ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.22.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 22/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 o dovolání, které podal obviněný Š. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 5 To 694/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 153/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Š. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. 6 T 153/2005, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že dne 5. 5. 2005 kolem 10.00 hodin v Č. T., okres K., přišel v podnapilém stavu do bytu své družky L. J. na ulici C., kde ji nejprve začal slovně napadat vulgárními výrazy a vyhrožoval jí zabitím, přičemž po ní začal házet předměty nacházejícími se na stole, a to cukřenkou a skleněnou vázou, v úmyslu ji zasáhnout, přičemž ji ovladačem od televizoru trefil do pravého ramene a L. J. se z obavy před napadením snažila z bytu utéci na chodbu, v tom jí obviněný zabránil tím, že ji uchopil za obě ruce a poté jí zkroutil předloktí levé ruky směrem dozadu a druhou rukou ji bil do obličeje a zad, přitom na její naléhání, aby v napadání přestal, nijak nereagoval, odhodil ji na skříň a poté, jakmile spatřil, že ruka L. J. krvácí, tak jí ruku pustil a L. J. od něj utekla pryč směrem dále do bytu, a svým jednáním jí způsobil otevřenou zlomeninu střední části levé kosti loketní, přičemž toto zranění jí bylo ošetřeno v Nemocnici v Č. T., kde jí byla nasazena sádrová dlaha a byla léčena po dobu 10 týdnů.
Obviněný Š. H. byl rovněž uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2. výroku o vině téhož výroku, tedy tím, že dne 5. 5. 2005 v Č. T., okres K., poté, co se dopustil jednání popsaného pod bodem 1. žalobního návrhu obžaloby, když fyzicky napadl svou družku L. J., která mu poté řekla, že celou věc oznámí na policii a mobilním telefonem již vytáčela telefonní číslo na Obvodní oddělení Policie České republiky v Č. T., na ni vykřikl, že pokud zavolá policii, tak ji zabije, přičemž když telefon vyzváněl, vytrhl jí ho z ruky a hodil ho proti stěně.
Za to byl obviněnému Š. H. uložen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Karviné napadl obviněný Š. H. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 5 To 694/2005, podle §256 tr. řádu zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému Š. H. doručen dne 11. 11. 2005, jeho obhájci dne 9. 11. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 11. 2005.
Dne 24. 11. 2005 napadl obviněný Š. H. prostřednictvím svého obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. K prvnímu z nich obviněný namítá, že mu soud prvního stupně neumožnil zúčastnit se celého hlavního líčení, ačkoli tomu tak mělo být ve smyslu §202 odst. 4 tr. řádu. Obviněný totiž podle svého vyjádření nebyl přítomen výslechu poškozené L. J. a její dcery P. J. Soud odůvodnil takové provádění důkazu podle §209 odst. 1 tr. řádu obavou, že tyto svědkyně nevypoví pravdu v přítomnosti obviněného nebo že jim hrozí újma na zdraví či jiné vážné nebezpečí, což, jak tvrdí obviněný, nemá oporu ve zjištěných okolnostech případu. Obviněný má za to, že žádné ze svědkyň nevyhrožoval ani je neovlivňoval a nevyvíjel v tomto směru žádné aktivity. Podle obviněného byl uvedený postup předsedy senátu v rozporu s ustanovením §209 odst. 1 tr. řádu a ve svém důsledku porušuje právo na spravedlivý proces, neboť obviněný nemohl být osobně přítomen celému hlavnímu líčení a nebylo mu umožněno pokládat otázky svědkyním.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má obviněný Š. H. za to, že byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 tr. zák., aniž mu bylo prokázáno zavinění ve formě úmyslu. Podle obviněného docházelo mezi ním a poškozenou L. J., s níž žil asi 10 let, často k hádkám, při kterých používali vulgární výrazy. Na základě toho obviněný považuje za zřejmé, že tyto výrazy nemyslel vážně a nehodlal poškozenou vydírat, omezovat či k něčemu nutit, tedy pokud jí řekl „zabiju tě“, došlo k tomu při běžné hádce v rozčílení, přičemž vzhledem k okolnostem případu tato pohrůžka nemohla vyvolat důvodnou obavu z naplnění. Obviněný proto dovozuje, že popsaný skutek není trestným činem vydírání podle §235 tr. zák. ani jiným trestným činem uvedeným ve zvláštní části trestního zákona.
Obviněný Š. H. nad rámec dovolacích důvodů doplňuje, že ve výpovědích poškozené L. J. a její dcery P. J. jsou rozpory, poškozená se ho snaží vyklidit z bytu a využívá k tomu vzniklého incidentu.
Obviněný Š. H. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ve spojení s výrokem o vině pod bodem 2. předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně a aby podle §265m tr. řádu obviněného podle §226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 2. obžaloby a aby byl nově odsouzen toliko pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. popsaný pod bodem 1. obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Š. H. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru z výpovědí poškozené L. J. i svědkyně P. J. jednoznačně vyplynulo, že s ohledem na charakter výhružek a charakter jednání obviněného byly naplněny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným. Současně, jak doplňuje státní zástupkyně, vzhledem k tomuto chování obviněného byly naplněny i podmínky pro užití ustanovení §209 odst. 1 tr. řádu v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně. Za popsané situace má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a navrhuje ho proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Š. H. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Š. H. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a dále o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle něhož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný Š. H. uvádí, že soud prvního stupně postupoval nesprávně a v rozporu s ustanovením §209 odst. 1 tr. řádu, když mu neumožnil zúčastnit se celého hlavního líčení, konkrétně výslechu poškozené L. J. a svědkyně P. J. Podle názoru obviněného odůvodnění uvedeného postupu tím, že svědkyně nevypoví pravdu v přítomnosti obviněného nebo že jim hrozí újma na zdraví či jiné vážné nebezpečí, nemá oporu ve zjištěných okolnostech případu.
Jak je zřejmé ze skutkových závěrů učiněných soudy činnými dříve ve věci, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán, obviněný Š. H. fyzicky napadl svoji družku, poškozenou L. J., a to tak, že ji v podnapilém stavu nejprve slovně napadal vulgárními výrazy, vyhrožoval jí zabitím, následně po ní házel různé předměty, a když se snažila utéct z bytu, kde k napadení došlo, zkroutil poškozené předloktí levé ruky, bil ji do obličeje a do zad, přičemž ruku jí pustil teprve po zjištění, že poškozená krvácí. Popsaným jednáním obviněný způsobil poškozené otevřenou zlomeninu s dobou léčby 10 týdnů. Když po zmíněném útoku chtěla poškozená celou záležitost oznámit telefonicky Policii České republiky, obviněný jí řekl, že pokud zavolá, zabije ji, vytrhl jí mobilní telefon a poškodil ho. Současně bylo zjištěno, že obviněný již dříve napadl poškozenou, avšak ta nedala souhlas s jeho trestním stíháním. Jak dále vyplynulo z provedených důkazů, obviněný se dopustil posuzovaného jednání ihned po kontaktu s poškozenou, pouhých několik dnů po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Za uvedených okolností se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, podle něhož zde byla reálná obava, že svědkyně v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu nebo nebudou schopny vůbec vypovídat, popřípadě že svědkyním hrozí z podaného svědectví újma na zdraví ve smyslu §209 odst. 1 věta druhá tr. řádu. Obviněný Š. H. totiž v rámci svého jednání, popsaného pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Karviné, i souvislosti se svým dřívějším chováním opakovaně projevil bezdůvodnou agresivitu vůči poškozené, a to případně i za přítomnosti její dcery, svědkyně P. J. Nelze také přehlédnout, že v případě skutku uvedeného pod bodem 2. zmíněného výroku obviněný vyhrožoval násilím právě v souvislosti s posuzovaným jednáním, totiž v úmyslu bránit jeho oznámení Policii České republiky a znemožnit tak jeho řádné prošetření. Navíc k postupu podle §209 odst. 1 tr. řádu postačuje toliko obava z výše popsaných následků ve formě nevypovědění pravdy svědkem či hrozby jeho újmy na zdraví, přičemž v dané věci vzhledem k projevům obviněného lze konstatovat spíše než pouhou obavu již reálný předpoklad negativního ovlivnění výpovědi především poškozené přítomností obviněného. K otázce zachování procesních práv obviněného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že i v průběhu výslechu obou svědkyň byl u hlavního líčení přítomen obhájce obviněného, který také jedné z nich položil otázku, přičemž po provedení výslechu a po svém návratu do jednací síně byl obviněný řádně seznámen s obsahem obou výpovědí a byl mu umožněno, aby se dostatečně vyjádřil k výpovědím svědkyň. Postupu podle §209 odst. 1 tr. řádu tedy bylo užito správně a v souladu se zákonem, takže první část argumentace obviněného opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je zjevně neopodstatněná.
V další části svých námitek, uplatněných v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný Š. H. uvádí, že mu v případě jednání popsaného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku sudu prvního stupně nebyl prokázán potřebný úmysl. Podle názoru obviněného mezi ním a poškozenou L. J. docházelo v průběhu desetileté známosti k častým hádkám za použití vulgárních výrazů, tudíž pokud jí řekl „zabiju tě“, došlo k tomu právě v hádce a v rozčílení, aniž by to však mohlo vzhledem k okolnostem vyvolat důvodnou obavu z naplnění. Obviněný tak dovozuje, že se uvedeným jednáním nedopustil trestného činu vydírání podle §235 tr. zák. ani jiného trestného činu.
Jak je zřejmé ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, obviněný Š. H. napadl poškozenou L. J., a to nejprve slovně vulgárními výrazy, a poté i fyzicky, když po ní nejprve házel různé předměty a následně jí zkroutil ruku, bil ji do zad a obličeje, a tohoto jednání zanechal, až když zjistil, že poškozená krvácí, přičemž jí způsobil zranění, jež bylo léčeno 10 týdnů. Po spáchání popsaného skutku obsaženého pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný spáchal další skutek uvedený pod bodem 2. téhož výroku, jenž spočíval v tom, že poškozená chtěla ohlásit napadení Policii České republiky a vytáčela na mobilním telefonu příslušné volací číslo, přičemž obviněný na ni vykřikl, že pokud zavolá, zabije ji, vytrhl jí telefon a hodil ho proti stěně.
Nejvyšší soud má za to, že soudy obou stupňů správně kvalifikovaly i zmíněný druhý skutek spáchaný obviněným. Poškozená L. J. totiž měla v úmyslu zatelefonovat na Policii České republiky a oznámit své napadení, přičemž obviněný Š. H. s tímto postupem evidentně nesouhlasil, pohrozil poškozené, že pokud tak učiní, zabije ji, vytrhl jí mobilní telefon a poškodil ho. To vše navíc v situaci bezprostředně navazující na jeho předchozí agresivní a bezdůvodný útok na poškozenou, který byl spojen s jejím zraněním. Za takových okolností obviněný zjevně působil na poškozenou jako na svědkyni trestné činnosti v tom smyslu, že – alespoň pro daný okamžik – omezil její svobodu rozhodování, neboť zatímco její svobodnou vůlí bylo, aby oznámila předchozí jednání Policii České republiky, obviněný ji výhružkami přinutil, aby tak neučinila. Do jisté míry lze přisvědčit obviněnému, že pokud vykřikl na poškozenou „zabiju tě“, není možné bez dalšího dovodit nutný následek případného oznámení, resp. telefonátu na Policii České republiky ve formě usmrcení poškozené obviněným. Současně ovšem bezpochyby, zejména v návaznosti na předchozí násilný útok obviněného proti poškozené, nelze takový výhružný projev bagatelizovat, jak to činí obviněný ve svém dovolání, ani nepřichází v úvahu považovat ho za pouhé rozčílení v hádce. Pokud tedy obviněný po úmyslném útoku na poškozenou jí způsobil těžkou újmu na zdraví, byť zaviněním z nedbalosti, a následně jí vnucoval svoji vůli neoznámit útok příslušnému orgánu za výše popsaného verbálního doprovodu, resp. po vytržení a poškození mobilního telefonu, nelze takové jednání hodnotit jinak než jako spáchané v přímém úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Obviněný totiž zcela záměrně nutil poškozenou pod pohrůžkou jiné těžké újmy, aby něco opominula, s tím, že tento čin byl spáchán na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti, tudíž jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Dovolací námitka obviněného zpochybňující tento právní závěr je proto zjevně neopodstatněná.
Nad rámec dovolacích důvodů obviněný Š. H. uvedl, že podle jeho mínění jsou ve výpovědích svědkyň L. J. a P. J. rozpory, když poškozená L. J. se ho údajně snaží vyklidit z bytu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že v dovolacím řízení je vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů na základě jimi provedeného dokazování a následného hodnocení důkazů. Závěrečná část argumentace obviněného je tudíž v dovolacím řízení nepřezkoumatelná, resp. takové námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1tr. řádu.
Obviněný Š. H. tak svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat trestných činů ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., jak správně rozhodly soudy obou stupňů. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Š. H. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y