ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.433.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 433/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovolání, které podal obviněný J. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006, sp. zn. 7 To 153/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 17/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. T. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 43 T 17/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006, sp. zn. 7 To 153/2005, uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 7. 5. 2005 v přesně nezjištěné době po 20.00 hodině v P. poblíž ulice H. v průběhu předem domluvené rvačky několika desítek osob napadl nožem poškozeného P. R., tím způsobem, že jej dvakrát bodl do zad, čímž mu způsobil bodnou ránu přetínající 4. žebro a pronikající do pravé plíce, tato rána způsobila pneumothorax a krvácení do pravé hrudní dutiny, dále bodnou ránu pronikající do levé hrudní dutiny, která způsobila pneumothorax, hemothorax a krvácení do levé hrudní dutiny, přičemž si byl vědom, že poškozeného bodá do těla v místech, kde jsou uloženy orgány důležité pro život, a může tak ohrozit jeho život a byl s tímto následkem srozuměn; smrt poškozeného pak odvrátila pouze včasná a odborná lékařská pomoc.
Za to byl obviněný J. T. odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného J. T. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil tento rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opisy rozsudku odvolacího soudu byly obviněnému J. T., jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství doručeny shodně dne 31. 1. 2006.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. T. dne 16. 2. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný především popisuje, jak podle jeho názoru proběhl posuzovaný útok, když údajně použil nůž v situaci, při níž poškozený P. R. srazil k zemi jiného člena skupiny, ke které patřil i obviněný. Tento útok, jak dále dodává obviněný, nikdo jiný neviděl, nepopsal ho, ani se k němu nevyjádřil, ani poškozený nevěděl, že byl bodnut, neboť se jednalo o rychlé, zkratkovité jednání. Obviněný tvrdí, že neměl v úmyslu zabít, pouze zabránit dalšímu napadání ze strany poškozeného. Podle názoru obviněného ho znalec z oboru psychologie posoudil jako věrohodného a znalec z oboru zdravotnictví – soudního lékařství potom uvedl, že nelze zjistit, jaké bylo vzájemné postavení obviněného a poškozeného, takže tomu mohlo být i tak, jak obviněný tvrdil ve své výpovědi. Obviněný je přesvědčen, že bylo namístě použít právní kvalifikaci podle ustanovení §222 odst. 1 tr. zák., upravujícího trestný čin ublížení na zdraví, neboť poškozený byl při útoku v pohybu a obviněný mířil na rameno či ruku a zasáhl jinou část těla, přičemž jeho výpověď učiněná v tomto smyslu nebyla vyvrácena žádným jiným důkazem, nikdo jiný ani útok nepopsal a neviděl.
Obviněný J. T. dále v rámci své dovolací argumentace poukazuje na zvukový záznam, jímž odvolací soud ověřil, že v průběhu hlavního líčení žádný ze svědků ani poškozený nevypovídali spontánně, ale soud prvního stupně vždy přečetl svědkovi jeho výpověď z přípravného řízení a potom dal prostor k dotazům, přičemž do protokolu bylo vždy zapsáno, že svědek vypovídal shodně jako na citovaných číslech listů, ač se tak vlastně nestalo. Podle názoru obviněného je trestní řízení založeno na zásadě ústnosti ve smyslu §2 odst. 11 tr. řádu, přičemž ustanovení §211 a §212 tr. řádu současně limitují možnost číst výpověď svědka, aniž by mu předcházela spontánní výpověď takové osoby, ovšem situace předpokládaná ve zmíněných ustanoveních v hlavním líčení nenastala. Obviněný zde dále poukázal na vyjádření odvolacího soudu, který považoval postup soudu prvního stupně za nesprávný a takto provedené důkazy za neplatné, přičemž následně sám vyslechl jen poškozeného P. R., u kterého tak odstranil vytknutou vadu s tím, že výpovědi ostatních svědků jsou nadbytečné.
Podle přesvědčení obviněného J. T. odvolací soud postupoval správně, pokud vytkl soudu prvního stupně rozpor jeho postupu s ustanoveními §2 odst. 11 a §211 tr. řádu, avšak zjištěnou vadu odstranil pouze ve vztahu k výpovědi svědka P. R., a nikoli k dalším výpovědím, které tak nemohl hodnotit a posoudit, zda jsou podstatné či nikoli. Obviněný dovozuje, že tak byl v řízení o nejzávažnějším trestném činu vyslechnut soudem jediný svědek a ostatní soud nepovažoval za důležité, takže i odvolacímu soudu obviněný vytýká postup v rozporu s ustanovením §2 odst. 11 tr. řádu.
Závěrem podaného dovolání obviněný J. T. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. T. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. T. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. T. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně (byť bez výslovně uvedeného odkazu) o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, které je naplněno, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
V rámci svých námitek obviněný J. T. především uvádí vlastní verzi průběhu skutkového děje, když podle jeho názoru použil nůž v situaci, když poškozený P. R. srazil k zemi jiného člena skupiny, ke které patřil i obviněný, a jednalo se údajně o rychlé, zkratkovité jednání, jehož cílem bylo zabránit dalšímu napadání ze strany poškozeného, přičemž poškozený byl při útoku v pohybu a obviněný mířil na rameno či ruku a zasáhl jinou část těla. Současně obviněný zpochybňuje správnost provedeného dokazování a jeho rozsah a shledává rozpor v postupu soudů nižších stupňů s ustanovením §2 odst. 11 tr. řádu. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy obviněný shledává existenci dovolacího důvodu v uvedených směrech v tom, že soudy obou stupňů údajně dospěly k chybným skutkovým zjištěním, a to na základě vadně provedeného či nedostatečného dokazování. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tak obviněný dovozuje ve zmíněném rozsahu nikoli z argumentace, která by mohla odůvodnit odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale domáhá se změny jeho právního posouzení především s poukazem na jiné skutkové okolnosti, než jaké se staly podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Jakub Tichý namítal nesprávnost právního posouzení skutků, ale tento svůj názor dovozoval ve výše uvedeném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu, resp. z námitek proti provádění a hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. T. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil jednání tak, jak je popsáno především ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Podle nich obviněný v den a na místě uvedených ve zmíněném výroku napadl nožem poškozeného Pavla Rozkopala, přičemž svůj útok vedl proti poškozenému zezadu a v době, kdy poškozený stál na místě a chránil se před útokem jiných osob útočících na straně obviněného tím, že si kryl hlavu, a poškozený se v tomto okamžiku nijak nepohyboval. Rány nožem přitom nebyly vedeny náhodným směrem, daným momentálními situačními okolnostmi, ale jednalo se o cílený útok vedený navíc opakovaně s takovou intenzitou, že jedna z ran přeťala poškozenému žebro. Zmíněné dovolací námitky obviněného, jež se týkají správnosti těchto rozhodných skutkových zjištění, resp. správnosti postupu, který vedl k jejich zjištění, jsou tedy mimo rámec citovaného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
V návaznosti na popsané skutečnosti je potom nutné posuzovat i další část argumentace obviněného J. T., podle níž mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Jak již bylo uvedeno, obviněný uskutečnil proti poškozenému P. R., který k němu stál zády a kryl si hlavu před údery dalších členů skupiny, do níž náležel i obviněný, agresivní útok se zbraní ve smyslu §89 odst. 5 tr. zák., v jehož rámci zasadil poškozenému nožem s delším ostřím s velkou intenzitou postačující k přetnutí žebra dvě rány (tedy opakovaně), které vedl do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, jejichž poškození může způsobit smrt, kterou v dané situaci odvrátila pouze včasná a odborná lékařská pomoc.
S ohledem na tyto okolnosti se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem soudů nižších stupňů, podle něhož obviněný J. T. nutně věděl, že svým jednáním může způsobit zmíněný fatální následek (smrt poškozeného), a pro případ, že ho způsobí, s tím byl bezpochyby srozuměn, tedy jeho jednání bezprostředně směřovalo ke spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Ke smrti poškozeného P. R. však vzhledem k včasné a odborné lékařské pomoci nedošlo, tudíž jednání obviněného dosáhlo „jen“ stadia pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku tak bylo učiněno správně a bez vad, přičemž uvedená námitka obviněného byla shledána zjevně neopodstatněnou.
Obviněný J. T. uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Jeho naplnění je možné ve dvou alternativách, přičemž není zcela zřejmé, kterou obviněný dovozuje. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného J. T. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu rozhodl o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a jeho změně ve výroku o trestu ve prospěch obviněného. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V této souvislosti lze považovat za další uplatněný důvod ten, který je obsažen v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K možnosti jeho naplnění se však Nejvyšší soud podrobně vyjádřil výše.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že obviněný J. T. se svým jednáním dopustil pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., jak správně rozhodl Městský soud v Praze, s jehož právním posouzením se ztotožnil i Vrchní soud v Praze. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. T. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaných zákonných ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit i bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y