ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.250.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 250/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2006 o dovolání podaném obviněným J. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 8 To 360/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 1/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 T 1/2005, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestnými činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. V., , R. L., a L. L.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 8 To 360/2005, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněných J. P., J. V., R. L. a L. L.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný J. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, když v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle vyjádření obviněného nelze provedené důkazy hodnotit jinak než jako rozporné a soud prvního stupně vycházel toliko z důkazů svědčících o účasti obviněného na útocích. Obviněný se sice celé řady útoků účastnil, ale jeho jednání je podřaditelné toliko pod skutkovou podstatu trestného činu podílnictví. Pachatelem trestného činu byly jiné osoby a obviněný v několika případech pouze participoval na výnosu z trestné činnosti. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Relevantní námitky bylo možno věcně posoudit.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se tudíž nezabýval námitkami dovolatele, podle nichž ve věci provedené důkazy byly rozporné, přesto je soudy hodnotily v jeho neprospěch a vycházely pouze z těch, které svědčily o účasti obviněného na jednotlivých útocích. V této části svého mimořádného opravného prostředku se obviněný ocitl mimo zákonné meze důvodů dovolání, neboť vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a zejména s tím, jak hodnotily důkazy. Obviněný tak zpochybnil aplikaci ustanovení o provádění a hodnocení důkazů, tedy posouzení podle procesních ustanovení trestního řádu, nikoli hmotně právních ustanovení.
Jedinou námitkou, která odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je ta, v níž se domáhá právního posouzení skutku jako trestného činu podílnictví. Konkrétně uvedl, že on pouze v několika případech participoval na výnosu z trestné činnosti, jíž se však dopouštěly jiné osoby. Nejvyšší soud však tuto námitku posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno. Trestného činu podílnictví podle §252 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede z nedbalosti věc větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a podle odst. 2 téhož ustanovení bude potrestán, kdo jinému z nedbalosti umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci získané trestnou činností. Předmětem trestného činu podílnictví je tedy cizí věc získaná trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno, tedy činnost navazující na některý z trestných činů (zejména proti majetku) spáchaný jinou osobou. Ze skutkových zjištění musí tedy vyplývat okolnosti vypovídající o trestném činu jiného a o jednání obviněného vztahujícímu se toliko k věci tímto činem získané resp. k výtěžku z trestné činnosti. Pachatel trestného činu podílnictví přitom není pachatelem, spolupachatelem ani účastníkem na spáchání trestného činu, z něhož věc či výtěžek pochází.
Jak vyplývá z výroku rozsudku městského soudu, obviněný se trestné činnosti dopustil jednak sám dvěma útoky, dále třemi útoky, které provedl společně s J. V. a dva útoky spáchal společně s R. L., J. V. a M. O. Skutkové závěry, z nichž soudy obou stupňů vycházely, a jež je Nejvyšší soud povinen respektovat, jsou vyjádřeny v popisu provedení jednotlivých útoků ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně. Uvedené skutkové okolnosti neobsahují nic, z čeho by se dalo dovodit, že by se obviněný některého z nich dopustil toliko jako podílník, tj. že by sám nenaplnil znaky skutkové podstaty popsaných trestných činů a že by svou činnost směřoval toliko k věci získané trestným činem jiného resp. k výtěžku z něj. Naopak je evidentní, že se obviněný aktivně účastnil naplňování skutkové podstaty trestných činů proti majetku.
Na tomto místě lze připomenout, že pokud obviněný páchal trestnou činnost společně s dalšími osobami, jednalo se u nich o spolupachatelství, byť soud I. stupně toto skutečně výslovně ve výroku rozsudku neuvedl. Podle §9 odst. 2 tr. zák. v případě, že byl trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem pomyslného řetězce, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězce, směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. č. 15/1967 a č. 36/1973 Sb. rozh. tr.).
Útoky, kterých se obviněný dopustil samostatným jednáním, spočívaly v násilném vniknutí do prostor společnosti D. B., s.r.o., resp. do rekreační chaty a kůlny v obci K., kde si obviněný v obou případech přisvojoval věci nacházející se v těchto objektech. Dva útoky spáchané společně s R. L., J. V. a M. O. po skutkové stránce spočívaly ve vniknutí do bytu poškozeného a odcizování věcí v něm se nacházejících všemi obviněnými resp. v neúspěšném pokusu všech obviněných vniknout do cizího bytu a přisvojovat si předem neurčené věci. Konečně tři útoky provedené společně s J. V. spočívaly ve vniknutí do cizího osobního vozidla a jeho přisvojení oběma obviněnými. Je nutno zdůraznit, že při popisu trestné činnosti spáchané společným jednáním více obviněných, které se dovolatel účastnil, soud prvního stupně nikterak nerozlišuje v jejich účasti na naplňování jednotlivých znaků skutkových podstat trestných činů (srov. „…vnikli, … přisvojili atd.“). Skutková zjištění nepřipouští pochybnosti ohledně účasti dovolatele na páchání trestných činů proti majetku a v žádném případě neumožňují závěr, že by jednání obviněného bylo směřováno toliko k věcem či výnosu pocházejícím z trestné činnosti jiné osoby. Jak vyplývá např. z rozhodnutí č. 36/1966 Sb. rozh. tr., pachatelem trestného činu podílnictví nemůže být pachatel trestného činu, jímž byla věc vlastníku odňata. Ze skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že obviněný byl výlučným pachatelem resp. ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. spolupachatelem majetkové trestné činnosti. Proto je vyloučeno, že by naplnil znaky trestného činu podílnictví ve vztahu k věcem či výnosu pocházejícím z této trestné činnosti.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na posuzovaný případ se vztahuje ta varinta ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která stanoví, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení jemu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle této varianty ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. přichází v úvahu pouze ve spojení s některým jiným důvodem dovolání. Není-li tento jiný dovolací důvod dán, nemůže být dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z uvedených důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že soudy se nedopustily vytčeného pochybení v právním posouzení skutku a dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová