ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.661.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 661/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. července 2006 o dovoláních, která podali obvinění 1/ D. Š., 2/ Z. Š., 3/ Š. K., a 4/ L. I., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 4 To 471/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 437/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. Š., Z. Š., Š. K. a L. I. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. 17 T 437/2005, byli obvinění D. Š., Z. Š., Š. K., L. I. a R. S. uznáni vinnými pod bodem 1. výroku rozsudku, že společně dne 9. 2. 2005 v době od 02.00 hod. do 03.00 hod. v B., v blízkosti objektu zvaný V. Š., po předchozí dohodě a rozdělení úloh, když obviněný D. Š. byl informován o pohybu policistů a jiných osob ostatními obviněnými prostřednictvím mobilních telefonů, když spojení zajišťoval obviněný Z. Š., obviněný D. Š. rozbil skleněnou výlohu prodejny, ze které odcizil 43 ks náramkových hodinek značky T. v celkové hodnotě 475.070,- Kč ke škodě vlastníka K. A., s. r. o., přičemž po pronásledování policisty odhodil batoh s předmětnými hodinkami, a na zařízení prodejny způsobil škodu ve výši 139.873,- Kč ke škodě vlastníka I., a. s. Dále byli tímto rozsudkem pod bodem 2. uznáni vinnými obviněný L. I. a obviněný D. Ch. společně s bratrem obviněného D. Ch., jehož jméno není uvedeno ve výroku rozsudku, tím že dne 13. 2. 2005 od 02.00 hod. do 03.00 hod. v H. n. S., okres S., po předchozí domluvě a rozdělení úkolů, když bratr D. Ch. hlídal pohyb vozidel, vyřadili z provozu kamerový systém benzínové čerpací stanice, násilím rozbili skleněnou výplň vstupních dveří, vnikli dovnitř a odcizili finanční hotovost 20.470,- Kč, dálniční známky v celkové hodnotě 176.450,- Kč, a alkohol, cigarety a autokosmetiku v hodnotě 22.062,- Kč, vše v celkové hodnotě 218.982,- Kč, ke škodě provozovatele K. S., s. r. o., dále odcizili finanční hotovost ve výši 33.163,- Kč a na řízení způsobili škodu ve výši 172.975,- Kč, vše v celkové hodnotě 206.138,- Kč ke škodě společnosti B., a. s.
Obvinění D. Š., Z. Š., Š. K. a R. S. byli uznáni vinnými pod bodem 1. a) výroku rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., pod bodem 1. b) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obviněný L. I. v bodech 1. a), 2. a) výroku rozsudku byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a v bodech 1. b), 2. b) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný D. Ch. byl uznán vinným tímto rozsudkem v bodě 2. a) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., v bodě 2. b) výroku rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za uvedené trestné činy byli obvinění D. Ch. a R. S. odsouzeni každý podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon trestu každému z obviněných podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců s tím, že se nad každým z obviněných vyslovuje dohled.
Obviněný D. Š. byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný Z. Š. byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný Š. K. byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný L. I. byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 1 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným D. Š., Z. Š., Z. K., L. I. a R. S. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti K. A., s. r. o., škodu ve výši 175.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost K. A., s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena povinnost obviněným L. I. a D. Ch. nahradit společně a nerozdílně K. S., s. r. o., škodu ve výši 68.981,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost K. S., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byli tímto rozsudkem obvinění D. Š., Z. Š., Š. K., L. I. a R. S. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 2. 8. 2005, č. j. ZT 187/2005-198, pro skutek spočívající v tom, že společně s dosud neustanovenou osobou ode dne 29. 11. 2004 od 17.15 hod. do dne 30. 11. 2004 do 07.00 hod. ve Z. po předchozí dohodě a rozdělení úloh, přelezli oplocení s ostnatým drátem o celkové výše 220 cm a odstranili visací zámek na vstupní bráně a vnikli do areálu autobazaru „U.“ majitele J. V., kde po ustřižení ocelových mříží a rozbití skleněné výplně dveří vnikli do kanceláře autobazaru, kde odcizili technické průkazy a klíče od vozidel zaparkovaných v areálu autobazaru a ponechaných zde majiteli vozů k odprodeji na základě zprostředkovatelské smlouvy a úschovy vozidla a následně odcizili tato osobní motorová vozidla: Škoda Octavia majitelky R. S. v hodnotě 340.300,- Kč, VW Passat majitele V. P., spol. s. r. o., v hodnotě 189.600, Kč, Ford Escort majitele T. N. v hodnotě 63.400,- Kč, Opel Zafira majitele firmy M. K. v hodnotě 330.400,- Kč, Toyota Avensis majitele P. M. v hodnotě 200.400,- Kč, Toyota Previa majitelky H. Š. v hodnotě 187.200,- Kč, vše v celkové hodnotě 1.311.300,- Kč, dále odcizili klíče a doklady od vozidel v hodnotě 5.650,- Kč, na zařízení způsobili škodu ve výši 3.000,- Kč, a s uvedenými vozidly ujeli, v čemž byl obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obvinění. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození R. S., T. N., H. Š., M. S., V. P. a společnost V. P., spol. s r. o., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 4 To 471/2005, o odvolání obviněných D. Š., Z. Š., Š. K., L. I., dále o odvoláních S. S., družky obviněného Z. Š., Z. a M. Š., rodičů obviněného Z. Š., a okresního státního zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněných D. Š., Z. Š., Š. K., L. I. a R. S. tak, že z podnětu odvolání obviněného L. I. zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. 17 T 437/2005, ohledně obviněného L. I. a za použití §261 tr. ř. i ohledně obviněného D. Ch. v odsuzující části ve výrocích o vině, trestech a náhradě škody poškozeným společnostem K. A., s. r. o., a K. S., s. r. o. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl znovu tak, že uznal obviněné L. I. a D. Ch. vinnými tím, že
1) obviněný L. I. spolu s obviněným D. Š., Z. Š., Š. K. a R. S., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, dne 9. 2. 2005, od 02.00 hod. do 03.00 hod. v B., v blízkosti objektu zvaný V. Š. po předchozí dohodě a rozdělení úloh, když obviněný D. Š. byl informován o pohybu policistů a jiných osob ostatními obviněnými prostřednictvím mobilních telefonů, když spojení zajišťoval obviněný Z. Š., obviněný D. Š., rozbil skleněnou výlohu prodejny ze které odcizil 43 ks náramkových hodinek značky T. v celkové hodnotě 475.070,- Kč, ke škodě vlastníka K. A., s. r. o., přičemž po pronásledování policisty odhodil batoh z hodinkami a na zařízení způsobil škodu ve výši 139.873,- Kč ke škodě vlastníka I., a. s.,
2) obviněný L. I. společně s obviněným D. Ch. dne 13. 2. 2005 v době od 02.00 hod. do 03.00 hod. v H. n. S., okres S., společně s M. Ch. po předchozí dohodě a rozdělení úkolů, když obviněný M. Ch. hlídal pohyb vozidel, vyřadili z provozu kamerový systém benzinové čerpací stanice, násilím rozbili skleněnou výplň vstupních dveří, vnikli dovnitř a odcizili finanční hotovost 20.000,- Kč, dálniční známky v hodnotě 176.450,- Kč, a alkohol, cigarety, autokosmetiku v hodnotě 22.063,- Kč, vše v celkové hodnotě 216.082,- Kč ke škodě provozovatele K. S., s. r. o., dále odcizili finanční hotovost ve výši 33.062,- Kč a na zařízení vznikla škoda ve výši 172.975,- Kč, vše v celkové hodnotě 206.138,- Kč ke škodě společnosti B., a. s.
Tím spáchali obviněný L. I. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3, písm. a), b) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a obviněný D. Ch. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. I. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný D. Ch. byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35a tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému L. I. uloženo, aby společně a nerozdílně s obviněnými D. Š., Z. Š., Š. K. a R. S., jimž byla tato povinnost uložena napadeným rozsudkem, nahradili poškozené společnosti K. A., s. r. o., škodu ve výši 175.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost K. A., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému L. I. a obviněnýmu D. Ch. uloženo, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené společnosti K. S., s. r. o., škodu ve výši 68.981.050,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost K. S., s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále byla tímto rozsudkem podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných D. Š., Z. Š., Š. K., družky obviněného Z. Š. S. S., a rodičů obviněného Z. Š., Z. a M. Š. a okresního státního zástupce.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění D. Š., Z. Š., Š. K. a L. I. prostřednictvím svých obhájců dovolání, a to v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, dovolání. Dovolání obviněných se opírají o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a všechna dovolání mají obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný D. Š. v dovolání namítl, že závěry soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním. V dovolání citoval podstatné části své výpovědi i výpovědí obviněných R. S., Š. K. a Z. Š. i svědkyň R. J., S. S., P. M., J. S. a J. H. Tyto důkazy podle něj vedou k závěru že skutek pod bodem 1) výroku o vině spáchal obviněný D. Š., protože ostatní obvinění, kromě obviněného L. I., nevěděli o připravované krádeži. Přitom skutečně hlásili pohyb podezřelých osob poblíž místa krádeže, avšak domnívali se, že obviněný D. Š. jde pouze za svým dlužníkem vymáhat dluh. Z toho dovozuje, že obvinění nejednali jako členové organizované skupiny ve smyslu §247 odst. 3 písm. a) tr. zák. Obvinění podle něj si nebyli vědomi toho, že by se měli podílet na nějaké trestné činnosti a už vůbec ne toho, že by měli vytvářet organizovanou skupinu. Podle obviněného soudy nesprávně určily také výši škody, která byla způsobena při vloupání do klenotnictví společnosti K. A., s. r. o. Jednání obviněného D. Š. mělo být tedy posouzeno pouze jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), příp. odst. 2 tr. zák. Obviněný se domnívá, že pochybení soudu při právní kvalifikaci se projevilo také ve výroku o trestu, který považuje za příliš přísný. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 4 To 471/2005, a aby poté přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný Z. Š. namítl ve svém dovolání absenci subjektivní stránky trestného činu. Podle obviněného byl předmětný skutek nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. a jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný uvedl, že se žádného trestného činu nedopustil a podle jeho názoru jednání popsané pod bodem I/1 výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu „nekoresponduje se zjištěným skutkovým stavem“. Obviněný se domníval, že jeho bratr D. Š. šel pouze vymáhat dluh, a proto polemizoval s některými skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Vzhledem ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně měl být skutek kvalifikován pouze jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Obviněný namítl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil skutková zjištění a učinil nesprávný právní závěr o kvalifikaci skutku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil tu část rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 4 To 471/2005, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. 17 T 437/2005, a aby Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný Š. K. v dovolání hodnotil ze svého hlediska výpovědi spoluobviněných a ostatní provedené důkazy a nesouhlasil s tím, že soudy posoudily trestný čin i podle ustanovení §247 odst. 3 písm. a) tr. zák. Poukázal při tom na závěry judikatury i právní teorie, které se týkají zákonného znaku tzv. organizované skupiny. Podle obviněného není vyloučeno posouzení jeho jednání jako trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. V závěru dovolání obviněný uvedl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil správně zjištěný skutkový stav věci, což způsobilo nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 4 To 471/2005, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. I. v dovolání především namítl, že v případě skutku pod bodem 1. výroku o vině napadeného rozsudku nejednal jako člen organizované skupiny. Z provedeného dokazování je podle něj patrné pouze to, že byl srozuměn s úmyslem obviněného D. Š. odcizit zboží z výlohy a pro tento účel měl hlídat. Nebylo však podle něj prokázáno, že by čin s obviněným D. Š. plánoval nebo že by měl participovat na výtěžku z trestné činnosti. Namítl také, že ostatní obvinění nevěděli, k čemu jednání obviněného D. Š. směřuje a na místě činu se nacházeli pouze proto, aby tomuto obviněnému pomohli při vymáhání dluhů. Podle názoru obviněného by mělo být jednání v souvislosti s dalším skutkem kvalifikováno pouze jako účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný dále poukázal na obsah svého odvolání, v němž argumentoval, že na jednání mělo být pohlíženo jako na opakování trestné činnosti, nikoliv jako na pokračování v trestné činnosti, což by se projevilo ve výši způsobené škody. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř., v souvislosti s ustanovením §265b odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 4 To 471/2005, a aby přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovoláním obviněných následovně:
Obviněný D. Š. dovoláním sice brojí proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 3 písm. a) tr. zák., činí tak však na podkladě primárně skutkových námitek. Na základě vlastního hodnocení důkazů obviněný dospívá k závěru, že ostatní spoluobvinění s výjimkou obviněného L. I. jednali ve skutkovém omylu, když se domnívali, že obviněnému D. Š. poskytli asistenci pouze při vymáhání dluhu. Takovými námitkami se však obviněný domáhá změny skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě, podle nichž všichni obvinění jednali „po předchozí dohodě a rozdělení úloh“ a blíže rozvedených v rozsudku odvolacího soudu tak, že spoluobviněným muselo být zřejmé, že „obviněný D. Š. nejde jednat pouze o dluhu, ale že se dopouští trestné činnosti“, a že „samotné vloupání provedl obviněný D. Š., ostatní obvinění měli rozděleny úlohy tak, aby realizaci jednání obviněného D. Š. usnadnili“. Námitky skutkového charakteru však formálně neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu. Podle názoru Nejvyšší státní zástupkyně uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá ani obecně formulovaná námitka proti údajné přísnosti uloženého trestu. Námitky týkající se přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu však nelze uplatňovat ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak určen k nápravě vad výroku o trestu. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit pouze námitku, podle níž nemělo být při stanovení výše škody vycházeno z maloobchodní ceny hodinek, za kterou byly v předmětném klenotnictví hodinky prodávány. Tato námitka se svým obsahem týká nesprávné aplikace hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Tuto námitku však považuje za nedůvodnou, neboť hodinky byly prodávány v prodejně za cenu obvyklou v době a místě činu.
Velká část dovolacích námitek obviněného Z. Š. se opírá o tvrzení, podle něhož se dovolatel domníval, že jeho bratr D. Š. jde vymáhat dluh. Tyto námitky jsou nedůvodné vzhledem k obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze k nim při rozhodování o dovolání přihlížet. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá zčásti jen námitka, podle které i při těch skutkových zjištěních, která učinil nalézací soud, mělo být jednání obviněného Z. Š. posouzeno jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c), §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. I tuto námitku však považuje nejvyšší státní zástupkyně za nedůvodnou. Spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. předpokládá spáchání trestného činu jednáním více pachatelů a úmysl k tomu směřující. V konkrétním případě bylo tzv. „dělání zdi“ prováděno za součinnosti více osob a kvalifikovaným způsobem, když bylo ke spojení mezi jednotlivými pachateli využito mobilních telefonů. Takovou součinnost dalších obviněných s obviněným D. Š. lze považovat za spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., neboť ačkoliv se cizích věcí fyzicky zmocňoval pouze obviněný D. Š., bylo jednání dalších obviněných součástí řetězu činností, jehož jednotlivé články směřovaly k přímému vykonání trestného činu.
K námitce, že nešlo o tzv. organizovanou skupinu nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že podle závěrů judikatury a právní teorie se organizovanou skupinou rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jeho činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností a jímž se spáchání činu usnadňuje a zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle, a tím i nebezpečnost činu pro společnost. V daném případě byly nepochybně naplněny formální znaky organizované skupiny, neboť se jednalo o sdružení pěti trestně odpovědných osob, mezi kterými bylo provedeno rozdělení úloh tak, že obviněný D. Š. prováděl násilné vniknutí do objektu a odcizení věcí, zatímco ostatní obvinění zajišťovali okolí místa činu. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že míra koordinovanosti mezi jednotlivými obviněnými, kteří mj. při vzájemném spojení využívali mobilních telefonů, které zajišťoval především obviněný Z. Š., přitom překročila meze spolupachatelství. Trestný čin byl přitom spáchán ve středu města B., kde i v nočních, resp. časných ranních hodinách lze předpokládat pohyb policistů, popřípadě příslušníků soukromých hlídacích služeb nebo náhodných chodců, přičemž zajištění okolí místa činu bylo okolností nepochybně zvyšující pravděpodobnost úspěšného naplnění záměru obviněných, a tím je zvyšována nebezpečnost činu pro společnost.
Obviněný Š. K. v dovolání namítal, že nejsou splněny zákonné podmínky tzv. organizované skupiny. Těžiště jeho námitek spočívá v tom, že soudy měly vycházet ze skutkové verze, kterou obviněný prezentoval ve svých výpovědích v původním řízení. V těchto výpovědích se obviněný od trestné činnosti zcela distancoval, popř. uváděl, že jednal v přesvědčení, že obviněnému D. Š. pomáhal při vymáhání dluhu. Takovými námitkami se obviněný Š. K. domáhá změny skutkového základu soudního rozhodnutí a jde tedy o námitky, které neodpovídají formálně deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolání obviněného L. I. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněný v něm především brojí proti závěru, že obvinění trestný čin spáchali jako členové organizované skupiny. Jeho námitky vycházejí z tvrzení, že součinnost směřující ke spáchání trestného činu vědomě realizoval pouze on a obviněný D. Š., kdežto ostatní obvinění se na místě činu pohybovali pouze proto, aby obviněnému D. Š. poskytli pomoc při vymáhání dluhů a že skutečné záměry obviněného D. Š. neznali. I tento obviněný zpochybňuje existenci zákonného znaku „organizované skupiny“ prostřednictvím námitek primárně skutkových, které obsahově neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani blíže nekonkretizovanou námitku, podle níž šlo o opakování trestné činnosti a nikoliv o pokračování v trestné činnosti. Nejvyšší státní zástupkyně pokládá také tuto námitku za nedůvodnou. Poukázala přitom na ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., podle něhož se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Obviněný L. I. se dopustil dvou útoků trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. v rozmezí pouhých čtyř dnů, přičemž oba útoky byly spáchány formou vloupání a předmětem útoku byly věci nacházející se v objektech, do nichž byla provedena vloupání. Ze stejnorodého způsobu jednotlivých útoků a velmi blízké časové souvislosti mezi jednotlivými útoky lze podle nejvyšší státní zástupkyně dovodit také od počátku existující záměr obviněného opatřovat si prostředky k obživě majetkovou trestnou činností páchanou formou vloupání.
Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že obvinění D. Š., Z. Š. a L. I. uplatnili zčásti námitky, které neodpovídají deklarovanému důvodu dovolání a zčásti jsou jejich námitky nedůvodné. Obviněný Š. K. podle jejího názoru uplatnil pouze námitky, které neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Z těchto důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných D. Š., Z. Š. a L. I. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněná a dovolání obviněného Š. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o všech dovoláních v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že všichni obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním. Podle §247 odst. 3 písm. a) tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976 – II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Soudní praxe vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, přičemž se nevyžaduje výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se podílel na její činnosti.
Nejvyšší soud považuje za nutné zmínit tyto znaky charakterizující organizovanou skupinu, protože všichni obvinění v dovoláních namítají, že trestný čin krádeže nespáchali jako členové organizované skupiny. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích v souladu se zákonem i konstantní judikaturou odůvodnily právní závěr vycházející z učiněných skutkových zjištění, že obvinění zmíněný trestný čin spáchali jako členové organizované skupiny. Obvinění tedy uplatňují právní námitku nesprávné právní kvalifikace skutku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák.
K dovolání obviněného D. Š.:
Tento obviněný především namítl, že se skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně nedopustil jako člen organizované skupiny ve smyslu §247 odst. 3 písm. a) tr. zák. Obviněný stejnou námitku uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud se s ní ve svém rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádal a uvedl, že se plně ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, kterou odůvodnil závěr o tom, že v bodě 1. napadeného rozsudku byli všichni obvinění členy organizované skupiny. Pokud jde o námitky obviněného, že právní závěry soudů jsou v rozporu s provedeným dokazováním, tyto námitky nenaplňují svým obsahem důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o námitky týkající se hodnocení důkazů, a tedy o námitky skutkové. Nedůvodnou je též námitka, obviněného, která se týká výše způsobené škody. Z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 437/2005 je zřejmé, že škoda byla určena v souladu s kritérii uvedenými v §89 odst. 12 tr. zák. Zcela nedůvodnou je i námitka, že mu byl uložen přísný trest vzhledem ke kvalifikaci skutku podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. Tuto námitku nelze uplatňovat na základě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na základě jiných důvodů dovolání, a to ani dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je určen k nápravě vad výroku o trestu, ovšem jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
K dovolání obviněného Z. Š.:
Obviněný namítl v dovolání, že se trestného činu nedopustil a že jednání pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu údajně nekoresponduje se zjištěným skutkovým stavem. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že jako soud dovolací musí v řízení o dovolání vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a námitky proti skutkovým zjištěním nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Pokud jde o námitku, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně na str. 10, v němž je odůvodněn správný závěr o kvalifikaci skutku, který spáchali obvinění jako členové organizované skupiny.
K dovolání obviněného Š. K.:
Také tento obviněný vznesl námitky proti naplnění zákonného znaku tzv. organizované skupiny podle §247 odst. 3 písm. a) tr. zák. a dále namítal nesprávné hodnocení důkazů. Nesprávné hodnocení důkazů nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a pokud jde o námitku nesprávné právní kvalifikace skutku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně, jde o právní námitku, kterou shledal nedůvodnou. Nejvyšší soud v tomto směru pro stručnost zcela odkazuje na své odůvodnění týkající se uvedené námitky u obviněných D. Š. a Z. Š.
K dovolání obviněného L. I.:
Obviněný především namítl, že v případě skutku pod bodem 1. výroku o vině napadeného rozsudku nejednal jako člen organizované skupiny s tím, že toto jednání by mělo být v souvislosti s dalším skutkem kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. K námitce je nutno uvést, že je nedůvodná z týchž důvodů jako u předchozích obviněných. Krajský soud v Brně odůvodnil na str. 10 svého rozsudku právní kvalifikaci skutku pod bodem 1. rozsudku, a to vzhledem k záznamům odposlechu telefonních hovorů mezi obviněnými i dalším skutečnostem, z nichž muselo být podle krajského soudu obviněným, a tedy i obviněnému L. I., zřejmé, že obviněný D. Š. nejde jednat o dluhu, ale že se dopouští trestné činnosti, přičemž došlo k předchozí dohodě mezi obviněným D. Š. a ostatními obviněnými o rozdělení úloh při jejím páchání. Nedůvodná je také námitka, že na jeho jednání mělo být pohlíženo jako na opakování trestné činnosti a nikoli jako na pokračování v trestné činnosti, což by se projevilo ve výši způsobené škody.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal dovolání všech obviněných zjevně neopodstatněnými, a proto dovolání obviněných D. Š., Z. Š., Š. K. a L. I. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek