ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.682.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 682/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 5 To 483/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 50/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 3 T 50/2005, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby do 18. 1. 2005 ve svém bytě v 1. patře v P. přechovával chemické látky a předměty sloužící k výrobě drog, zejména skleněné baňky, nálevky, zkumavky a misky, s jejichž pomocí vyráběl drogu pervitin a tuto drogu poskytl v době od počátku října 2004 do konce prosince 2004 nejméně 100x za úplatu nebo za potraviny A. P., vždy o hmotnosti po 0,3 g, dále pak v době od počátku listopadu 2004 do konce prosince 2004 obviněný poskytl pervitin nejméně 20x mladistvému J. M., vždy o hmotnosti nejméně 0,2 g, a to za úplatu ve výši 200,- Kč nebo zdarma, a v době od počátku října 2004 do konce prosince 2004 obviněný nabídl nejméně 100x pervitin o hmotnosti po 0,2 g zdarma mladistvé E. D., která si jej aplikovala minimálně v 75 případech a v ostatních případech tuto drogu odmítla.
Za výše uvedené trestné činy byl obviněnému L. S. uložen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podal obviněný L. S. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 5 To 483/2005, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 23. 5. 2006, jeho obhájci dne 21. 3. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 15. 3. 2006.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný L. S. dne 2. 5. 2006 prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Pokud jde o první z nich, podle názoru obviněného jím spáchaný skutek nelze jako celek ani v jednotlivých částech podřadit pod skutkovou podstatu obsaženou v ustanoveních §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Z popisu skutku nelze podle obviněného dovodit, že by neoprávněně vyrobil, prodal či jinému opatřil psychotropní látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu a vůči osobě mladší 18 let. Jak dále obviněný uvádí, z popisu skutku údajně nevyplývá, zda se obviněný jen pokusil vyrobit drogu nebo zda ji vyrobil. Proto obviněný ve svém dovolání dospívá k závěru, že se pouze pokusil vyrobit drogu. Nadto není podle obviněného zřejmé, v které době došlo k trestněprávně relevantnímu přechovávání nedovolených předmětů a látek. Obviněný pokládá popis skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně za nepřesný a neodpovídající právní větě vyjádřené v tomtéž výroku. Za nejdůležitější považuje obviněný fakt, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně není uveden výrok odpovídající znaku skutkové podstaty podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Konkrétně obviněný poukazuje na skutečnost, že nepostačuje pouhé označení určité osoby za mladistvou, ale k tomu, aby mohla být použita vyšší trestní sazba, je podle názoru obviněného nezbytné zjistit i formu zavinění ve smyslu §5 a §6 tr. zák. a takto zjištěnou formu zavinění zahrnout i do výroku rozhodnutí. Stejnou námitku vztahuje obviněný též na zákonný znak uvedený v §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., tj. na spáchání uvedeného trestného činu ve větším rozsahu. Obviněný je tedy toho názoru, že pokud soud užil přísnější právní kvalifikaci, aniž do výroku pojal znak, který jí odpovídá, trpí rozhodnutí vadou znamenající nesoulad popisu skutku s užitou právní kvalifikací.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. písm. l) tr. řádu obviněný L. S. uvádí, že výrok rozhodnutí napadeného dovoláním byl učiněn, ačkoliv v řízení před soudem prvního stupně došlo k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle obviněného byl dán uplatněný dovolací důvod i v době vydání rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. V podrobnostech pak obviněný odkazuje na argumentaci, která se vztahuje k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný L. S. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 vydaný ve vadném řízení předcházejícím, přičemž neučinil návrh na další rozhodnutí. Dovolání obviněného obsahuje rovněž podnět, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný L. S. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný L. S. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle názoru obviněného spočívá nesprávné právní posouzení skutku, jehož spácháním byl uznán vinným, obecně v údajném nesouladu popisu skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně s použitou právní kvalifikací. Konkrétně pak obviněný zpochybňuje především naplnění zákonných znaků podmiňujících použití přísnější právní kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., tj. spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák.) ve větším rozsahu a vůči osobě mladší než 18 let, přičemž ve vztahu k druhé z těchto okolností [podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák.] popírá své zavinění a vytýká soudům obou stupňů chybějící závěr v tomto směru. Pokud jde o právní posouzení skutku podle §188 odst. 1 tr. zák., obviněný je ve svém dovolání ničím nezpochybnil, takže Nejvyšší soud nepovažuje za nutné, aby se k této právní kvalifikaci podrobněji vyjadřoval.
Nejvyšší soud se pak neztotožnil s dovolacími námitkami obviněného L. S., jimiž zpochybnil právní kvalifikaci posuzovaného skutku. Jak je patrné ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, obviněný vyráběl drogy právě prostřednictvím předmětů, jež u něj byly nalezeny při domovní prohlídce. Shora označené drogy obviněný poskytoval zdarma, za úplatu nebo za naturální plnění osobám uvedeným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Z hlediska kvality a druhu drogy se jednalo zejména o psychotropní látku metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud zde nesouhlasí s gramatickým výkladem slovesa „vyrábět“, tak jak ho obviněný použil v odůvodnění svého dovolání. Skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů obsažená v ustanovení §187 tr. zák., užívá sice dokonavý vid slovesa vyrobit („Kdo neoprávněně vyrobí …“), nicméně to bez dalšího neznamená, že tento slovesný vid nezahrnuje i opakované děje minulé. Jestliže tedy soud prvního stupně užil ve výroku svého rozhodnutí nedokonavého vidu slovesa („vyráběl“) a v právní větě je užito vidu dokonavého („vyrobil“), nelze z toho automaticky dovozovat, že obviněný vyrobil drogu toliko jednou nebo dokonce že se o to jen pokusil. Taková argumentace obviněného je nejen v rozporu se zásadami formální logiky, ale i s rozhodnými skutkovými zjištěními vyplývajícími z výsledků dokazování provedeného v této trestní věci.
Pokud jde o dovolací námitku obviněného L. S., podle níž ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nebylo vyjádřeno zavinění obviněného ohledně znaku přísnější právní kvalifikace spočívajícího v poskytnutí drogy osobě mladší než 18 let, neshledává Nejvyšší soud tuto námitku jako opodstatněnou. Okolnost, že obviněný spáchal trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. vůči osobě mladší než 18 let ve smyslu §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., je tzv. jinou skutečností, ke které se podle §6 písm. b) tr. zák. z hlediska zavinění přihlédne i tehdy, jestliže o ní obviněný nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl [§5 písm. b) tr. zák.]. Obviněný tedy nemusel znát věk mladistvých svědků J. M. a E. D., ale v daném případě postačovalo, jestliže měl a mohl předpokládat skutečný věk těchto osob se zřetelem k jejich fyzické vyspělosti, vzhledu, způsobu chování a vyjadřování, k informacím o studiu na škole a k dalším okolnostem, za nichž jim předával drogy. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně učinil z výpovědí svědků E. D. a J. M. jednoznačná skutková zjištění, podle nichž obviněný věděl od svědkyně E. D., že jí ještě není 18 let, protože ho mimo jiné informovala o tom, jaký ročník školy navštěvuje, a obviněný se už při seznamování s ní dotázal na její věk, přičemž ve vztahu k svědku J. M. soud prvního stupně konstatoval, že obviněný si musel být vědom jeho příslušnosti do věkové skupiny svědkyně E. D., o jejímž věku věděl, a neměl žádný přiměřený důvod spoléhat na zletilost uvedeného svědka. Zmíněná rozhodná skutková zjištění potvrdil i odvolací soud a Nejvyšší soud není oprávněn je v řízení o dovolání přezkoumávat, natož zpochybňovat jejich správnost. Proto usnesení odvolacího soudu napadené dovoláním obviněného ani předcházející rozsudek soudu prvního stupně nevykazují vytýkanou vadu právního posouzení skutku ohledně zákonného znaku podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. a zavinění obviněného ve vztahu k němu.
Podobně nemohl Nejvyšší soud přihlížet ani k další námitce obviněného L. S., jež se týkala údajného nesouladu výroku o vině s právní kvalifikací u pojmu „ve větším rozsahu“, který je obsažen v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., a to jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jak je patrné z rozhodných skutkových zjištění, která Nejvyšší soud v řízení o dovolání respektuje, obviněný L. S. opakovaně, a to nejméně ve 195 případech poskytl (ve 225 případech nabídl) více osobám psychotropní látku zvanou pervitin, která obsahovala metamfetamin, přičemž celkové množství uvedené látky, jež takto předal či za účelem další distribuce přechovával, činilo asi 54 g. V posuzovaném případě se jedná o takové množství drogy, které je způsobilé k použití pro větší počet lidí, bylo poskytnuto více osobám a opakovaně. Uvedené skutkové okolnosti tak dávají dostatečný podklad k právnímu závěru, že obviněný naplnil po formální stránce zákonný znak spočívající ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. To ostatně odpovídá i dosavadní judikatuře, podle níž závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti, mezi které nepochybně patří i počet případů, v nichž pachatel drogy opatřil nebo nabízel jiným osobám (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Z hlediska subjektivní stránky pak postačuje i ve vztahu k zákonnému znaku spočívajícímu ve spáchání činu ve větším rozsahu nedbalostní forma zavinění [§5, §6 písm. b) tr. zák.], kterou soudy obou stupňů u obviněného spolehlivě dovodily. Protože současně zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., lze uzavřít, že soudy činné dříve ve věci ani v tomto směru neučinily nesprávné právní posouzení stíhaného skutku nebo jiné nesprávně hmotně právní posouzení, jak tvrdil obviněný ve svém dovolání.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný L. S. se posuzovaným skutkem dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., jak správně rozhodly soudy nižších stupňů, takže jejich právní posouzení skutku je správné a napadené rozhodnutí netrpí vadami, které mu obviněný vytýká ve svém dovolání.
Dalším dovolacím důvodem uplatněným v dovolání obviněného L. S. byl důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K jeho aplikaci Nejvyšší soud uvádí, že naplnění tohoto dovolacího důvodu je možné ve dvou alternativách. Podle první z nich je dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného L. S. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy, kterou obviněný ve svém dovolání výslovně zmiňuje, je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Podle názoru obviněného byl dán v předcházejícím řízení dovolací důvod obsažený v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto důvodu se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal opodstatněným tvrzení obviněného o jeho existenci, protože právní posouzení skutku je správné a nevykazuje vady namítané v dovolání.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. S. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaných zákonných ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost ani odůvodněnost napadeného rozhodnutí či správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněný ve svém dovolání z převážné části jen opakoval námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Pokud jde o podnět obviněného L. S., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu. Navíc obviněný tento svůj návrh nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem uloženého trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y