ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.702.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 702/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný Z. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 11 To 499/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 154/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v N. ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 4 T 154/2005, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že v době od 13. 10. 2003 do 2. 8. 2004 načerpal v jedenácti případech u čerpacích stanic blíže specifikovaných ve výroku rozsudku motorovou naftu nebo benzin Natural 95 do nádoby umístěné v zavazadlovém prostoru, příp. do nádrže vozidla značky Škoda Felicia, které užíval a vždy bez zaplacení ujel, a způsobil tak provozovatelům těchto čerpacích stanic škodu v celkové výši 33.159,30 Kč.
Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 14 T 68/2004, z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 6 T 127/2004, který byl obviněnému doručen dne 28. 10. 2004, a z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1 T 55/2004, který byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2004, jakož i všechny další výroky na tyto výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným společnostem způsobenou škodu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze podle §256 tr. ř. odvolání zamítl usnesením ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 11 To 499/2005, jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 11 To 499/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že nenapravil údajné pochybení soudu prvního stupně, když do souhrnného trestu nezahrnul také trest, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 14 T 41/2005, za jednání, kterého se měl obviněný dopustit dne 27. 12. 2004 a 16. 1. 2004. Podle obviněného mu měl být podle §35 odst. 2 tr. zák. uložen jediný souhrnný trest, protože Okresní soud v Nymburce jej odsoudil za trestný čin, který spáchal v roce 2003 a 2004, tj. dříve, než byl Okresním soudem v Mělníku vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 11 To 499/2005, a podle §265m tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 4 T 154/2005, ve výroku o trestu a zároveň mu uložil souhrnný trest ve stejné výměře, trest zákazu řízení převzatý ze zrušených rozsudků, a zrušil výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 14 T 68/2004 a ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 14 T 41/2005, z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1 T 55/2004, a z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 6 T 127/2004, jakož i všechny další výroky na tyto výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyly podkladu, případně, aby po zrušení napadeného usnesení přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitka obviněného sice naplňuje uplatněný dovolací důvod, ale není důvodná. Podotkla, že obviněný spáchal pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. jedenácti útoky ve dnech 13. 10. 2003 až 2. 8. 2004, kdy se dopustil další trestné činnosti, za kterou byl vyhlášen odsuzující rozsudek, resp. doručeny trestní příkazy ve dnech 6. 8. 2004, 9. 8. 2004 a 28. 10. 2004, tj. vždy po dni 2. 8. 2004. Okresní soud v Nymburce tak správně uložil za tyto trestné činy souhrnný trest, když současně zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 14 T 68/2004, z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 6 T 127/2004, který byl obviněnému doručen dne 28. 10. 2004 a z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1 T 55/2004, který byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2004, jakož i všechny další výroky na tyto výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.
Podle nejvyšší státní zástupkyně Okresní soud v Nymburce nemohl obviněnému uložit podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil ve dnech 27. 10. 2004, 16. 1. 2005 a 13. 3. 2005, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 14 T 41/2005, protože je obviněný spáchal až poté, co byla vyhlášena, příp. obviněnému doručena odsuzující rozhodnutí soudů prvních stupňů za jeho jinou trestnou činnost, tj. dne 6. 8. 2004, 9. 8. 2004 a 28. 10. 2004. Vyhlášení takového rozsudku znamená, že trestnou činnost spáchanou týmž obviněným před tímto okamžikem a po něm není možné posuzovat jako delikty spáchané v souběhu, ale jde vždy o opakování (recidivu) trestné činnosti. Trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., které obviněný spáchal ve dnech 27. 12. 2004, 16. 1. 2005 a 13. 3. 2005, tak nejsou v souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., a proto mu za ně nelze uložit souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a jehož existence je proto zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Skutkovou okolností zakládající jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je i otázka, zda trestné činy (skutky) byly spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
K posouzení otázky, zda jde o souběh trestných činů, u nichž by připadalo v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., Nejvyšší soud připojil všechny spisy těchto soudů a zjistil následující:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 14 T 68/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 11 To 377/2004, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. a §45 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 11. 2004.
Trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 6 T 127/2004, byl obviněný Z. B. odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řídit motorová vozidla na dobu osmnácti měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 10. 2004 a nabyl právní moci dne 6. 11. 2004.
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1 T 55/2004, byl obviněný Z. B. odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. za použití §45 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. l tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2004 a nabyl právní moci dne 17. 8. 2004.
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 14 T 41/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 13 To 232/2005, byl obviněný Z. B. uznán vinným v bodech 1, 2 pokračujícím trestným činem a v bodě 3) samostatným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 8. 2005.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 ustanovení §35 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek: musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů, přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a kterým byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Byl-li tedy pachateli uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. a později byl dalším rozsudkem uznán vinným trestným činem spáchaným po vyhlášení prvního rozsudku a před vyhlášením rozsudku, jímž mu byl uložen souhrnný trest, nejde v případě posledního odsouzení o souběh trestných činů, který je nutným předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, takže je nutno uložit samostatný trest (srov. č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Obviněný se domáhá, aby mu byl uložen souhrnný trest podle §35 odst. tr. zák. i za trestné činy, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 14 T 41/2005, a které spáchal ve dnech 27. 12. 2004, 16. 1. 2005 a 13. 3. 2005, přestože mu byl již dne 6. 8. 2004 doručen trestní příkaz Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 1 T 55/2004, a dne 28. 10. 2004 trestní příkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 6 T 127/2004, a dne 9. 8. 2004 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 14 T 68/2004. Vzhledem k době spáchání trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 14 T 41/2005, a k vyhlášení rozsudků, příp. doručení trestních příkazů, ohledně odsouzení za další výše uvedené trestné činy nepřichází ze zákona v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek