ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.614.2006.3
5 Tdo 614/2006 – II.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání, které podal obviněný Z. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 192/2001, takto:
Z podnětu dovolání obviněného Z. P. se podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, a to ve výroku pod bodem II., kterým bylo rozhodnuto o odvolání obviněného.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Z. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 5 T 192/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 20. 1. 1999 v Novém Jičíně v budově agentury České pojišťovny, a. s., když další osoba oznámila za poškozeného obviněného Z. P. a dříve odsouzený R. A. za pojištěného A. S. po předchozí žádosti jiné osoby se záměrem získat pojistné plnění, na které nebyl právní nárok, prostřednictvím vyplněných tiskopisů „Dotazník pro poškozeného“ a „Oznámení nehody k zákonnému pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla“, že dne 12. 1. 1999 v 19.00 hod. na silnici č. III/44212 v km 1,5 mezi H. a H. zavinil dříve odsouzený R. A. jako řidič osobního vozidla tov. zn. Š., dopravní nehodu s osobním vozidlem obviněného Z. P. tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo silnici přehlédl ze strany přijíždějící vozidlo obviněného, do kterého narazil svou přední levou částí vozidla, přičemž vozidlo obviněného Z. P. se po nárazu dostalo do protisměru a následně mimo vozovku, kde se u potoka převrátilo na střechu a poté zůstalo stát na kolech v potoku, což se však nezakládalo na pravdě, neboť dopravní nehoda se nestala uvedeným způsobem a na uvedeném místě, přičemž další osobě na základě její žádosti policisté Policie České republiky, Okresního ředitelství v Novém Jičíně, skupiny dopravních nehod, po předložení dokladů, které mu po předchozí žádosti za tímto účelem zapůjčili dříve odsouzený R. A. a obviněný Z. P. dne 12. 1. 1999, vypracovali nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, který i jmenovaní podepsali, v důsledku čehož obviněný Z. P. jako poškozený dne 11. 2. 1999 neoprávněně obdržel od České pojišťovny, a. s., finanční částku ve výši 186 600 Kč.
Za to byl obviněný Z. P. podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl současně obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 12 000 Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 týdnů. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo potom rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněného Z. P. a dále obviněného J. V. a státního zástupce podaných proti rozsudkům soudu prvního stupně, když odvolací soud částečně zrušil napadené rozsudky a sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Z. P. doručen dne 27. 9. 2005, jeho obhájkyni dne 12. 9. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 25. 8. 2005.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný Z. P. dne 28. 11. 2005 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle obviněného se soudy činné dříve ve věci dopustily chybného hmotně právního posouzení při vyhodnocení otázky, zda účast při převzetí částky 186 600 Kč dne 11. 2. 1999 zahrnuje uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů. Obviněný poukazuje na ustanovení §250a odst. 1 a 3 tr. zák. a má za to, že ke spáchání výše citovaného trestného činu by musel při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvést nepravdivé údaje, a tím způsobit na cizím majetku škodu nikoli malou. Kromě toho, že předmětný automobil údajně nikdy nevlastnil, obviněný rovněž dodává, že podle znaleckého posudku PhDr. V. M. nikdy nepodepsal záznam o malé dopravní nehodě ani „Dotazník pro poškozeného“, na jejichž základě byla vyplacena částka 186 600 Kč. Podle názoru obviněného se soudy činné dříve ve věci zabývaly jen okrajově otázkou, jakým způsobem měl při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvést nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.
Závěrem podaného dovolání obviněný Z. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil ve výroku o vině, trestu a náhradě škody rozsudek soudu prvního stupně a následně přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, přičemž návrh na rozhodnutí o rozsudku odvolacího soudu obviněný neučinil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného Z. P. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitka obviněného, že nebyl vlastníkem vozidla, směřuje do oblasti skutkových zjištění, tudíž jde o námitku, která obsahově neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. K argumentaci obviněného, v jejímž rámci napadá údajné nesprávné posouzení znaku „při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje“, má státní zástupce za to, že skutková věta výroku o vině, podle které obviněný „podepsal záznam o malé dopravní nehodě a převzal pojistné plnění“, je do určité míry v rozporu s odůvodněním rozhodnutí, podle něhož obviněný toliko „může přicházet v úvahu“ jako pisatel podpisu. Jak dále státní zástupce doplňuje, vlastní sdělení nepravdivých údajů zaměstnancům České pojišťovny, a. s., učinil spoluobviněný J. V. Státní zástupce dovozuje, že pokud by se měl Nejvyšší soud držet obsahu dovolacích námitek, musel by zkoumat, zda učiněná skutková zjištění postačují k závěru o existenci znaku „uvedl nepravdivé údaje“. Současně ovšem státní zástupce upozorňuje, že zákon v ustanovení §250a odst. 1 tr. zák. váže naplnění tohoto znaku na uplatnění nároku z pojistné smlouvy, přičemž v posuzované věci žádná pojistná smlouva neexistovala a jednalo se o nárok ze zákonného pojištění. Proto podle státního zástupce právní kvalifikace podle §250a tr. zák. vůbec nepřicházela v úvahu a jednání obviněného bylo možné hodnotit jako spolupachatelství nebo účastenství na trestném činu podvodu podle §250 tr. zák. Pokud by se přitom Nejvyšší soud striktně omezil na obsah dovolacích námitek, odporoval by takový postup podle mínění státního zástupce zásadám pro rozhodování o dovolání, a proto navrhl podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušit rozsudek Krajského soudu v Ostravě v části týkající se obviněného Z. P. , a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázat tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Z. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu ve spojení s §60 odst. 3 tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Z. P. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu následně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Z. P. je částečně důvodné.
Obviněný Z. P. v rámci svých námitek v podstatě tvrdí, že nikdy nevlastnil předmětný automobil a rovněž nepodepsal záznam o malé dopravní nehodě ani „Dotazník pro poškozeného“, přičemž účast při převzetí vyplaceného pojistného nezahrnuje uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
Jak je zřejmé z učiněných a jednoznačných skutkových zjištění, obviněný Z. P. byl vlastníkem osobního automobilu tov. zn. VW G. , které bylo užito v rámci fiktivní dopravní nehody, přičemž tímto zjištěním je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán. Pokud jde o podpisy obviněného na protokolu o malé dopravní nehodě, resp. na „Dotazníku pro poškozeného“, popřípadě o skutkové závěry týkající se toho, kdo učinil tyto podpisy, není situace dostatečně jednoznačná, aby umožňovala učinit spolehlivý závěr, že to byl obviněný Z. P. , kdo při uplatňování nároku na pojistné plnění uvedl nepravdivé údaje. Z výše citované skutkové věty výroku o vině obsažené v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento obviněný podepsal záznam o dopravní nehodě. Jak ovšem v odůvodnění téhož rozhodnutí tvrdí Okresní soud v Novém Jičíně na základě výslechu znalkyně z odvětví grafologie PhDr. V. M. , obviněný Z. P. nepochybně není autorem podpisu na některých materiálech České pojišťovny, a. s., tedy mimo jiné na „Dotazníku pro poškozeného“, ani na příslušném záznamu o malé dopravní nehodě. Tato skutková zjištění jsou zjevně v protikladu, resp. odporují si.
Jednoznačným závěrem tedy zůstává toliko skutečnost, že obviněný Z. P. převzal dne 11. 2. 1999 v příslušné pobočce České pojišťovny, a. s., vyplacenou pojistnou částku. Tato skutečnost bezpochyby může znamenat určitou formu součinnosti obviněného na realizovaném trestném jednání, spočívajícím ve vylákání pojistného plnění na základě fiktivní dopravní nehody, neboť obviněný musel mít jistou představu, na jakém základě mu byla tato částka vyplácena. Posouzení jeho součinnosti by ovšem vyžadovalo podrobnější právní úvahu, která v napadeném rozhodnutí chybí. Jednání obviněného totiž v návaznosti na další skutečnosti a na jednání jiných osob může být spolupachatelstvím trestného činu podle §9 odst. 2 tr. zák. (srov. především rozhodnutí publikované pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.) nebo účastenstvím, zejména ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., byť vzhledem k nutnosti posouzení subjektivní stránky nelze vyloučit ani beztrestnost tohoto jednání. Napadený rozsudek odvolacího soudu, resp. předcházející rozsudek prvostupňového soudu, tudíž není možné považovat za dostatečný stran hmotně právního posouzení jednání obviněného Z. P. , a tedy jeho zmíněná námitka byla shledána důvodnou.
Po zjištění, že dovolání obviněného Z. P. je v uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, a to ve výroku pod bodem II., kterým bylo rozhodnuto o odvolání tohoto obviněného. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě tedy v potřebném rozsahu opětovně projedná odvolání obviněného Z. P. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom především jednoznačným způsobem vyjasní, zda je obviněný tou osobou, která učinila podpisy na výše uvedených dokumentech či nikoli, a na základě svých závěrů případně pozmění skutkovou větu. Poté opětovně posoudí jednání obviněného a vysloví závěr, zda se obviněný dopustil trestného činu a jakého, a zda se tak stalo v pozici pachatele či spolupachatele nebo zda byl obviněný účastníkem na trestném činu jiného hlavního pachatele, popřípadě zda obviněný nespáchal trestný čin žádný. Následně učiní odvolací soud další potřebné rozhodnutí, např. o trestu, bude-li to přicházet v úvahu.
Nad rámec dovolacích námitek obviněného Z. P. Nejvyšší soud uvádí, že se ztotožňuje i s názorem vyjádřeným státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, tedy že jednání obviněného, resp. dalších osob zmíněných v popisu skutku nemůže být trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., ale případně trestným činem podvodu podle §250 tr. zák. Trestný čin pojistného podvodu podle citovaného ustanovení je totiž možné spáchat toliko při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku z takové smlouvy. Do 31. 12. 1999 však byla v účinnosti vyhláška Ministerstva financí České republiky č. 492/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se (v návaznosti na ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů) stanovil rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Na jejím základě nebylo uvedené pojištění odpovědnosti smluvní, a to ať již dobrovolné nebo povinné, ale tzv. zákonné, tedy vznikající a trvající nikoli na základě smlouvy, ale na základě skutečností stanovených právním předpisem bez projevu vůle jeho účastníků. Aplikace ustanovení §250a odst. 1 tr. zák. tudíž vzhledem k jeho dikci nepřipadá za takových okolností v úvahu. Čin obviněného ovšem, jak již bylo zmíněno, může být jiným typem podvodného jednání, což však dále záleží na zjištění všech potřebných skutečností a jejich právním posouzení.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat i zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného Z. P. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y