ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.197.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 197/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání, které podal obviněný Z. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 14 To 144/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 172/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 7 T 172/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 14 To 144/2005, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem I. výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že v období od 22. 7. 1999 do 3. 8. 1999 v K., okres P., jako soukromý podnikatel a jednatel společnosti M.–Š. a s., s. r. o., P.–B., při nákupech jatečných zvířat s vědomím toho, že nákupy vůbec nezaplatí či nezaplatí ve lhůtě splatnosti, odebral od A. K., pro výše uvedenou společnost na faktury vystavené dne 22. 7. 1999, dne 3. 8. 1999 jatečná zvířata v celkové hodnotě 562 149,- Kč, když uhradil pouze částku 40 000,- Kč, zbytek ani po urgencích nezaplatil, a způsobil tak A. K., se sídlem K., škodu ve výši 522 149,- Kč, přičemž takovýmto jednáním sebe a společnost výše označenou obohatil minimálně o hodnotu odebraných jatečných zvířat.
Dále byl obviněný Z. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že jako soukromý podnikatel a jednatel společnosti M.–Š. a s., s. r. o., P.–B., v období od 21. 3. 2000 do 8. 11. 2000 na okrese P. a v návaznosti na to od 13. 12. 2000 do 27. 4. 2001 na okrese P. v prvním období pro výše uvedenou společnost a ve druhém období na základě zmocnění J. K. ze dne 27. 6. 2001, který převzal obchodní podíl společnosti M.–Š. a s., s. r. o., se sídlem P.– B., na základě něhož byl obviněný oprávněn ke všem obvyklým úkonům, které byl do té doby oprávněn činit jako jednatel uvedené společnosti, a to s účinností od 8. 12. 2000 do 30. 6. 2001, v níže uvedených případech vylákal na faktury odběry jatečných zvířat s vědomím toho, že tyto vůbec nezaplatí či nezaplatí ve lhůtě splatnosti, konkrétně:
1. dne 21. 3. 2000 odebral na fakturu v Zemědělském družstvu V., Ž., okres P., jatečná zvířata v celkové hodnotě 72 337,70 Kč, fakturu ze dne 22. 3. 2000 ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak škodu Zemědělskému družstvu V., Ž., ve výši nejméně 72 337,70 Kč,
2. v období od 18. 4. 2000 do 25. 4. 2000 v K. n. L., okres P., odebral na faktury jatečná zvířata v celkové hodnotě 159 987,90 Kč, tyto ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak Zemědělskému družstvu K., K. n. L., okres P., škodu ve výši 159 987,90 Kč,
3. dne 14. 6. 2000 odebral na fakturu v Č. Ř., okres P., od společnosti A., s. r. o., Č. Ř., jatečná zvířata v celkové hodnotě 84 074,- Kč, z této faktury uhradil pouze částku 35 000,- Kč, zbývající část ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak společnosti A., s. r. o., Č. Ř., okres P., škodu ve výši 49 074,- Kč.
4. v období od 20. 9. do 8. 11. 2000 v P., okres P., odebral na faktury v A. P., jatečná zvířata v celkové hodnotě 512 155,40 Kč, když z této uhradil částku 274 000,-Kč a zbývající částku ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak A. P., okres P., škodu ve výši 238 155,40 Kč,
5. dne 10. 10. 2000 v obci M., okres P., odebral na dodací list od fyzické osoby P. H., trvale bytem M., okres P., jatečná zvířata v hodnotě 48 080,- Kč, částku ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak škodu P. H. ve výši 48 080,- Kč.
6. ve dnech 13. 12. 2000 a 19. 12. 2000 v obci V., okres P., vylákal na faktury od Zemědělského družstva V., se sídlem v D. V. u P., odběr jatečných zvířat v celkové hodnotě 398 991,60 Kč, uhradil pouze částku 162 000,- Kč, zbývající částku ani po urgencích dosud neuhradil a způsobil tak Zemědělskému družstvu V. se sídlem v D. V. u P., škodu ve výši 236 991,60 Kč,
7. dne 6. 1. 2001 vylákal na fakturu od společnosti S., a. s., S., okres P., jatečná zvířata v celkové hodnotě 163 515,- Kč, částku ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak společnosti S., a. s., S. škodu ve výši nejméně 163 515,- Kč,
8. v období od 26. 3. 2001 do 27. 4. 2001 vylákal od společnosti V. k., s. r. o., P., H., na faktury odběry jatečných zvířat v celkové hodnotě 477 217,10 Kč, částku ani po urgencích neuhradil, a způsobil tak společnosti V. k., s. r. o., P., H., škodu ve výši nejméně 477 217,10 Kč,
a celkem tak způsobil škodu ve výši nejméně 1 445 358,70 Kč, přičemž obohatil sebe a výše uvedenou společnost přinejmenším o hodnotu odebraných jatečných zvířat.
Za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., popsaný ve výše zmíněném bodě I. ve výroku napadeného rozhodnutí, a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 2 T 166/2000, byl obviněnému Z. Š. uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Příbrami, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b), popsaný pod bodem II. ve výroku napadeného rozhodnutí, byl potom obviněnému Z. Š. uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, k jehož výkonu byl taktéž podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo potom rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře byl vydán z podnětu odvolání obviněného Z. Š. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) e), odst. 2 tr. řádu v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Z. Š. doručen dne 20. 10. 2005, jeho obhájci dne 19. 10. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 6. 10. 2005.
Dne 24. 11. 2005 napadl obviněný Z. Š. prostřednictvím svého obhájce rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by došlo posuzovaným jednáním k jeho obohacení či k obohacení zastupované společnosti. Jak dále obviněný připomíná, odvolací soud rozhodoval ve věci již podruhé, když jeho dříve vydaný rozsudek byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 218/2005, přičemž obviněný shledává jediný rozdíl ve výroku o vině popsaném pod body I. a II. tohoto rozhodnutí, podle něhož svým jednáním obohatil sebe a společnost M.– Š. a s., s. r. o., přinejmenším o hodnotu odebraných jatečných zvířat. Obviněný se domnívá, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu, podle kterého není součástí skutkových zjištění žádná okolnost, která by se dala posoudit jako jeho obohacení, tudíž odvolací soud měl doplnit dokazování, což neučinil. Pokud odvolací soud nedoplnil dokazování za účelem prokázání tvrzeného obohacení, měl ho, jak dále uvádí obviněný, zprostit obžaloby. Zásadní nedostatek obviněný rovněž shledává v tom, že odvolací soud údajně při rozhodování o druhu a výši trestu přihlédl k trestnímu stíhání obviněného pro podobnou trestnou činnost, které však bylo pravomocně zastaveno. Obviněný také v rámci své dovolací argumentace tvrdí, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné i z důvodu uvedeného v §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popřípadě pro nevypořádání se se všemi významnými okolnostmi, přičemž pokud potom bez doplnění dokazování sám rozhodl, byl obviněný zřetelně omezen v právu na obhajobu a v možnosti podat řádný opravný prostředek proti novému rozsudku.
Obviněný Z. Š. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře a aby tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby sám podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci rozsudkem a obviněného zprostil obžaloby.
Obviněný Z. Š. připojil k dovolání i návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon napadeného rozsudku, neboť obviněný vychovává s manželkou dvě nezletilé děti, jejichž výchova a výživa by byla nástupem do výkonu trestu vážně ohrožena.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Z. Š. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Z. Š. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých námitek obviněný Z. Š. především uplatnil tvrzení, podle něhož odvolací soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu, nedoplnil nijak dokazování za účelem prokázání obohacení, tedy bylo rozhodováno za nedostatečně zjištěného stavu věci, když takovým procesním postupem bylo současně omezeno právo obviněného na obhajobu. V uvedeném rozsahu tedy obviněný shledává nikoli nesprávné právní posouzení skutku popsaného ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, ale vytýká nesprávný procesní postup tohoto soudu.
Jak však již Nejvyšší soud uvedl ve svém dřívějším usnesení v této věci ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 218/2005, kterým bylo rozhodnuto o dovolání obviněného Z. Š. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 14 To 274/2004, z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemohou být procesní námitky. Formulace dovolacího důvodu obsaženého v citovaném ustanovení, který uplatnil obviněný Z. Š., totiž znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Procesní postup odvolacího soudu a samotný způsob jeho rozhodování, včetně provádění a hodnocení důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak v této souvislosti ustanovení §259 odst. 3 a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Z. Š. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval z údajně vadného procesního postupu odvolacího soudu, pak napadenému rozhodnutí nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Z. Š. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak je uvedeno v napadeném rozsudku odvolacího soudu, tedy mimo jiné že jednáním popsaným pod body I. a II. ve výroku vině v rozsudku odvolacího soudu jednak sebe a jednak společnost M. – Š. a s., s. r. o., obohatil minimálně o hodnotu odebraných jatečných zvířat. Zmíněné dovolací námitky obviněného, které se týkají procesního postupu odvolacího soudu vedoucího k tomuto závěru, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Navíc je nutné doplnit, že Nejvyšší soud ve svém již zmíněném usnesení ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 218/2005, ani nevyslovil závazný právní názor o nutnosti doplnit dokazování, jak tvrdí obviněný, neboť uložil odvolacímu soudu povinnost opětovně posoudit, zda a na straně kterého subjektu došlo k obohacení v souvislosti s předmětným jednáním obviněného, a následně znovu rozhodnout o vině obviněného a vyslovit tomu odpovídající právní větu v rámci výroku. Této povinnosti přitom mohl odvolací soud dostát i opětovným právním hodnocením již učiněných skutkových zjištění bez nutnosti provádět nové dokazování, což však již bylo na úvaze Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Navíc odvolací soud již doplnil dokazování ve veřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2004 před vydáním dřívějšího rozhodnutí o odvolání, a tím si ve smyslu §263 odst. 6 a 7 tr. řádu vytvořil potřebné předpoklady k tomu, aby mohl modifikovat rozhodnutí soudu prvního stupně a aby učinil vlastní rozhodnutí.
V rámci své další námitky obviněný Z. Š. uvedl, že nebylo zjištěno obohacení žádného subjektu na základě posuzovaných jednání. K tomu odvolací soud učinil mimo jiné skutkové zjištění popsané ve výroku o vině, popřípadě v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož obviněný v případě obou skutků obohatil sebe a společnost M. – Š. a s., s. r. o., a to o konkretizované souhrnné částky s tím, že již nelze přesně zjistit, v jakém rozsahu se obohatil obviněný sám a v jakém byla obohacena zmíněná společnost.
K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že toto zjištění, byť je do jisté míry obecné, postačuje k naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. spočívajícího v obohacení pachatele nebo jiné osoby. Je totiž zcela zřejmé, že obviněný prostřednictvím jím ovládané či později jím zastupované společnosti M. – Š. a s., s. r. o., odebral zboží (jatečná zvířata), za které nezaplatil, tedy na straně této společnosti a jejího společníka došlo k protiprávnímu obohacení. Právní závěr odvolacího soudu vyjádřený v právní větě výroku o vině, podle kterého v případě obou skutků obviněný sebe a jiného obohatil, je proto správný, tudíž napadené rozhodnutí nespočívá na pochybení v právním posouzení skutku. Zmíněná námitka obviněného tak byla shledána zjevně neopodstatněnou.
Obviněný Z. Š. v rámci svého dovolání rovněž napadl výrok o trestu, když podle jeho názoru odvolací soud při rozhodování o druhu a výměře trestu přihlédl ke skutečnostem, k nimž nesměl přihlížet. V podstatě identickou námitku obviněný uplatnil už ve svém dříve podaném dovolání, o němž bylo rozhodnuto již zmiňovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 218/2005. Opětovně je tak nutné uvést, že v dovolacím řízení lze uplatňovat ve vztahu k výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení, což v dané souvislosti může znamenat nesprávnost např. při ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle §36 tr. zák., společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo a obviněný ani takové pochybení nevytýká. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu potom z výše uvedených důvodů není způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod, neboť případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu jsou dovolacím důvodem jen za podmínek obsažených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného Z. Š. nejde a ten se ve svém dovolání ani takového dovolacího důvodu nedomáhá, nenaplňují jeho výhrady stran uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný Z. Š. tak svým jednáním popsaným pod body I. a II. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, jak již bylo výše uvedeno, naplnil všechny znaky skutkových podstat dvou trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., tedy soudy činné dříve ve věci rozhodly správně. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Z. Š. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Pokud jde o podnět obviněného Z. Š. předsedovi senátu Nejvyššího soudu na rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu. Navíc obviněný v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem trestu odnětí svobody, neboť okolnost, že vychovává s manželkou dvě děti, sama o sobě není důvodem k odkladu výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y