ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.218.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 218/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. března 2006 v neveřejném zasedání dovolání obviněného O. P. a dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 68/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 4 T 68/2004, byl obviněný O. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení, nošení a užívání střelné zbraně na dobu pěti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí brokovnice zn. Benelli. Obviněnému byla dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému V. H. náhradu škody ve výši 155.760,- Kč a V. Y. náhradu škody ve výši 198.600,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli oba výše uvedení poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. Č. r., O. p. v K. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. spáchal obviněný tím, že dne 12. 7. 2003 kolem 22.40 hodin v B., okr. K., vešel s legálně drženou samonabíjecí brokovnicí zn. Benelli do prostoru objektu, který sloužil k ubytování zahraničních pracovníků, za účelem sjednání pořádku, přičemž zbraň předtím nabil, v objektu zjistil, že se zde nachází cizí osoba – poškozený V. Y., kterého vyzval k opuštění objektu, poškozený se s ním začal přetahovat o zbraň, přičemž došlo k náhodnému výstřelu a zásahu poškozeného V. Y., který utrpěl střelné poranění obou stehen se vstřelem o průměru 20 cm, střelný kanál probíhal zepředu dozadu a v jeho průběhu došlo k rozsáhlému pohmoždění až zhmoždění kůže a svaloviny na vnitřní straně obou stehen a počínajícímu pokrvácivému šoku, následně se mu snažil zbraň vytrhnout poškozený V. H., přičemž došlo při přetahování o zbraň k samovolnému výstřelu, který zasáhl poškozeného V. H. a způsobil mu střelné poranění levého bérce se vstřelem o průměru 20 cm, když střelný kanál probíhal zepředu dozadu a v jehož průběhu došlo k rozsáhlému pohmoždění měkkých tkání, zejména hlavy trojhlavého lýtkového svalu, přičemž zranění V. Y. si vyžádalo podstatné omezení v běžném způsobu života po dobu delší šesti týdnů, zranění V. H. si vyžádalo podstatné omezení v běžném způsobu života po dobu delší jednoho týdne, ale nepřesahující dobu šesti týdnů, přičemž obviněný při manipulaci s nabitou zbraní nedbal zvýšené opatrnosti při zacházení se střelnou zbraní, čímž porušil povinnost podle §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních a střelivu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. P. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným V. Y. a V. H. a podle §265 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tyto poškozené podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, podali dovolání jak nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného O. P., tak i obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. F. H. Oba dovolatelé opřeli dovolání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný O. P. dále o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání uvedla, že učiněná skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s použitou právní kvalifikací skutku. Obviněný podle skutkových zjištění soudů vstoupil do objektu ubytovny s nabitou a proti výstřelu zajištěnou zbraní poté, co byl o situaci v ubytovně informován svědkem V. D. a učinil tak zcela v souladu s oprávněním pro užívání legálně držené brokovnice, které vyplývá z §16 odst. 2 písm. e) zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o zbraních“). Do ubytovny vstoupil proto, aby vyzval neznámé muže, poškozené V. Y. a V. H., k opuštění „jeho domu.“ Jednání poškozených V. Y. a V. H., kteří odmítli výzvy obviněného k opuštění objektu ubytovny, eskalovalo podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. Oba poškození poté na obviněného postupně zaútočili, pokusili se ho povalit na zem a zmocnit se jeho zbraně, přičemž došlo k nechtěnému odjištění zbraně a následným neočekávaným výstřelům a poranění poškozených.
Nejvyšší státní zástupkyně vytkla soudům, že jednání obviněného, který se bránil útoku poškozených a snažil se jim zabránit ve zmocnění se zbraně, posoudily jako manipulaci se zbraní v rozporu s §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, přestože situaci vyvolali výlučně poškození, a obviněný tak nemohl dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní. Poukázala na to, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným trestněprávním následkem zakládá trestněprávní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut v jeho zavinění. Odmítla úvahy soudů, že obviněný měl předpokládat, že se poškození budou snažit zmocnit jeho zbraně a že pro tento případ měl učinit relevantní opatření k vyloučení možného přetahování se o nabitou zbraň a k vyloučení možného nechtěného výstřelu. Namítla, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. když nekonkretizovaly další „relevantní opatření“, které měl obviněný přijmout, mimo toho, že před vstupem do objektu ubytovny zajistil zbraň proti výstřelu, a zároveň z absence dalších relevantních opatření dovodily, že obviněný porušil důležitou povinnost uloženou mu ustanovením §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Nejvyšší státní zástupkyně také soudům vytkla, že neuvedly, jaká další „relevantní opatření“ měl obviněný přijmout, aby vyloučil možnost nechtěného výstřelu a zároveň aby mohl jako držitel zbrojního průkazu s oprávněním užít zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku tuto zbraň použít v souladu se zákonem a realizovat tak své oprávnění. Podotkla, že každý zásah proti osobám v situaci, v níž se obviněný nacházel, v sobě nese možnost, že takové osoby na něj zaútočí. Obviněný O. P. však nemohl předvídat, že poškození na něj zaútočí a budou se snažit zmocnit jeho zbraně.
Podle nejvyšší státní zástupkyně bylo jednání poškozených V. Y a V. H., státních příslušníků U., jedinou příčinou vzniku trestněprávních následků. Důsledný postupu soudu podle §2 odst. 6 tr. ř. a respektování zásad správného a logického myšlení mělo podle názoru nejvyšší státní zástupkyně vést soud k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Pokud za této situace soud nerozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. a uznal jej vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., je tento právní závěr v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními a ve svém důsledku představuje nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 4 T 68/2004, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla též, aby o dovolání bylo v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.
Obviněný O. P. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněný přesvědčen, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, když soudy posoudily skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., přestože uvedený skutek podle něj není trestným činem. Podle obviněného soudy nesprávně posoudily ustanovení zákona o zbraních, když dospěly k závěru, že odjištění zbraně, náhodné výstřely a následné zranění poškozených byla porušením jeho důležité povinnosti uložené mu ustanovením §29 zákona o zbraních. Obviněný odmítl úvahu soudů, že porušení jeho povinnosti podle §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních spočívá v tom, že odcházel z domova bezdůvodně se zbraní ostře nabitou více náboji. Nesouhlasil ani s názorem jak soudu prvního stupně, který uvedl, že pokud obviněný přinesl do objektu ubytovny nabitou zbraň, nelze takovou manipulaci považovat za opatrné zacházení se zbraní, tak odvolacího soudu, který spatřoval porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. v tom, že obviněný zbraň nabil více náboji, přestože věděl, že se může dostat do konfliktu s poškozenými. Obviněný zdůraznil, že byl držitelem zbrojního průkazu skupiny E s oprávněním užít zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku. Pokud by nebyl oprávněn držet a nosit zbraň v situaci, ve které by se mohl domnívat, že se může dostat do konfliktu s jinými osobami, nemohl by realizovat své oprávnění užívat zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku. Dále namítl, že ze závěrů odvolacího soudu by vyplývalo, že každé užití zbraně by bylo neoprávněné, protože dotyčná osoba by ve všech případech musela být srozuměna s tím, že by se třetí osoba mohla pokusit zmocnit se zbraně, a držitel zbrojního průkazu by tedy jednal vždy krajně neodpovědně. Připomněl také, že vycházel z informací, které v něm vzbudily obavu, že může být ohrožen na životě, zdraví nebo majetku. Obviněný je přesvědčen, že neporušil důležitou povinnost ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák., protože dbal zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní, když ji zabezpečil proti výstřelu, držel ji ve vzpřímené poloze hlavní vzhůru a nadmíru opatrně. Jediným důvodem poranění poškozených bylo podle něj výlučně jejich agresivní a nepřípustné jednání, když jej poškození fyzicky napadli.
Důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že usnesení odvolacího soudu neobsahuje výrok o zamítnutí odvolání obviněného v té části, v níž napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a trestu.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265m odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a obviněného rozsudkem zprostil obžaloby v plném rozsahu, případně, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí mu předcházející, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. byl odložen výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného plně odkázala na obsah svého dovolání podaného ve prospěch obviněného. Námitky obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. odmítla jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu se ztotožnila s výhradami obviněného, které se opírají o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že tyto námitky se částečně kryjí s jejími dovolacími námitkami.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání byla podána proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř. a obě dovolání mají obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl žádné z dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje nedbalost [§5 písm. a), b) tr. zák.]. Zavinění je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Bez zavinění není trestný čin (srov. §3 odst. 3 tr. zák.). Přitom závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních, vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb.).
V popisu skutku však není uvedena žádná okolnost týkající se zavinění obviněného, přičemž z ničeho ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá zavinění obviněného vztahující se k relevantnímu trestněprávnímu následku. Tuto vadu skutkové věty nelze zhojit v odůvodnění rozhodnutí soudů, neboť by se nejednalo o bližší rozvedení výroku v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž o konstatování něčeho (znaku skutkové podstaty), co v samotném výroku uvedeno není (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 83/04). Tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
V popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je uvedeno, že obviněný porušil důležitou povinnost podle §224 odst. 2 tr. zák. tím, že „při manipulaci s nabitou zbraní nedbal zvýšené opatrnosti při zacházení se střelnou zbraní, čímž porušil povinnost podle §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních.“ Ze skutkových zjištění však vyplývá, že obviněný vstoupil do objektu ubytovny s nabitou a proti výstřelu zajištěnou zbraní, kterou držel hlavní vzhůru, na nikoho nemířil a ani jinak s ní nikoho neohrožoval. Soud prvního stupně dále zjistil, že obviněný legálně držel předmětnou zbraň kategorie B a měl zbrojní průkaz skupiny E opravňující jej nosit zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku. Podle názoru Nejvyššího soudu z těchto skutkových zjištění nelze bez dalšího dospět k závěru, že obviněný porušil důležitou povinnost ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. Držitel zbrojního průkazu skupiny E je totiž oprávněn podle §28 odst. 4 zákona o zbraních držet, případně nosit nabitou zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení. Z popisu skutku proto nevyplývá, že by obviněný držel předmětnou zbraň v rozporu s oprávněním držitele zbrojního průkazu skupiny E.
Úvaha odvolacího soudu, že obviněný porušil povinnost dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní podle §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních tím, že nabil zbraň více náboji, je zjevně nesprávná, protože k tomu je držitel zbrojního průkazu skupiny oprávněn. V této věci není ani relevantní okolnost, že obviněný nabil zbraň více náboji, a to ani za předpokladu, že by obviněný nedržel zbraň v souladu s oprávněním podle §16 odst. 2 písm. e) zákona o zbraních, protože v takovém případě by porušení důležité povinnosti podle §224 odst. 2 tr. zák. spočívalo již v tom, že by obviněný zbraň držel, případně ji držel nabitou byť jediným nábojem.
Soud prvního stupně shledal porušení důležité povinnosti podle §224 odst. 2 tr. zák. také v tom, že obviněný donesl nabitou zbraň do uzavřeného objektu, aby zastrašil útočníky. K tomu Nejvyšší soud však podotýká, že nebylo vyvráceno tvrzení obviněného, že si zbraň vzal k zastrašení neznámých a agresivních osob. V této souvislosti je nutno připomenout, že obviněný takto jednal na základě informací svědka V. D., které se později ukázaly být do značné míry pravdivými. Obviněný tedy vstoupil do objektu ubytovny za situace, kdy se v ní pohyboval jemu neznámý počet agresivních a opilých osob napadajících v ubytovně ženy ukrajinské národnosti, které před nimi vyskakovaly z oken a utíkaly do polí. Agresivními osobami byli poškození V. Y. a V. H., rovněž osoby ukrajinské národnosti, následně zaútočily na obviněného, a došlo tak k situaci uvedené v popisu skutku. Za těchto okolností nelze spatřovat v jednání obviněného porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. Obviněný jako držitel zbrojního průkazu skupiny E opravňující jej držet zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku měl s sebou legálně drženou zbraň, která byla nabitá, avšak zajištěná proti náhodnému výstřelu, a touto zbraní nikoho neohrožoval. V tomto směru jsou dovolání obviněného i nejvyšší státní zástupkyně důvodná a je naplněn důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pachatel je trestně odpovědný za následek, který způsobil, jen potud, pokud jej zavinil. Zavinění alespoň z nevědomé nedbalosti lze spatřovat jen tehdy, prokáže-li se, že pachatel si měl a mohl představit, že příčinný vztah mezi jeho jednáním a následkem (účinkem) se může rozvinout tak, jak se rozvinul. Pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh není tedy v zavinění obsažen, a proto pachatel neodpovídá za následek, který takto vzejde (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud k tomu dále uvádí, že pachatelova nedbalost nevyžaduje v subjektivním směru, aby předvídal trestněprávní následek, ale postačuje, že tento následek (účinek) byl předvídatelný a pachatel si neuvědomil neopatrnost svého jednání a neuvážil s náležitou pečlivostí a v potřebné míře příčinnou souvislost svého jednání se škodlivým následkem. Pachatel však nemusí brát v úvahu všechny následky svého případného jednání. Odvolací soud uvedl, že nedbalostní zavinění je obsaženo i v příčinném průběhu, protože obviněný měl předpokládat, že se poškození budou snažit zmocnit jeho zbraně a pro tento případ neučinil relevantní opatření k vyloučení možného přetahování se o nabitou zbraň a k vyloučení možného nechtěného výstřelu. V popisu skutku ani v odůvodnění rozhodnutí však není uvedeno, jaké konkrétní relevantní opatření v rozporu s §29 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních obviněný neučinil, a popis skutku i odůvodnění rozhodnutí jsou nepřesvědčivými. Vzhledem k okolnostem, za kterých proběhl skutkový děj a k tomu, že k fyzickému kontaktu mezi poškozenými a obviněným, v jehož důsledku došlo k neočekávaným výstřelům a poranění poškozených, došlo výlučně v důsledku jednání poškozených a proti vůli obviněného, když soudy neuvedly jediné opatření, které by obviněný mohl učinit, aby konfliktu s poškozeným předešel, nebylo soudy prokázáno ani nedbalostní zavinění obviněného. Obviněný totiž nemohl reálně předvídat, nad rámec takové vždy přítomné možnosti, že by se příčinný vztah vyvíjel tak, jak němu v konkrétním případě došlo.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podle obviněného chybí v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, výrok, kterým by tento soud rozhodl o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně proti výroku o vině i trestu.
Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, o odvolání obviněného O. P. proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 4 T 68/2004, tak, že podle §258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a podle §265 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené V. Y. a V. H. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§254 tr. ř.). a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. l, 2 tr. ř. a §256 tr. ř., vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoliv dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok a vině a výrok o trestu, zůstávají nedotčeny a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo v neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002). Protože Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, částečně zrušil podle §258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 4 T 68/2004, jen ve výroku o náhradě škody, neměl důvod rozhodovat výslovně o tom, že se odvolání obviněného O. P. zamítá. Podle §256 tr. ř. totiž odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu žádný výrok nechybí a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. není dán.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 12 To 349/2005, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten je při novém projednání a rozhodnutí věci podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí. Správně zjištěný skutkový stav věci neumožňuje učinit jiný závěr, než že skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek