ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.396.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 396/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2006 o dovolání podaném obviněným PhDr. K. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 2 To 1108/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 22/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 6 T 22/2005, byl obviněný PhDr. K. Ž. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. zák. a §229 odst. 1 tr. zák. bylo současně rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně usnesením ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 2 To 1108/2005, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl obviněný PhDr. K. Ž. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Vada v hmotně právním posouzení spočívala podle dovolatele v nesprávné aplikaci ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. při stanovení výše škody. Ve smyslu tohoto ustanovení měl soud vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Teprve v případě, že není možné zjistit výši škody tímto způsobem, je použitelné některé z dalších hledisek, tedy cena obstarání stejné nebo obdobné věci případně účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. V daném případě proto výše škody měla být určena jako rozdíl mezi cenou, za kterou se v době a v místě činu obvykle prodávalo nepoškozené vozidlo odpovídajícího typu, stáří a opotřebení, a cenou, za kterou se v době a v místě činu obvykle prodávalo odpovídající vozidlo s takovým druhem, rozsahem a stupněm poškození, které měl obviněný způsobit. Znalec takto nepostupoval a navíc pochybil při postupu oceňování majetku, neboť nesprávně stanovil výši amortizace za dobu provozu a zdvihový objem vozidla. Protože soud nesprávně aplikoval §89 odst. 12 tr. zák., navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, aniž by označil další postup.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Pouze relevantní námitky přichází v úvahu posoudit z věcného hlediska.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě dovolatel uplatnil námitku, podle které soud nesprávně aplikoval §89 odst. 12 tr. zák. a výše škody měla být určena jako rozdíl mezi cenou, za kterou se v době a v místě činu obvykle prodávalo nepoškozené vozidlo odpovídajícího typu, stáří a opotřebení, a cenou, za kterou se v době a v místě činu obvykle prodávalo odpovídající vozidlo s takovým druhem, rozsahem a stupněm poškození, které měl způsobit obviněný. Tato námitka zpochybňuje právní posouzení podle hmotně právního zákonného ustanovení a naplnění jednoho ze znaků trestného činu a obsahově tak naplňuje uplatněný dovolací důvod. Jak však zjistil Nejvyšší soud, této námitce nelze přisvědčit.
Trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Protože škoda je zákonným znakem daného trestného činu, je nutné, aby byla vyčíslena podle hledisek stanovených zákonem, tedy v souladu s §89 odst. 12 tr. zák. Podle tohoto ustanovení se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
Podle výroku rozsudku okresního soudu se obviněný dopustil trestného činu poškozování cizí věci tím, že „dne 28. 8. 2004 v době kolem 11.35 hod. v katastru obce D., části zvané N. S. , okr. O. , u chatové oblasti, po předchozí slovní rozepři poškodil vnitřní část levých předních dveří osobního motorového vozidla zn. P. , a to tak, že do vnitřní strany těchto dveří úmyslně kopl, čímž poškodil polstrování vozidla a kontrolní světlo, v důsledku čehož byla způsobena poškozenému uživateli vozidla R. V. škoda ve výši 7.111,- Kč, kdy následně fyzicky napadl poškozeného R. V. , který seděl ve vozidle, a to tak, že ho jednou rukou chytil pod krkem za košili a druhou rukou udeřil pěstí do obličeje, když při sevření košile došlo k přetržení zlatého řetízku a utržení dvou knoflíků košile, čímž byla poškozenému R. V. způsobena další škoda ve výši 70,- Kč.“ K vyčíslení způsobené škody soud provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru strojírenství, odvětví ceny a odhady motorových vozidel. Znalec (srov. str. 3 rozsudku soudu prvního stupně) uvedl, že jednak vyčíslil hodnotu náhradních dílů, které byly nutné k provedení opravy poškození vozidla, a současně stanovil s ohledem na stáří a opotřebení předmětného vozidla amortizaci, jejíž hodnota byla od hodnoty náhradních dílů odečtena. V doplňku znaleckého posudku pak znalec stanovil částku nutnou na opravu poškozeného vozidla, takže celková výše škody byla stanovena na 7.111,- Kč. Podle názoru soudu (viz str. 5 rozsudku) vzhledem k charakteru a rozsahu způsobené škody nebylo možné použít první ze způsobů určení výše škody uvedeného v §89 odst. 12 tr. zák. a bylo třeba vyjít z hodnoty účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav. S tímto postupem se ztotožnil i odvolací soud (srov. str. 3 usnesení).
S ohledem na rozdílnou soudní praxi ohledně otázky určování výše způsobené škody při částečném poškození větších funkčních celků, podala nejvyšší státní zástupkyně podnět Nejvyššímu soudu k zaujetí stanoviska v zájmu jednotného výkladu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Trestní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 28. 6. 2006 stanovisko vedené pod sp. zn. Tpjn 304/2005, které bude publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 8/2006 pod č. 45. Rozhodujícím hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm. Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením tedy podle citovaného stanoviska přichází v úvahu zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. drobné poškození karoserie motorového vozidla, rozbití jeho oken či světlometů, poškození vstupních dveří domu, rozbití jeho oken apod.). Při tomto způsobu stanovení výše škody je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením. Vzhledem ke shora uvedeným názorům Nejvyšší soud učinil závěr, že pokud je poškozena věc, která je nedílnou součástí určitého funkčního celku či zařízení, a lze ji opravit nebo jinak uvést do původního stavu, pak je třeba při stanovení výše škody vycházet především z účelně vynaložených nákladů na uvedení funkčního celku v předešlý stav. Hledisko ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává, takovou vzniklou škodu zpravidla náležitě nevystihuje. I v případě nepatrného poškození věci, které by se nepromítlo v její ceně jako celku, může vzniknout majiteli skutečná škoda, která by se rovnala právě nákladům, které by bylo třeba vynaložit, aby se věc např. uvedla do předešlého stavu a bylo ji možné užívat po všech stránkách jako před poškozením (např. náklady na vyčištění vnější omítky domu od sprejerského díla, výměna rozbité výlohy v přízemní prodejně činžovního domu, oprava poškozených vstupních dveří domu či rozbitých oken, výměna poškozeného předního skla motorového vozidla, oprava jeho poškrábané karoserie, rozbitých světlometů apod.). Jinými slovy řečeno škoda v takových případech materiálně existuje, ale nominálně nemůže ovlivnit cenu celku. Takový způsob určení výše škody je vhodný i z toho důvodu, že umožňuje vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci do původního stavu při započítání amortizace věci, ale i ceny práce, kterou bylo třeba (vedle náhradních dílů či jiných věcných nákladů) na tyto účely vynaložit. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že účelně vynaložené náklady na uvedení věci do původního stavu v žádném případě nesmí přesáhnout cenu věci, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu před poškozením prodávala.
Vzhledem k výkladu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., který zaujal Nejvyšší soud ve stanovisku citovaném v předchozím odstavci, je zřejmé, že soud prvního stupně v daném případě při stanovení výše škody nepochybil, když vyšel z účelně vynaložených nákladů na obstarání uvedení automobilu v předešlý stav, tedy z hodnoty náhradních dílů (po započtení amortizace) a minimálních nákladů na provedení opravy vozu. Toto hledisko odpovídá povaze škody, která poškozenému skutečně vznikla, tj. poškození polstrování a kontrolního světla dveří osobního vozidla. Aniž by bylo na tomto místě zapotřebí opakovat závěry, ke kterým dospěl ve svém stanovisku Nejvyšší soud, je možné uzavřít, že je zjevně neopodstatněná námitka dovolatele, podle které výše škody měla být určena jako rozdíl mezi cenou, za kterou se v době a v místě činu obvykle prodávalo nepoškozené vozidlo odpovídajícího typu, stáří a opotřebení, a cenou, za kterou se v době a v místě činu obvykle prodávalo odpovídající vozidlo s takovým druhem, rozsahem a stupněm poškození, jaké způsobil obviněný.
Z uvedených důvodů je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Protože soudy nižšího stupně v aplikaci §89 odst. 12 tr. zák. nepochybily, Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. července 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová