ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.543.2006.1
odle obviněného Vrchní soud v Olomouci dovodil své závěry toliko z tvrzení, že obviněný (dovolatel) a spoluobviněný T. G. Q. byli navzájem informováni o rozsahu trestné činnosti a jejich jednání přímo směřovalo k zisku.
Obviněný vystupující pod jménem T. C. dále zpochybňuje důkaz spočívající v odposlechu telefonních hovorů, z nichž údajně nevyplývá, kdy měl s drogou jezdit obviněný a kdy po jeho zadržení některý ze spoluobviněných, resp. kdo o tom měl rozhodovat a od koho měla být droga nakupována. Podle názoru obviněného rovněž není zřejmé, že by drogy měly být převáženy pro určitou osobu, chybí zde určení osob, které měly rozdělovat úkoly a zisk, tudíž i zjištění, co se mělo dále činit se ziskem ve výši přesahujícím 1 milion Kč. Proti závěru o činnosti organizované skupiny, jak uvádí obviněný, stojí také zachycený rozhovor, podle kterého měl obviněný vyzývat dalšího spoluobviněného P. T. H., aby získal zákazníky, protože jede se zbožím, neboť v rámci organizované skupiny by se nezabýval tím, zda má další osoba ze skupiny zákazníky či nikoli. Pokud obviněný v záznamech o odposlechu hovoří o věcech, které jsou interpretovány jako droga, nelze podle jeho mínění dovodit, že se tak ve skutečnosti postupovalo, přičemž nabízí úvahu, že pokud by se jednalo o organizovanou skupinu, chtěl by obviněný kromě ceny za drogu i podíl na zisku, popřípadě další náklady, což však z důkazů nevyplývá.
Obviněný vystupující pod jménem T. C. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a současně i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l tr. řádu přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný P. T. H. podal své dovolání dne 31. 3. 2006, a to prostřednictvím své obhájkyně, přičemž je opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného skutek popsaný pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu byl nesprávně právně posouzen, neboť v něm chybí konkrétní okolnosti, na kterých by mohl být postaven závěr, že se obviněný dopustil jednání vůbec či jako spolupachatel, resp. že by vyrobil a držel omamné a psychotropní látky a jedy a získal tímto činem značný prospěch, nebo věděl o možnosti jeho získání a byl s tím srozuměn. Popis skutku podle názoru obviněného (dovolatele) nijak nekonkretizuje jednání tohoto obviněného, ale uvádí ho zcela všeobecně, když zde není obsaženo úplné slovní vyjádření posuzovaného činu tak, aby obsahoval všechny náležitosti k použité právní kvalifikaci, zejména kdy, kam a kdo drogu převážel, kdo ji přebíral, upravoval a míchal, kdo realizoval prodej, a tedy jak konkrétně se na tom podílel obviněný. Obviněný poukazuje na popis skutku uvedený pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a dodává, že jednoznačně nevymezuje, kdo konkrétně a jaké množství drogy dovezl z P. do O., zda to byl přímo obviněný, resp. jak se obviněný potom podílel na dalším zpracování a prodeji drogy a s jakým ziskem. Za takových okolností se obviněný domnívá, že pokud by měl být uznán vinným, tak toliko ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Obviněný P. T. H. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vině pod bodem 1. a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Prostřednictvím svého obhájce napadl dne 3. 4. 2006 rozsudek odvolacího soudu rovněž obviněný N. M. T. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného učiněná skutková zjištění nejsou v souladu s použitou právní kvalifikací, protože jedinými usvědčujícími důkazy jsou údajně odposlechy telefonních hovorů a jeho prokazatelný pobyt v P. a v O. Stran odposlechů obviněný namítá, že jsou mu přičítány všechny hovory, v nichž se objevuje jméno T. nebo T., aniž by bylo prokázáno, že se jednalo o jeho osobu. Podle obviněného tak nebyla prokázána mimo jakoukoli pochybnost výše prospěchu, který měl získat svou činností. Z rozsudku odvolacího soudu, jak uvádí obviněný, vyplývá, že se měl podílet na obchodu s heroinem asi 3 týdny, avšak nelze již dovodit množství heroinu, s kterým měl přijít do styku, a to v porovnání s celkovým množstvím, které mělo být přepraveno do O., ač takové vyčíslení obviněný považuje za nutný předpoklad pro právní kvalifikaci podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. Proto nelze podle obviněného dovodit, že právě on měl, byť jako spolupachatel, získat z trestné činnosti značný prospěch, tudíž by za přiléhavější považoval právní posouzení svého jednání podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Obviněný N. M. T. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby buď podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby případně podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci tak, že obviněný se uznává vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a uložil mu přiměřený trest.
K dovolání obviněných T. G. Q., T. T. H., osoby užívají jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru lze souhlasit s námitkami obviněných v tom smyslu, že skutek uvedený pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu je popsán nevyhovujícím způsobem, ovšem ze zcela jiných důvodů, jež jsou podrobně rozvedeny v dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podaném v této trestní věci. Státní zástupce se domnívá, že i v rámci daného popisu jsou obsaženy takové skutkové okolnosti, které svědčí o aktivním zapojení všech dovolatelů do činnosti skupiny osob zabývajících se distribucí drog, přičemž se na této činnosti podíleli způsobem, v jehož rámci museli získat zřetelnou představu o rozsahu a hodnotových měřítcích jednání, kterého se dopouštěli. Námitky směřující proti způsobu dokazování, resp. proti hodnocení důkazů, nelze potom podle názoru státního zástupce posoudit jako výhrady směřující vůči právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, tudíž nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Státní zástupce tak závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podaná dovolání jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud doplňuje, že obvinění T. G. Q., osoba užívají jméno T. C. a P. T. H. přiložili ke svým dovoláním podaným prostřednictvím svých obhájců i svá vlastní vyjádření. Ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu však obviněný může podat dovolání a současně je i dále měnit či doplňovat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání a nelze je považovat ani za jeho změny nebo doplnění. Ke zmíněným vyjádřením vyhotoveným samotnými obviněnými tudíž Nejvyšší soud nemohl přihlédnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně i obvinění L. G. T., T. G. Q., T. T. H., osoba užívají jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. podali dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. a), b) tr. řádu], obvinění tak učinili prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 tr. řádu), všechna dovolání byla podána včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a všechna podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupkyně i obvinění opírají jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně i obviněných L. G. T., T. G. Q., osoby užívají jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. jsou zjevně neopodstatněná a dovolání obviněné T. T. H. bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a kvalifikovanému jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. nejvyšší státní zástupkyně v podstatě uvádí, že měl být právně posouzen rovněž podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., tedy jako spáchaný obviněnými jako členy organizované skupiny.
Jak je zřejmé z učiněných skutkových zjištění, obviněný T. G. Q., obviněný – osoba užívající jméno T. C. a obviněný N. T. T. V. ve vymezenou dobu opatřovali od dalších osob omamnou látku zvanou heroin, kterou následně po vzájemné dohodě buď sami převáželi do O., kde ji předávali obviněným L. G. T., T. T. H., P. T. H. a N. M. T., nebo ji přímo v P. předávali obviněným P. T. H. a N. M. T., v O. poté obvinění L. G. T., T. T. H., P. T. H. a N. M. T. heroin dále upravovali způsobem konkretizovaným ve zmíněném výroku a sami nebo prostřednictvím dalších obviněných prováděli prodej takto upraveného heroinu, přičemž obvinění T. G. Q. a osoba užívající jméno T. C. tak činili se záměrem společně prodávat heroin a získat značný prospěch a obvinění L. G. T., T. T. H., P. T. H., N. M. T. a N. T. T. V. tak činili se záměrem společně prodávat heroin a věděli, že tím může být získán značný prospěch, a pro případ, že se tak stane, s tím byli srozuměni. Jak dále odvolací soud k posuzovanému jednání uvedl, mezi obviněnými byly velmi úzké vzájemné kontakty, všichni věděli, že se jedná o obchod s drogou, vzájemně se domlouvali a informovali o pohybu drogy, obchod realizovali úmyslně a společně a společným jednáním také získali značný prospěch. K možnosti právní kvalifikace skutku jako spáchaného členy organizované skupiny potom odvolací soud učinil závěr, podle něhož nebylo dostatečně prokázáno, že by někdo z obviněných v průběhu jednání rozdělil, popřípadě uložil konkrétní úkoly a že by je ostatní členové na základě jeho pokynů plnili, tudíž přisvědčil námitkám obviněných uplatněným v odvoláních a na rozdíl od soudu prvního stupně neužil právní kvalifikaci podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nadto soud druhého stupně v Odůvodnění:svého rozsudku výslovně uvádí, že v rozhodnutí soudu prvního stupně zcela chybí popis, jakým jednáním naplnili jednotliví obvinění znaky organizované skupiny.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že trestní zákon neobsahuje legální definici organizované skupiny jako zákonného znaku kvalifikovaných skutkových podstat některých trestných činů a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, proto podle ustálené soudní praxe se za organizovanou skupinu se považuje sdružení alespoň tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.).
