ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.246.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 246/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2006 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 6 To 95/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 23/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 4 T 23/2004, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil společně s již odsouzeným P. K. jednáním popsaným pod bodem I. ve výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že:
1. v noci z 11. na 12. 11. 2003 v B. na L. ulici před domem odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia Combi, z majetku P. M. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 10 376,- Kč,
2. v noci z 11. na 12. 11. 2003 v B. na U. ulici před domem odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia, z majetku J. K. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 5 416,- Kč,
3. v noci z 11. na 12. 11. 2003 v B. na Z. ulici před domem s pečovatelskou službou odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia, z majetku F. R. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 8 548,- Kč,
4. v noci z 12. na 13. 11. 2003 v B. na B. ulici odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia, z majetku M. J. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 4 414,- Kč,
5. v noci z 12. na 13. 11. 2003 v B. na U. ulici odcizili z osobního automobilu zn. Škoda 120L, z majetku J. S. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 5 405,- Kč,
6. v noci z 18. na 19. 11. 2003 v B. na C. ulici odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia, z majetku V. B. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 4 758,- Kč,
7. v noci z 26. na 27. 11. 2003 v K. na O. ulici odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia, z majetku M. H. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 8 719,- Kč,
8. a) dne 5. 12. 2003 v době od 2.15 do 4.20 hodin v K. na N. M. před prodejnou D. odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia Combi, z majetku podnikatele R. R. O. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 4 172,- Kč, přičemž kola byla následně zajištěna a vrácena majiteli,
b) dne 5. 12. 2003 v době od 2.15 do 4.20 hodin v K. na N. M. odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Felicia Combi, z majetku J. N. zastoupené R. Š. čtyři kola s příslušenstvím, čímž jí způsobili škodu ve výši 6 673,- Kč,
9. v noci z 10. na 11. 12. 2003 v B. na O. ulici před budovou městského divadla odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Fabia, z majetku J. Z. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 11 769,- Kč,
10. v noci z 10. na 11. 12. 2003 v K. na S. p. C. na parkovišti u kotelny odcizili z osobního automobilu zn. Škoda Fabia, z majetku Ing. J. V. čtyři kola s příslušenstvím, čímž mu způsobili škodu ve výši 12 081,- Kč,
přičemž obviněný J. M. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 2 T 33/2001, potrestán pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. trestem obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, jehož zbytek ve výměře 20 hodin byl dne 28. 12. 2002 přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody se zařazením do věznice s dozorem, z něhož byl dne 7. 2. 2003 podmíněně propuštěn na zkušební dobu 2,5 roku, a rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 3 T 68/2002, byl potrestán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který vykonal dne 4. 1. 2003.
Za to byl obviněný J. M. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. M. stran dalších skutků, a to pod body II. a III. výroku o vině rozsudku.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Bruntále napadli obviněný J. M. a spoluobviněný V. M. odvoláními, která Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 6 To 95/2005, podle §256 tr. řádu zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. M. doručen dne 22. 6. 2005, jeho obhájci také dne 22. 6. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 21. 6. 2005.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dne 22. 8. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný shledává nesprávné právní posouzení skutku v tom, že si orgány činné v trestním řízení údajně neopatřily potřebné důkazy, když proti němu svědčila toliko výpověď nevěrohodného spoluobviněného P. K. Obviněný se domnívá, že uvedené orgány se ani nezajímaly o provedení dalších důkazů, zejména nebyla provedena domovní prohlídka ani u jednoho ze spoluobviněných. Jak dále dodává obviněný J. M., pokud byl pachatelem popsaných skutků spoluobviněný P. K., a to ať už sám nebo v součinnosti s dalšími osobami, podle dovolatele posouzení jeho jednání jako spáchaného ve spolupachatelství není v souladu se zákonem.
Obviněný J. M. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. M. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. M. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný J. M. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, když má za to, že soudy obou stupňů vycházely toliko z údajně nevěrohodné výpovědi spoluobviněného P. K., aniž by provedly další potřebné důkazy. Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný shledává existenci dovolacího důvodu jen v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení, který má spočívat v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být samo o sobě tvrzení vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. M., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. M. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen odlišné verze skutkového stavu a z údajných nedostatků v úplnosti a hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Obviněný tedy společně se spoluobviněným P. K. v jedenácti případech odcizili z osobních automobilů kola s příslušenstvím a způsobili tak vlastníkům automobilů škodu v uvedené výši, přičemž obviněný J. M. již byl pro obdobný čin potrestán. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obviněný J. M. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit. To se týká i výhrad obviněného J. M. zaměřených proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno jako spáchané ve spolupachatelství s již odsouzeným P. K.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný J. M. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké zákon stanoví. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y