Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.02.2006, sp. zn. 5 Tdo 199/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.199.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.199.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 199/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání podaném obviněným E. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 5 To 489/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 49/2003, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b)tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 2 T 49/2003, byl obviněný E. Š. uznán vinným trestnými činy porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák., neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za které mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. (soud nesprávně citoval i odstavec 1 §35 tr. zák.) uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků s dohledem. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla stanovena zvláštní podmínka osvědčení, aby obviněný podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem a aby se zdržel podnikání v oboru nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 15 T 80/99, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Městský soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 5 To 489/2004, podle §258 odst. 1 písm. a), c), tr. ř. (správně podle §258 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem III., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 15 T 80/99, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena obvodnímu soudu, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný E. Š. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že odvolací soud potvrdil postup soudu prvoinstančního, který neprovedl důkazy navrhované obviněným a dostatečně se nevypořádal s obhajobou. Zpochybnil také výpověď jeho matky, která byla ovlivněna aplikovanými sedativy. Obdobně napadl také důvěryhodnost svědectví M. S. Podle jeho přesvědčení došlo v řízení k porušení §2 odst. 5 tr. ř. a nebyla dodržena zásada „in dubio pro reo“. Proto není bezpochyby jisté, že skutek spáchal obviněný. Dovolatel dále připomněl, že od doby spáchání činu uplynula doba několika roků, po kterou neporušil podmínku danou soudem prvního stupně, nepodnikal a řádně pracuje. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc městskému případně obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám zprostil obviněného obžaloby. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, jehož podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nelze zohlednit, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipováno tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, a ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. III. ÚS 481/04. Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání a zjistil, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. V dovolacím řízení nelze s odkazem na nesprávnost hmotně právního posouzení namítat porušení trestního řádu, tedy základního procesně právního předpisu upravujícího trestní řízení. Proto nebylo možno zohlednit námitky proti postupu soudů nižší instance, které neprovedly důkazy navrhované obviněným a dostatečně se nevypořádaly s argumenty obhajoby. Obdobně námitky zpochybňující věrohodnost výpovědi matky obviněného a svědectví M. S. směřují do oblasti hodnocení důkazů, které je procesní činností soudů vykonávanou podle ustanovení procesních předpisů. Stejný závěr platí pro námitku porušení §2 odst. 5 tr. ř. a údajné nedodržení zásady in dubio pro reo. Dovolací soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového stavu věci v takové podobě, jakou shledaly soudy v předcházejícím řízení. Pokud obviněný uvádí, že je pochybné, že se skutku dopustil, tak namítá nesprávnost skutkových zjištění. Taková námitka však svým obsahem neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného procesního postupu a nesprávného zjištění skutkového stavu z provedených důkazů a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 22. února 2006 Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:02/22/2006
Spisová značka:5 Tdo 199/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.199.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21