ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.676.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 676/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 50 To 215/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 4/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 2 T 4/2003, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a za tento trestný čin mu uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl tímto rozsudkem, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 2 T 4/2003, zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 4 T 74/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo, aby společně a nerozdílně s obviněnou J. D. uhradil poškozené Z. V. škodu ve výši 656.730,- Kč, a to s 12% úrokem z prodlení.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba obvinění proti všem jeho výrokům a státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněných proti výrokům o trestech obviněných. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 50 To 215/2004, k odvolání obviněných J. D. a M. D. a okresního státního zástupce v Karlových Varech zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e) a f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 2 T 4/2003, ve výroku o trestech a náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. D. odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Rozhodl též o trestu obviněné J. D. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou ČR, zastoupenou Ú. p. z. v. v. m., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 50 To 215/2004, podal obviněný M. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v něm namítl, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, z nichž následně vyvodil nesprávné právní závěry. Odmítl skutkové závěry soudů obou stupňů a uvedl, soudy že pochybily, když shledaly věrohodnou jak výpověď svědkyně J. H., tak výpovědi svědků, od kterých si poškozená Z. V. půjčovala peníze. Dále odvolacímu soudu vytkl, že převzal nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že je bez zaměstnání. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 50 To 215/2004, v celém rozsahu a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného, ač je učiněno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá jen neúplné a údajně vadné hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadl pouze skutková zjištění učiněná soudy. Námitka obviněného, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, z nichž následně vyvodily nesprávné právní závěry je, stejně jako jeho tvrzení, že se nedopustil trestného jednání, jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů. Za námitky skutkové povahy je nutno považovat také výtky obviněného týkající se posuzování výpovědi svědkyně J. H. i výpovědí dalších svědků. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud k výtce obviněného ohledně jeho zaměstnání podotýká, že odvolací soud při ukládání trestu posoudil i okolnost, že obviněný je zaměstnán, když na str. 6 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „vzal v úvahu, že obviněný je zaměstnán, při ukládání trestu však nemohl přehlédnout závažnost stíhané trestné činnosti, kterou nelze označit jinak než hyenismus“.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek