových zjištění. Tato dovolání proto byla podána z jiných důvodů než zákonných důvodů dovolání a Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Dovolací námitky obviněného Ing. V. B., CSc., nepovažoval Nejvyšší soud za důvodné, když částečně neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu a přicházelo by v úvahu jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Jako celek pak dovolací soud dovolání Ing. V. B., CSc., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová