ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.36.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 36/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 o dovolání, které podal obviněný R. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 209/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 346/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 3 T 346/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 209/2004, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 29. 11. 2002 kolem 4.00 hodin v H. na ulici J. na parkovišti u prodejny M. pomocí přinesených kleští násilím překonal uzamčení předních dveří osobního motorového vozidla zn. Jeep Grand Cherokee, v hodnotě nejméně 563 170 Kč majitele P. P., vnikl do vozidla, kde se pomocí speciálního kovového nástroje, který si přinesl, pokusil vozidlo nastartovat v úmyslu je odcizit, což se mu nepodařilo, neboť byl přistižen hlídkou Policie České republiky, přičemž poškozením vozidla způsobil P. P. škodu ve výši 10 000 Kč, a takto jednal přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 9 T 1/98, který nabyl právní moci dne 7. 6. 1999, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, z něhož byl podmíněně propuštěn dne 20. 9. 2000.
Za to byl obviněný R. T. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to kleští stříbrné barvy s modrými rukojeťmi, jejichž vlastníkem se podle §55 odst. 3 tr. zák. stala Česká republika.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl vydán z podnětu odvolání obviněného R. T. a státního zástupce podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem, odvolání obviněného bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému R. T. doručen dne 29. 3. 2005, jeho obhájci dne 17. 1. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 5. 2005.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný R. T. prostřednictvím svého obhájce dne 4. 3. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný považuje za nesprávný závěr, že se dopustil pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., konkrétně že jeho jednání směřovalo ke způsobení značné škody ve smyslu §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný v této souvislosti rozebírá jím tvrzené nedostatky znaleckého posudku, z něhož vycházely soudy obou stupňů při stanovení ceny vozidla a výše škody, a zdůrazňuje závěry posudku znalce, který si nechal vyhotovit sám, přičemž poukazuje na jejich odlišené závěry. Následně obviněný dovozuje, že znalecký posudek, který vzaly soudy obou stupňů za podklad svého rozhodnutí, je zatížen vadami, proto podle obviněného měly soudy vycházet z posudku, který předložil obviněný. Z něj potom údajně vyplývá, že cena předmětného vozidla byla nižší, takže odcizením vozidla by nevznikla značná škoda a skutek měl být právně kvalifikován jako pokus trestného činu krádeže podle §8 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Obviněný R. T. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, popřípadě aby Nejvyšší soud sám rozhodl o vině a trestu obviněného.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného R. T. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru argumentace uplatněná obviněným naprosto neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť směřuje proti obsahu jednoho z provedených důkazů a způsobu, jímž soud prvního stupně provedl dokazování, tudíž napadá procesní postup soudu a domáhá se změny skutkových zjištění. Dovolání je proto podle mínění státního zástupce podáno z jiného důvodu, než jaký byl formálně uplatněn, přičemž obviněným tvrzené výhrady nenaplňují ani jiný ze zákonem stanovených důvodů. Státní zástupce má dále za to, že napadené rozhodnutí obsahuje vadu, protože postrádá výrok o způsobu, jakým odvolací soud rozhodl o odvolání obviněného, tj. zřejmě výrok ve smyslu §256 tr. řádu. Státní zástupce však současně doplňuje, že tento nedostatek obviněný nenamítá, tudíž ho nelze napravit v dovolacím řízení. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný R. T. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný R. T. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k právnímu závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný R. T. však nesouhlasí se skutkovými (nikoli právními) závěry soudů obou stupňů stran výše hrozící škody, popřípadě napadá procesní postup těchto soudů při zjišťování této škody. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (a pro něj příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný R. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný R. T. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z odlišného hodnocení znaleckého posudku a skutkového závěru o výši hrozící škody, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného R. T. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud, tedy mimo jiné že se obviněný za uvedených časových a místních okolností snažil odcizit osobní automobil poškozeného v hodnotě 563 170 Kč. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení takto charakterizovaného skutku a dospět k závěru o spáchání jiného (méně závažného) trestného činu obviněným R. T., resp. pokusu o něj, jak se toho ve svém dovolání domáhá, musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění ohledně výše hrozící škody, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání výše zmíněného pokusu trestného činu směřujícího ke způsobení značné škody (§89 odst. 11 tr. zák.). Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný R. T. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti jednomu z provedených důkazů. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný R. T. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké zákon uvádí v ustanovení §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y