Organizovaná skupina sice nemusí vykazovat vyšší stupeň organizovanosti, vnitřní hierarchii pachatelů se vztahy nadřízenosti a podřízenosti, a tudíž ani např. existenci vůdčí osoby sdružení přidělující úkoly dalším pachatelům, jak je tomu u kvalifikovanější formy společné trestné činnosti, tedy u zločinného spolčení (§89 odst. 17 tr. zák.). Z výše uvedených rozhodných skutkových zjištění přitom jednoznačně nevyplývá, že mezi obviněnými stíhanými v této trestní věci figurovala osoba, jež by rozdělovala dalším obviněným konkrétní úkoly, a že by pak jednotliví obvinění vykonávali tyto úkoly.
Podle názoru Nejvyššího soudu však nikdo z obviněných, tj. ani obvinění T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osoba užívající jméno T. C., dále P. T. H., N. M. T. a N. T. T. V., jejichž skutek je obsažen ve výroku o vině pod bodem 1. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, nejednali jako členové organizované skupiny. Jejich trestná činnost vycházela pouze ze spontánního rozhodnutí jednotlivců. V žádném případě nelze podle názoru Nejvyššího soudu v posuzované věci učinit spolehlivý závěr o tom, že by trestná činnost obviněných spočívala v jednotném a plánovitém řízení a že by někdo z obviněných určitým způsobem vymezil úkoly za účelem zajištění drogy zvané heroin, jejího převozu z P. do O. a následné úpravy a prodeje. Prostá skutečnost, že se obvinění při trestné činnosti domlouvali, případně vzájemně informovali, a že mezi nimi byly četné vzájemné vztahy schematicky vyznačené i v podaném dovolání nejvyšší státní zástupkyně, ještě sama o osobě neznamená naplnění požadovaného znaku spočívajícího v existenci organizované skupiny. Jak jednoznačně vyplývá ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, v posuzovaném případě se v jednání obviněných nepodařilo prokázat znaky plánovitosti a rozdělení úkolů, které se i podle citované judikatury požadují pro existenci organizované skupiny. Navíc odvolací soud učinil v napadeném rozhodnutí mimo jiné skutkový závěr, podle něhož zde nebyl dostatek důkazů k tomu, aby byly spolehlivě prokázané ty skutkové okolnosti, které by odůvodnily naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu členy organizované skupiny. Kdyby měl Nejvyšší soud vyhovět dovolání nejvyšší státní zástupkyně v tomto směru, musel by zpochybnit zmíněné skutkové závěry odvolacího soudu a přehodnotit provedené důkazy, což v řízení o dovolání není možné, a to ani na podkladě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak bude níže podrobně zdůvodněno. Nejvyšší soud se tedy ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který výše popsané jednání obviněných neposoudil též jako trestný čin spáchaný členy organizované skupiny podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
U shora jmenovaných obviněných, jejichž skutek je obsažen pod bodem 1. ve výroku o vině v napadeném rozsudku, by navíc byla právní kvalifikace tohoto činu jako spáchaného členy organizované skupiny do značné míry formální, protože jednání obviněných T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osoby užívající jméno T. C., dále P. T. H., N. M. T. a N. T. T. V. bylo posouzeno podle ještě přísnější právní kvalifikace vyplývající z ustanovení §187 odst. 3 písm. a) tr. zák., tj. že trestným činem získali značný prospěch. Proto jim také byly uloženy poměrně přísné tresty odnětí svobody v trestní sazbě od osmi do dvanácti let, na jejichž výši by již nemohla mít podstatný vliv ani další (mírnější) právní kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Stejné úvahy se týkají i případného posouzení skutku jako spáchaného jmenovanými obviněnými ve větším rozsahu ve smyslu posledně citovaného ustanovení.
Nejvyšší státní zástupkyně rovněž napadla právní hodnocení skutku popsaného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Vrchní soud v Olomouci posoudil shora citované jednání obviněných K. B., B. D. Ch., T. V. Ch., N. H. D., T. X. T. a N. H. L. jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně odvolací soud porušil ustanovení §120 odst. 3 a §259 odst. 3 tr. řádu, pokud bez doplnění dokazování či opětovného provedení důkazů vyhodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně zásadně odlišným způsobem a následně rozdělil původně jeden skutek na dva, přičemž druhý z nich, tedy skutek popsaný ve výroku o vině pod bodem 2. v rozsudku odvolacího soudu, údajně neobsahuje podstatné náležitosti. Přitom pokud by byly všechny zjištěné důležité okolnosti doplněny do popisu skutku, podle nejvyšší státní zástupkyně by bylo nutné jednání obviněných posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tj. spáchaný ve větším rozsahu.
Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, resp. v jeho Odůvodnění:, obvinění K. B., B. D. Ch., T. V. Ch., N. H. D., T. X. T. a N. H. L. v určitém rozsahu uskutečnili prodej drogy zvané heroin připravené obviněnými jednajícími v rámci skutku popsaného pod bodem 1. výroku o vině téhož rozsudku. Současně podle závěru odvolacího soudu nebylo prokázáno, že by jmenovaní obvinění spolehlivě věděli o systému dodávek a o celkovém rozsahu, v jakém byly uskutečněny dodávky drogy, resp. o jejich návaznosti na skupinu osob obviněných v rámci skutku popsaného ve výroku o vině pod bodem 1. napadeného rozsudku, popřípadě o tom, že je tato skupina osob získá značný prospěch. Do jisté míry výsadní postavení shledal odvolací soud u obviněné K. B., která vzhledem k blízkému vztahu k obviněnému P. T. H. mohla být více zasvěcena do celé činnosti a uskutečnila prodej podstatné části heroinu, avšak provedené důkazy neumožnily učinit o tom jednoznačný závěr.
Na základě těchto rozhodných skutkových okolností se podle názoru Nejvyššího soudu nelze ztotožnit s námitkami nejvyšší státní zástupkyně. Obvinění K. B., B. D. Ch., T. V. Ch., N. H. D., T. X. T. a N. H. L. nebyli vzájemně ani s dalšími obviněnými T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osobou užívající jméno T. C., dále P. T. H., N. M. T. a N. T. T. V., pokud jde o trestnou činnost, výrazně provázáni, zejména z hlediska komplexní znalosti celého jednání. Prvně jmenovaní obvinění totiž vystupovali jako koncoví prodejci drogy a nijak se neúčastnili podstatné fáze nakládání s omamnou látkou ani o ní neměli vědomost, tedy o jejím nákupu, převozu a provedené úpravě. Proto nevystupovali jako členové sdružení osob, které by snad společně a zejména v rámci určitého stupně koordinovanosti postupovalo při páchání trestné činnosti, ale jednali spíše jako jednotlivci působící v pozici tzv. dealerů. Rovněž tak nebyla zjištěna jejich znalost celkového objemu drogy, s nimiž neoprávněně nakládali, takže bylo nutné vycházet pouze ze znalosti množství, které prodal každý obviněný sám a které nebylo přesněji konkretizováno. Za popsaných okolností potom právní kvalifikace skutku obsaženého pod bodem 2. výroku o vině v napadeném rozsudku (v návaznosti na jeho výrok o vině pod bodem 1.) jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ať již pro jednání spáchané členy organizované skupiny nebo ve větším rozsahu, nemá podklad v rozhodných skutkových zjištěních, jejichž správnost a úplnost nemůže Nejvyšší soud v dovolacím řízení zpochybňovat.
I přes uvedené skutečnosti je podle názoru Nejvyššího soudu zřejmé, že s ohledem na argumentaci dovolání nejvyšší státní zástupkyně a s poukazem na dosavadní judikaturu (např. rozhodnutí pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.) by nepochybně bylo možné důvodně uvažovat o právním posouzení skutku obsaženého pod bodem 2. výroku o vině v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (v návaznosti na skutek obsažený pod bodem 1. výroku o vině téhož rozsudku), ale i skutku pod bodem 1. výroku o vině stejného rozsudku, též podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spáchaného ve větším rozsahu. Nejvyšší soud však nepovažuje vhodné, aby tak učinil právě v dovolacím řízení, a to ze dvou důvodů. Především by zmíněné (přísnější) právní posouzení bylo tzv. překvapivým rozhodnutím pro všechny obviněné, protože jejich skutek nejen v rozsudcích soudů obou stupňů, ale ani v obžalobě nebyl takto kvalifikován, a to ani v jeho původní verzi před rozdělením jeho popisu mezi dvě skupiny obviněných. Obvinění tedy dosud neměli možnost účinně se vyjádřit k takové nové právní kvalifikaci a zaměřit případně svoji obhajobu proti ní. Proto by musel Nejvyšší soud, pokud by v uvedeném směru vyhověl dovolání nejvyšší státní zástupkyně, zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, aby již zde mohli obvinění využít svých práv na obhajobu ve vztahu k nové právní kvalifikaci skutku, a to případně i podáním řádného opravného prostředku. Tím by se mohlo řízení v této poměrně složité a rozsáhlé věci značně protáhnout.
K uvedenému pak přistupuje druhý důvod, proč Nejvyšší soud neakceptoval tuto část dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a ten spočívá v pochybnostech o účelu zpřísnění právní kvalifikace skutku obsaženého pod bodem 2. ve výroku o vině v napadeném rozsudku. Obviněným K. B., B. D. Ch., T. V. Ch., N. H. D., T. X. T. a N. H. L. totiž odvolací soud uložil za tento čin poměrně přísné tresty odnětí svobody, jejichž výměra byla dokonce u některých obviněných až na horní hranici trestní sazby vymezené ustanovením §187 odst. 1 tr. zák. (u obviněných K. B., B. D. Ch. a N. H. L.) nebo se jí blížila (u obviněných T. V. Ch. a N. H. D.). Ani další (přísnější) právní kvalifikace skutku podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. by tedy již nemohla mít tak zásadní vliv na výši těchto trestů, ab
y bylo nutné věc řešit průlomem do právní moci na podkladě mimořádného opravného prostředku.
Pokud jde o námitky nejvyšší státní zástupkyně směřující proti porušení procesních ustanovení, zejména týkají-li se postupu odvolacího soudu při dokazování, resp. při hodnocení důkazů, nelze je uplatnit s odkazem na hmotněprávní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak je níže uvedeno. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu potom nejvyšší státní zástupkyně shledává v nedostatcích v popisu skutku obsaženého pod bodem 2. ve výroku o vině v napadeném rozsudku, resp. v jeho údajném rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. řádu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze namítat nedostatky učiněné ve výroku o vině jen tehdy, jestliže tento výrok neobsahuje označení trestného činu, jehož se týká, a to zejména zákonným pojmenováním trestného činu a uvedením příslušného zákonného ustanovení použitého k jeho právnímu posouzení. Jestliže má ovšem dovolatel za to, že výrok o vině je neúplný stran dalších požadavků týkajících se popisu skutku, tedy ohledně místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě dalších skutečností, jichž je třeba, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i pokud jde o uvedení všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu, nelze se zpravidla domáhat nápravy prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Podle všech konkrétních okolností daného případu, zejména s ohledem na různou míru možného skutkového vymezení trestného činu v každé trestní věci, je nutné uplatnit především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy zpochybnit, zda skutková zjištění učiněná v konkrétním řízení jsou dostatečná pro použitou hmotně právní kvalifikaci.
Z uvedeného pohledu Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění popsaná pod bodem 2. ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu nejsou příliš podrobná a konkrétní, ovšem v souvislosti se skutkem popsaným pod bodem 1. výroku o vině téhož rozsudku (na nějž se zde nepřímo odkazuje) lze dovodit všechny potřebné skutečnosti nutné ke správné hmotně právní kvalifikaci tohoto skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., takže jsou pro toto právní posouzení dostatečné.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli svými dovoláními rovněž obvinění T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osoba užívající jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. Všichni tito obvinění v rámci svých námitek především zpochybňují správnost či úplnost učiněných skutkových zjištění. Obviněný T. G. Q. vyslovuje pochybnosti o důkazu spočívajícím v odposlechu telefonních hovorů, resp. má za to, že nemůže být důkazem jediným, když proti tomuto obviněnému údajně nesvědčí žádný jiný důkaz v podobě výpovědi jiného obviněného ani svědka. Podle obviněné T. T. H. nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že se dopustila výše popsaného jednání, když soudy činné dříve ve věci údajně vyhodnotily trestní odpovědnost paušálně v rámci kolektivní viny, přičemž podle ní žádný důkaz nepotvrzuje, že by se aktivně zúčastnila přejímání zásilek heroinu. Obviněný – osoba užívající jméno T. C. považuje za paušální tvrzení, že se všichni obvinění vzájemně domlouvali a informovali, když takový závěr je údajně v rozporu s provedenými důkazy. Obviněný současně zpochybňuje důkaz spočívající v odposlechu telefonních hovorů. Obdobně obviněný N. M. T. nepovažuje za správné vyhodnocení telefonních odposlechů ve vztahu k jeho osobě.
Podle názoru Nejvyššího soudu tedy jmenovaní obvinění (dovolatelé) v uvedených směrech shledávají existenci shodně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že odvolací soud údajně dospěl k chybným nebo nedostatečným skutkovým zjištěním, a to na základě vadně provedeného dokazování. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tak obvinění dovozují ve zmíněném rozsahu nikoli z argumentace, která by mohla odůvodnit odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, ale domáhají se změny jejich právního posouzení především s poukazem na jiné skutkové okolnosti, než jaké se staly podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnili obvinění T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osoba užívající jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obvinění namítali nesprávnost právního posouzení skutků, ale tento svůj názor dovozovali ve výše uvedeném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu, resp. z odlišného názoru na hodnocení důkazů a výsledky dokazování, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osoby užívající jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se všichni obvinění dopustili jednání tak, jak je popsáno především pod bodem 1. ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, popřípadě rozvedeno v jeho Odůvodnění:. Podle nich zjednodušeně řečeno ve vymezeném období obvinění T. G. Q., osoba užívající jméno T. C. a N. T. T. V. opatřovali od dalších osob omamnou látku zvanou heroin, kterou následně po vzájemné dohodě buď sami převáželi do O., kde ji předávali obviněným L. G. T., T. T. H., P. T. H. a N. M. T., nebo ji přímo v P. předávali obviněným P. T. H. a N. M. T., v O. poté obvinění L. G. T., T. T. H., P. T. H. a N. M. T. heroin dále upravovali způsobem konkretizovaným ve zmíněném výroku a sami nebo prostřednictvím dalších obviněných uskutečnili prodej takto upraveného heroinu, přičemž obvinění T. G. Q. a osoba užívající jméno T. C. tak činili se záměrem společně prodávat heroin a získat značný prospěch a obvinění L. G. T., T. T. H., P. T. H., N. M. T. a N. T. T. V. tak činili se záměrem společně prodávat heroin a věděli, že tím může být získán značný prospěch, a pro případ, že se tak stane, s tím byli srozuměni. Zmíněné dovolací námitky obviněných, jež se týkají správnosti těchto rozhodných skutkových zjištění, resp. správnosti postupu dokazování, který vedl k jejich zjištění, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet, takže dovolání jsou v uvedeném rozsahu podána z jiných důvodů, než jaké jsou dovolacími důvody podle §265b tr. řádu.
Obvinění T. G. Q. a osoba užívající jméno T. C. dále napadají údajný závěr odvolacího soudu, že se dopustili posuzovaného činu jako členové organizované skupiny. Jak je však zřejmé z výroku rozsudku odvolacího soudu i z výše uvedeného, odvolací soud naopak dospěl k závěru, že zde nejsou dostatečné podklady pro právní kvalifikaci skutku jako spáchaného členy organizované skupiny. Obvinění tudíž v podstatě napadají neexistující právní závěr Vrchního soudu v Olomouci, proto se Nejvyšší soud nemohl zabývat zmíněnými námitkami, přičemž svůj právní názor učiněný v této souvislosti již vyložil výše v návaznosti na dovolací argumentaci nejvyšší státní zástupkyně.
Obvinění T. G. Q. a T. T. H. dále považují ve svých dovoláních jim uložené tresty odnětí svobody za nepřiměřeně přísné. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že pokud se jedná o dovolací řízení, ve vztahu k výroku o trestu lze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení, což v dané souvislosti může znamenat nesprávnost např. při ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle §36 tr. zák., společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo a obvinění ani takové pochybení nevytýkají. Námitka přiměřenosti uloženého trestu potom z výše uvedených důvodů není způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod, neboť případná pochybení soudů spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu jsou dovolacím důvodem jen za podmínek obsažených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněných nejde a ti se ve svém dovolání ani takového dovolacího důvodu nedomáhají, nenaplňují jejich výhrady stran uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť jím nemůže být ani případné nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). I v tomto rozsahu tedy byla dovolání výše jmenovaných obviněných podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Podle názoru obviněných T. G. Q., L. G. T., osoby užívající jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. v příslušném výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu údajně chybí okolnosti odůvodňující závěr, že jejich čin byl spáchán ve spolupachatelství, resp. nejsou zde obsaženy další potřebné skutečnosti, zejména kdy, kde a kdo drogu koupil a prodal, popřípadě zde není dostatečně vyjádřena subjektivní stránka trestného činu. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že skutková zjištění popsaná pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, resp. v Odůvodnění:tohoto rozhodnutí, dávají dostatečný podklad pro závěr o vině všech obviněných. Jak je z výroku i z podrobného Odůvodnění:napadeného rozsudku zřejmé, všichni obvinění v rámci tohoto skutku jednali se záměrem společně prodávat heroin a přinejmenším věděli, že tím může být získán značný prospěch, a pro případ, že se tak stane, s tím byli srozuměni. Přitom mezi obviněnými byly velmi úzké vzájemné kontakty, všichni věděli, že se jedná o obchod s drogami, vzájemně se domlouvali a informovali o pohybu drog, obchod realizovali úmyslně a společně a společným jednáním také získali značný prospěch. Právní kvalifikace popsaných okolností jako spolupachatelství obviněných při páchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. je tedy zcela jednoznačně odůvodněná.
Pokud jde o požadavek obviněných L. G. T., P. T. H. a N. M. T., aby bylo konkrétně vymezeno, kdo nakládal s jakým množstvím drogy, lze uvést následující. Všichni obvinění spáchali zmíněný trestný čin společným jednáním jako spolupachatelé ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. O společné jednání jde přitom tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i tehdy, když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu směřují k přímému spáchání trestného činu a jen ve svém celku naplňují jeho skutkovou podstatu a působí současně. Úmysl při spolupachatelství musí směřovat ke spáchání trestného činu společným jednáním. Tím se odlišuje spolupachatelství od souběžného pachatelství několika osob (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.). Z hlediska právního posouzení činu potom již není rozhodné, jakými konkrétními úkony či jakým přesným podílem se každý ze spolupachatelů podílel na jednání a na způsobení následku v souvislosti s neoprávněným nakládáním s drogami. Podle skutkových zjištění, z nichž vycházely soudy obou stupňů v této věci, jde tedy o společné jednání obviněných podle §9 odst. 2 tr. zák., jak je to konkretizováno citovanou judikaturou, a konkrétní míra, jakou každý z obviněných přispěl ke spáchání trestného činu, mohla najít výraz jen při úvahách o druhu a výměře trestu podle §31 odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž uložené tresty jim byly podle toho náležitě diferencovány. Námitky obviněných jsou proto zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tudíž závěrem konstatuje, že právní kvalifikace skutků spáchaných obviněnými K. B., T. G. Q., B. D. Ch., T. V. Ch., L. G. T., T. T. H., osobou používající jméno T. C., dále P. T. H., N. H. D., N. M. T., N. T. T. V., T. X. T. a N. H. L., tak jak ji provedl odvolací soud, je správná. Podle názoru Nejvyššího soudu se shora jmenovaní obvinění dopustili skutků popsaných pod body 1. a 2. ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, přičemž tyto skutky naplňují skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., resp. podle §187 odst. 1 tr. zák.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Protože však její dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými, odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o dovolání obviněných T. G. Q., L. G. T., T. T. H., osoby užívající jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T., lze uvést následující. Obviněná T. T. H. podala své dovolání z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu, tudíž je bylo nutné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout. Obvinění T. G. Q., L. G. T., osoba užívající jméno T. C., dále P. T. H. a N. M. T. potom podali svá dovolání s dovolací argumentací, která je zjevně neopodstatněná, proto jejich dovolání Nejvyšší soud rovněž odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolá v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y