ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.734.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 734/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. července 2006 o dovolání obviněného M. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 10 To 143/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 8/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 10 To 143/2005, v části, v níž byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 T 8/2005, ponechán nedotčen ve výroku o vině pod body 2., 6., a 7., v nichž byl obviněný M. Š. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a v celém výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 T 8/2005, byl obviněný M. Š. uznán vinným v bodě 1. výroku o vině tohoto rozsudku trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v létě roku 2002 v H. K. v opuštěném v., poblíž K. H. K., nejméně v jednom případě osahával na holém břichu a přes oblečení nezletilého J. Š., a přitom věděl, že poškozený je osobou mladší 15 let,
v bodě 2. trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v květnu 2003 odvezl motorovým vozidlem značky Trabant do l. p. u o. R., okres H. K., nezletilého P. G., kterého zde vyzval, aby se vysvlékl, poté, co nezletilý se odmítl vysvléknout, obviněný se sám obnažil a požadoval po poškozeném, aby mu třel pohlavní úd pod pohrůžkou, že pokud mu nezletilý nevyhoví, ujede mu a zanechá jej v lese, načež poškozený z obavy, že zůstane v lese, obviněnému třel pohlavní úd až do jeho ejakulace, přitom obviněný věděl, že poškozený je mladší 15 let.
V bodě 3. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 3 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v listopadu až prosinci 2003 v J., okres N., v bytě J. J., v nočních hodinách ve spánku opakovaně ve dvou případech osahával na těle, hýždích a pohlavním údu nezletilého J. J., ve druhém případě mu sáhl rukou pod kalhoty a uchopil jej rukou za pohlavní úd a pohyboval s ním nahoru a dolů po dobu asi dvou minut, a přitom věděl, že poškozený je mladší 15 let; u poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy což je závažné poškození zdraví, které u poškozeného trvalo minimálně do léta roku 2004.
V bodě 4. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 3 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2004 do 3. 2. 2004 v J. a dále na opuštěných místech v okrese N. a H. K. opakovaně, nejméně ve čtyřech případech v osobním vozidle osahával pod oděvem na pohlavním údu nezletilého P. M., v obraně poškozenému bránil tím, že jej jednou rukou držel za krkem a mačkal bod, který poškozenému způsoboval značnou bolest a znemožňoval obranu, přitom obviněný věděl, že poškozený je osobou mladší 18 let; u poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy což je závažné poškození zdraví, které u poškozeného trvalo nejméně do srpna roku 2005.
V bodě 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v lednu až únoru roku 2004 v H. K. pozval nezletilého P. M., společně s jeho bratrem P. M. do blíže nezjištěného v., poblíž podniku K. H. K., ve kterém obviněný přespával, a zde po požití alkoholických nápojů v nočních hodinách nezletilého vleže opakovaně minimálně ve čtyřech případech osahával přes slipy na pohlavním údu a přitom věděl, že poškozený je osobou mladší 15 let.
V bodě 6. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., které spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v květnu 2004 odvezl motorovým vozidlem značky BMW nezletilého V. K., do l. p. obce V., okres N., kde zastavil vozidlo na lesní cestě, vyzval nezletilého, aby se vysvlékl a před ním masturboval, a poté, co nezletilý toto odmítl, obviněný mu pohrozil, že jej zanechá na místě a ujede mu, pokud jeho žádosti nevyhoví, nezletilý z obavy, že obviněný pohrůžku splní, si před obviněným začal třít pohlavní úd až do ejakulace, obviněný přitom nezletilého fotografoval, přičemž věděl, že poškozený je osobou mladší 15 let.
V bodě 7. výroku rozsudku byl obviněný uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., které spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v květnu až červnu 2004 odvezl motorovým vozidlem značky BMW nezletilého V. K., a nezletilého F. R., do l. p. obce V., okres N., zde zastavil vozidlo, uzamkl je centrálním uzamykáním, a vyzval nezletilého F. R., aby se vysvlékl a před ním si třel pohlavní úd, poté, co u nezletilého nedošlo ke ztopoření, obviněný mu třel pohlavní úd svou rukou, a dále požadoval, aby si svůj pohlavní úd třel i nezletilý V. K., a poté, co nezletilý V. K. toto odmítl, pohrozil mu, že je zanechá na místě a ujede jim, pokud jeho žádosti nevyhoví; nezletilý z obavy, že obviněný pohrůžku splní si začal před obviněným pohlavní úd třít až do ejakulace, obviněný oba nezletilé při masturbaci fotografoval a posléze vyplatil nezletilému V. K. částku 50,- Kč a nezletilému F. R. částku 100,- Kč, a přitom věděl, že oba jsou mladší 15 let.
V bodě 8. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době o letních prázdninách roku 2004 odvezl motorovým vozidlem značky Trabant L. Š., do obce S., okres N., zde zastavil poblíž restaurace Z. B., rozepnul si kalhoty a začal před poškozeným masturbovat až do ejakulace, poté vyzval poškozeného, aby si před ním třel úd, což poškozený odmítl, na to jej obviněný udeřil pěstí do ramene a poškozený z obavy z dalšího útoku začal před obviněným masturbovat, přitom k ejakulaci u něj nedošlo, na to mu obviněný vyplatil částku 200,- Kč.
V bodě 9. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době o letních prázdninách 2004 v H. K. na blíže nezjištěném místě, poblíž restaurace D., ve svém motorovém vozidle značky BMW, vyzval nezletilého L. K., aby se vysvlékl, a poté, co nezletilý jeho žádosti nevyhověl, mu přiložil k noze paralyzér a začal mu s ním cvakat u nohy, čímž u poškozeného vzbudil obavu, že obviněný paralyzér použije, a proto si nezletilý L. K. vysvlékl mikinu, dále pod pohrůžkou paralyzéru si svlékl i tričko a zůstal pouze v šortkách, které odmítl vysvléknout, načež se k automobilu vrátil kamarád poškozeného, takže obviněný dalšího jednání zanechal.
V bodě 10. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době od konce února do června 2004 v H. K. v odstaveném v., v prostorách náležející firmě K. H. K., kde obviněný přespával, pozval J. N., do tohoto v., zde zavřel dveře zabezpečovací kličkou a nabídl poškozenému finanční částku za své pohlavní sebeukájení, a to tím způsobem, že po poškozeném požadoval, aby mu třel pohlavní úd, což poškozený z počátku odmítl, avšak vzhledem k tomu, že obviněný měl paralyzér, podrobil se jednání obviněného a třel mu pohlavní úd až u obviněného došlo k ejakulaci a obviněný mu za sexuální služby vyplatil částku 300,- Kč, a přitom věděl, že poškozený je osobou mladší 18 let.
V bodě 11. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době před letními prázdninami roku 2004, odvezl motorovým vozidlem značky Trabant poškozeného L. K., k b. č. s. B. na N. H. K., kde nezletilému nabídl, zda si nechce vydělat peníze, a po souhlasu nezletilého přeparkoval auto na místo za b. s., kam nebylo vidět, a nezletilému nabídl, aby mu třel pohlavní úd, což nezletilý odmítl, načež mu obviněný pohrozil, že jej neodveze domů, nezletilý však nabízené jednání odmítl, a přitom obviněný věděl, že poškozený je osobou mladší 15 let.
V bodě 12. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v polovině měsíce července 2004 v obci J., okres N., naložil do osobního automobilu značky BMW nezletilého L. N., odvezl jej k l. vedle obce V., okres N., kde zastavil vozidlo vedle stromu tak, aby nezletilý jako spolujezdec nemohl otevřít dveře, a zde poškozenému přikázal, aby se vysvlékl do naha, což poškozený ze strachu učinil, obviněný se rovněž sám vysvlékl do naha a poté třel poškozenému pohlavní úd a současně svůj pohlavní úd, přičemž poškozenému přikázal, aby mu sperma vystříkal na břicho a dále poškozenému přikázal, aby si lehl na břicho a na poškozeném vykonal anální pohlavní styk, při kterém poškozený ležel a břiše a obviněný svým levým předloktím mu ležel na krku a znemožňoval poškozenému jeho obranu, přitom věděl, že poškozenému je 14 let; u poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného k posttraumatické stresové poruchy, což je závažné poškození zdraví, které u poškozeného trvalo minimálně do dubna až května 2005.
V bodě 13. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době na přelomu měsíce června a srpna 2004 v J., okres N., naložil do osobního automobilu značky BMW, nezletilého L. N., odvezl jej na cestu do l. poblíž obce S., okres N., vozidlo uzamkl centrálním uzamykáním, a přikázal poškozenému, aby si vysvlékl do naha, poté ho začal osahávat, třel a sál mu pohlavní úd a poškozenému rovněž přikázal, aby mu sáhl pohlavní úd, čemuž se poškozený ze strachu podrobil, přitom obviněný věděl, že poškozenému je 14 let; u poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, což je závažné poškození zdraví, které u poškozeného trvalo minimální do dubna až května 2005.
V bodě 14. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v září 2004 v J. naložil do osobního automobilu značky BMW P. M., a odvezl jej do H. K. a následně k obci H., okres H. K., kde zastavil v l. p. mimo vozovku, vozidlo zaparkoval u stromu tak, aby poškozený jako spolujezdec je nemohl opustit, v automobilu sklopil sedačky, poškozeného vylákal na zadní sedačky, kde jej jednou rukou uchopil za zátylek a mačkal poškozenému bolestivý bod, což mu způsobovalo značnou bolest a nutil poškozeného, aby se vysvlékl, následně poškozenému stáhl i prádlo, poškozený ležel nahý na zadním sedadle, obviněný si na něho sedl jednou rukou mu držel krk a mačkal bod na krku, druhou rukou mu držel za zády a požadoval, aby si poškozený třel přirození, což poškozený odmítal, načež mu obviněný přiklekl ruce za zády, jednu ruku si uvolnil a touto rukou poškozenému třel přirození a druhou mu dále mačkal bolestivý bod na krku, k ejakulaci u poškozeného nedošlo, přitom obviněný věděl, že poškozený je osobou mladší 18 let; u poškozeného došlo v důsledku obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, což je závažné poškození zdraví, které u poškozeného trvalo minimálně do srpna 2005.
V bodě 15. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2004 pozval k cestě z H. K. do J. mladistvého A. R., při cestě motorovým vozidlem zn. Trabant obviněný poškozeného opil pivem a vodkou a zavezl jej na h. v J. na místo zvané R., okres N., zde poškozenému nejprve masíroval záda, poté poškozenému třel pohlavní úd, dále mu sál pohlavní úd a posléze na poškozeném vykonal anální pohlavní styk, poškozený se jednání obviněného bránil tím, že vystoupil z vozidla, načež mu obviněný vyhrožoval, že jej zde svlečeného zanechá, snažil se jej od sebe odstrkovat, byl však značně pod vlivem požitých alkoholických nápojů, takže nebyl schopen vážnější obrany, a obviněný mu posléze vyplatil za sexuální služby částku 100,- Kč, přitom mohl vědět podle kamarádů poškozeného, které znal, že poškozený je mladší 18 let; u poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, což je závažné poškození zdraví, které u poškozeného trvalo minimálně do února 2005.
V bodě 16. výroku o vině rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák., který spáchal tím, že dne 14. 12. 2004 v době mezi 12:00 až 15:00 hod. v J. naložil nezletilého L. N., do osobního automobilu značky BMW a odvezl jej k obci H., okres N., kde zaparkoval osobní vozidlo tak, aby je nezletilý jako spolujezdec nemohl opustit, přikázal mu, aby se vysvlékl do naha, a následně po nezletilém vyžadoval, aby mu sál pohlavní úd, nezletilý toto odmítl, na základě čehož ho obviněný donutil k orálnímu pohlavnímu styku pěstí do obličeje a po ejakulaci po nezletilém požadoval, aby i on sám si třel pohlavní úd, což nezletilý opětovně odmítl, přitom obviněný věděl, že nezletilému je 14 let; u poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, což je závažné porušení zdraví, které u poškozeného trvalo minimálně do dubna až května 2005.
Za tyto trestné činy byl obviněný M. Š. odsouzen podle §241 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Siemens. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit zákonným zástupcům A. R., a to rodičům H. a A. R., částku 180.000,- Kč na náhradu škody.
O dovolání obviněného M. Š. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 10 To 143/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem pohlavního zneužívání podle §241 odst. 1 tr. zák. (bod 1. výroku napadeného rozsudku), ve výroku o vině trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. (bod 10. výroku napadeného rozsudku) a ve výroku o vině trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák (bod 11. napadeného rozsudku), a v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. rozhodl nově tak, že uznal obviněného vinným, že
a) v přesně nezjištěné době od konce února do června 2004 v H. K. v odstaveném v., v prostorách náležejících firmě K. H. K., kde obviněný přespával, pozval J. N., do tohoto v., kde zavřel dveře zabezpečovací kličkou a nabídl poškozenému finanční částku za svoje pohlavní sebeukájení, a to tím způsobem, že po poškozeném požadoval, aby mu třel pohlavní úd, což poškozený zpočátku odmítl, avšak vzhledem k tomu, že obviněný zde měl paralyzér, podrobil se jednání obviněného a třel mu pohlavní úd, až u obviněného došlo k ejakulaci, obviněný mu za uvedené sexuální služby vyplatil částku 300, Kč, a přitom věděl, že poškozený je osobou mladší 18 let,
b) v přesně nezjištěné době před letními prázdninami 2004 odvezl motorovým vozidlem značky Trabant nezletilého L. K., do b. č. s. B. na N. H. K., kde nezletilému nabídl, zda si nechce vydělat peníze, a po souhlasu nezletilého přeparkoval vozidlo na místo za b. č. s., kam nebylo vidět, nezletilému nabídl, aby mu třel pohlavní úd, což nezletilý odmítl, načež mu obviněný pohrozil, že jej neodveze domů, nezletilý však nabízené jednání odmítl, a přitom obviněný věděl, že poškozený je osobou mladší 15 let.
Tím podle uvedeného rozsudku spáchal ad a) trestný čin svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák., ad b) trestný čin svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za uvedené trestné činy a trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině tímto rozsudkem nedotčen, Vrchní soud v Praze odsoudil obviněného M. Š. podle §241 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon obviněného podle §39a odst. 1 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Dále rozhodl, že podle §229 odst. 1 tr. ř. se zákonní zástupci poškozeného A. R., rodiče H. a A. R., odkazují s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný M. Š. tímto rozsudkem zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době v létě 2002 v H. K. v opuštěném v. poblíž K. v H. K., nejméně v jednom případě osahával na holém břichu a přes oblečení nezletilého J. Š., přitom věděl, že je osobou mladší 15 let, v čemž obžaloba spatřovala trestný čin pohlavního zneužívání podle §241 odst. 1 tr. zák., neboť uvedený skutek není trestným činem. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm namítl, že skutky pod body 2., 6., a 7. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu byly nesprávně posouzeny také jako trestné činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., přestože u nich nebyl naplněn znak skutkové podstaty tohoto trestného činu spočívající v pohrůžce ,,jiné těžké újmy‘‘. Ke skutku pod bodem 2. uvedl, že pohrůžka vůči poškozenému P. G. spočívající v ponechání na místě nedaleko okrajové části H. K. nemohla podle něj vyvolat v poškozeném takové obavy, které by bylo možno považovat za pohrůžku jinou těžkou újmou podle trestního zákona. Poškozený byl schopen popsat celou cestu, kterou s obviněným absolvoval, tj. cestu od o. d. T. v H. K. do R., přičemž sdělení obviněného v něm nemohlo vyvolat vážnější obavu, a není proto naplněn zmíněný znak skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Obviněný obdobně argumentoval, i pokud jde o skutky pod body 6. a 7. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal nedotčen rozsudkem odvolacího soudu. Poukázal zejména na výpověď poškozeného nezletilého V. K., který pokud jde o skutek pod bodem 7., uvedl, že je obviněný ponechal na místě a ujel. S nezletilým F. R. však došli bez problémů domů, když vzdálenost k domovu odhadl asi na půl kilometru. Přitom se podle názoru obviněného jednalo o prostředí, které bylo nezletilým známé, a proto pohrůžka, že je nechá na zmíněném místě, u nich nemohla vyvolat žádné obavy. Obviněný dále podotkl, že oba poškození k němu nasedli do vozidla poté, co již měl obviněný zneužít poškozeného nezletilého V. K., o čemž údajně nezletilý V. K. informoval poškozeného nezletilého F. R.
Obviněný M. Š. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 10 To 143/2005, kterým byl částečně zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 T 8/2005, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání považuje za správnou argumentaci soudu druhého stupně, že jednání obviněného naplnilo vzhledem k okolnostem a věku poškozených znaky pohrůžky jiné těžké újmy, a tím zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, dovolání směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Obviněný M. Š. namítal nesprávné právní posouzení zmíněných skutků již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Vrchní soud v Praze se těmito námitkami zabýval a uvedl, že v konkrétních případech jednání obviněného není pochyb o existenci zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel jiného nutil, aby něco konal, nestalo se tak však ani násilím, ani pohrůžkou násilí. Bylo třeba se zabývat jen otázkou, zda tak nebylo učiněno pohrůžkou jiné těžké újmy. Podle názoru odvolacího soudu pohrůžka jiné těžké újmy může podle praxe soudů spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, může směřovat k rozvratu manželství a rodinného života apod. Při posuzování toho, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům poškozeného, jeho osobním zkušenostem, psychickému stavu apod. V posuzované věci nebylo možné přehlédnout, že poškození byli uzamčeni v relativně malém prostoru auta, bez možnosti volného pohybu, a to na dobu nikterak nezanedbatelnou, navíc časově nevymezenou a jednalo se o osoby ve věku 12 a 13 let. Za takových okolností nebylo podle názoru Vrchního soudu v Praze vyloučeno, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako pohrůžka jiné těžké újmy, kterou může představovat omezení pohybu osoby uzamčené v osobním vozidle na předem nevymezené časové období. Taková pohrůžka nabývá na významu zejména tam, kde může případně vést ke zhoršení nepříznivého zdravotního a též psychického stavu osoby, která je takto omezena ve volnosti pohybu. Tak tomu bylo především v případě skutku pod bodem 7. výroku o vině. Vrchní soud uzavřel, že i pohrůžka nezletilým chlapcům ve věku 12 a 13 let, že je obviněný zanechá samotné na odlehlém místě na lesní cestě, se při posouzení celé situace jeví jako pohrůžka jiné těžké újmy ve smyslu §235 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 6.). Vrchní soud v Praze dodal, že námitky o tom, že nejsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. jsou součástí obhajoby obviněného, kterou uplatnil již před krajským soudem, který se s ní zabýval a vypořádal ve svém rozsudku.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Objektem trestného činu vydírání je svoboda rozhodování. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Musí jít o jednání neoprávněné. Čin je dokonán násilným jednáním a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele však musí být adresován poškozenému a ten jej musí vnímat. Nevnímá-li poškozený, k čemu jej pachatel svým jednáním nutí, jde o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku (srov. č. 1/1990 Sb. rozh. tr.). Trestní zákon nedefinuje pojem ,,jiné těžké újmy“. Judikatura uvádí příklady pohrůžky jiné těžké újmy tak, že může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, může směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života a může jí být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil, či nikoli (srov. č. 27/1982 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud shledal důvodným dovolání obviněného, v němž namítal, že nebyly naplněny znaky i trestného činu vydírání u skutků pod body 2., 6., a 7., výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Pokud jde o skutek pod bodem 2., z výpovědi poškozeného nezletilého P. G., vyplývá, že jej obviněný vezl z H. K. od o. d. T. do R., která je obcí na okraji H. K., přičemž z výpovědi tohoto poškozeného nijak nevyplývá, že by pohrůžku zanechání v lese s tím, že mu obviněný ujede, subjektivně pociťoval jako těžkou újmu. Objektivně se ani o pohrůžku jinou těžkou újmou nejedná, a to vzhledem k věku poškozeného, který měl v době činu téměř 12 let, i malé vzdálenosti obce R. od H. K., kde poškozený nezletilý P. G. v té době bydlel. Okolnost, že obviněný vezl poškozeného nezletilého P. G. z H. K. do R. sice není uvedena v popisu skutku, je však patrná ze spisu (č. l. 261 spisu). Stejně tak v popisech skutků pod body 6., a 7. výroku o vině není uvedeno, odkud obviněný M. Š. vezl motorovým vozidlem zn. BMW poškozené nezletilé V. K., a F. R., do lesa poblíž obce V., okr. N. Z výpovědí těchto poškozených je zřejmé, že v obou případech je obviněný vezl z J. a zavezl je zpět (č. l. 289 spisu). Svědek V. K. reagoval na výzvu obviněného, aby onanoval, že ho jinak nechá v lese a ujede mu, tak, že v takovém případě raději z auta vystoupí. Ke skutku pod bodem 7. výroku o vině svědek V. K. vypověděl, že jim obviněný ujel, domů však s nezletilým F. R. z místa činu došli pěšky, protože to bylo asi půl kilometru. S přihlédnutím k těmto skutečnostem Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného ve vytýkaných směrech důvodným, neboť napadené rozhodnutí ve výrocích o vině pod body 2., 6., a 7., spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když v případě těchto útoků nelze dovodit naplnění všech znaků trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto podle 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 10 To 143/2005, v části, v níž byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 T 8/2005, ponechán nedotčen ve výroku o vině pod body 2., 6., a 7., v nichž byl obviněný M. Š. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a v důsledku částečného zrušení výroku o vině, zrušil zároveň celý výrok o trestu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí věci je vrchní soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, protože napadené rozhodnutí bylo zčásti zrušeno jen důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek