Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.08.2006, sp. zn. 5 Tdo 749/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.749.2006.1

sp. zn. 5 Tdo 749/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. srpna 2006 o dovolání obviněného Ing. P. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 57/2002, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 T 57/2002, byli obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. uznáni vinnými v bodě 1) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pod bodem 2) trestným činem porušování povinnosti v řízení o konkursu podle §126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1998, spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pod bodem 3) trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pod bodem 4) trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 2 tr. zák. (správně má být podle §8 odst. 1 tr. zák.) v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný Ing. P. K. byl pod bodem 5) uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997. Obviněný Ing. P. K. byl za tyto trestné činy a dále za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 1 T 3/1998, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 10 To 633/1999, odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 1 T 3/1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 10 To 633/1999, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání dvou let a trest peněžitý ve výši 60.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §53 odst. 1 a §54 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 160.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat činnost ve statutárních a kontrolních orgánech u všech forem obchodních společností ve smyslu obchodního a živnostenského zákona na dobu deseti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit správci konkursní podstaty O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. částku 5.104.706,- Kč na náhradu škody. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli Český stát, zastoupený Správou státních hmotných rezerv P., Š., P. S., a správce konkursní podstaty úpadce O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. odkázáni se svými nároky ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byli obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby z dílčích útoků pokračujícího trestného činu spočívajících v tom, že obviněný Ing. P. K. jako předseda představenstva a obviněný Ing. T. H., jako člen představenstva O., a. s., H. K., měli v době od 11. 5. 1998 do 12. 5. 1998 v H. K. s vědomím, že na majetek společnosti bude prohlášen konkurs, prodat majetek společnosti O., a. s., H. K., bývalým dceřiným společnostem, společnosti O. N., s. r. o., kde jsou obvinění majoritními společníky, a společnosti T., s. r. o., H. K., kde jsou společníky W., s. r. o., H. K., tvořená jediným společníkem obviněným Ing. P. K., a T., s. r. o, H. K., tvořená jediným společníkem Ing. T. H., dne 11. 5. 1998 převést kupní smlouvou T., s. r. o., H. K., pozemek v H. K. v hodnotě 538.000,- Kč, a dne 12. 5. 1998 převést kupní smlouvou T., s. r. o., H. K., pozemky v H. K. s nemovitostí v celkové hodnotě 882.000,- Kč, a tím z části zmařit uspokojení věřitelů O., a. s., H. K., v nichž obžaloba spatřovala dílčí útoky pokračujícího trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., neboť tyto dílčí útoky žalovaného skutku nejsou trestným činem. O odvolání obviněných Ing. P. K. a Ing. T. H. a dále státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněných Ing. P. K. a Ing. T. H. ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák pod bodem 1), dále trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. pod bodem 4) a ohledně obviněného Ing. P. K. ve výroku o vině trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., ve znění do 31. 12. 2007 pod bodem 5) a dále ohledně obou obviněných v celém výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 písm.a), b) tr. ř. se znovu rozhodl tak, že obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. jsou vinni, že 1) obviněný Ing. P. K. jako předseda představenstva a obviněný Ing. T. H. jako člen představenstva O., a. s., H. K., odebrali od Správy státních hmotných rezerv P., Š., P. – S., bavlnu a) na základě smlouvy o jiných obchodech o dodávkách materiálů z S. ze dne 21. 2. 1996 a jejích dodatků a to tak, že - dne 8. 11. 1996 odebrali 25 823 kg bavlny v hodnotě 1 142 967,30 Kč na základě faktury, - dne 4. 12. 1996 odebrali 46 579 kg bavlny v hodnotě 2 107 122,17 Kč na základě faktury, - dne 4. 12. 1996 odebrali 24 158 kg bavlny v hodnotě 1 092 849,94 Kč na základě faktury, - dne 5. 12. 1996 odebrali 16 800 kg bavlny v hodnotě 759 991,68 Kč na základě faktury, - dne 5. 12. 1996 odebrali 17 220 kg bavlny v hodnotě 778 991,47 Kč na základě faktury, - dne 12. 12. 1996 odebrali 48 756 kg bavlny v hodnotě 2 193 113,14 Kč na základě faktury, b) dále na základě smlouvy o jiných obchodech o dodávkách materiálů ze státních hmotných rezerv a jejích dodatků, - dne 11. 12. 1996 odebrali 43 179 kg bavlny v hodnotě 1 954 894,68 Kč na základě faktury, - tedy odebrali celkem bavlnu v minimální tržní hodnotě 10 029 930,38 Kč, jejíž tržní hodnota po uplatnění dobropisů ve výši 307 409,72 Kč činila částku 9 722 521,- Kč, přičemž bavlnu odebírali přesto, že od kupních smluv mohli odstoupit a s vědomím, že na její úhradu nemají finanční prostředky a řádně za ni nezaplatí, a přestože bavlnu prodali - firmě L. N. H., V. P., okres V., za 6 231 643,80 Kč na základě smluv o koupi zboží s uvedením čísla účtu spol. O., a. s., u I., a. s., pobočka H. K., na který byly platby za bavlnu zaslány, - a firmě Ing. J. M., D. K. n. L., okr. T., za částku 2 659 767,20 Kč na základě smlouvy o koupi zboží s uvedením účtu spol. O., a. s., u K. b., a. s., pobočka P., kdy však na pokyn obviněného Ing. T. H. dodaná bavlna měla být uhrazena i v tomto případě po opravě faktury na účet O., a. s., H. K. vedený u I., a. s. P., a nikoliv na účet k tomu zřízený u K. b., a. s., pobočka P., uvedený v kupní smlouvě, poškozenému uhradili v deseti splátkách pouze 95 000,-Kč, další finanční prostředky užili ve prospěch spol. O., a. s., H. K., jehož byli akcionáři, následkem čehož poškozené České republice, zastoupené Správou státních hmotných rezerv P., Š., P. – S., způsobili škodu ve výši nejméně 9 627 521, Kč, 2) v době od 11. 5. 1998 do 12. 5. 1998 v H. K. obviněný Ing. P. K. jako předseda představenstva a obviněný Ing. T. H. jako člen představenstva spol. O., a. s., H. K., s vědomím, že na majetek společnosti bude prohlášen konkurs, uzavřeli smlouvy, jimiž prodali majetek spol. O., a. s., H. K., v celkové hodnotě 23 310 000,- Kč, bývalým dceřinným společnostem, spol. O. N., s. r. o., kde byli obvinění majoritními společníky, a spol. T., s. r. o., H. K., kde byli společníky W., s. r. o., H. K., tvořená jediným společníkem obviněným Ing. P. K., a T., s. r. o., H. K., tvořená jediným společníkem obviněným Ing. T. H., přičemž všechny tři společnosti měly stejný předmět činnosti, v úmyslu vyhnout se placení dluhů a získat prospěch, a to tak, že - 1) dne 11. 5. 1998 převedli kupní smlouvou O. N., s. r. o., pozemek v N. v hodnotě 10 000,- Kč, když k vložení vlastnického práva kupujícího nedošlo, neboť řízení bylo zastaveno, - 2) dne 12. 5. 1998 převedli kupní smlouvou O. N., s. r. o., administrativní budovu v N. v hodnotě 3 500 000,-Kč, když k vložení vlastnického práva kupujícího nedošlo, neboť řízení bylo zastaveno, - 3) dne 12. 5. 1998 převedli kupní smlouvou T., s. r. o., H. K. průmyslový objekt v R. u J., okr. S. v hodnotě 2 500 000,- Kč, když návrh na vklad vlastnického práva kupujícího byl zamítnut, neboť byl podán po prohlášení konkursu a od kupní smlouvy bylo odstoupeno a smlouva byla od počátku zrušena, - tudíž v těchto případech vlastníkem uvedených převáděných nemovitostí zůstala společnost O., a. s., H. K., - 4) dne 12. 5. 1998 převedli kupní smlouvou T., s. r. o., H. K., pozemky v H. K. s nemovitostmi, vše v hodnotě 15 000 000,-Kč, přičemž vklad práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v H. K., přičemž společnost O., a. s., zastoupená správcem konkursní podstaty JUDr. F. L., CSc. od kupní smlouvy odstoupila a smlouva byla od počátku zrušena, - 5) dne 12. 5. 1998 převedli kupní smlouvou T., s. r. o., H. K., pozemek v H. K. s nemovitostí v celkové hodnotě 2 300 000,- Kč, přičemž vklad práva byl proveden rozhodnutím KÚ v H. K. a od smlouvy společnost O., a. s., zastoupená správcem konkursní podstaty JUDr. F. L., CSc. odstoupila a smlouva byla od počátku zrušena, přičemž kupní cena až na částku 1 000 000,- Kč (bod 2) ve shora vyjmenovaných případech nebyla uhrazena, čímž pod body 4), 5), kde se T., s. r. o., H. K. stala vlastníkem převedených nemovitostí, pro sebe a pro jiného získali prospěch ve výši 17 300 000,- Kč, přičemž k získání prospěchu ve výši 5 010 000,- Kč pod body 1) - 3) nedošlo, neboť v důsledku prohlášení konkursu dne 14. 5. 1998 řízení o vkladu nemovitostí a následné provedení vkladu do katastru nemovitostí nebylo dokončeno, a současně hrozilo nebezpečí zmaření uspokojení věřitelů O., a. s., H. K., ve výši 23 310 000,- Kč, když teprve po prohlášení konkursu na úpadce O., a. s., H. K., po 14. 5. 1998, bylo řízení u příslušného katastrálního úřadu o vkladu vlastnických práv kupujícího zastaveno, návrh na vklad byl zamítnut a díky aktivitě správce konkursní podstaty JUDr. F. L., CSc. bylo od smluv odstoupeno, takže veškerý shora uvedený majetek po prohlášení konkursu byl vrácen do konkursní podstaty úpadce O., a. s., H. K., obviněný Ing. P. K. sám 3) v době od 19. 11. 1996 do 10. 3. 1997 jako předseda představenstva O., a. s., H. K., v rozporu s §194 odst. 5 obch. zák. nevykonával svou působnost s náležitou péčí, když provedl nevýhodné obchody s akciemi ke škodě O., a. s., H. K., neboť, ač znal jejich tržní cenu - dne 19. 11. 1996 prodal společnosti G., a. s., P., V. S., 400 ks cenných papírů emise, emitenta Ch. G., a. s., po 1 200,- Kč za jeden kus, přičemž tržní hodnota za jednu akcii na trhu cenných papírů k tomuto dni u uvedené emise činila 1 933,- Kč, čímž poškodil spol. O., a. s., H. K., o částku nejméně 293 200,-Kč, - dne 19. 11. 1996 koupil od společnosti G., a. s., P. celkem 1 500 kusů cenných papírů emise emitenta O., a. s., H. K. po 320,- Kč za jeden kus, přičemž tržní hodnota za jednu akcii na trhu cenných papírů k tomuto dni činila u této emise 69,- Kč, čímž poškodil spol. O., a. s., H. K. o částku nejméně 376 500,- Kč, - dne 23. 12. 1996 koupil od společnosti G., a. s., P., celkem 3000 ks cenných papírů, emise, emitenta O., a. s., H. K., po 815,- Kč za jeden kus, přičemž tržní hodnota za jednu akcii na trhu cenných papírů k tomuto dni činila 22,- Kč, čímž poškodil spol. O., a. s., H. K., o 2 379 000,- Kč, - dne 5. 2. 1997 koupil od společnosti G., a. s., P., 433 ks cenných papírů emise, emitenta O., a. s., H. K. po 890,- Kč za jeden kus, přičemž tržní hodnota za jednu akcii na trhu cenných papírů k tomuto dni u této emise činila 8,- Kč, čímž poškodil spol. O., a. s., H. K. o částku 381 906,- Kč, - dne 10. 3. 1997 od společnosti G., a. s., P. koupil 2000 ks cenných papírů emise emitenta T., a. s., po 900,- Kč za 1 ks, přičemž tržní hodnota za jednu akcii na trhu cenných papírů k tomuto dni u uvedené emise činila 63,- Kč, čímž poškodil spol. O., a. s., H. K. o částku nejméně 1 674 000,- Kč, přičemž těmito obchody způsobil společnosti O., a. s., H. K., škodu v celkové výši 5 104 606,- Kč, čímž obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. spáchali ad 1) - trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr.zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ad 2) - trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. l písm. a), odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., - trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr.zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., obviněný Ing. P. K. sám ad 3) - trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. l, 2 písm. b) tr. zák., ve znění do 31. 12. 1997. Obviněný Ing. P. K. byl odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1998, pod bodem 2) napadeného rozsudku a za trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák., pod bodem 3) napadeného rozsudku a za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 1 T 3/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 10 To 633/99, podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu, uložený obviněnému Ing. P. K. rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 1 T 3/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 10 To 633/99, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání dvou let a trest peněžitý ve výši 60 000,-Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §53 odst. l a §54 odst. l tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 160 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému Ing. P. K. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. l a §50 odst. l tr. zák. byl obviněnému Ing. P. K. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat činnost ve statutárních a kontrolních orgánech u všech forem obchodních společností ve smyslu obchodního a živnostenského zákona na dobu deseti let. Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněnému Ing. P. K. uložena povinnost zaplatit správci konkursní podstaty O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. na náhradu škody částku 5 104 606,- Kč. Podle §229 odst. l tr. ř. byl Český stát, zastoupený Správou státních hmotných rezerv P., Š., P.-S. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl správce konkursní podstaty úpadce O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že výroková část rozsudku Vrchního soudu v Praze zcela postrádá popis subjektivní stránky trestných činů a odvolací soud se podle něj nezabýval subjektivní stránkou trestných činů ani v odůvodnění rozsudku. Za nezákonný považuje především výrok o náhradě škody, který byl vysloven ve prospěch správce konkursní podstaty O., s. r. o., H. K., (dále jen: O., a. s.), neboť konkursní řízení bylo pravomocně skončeno tím, že Krajským soudem v Hradci Králové bylo vydáno dne 29. 9. 2004, č. j. 42 K 56/1998 - 449, rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2005, a věřitelé podle tohoto rozvrhového usnesení byli uspokojeni. Podle názoru obviněného vrchní soud neměl rozhodovat v adhezním řízení, ale měl odkázat správce konkursní podstaty s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud jde o trestný čin podvodu obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by podvodné jednání od počátku páchal s úmyslem sebe nebo jiného obohatit. Nesouhlasil s odůvodněním napadeného rozsudku, že byla vyvrácena jeho obhajoba, pokud jde o trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění do 31. 12. 1997. Namítl, že při uzavírání obchodů se společností G., a. s., spoléhal na její odbornost, neboť pro obchody s cennými papíry neměl žádných zkušeností ani znalostí. V této souvislosti pak poukázal na odpovědnost členů představenstva podle §194 odst. 5 obchodního zákoníku, podle něhož nelze pojem „s péčí řádného hospodáře“ spojovat s povinností být odborníkem ve všech oblastech, které je třeba při obchodním vedení společnosti uplatňovat. Pokud uzavřel smlouvu s obchodníkem s cennými papíry, učinil tak s důvěrou v jeho odborné znalosti. K trestnému činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. namítl, že příslušné smlouvy byly připravovány dávno před zahájením konkursního řízení s tím, že byly zpracovány znalecké posudky, které svědčí o tom, že zvolený postup nevykazoval zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. ani trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 zák. Protože ke spáchání trestné činnosti mělo dojít v roce 1996, je podle obviněného z tohoto důvodu snižován stupeň její společenské nebezpečnosti. V další části svého dovolání obviněný se zabýval výkladem ustanovení §3 odst. 3 tr. zák., ustanovení §4 a 5 tr. zák. a ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. a zpochybňoval materiální znaky trestných činů. V závěru dovolání uvedl, že v jeho trestní věci nebyly shromážděny takové důkazy, které by mohly svědčit o jeho vině ve všech bodech rozsudku. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 T 57/2002, a to ve všech výrocích, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem a zprostil jej obžaloby v plném rozsahu, neboť žalované skutky nejsou trestnými činy, nebo aby rozhodl tak, že se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněnému nelze přisvědčit, pokud namítá, že v popisu skutku pod body 1 až 3 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu chybí vyjádření subjektivní stránky trestných činů. Podle jejího názoru tzv. skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu jsou popsány tak, že zcela jasně vystihují, že jednáním obviněného byly naplněny všechny znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, tj. i jejich subjektivní stránka. Proto lze plně odkázat na popis skutkové věty výroku o vině pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu, podle kterého obviněný Ing. P. K. společně s obviněným Ing. T. H. v postavení statutárních orgánů společnosti O., a. s., v případech tam uvedených, odebrali od Správy státních hmotných rezerv v P. uvedené množství bavlny přesto, že od kupních smluv mohli odstoupit, s vědomím, že na jejich úhradu nemají finanční prostředky a žádné za ně nezaplatí, přestože bavlnu prodali dalším odběratelům, přičemž převážnou část takto získaných finančních prostředků použili ve prospěch společnosti O., a. s., jimiž byli akcionáři. Dále ze skutkové věty pod bodem 2) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. společně uzavírali smlouvy o prodeji majetku společnosti O., a. s., s vědomím, že na majetek společnosti bude prohlášen konkurs, přičemž v postavení kupujících figurovaly dceřinné společnosti se stejným předmětem činnosti jako jejich mateřská společnost, přičemž v nich byli oba obvinění buď majoritními společníky nebo jedinými společníky, a takto jednali v úmyslu vyhnout se placení dluhů a získat prospěch. Pod bodem 3) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným, že jako předseda představenstva ke škodě společnosti O., a. s., nevykonával svou působnost s péčí řádného hospodáře ve smyslu §194 odst. 5 obchodního zákoníku, když provedl nevýhodné obchody s akciemi, ačkoliv znal jejich tržní cenu. Odvolací soud podle názoru nejvyšší státní zástupkyně postupoval v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. při odůvodnění rozsudku a dospěl ke zcela logickým skutkovým závěrům. Pokud obviněný opakovaně zpochybňoval, že v případě skutku pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu jednal od počátku v podvodném úmyslu, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku v této části výroku o vině na č. l. 26 - 36 a zejména na č. l. 33. Nejvyšší státní zástupkyně odkázala na výstižné odůvodnění a určující momenty finanční situace společnosti O., a. s., v rozhodném období i míru reálnosti perspektivy jejího finančního ozdravení, které si museli být oba obvinění z titulu svého statutárního postavení vědomi. Obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. přesto s vědomím, že nebudou moci dostát svým platebním závazkům ve lhůtě jejich splatnosti, odebírali od poškozené Správy státních hmotných rezerv P. bavlnu, přičemž finanční prostředky, které za ni utržili, použili ve prospěch jimi vedené společnosti O., a. s. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že obviněnému nelze přisvědčit v tom, že při správě cizího majetku postupoval s péčí řádného hospodáře ve smyslu §194 odst. 5 obchodního zákoníku. Obviněný s odkazem na komentář k výkladu tohoto ustanovení obchodního zákoníku namítá, že nelze vyžadovat, aby člen představenstva obchodní společnosti byl odborníkem ve všech oblastech, které je třeba při obchodním vedení společnosti a při jednání jejím jménem uplatňovat, avšak přehlíží zbývající část výkladu, z níž je beze všech pochybností zřejmé, že míra požadované odpovědnosti a svědomitosti péče o svěřený majetek musí být srovnatelná s týmiž atributy hospodárnosti, které jsou typické pro způsob hospodaření s vlastním majetkem. Do jejího rámce zcela logicky zapadá schopnost hospodáře rozpoznat, které činnosti není schopen vykonávat, protože k nim nemá potřebné znalosti a dovednosti, a ke kterým je namístě zajistit si příslušné kvalifikované osoby. Pokud obviněný v této souvislosti uváděl, že se při uskutečňování obchodů s cennými papíry se obracel s důvěrou na obchodníka s cennými papíry, odkázala na závěry znaleckého posudku v oboru ekonomiky, podle něhož byly obchody s cennými papíry ze strany obviněného vedeny se znalostí možností kapitálového trhu a ekonomických výsledků společnosti O., a. s., které se do těchto cen promítaly. Není proto pochyb o tom, že za daného stavu věci v rozhodné době obviněný znal skutečnou cenu akcií společnosti O., a. s., když vycházel z veřejně přístupných a srozumitelných informací o jejich ceně na veřejném trhu. Ze strany obviněného šlo o vědomé uzavírání nevýhodných obchodů na úkor spravovaného majetku založených jednak na prodeji podhodnocených cenných papírů a jednak na nákupu cenných papírů za cenu nad jejich skutečnou hodnotou. Proto podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nelze s úspěchem zpochybnit naplnění subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997. K námitce obviněného k pokusu trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu, že společně s obviněným Ing. T. H. měli příslušné kupní smlouvy o prodeji majetku společnosti O., a. s., připraveny „již dávno před zahájením konkursního řízení,“ uvedla, že oba obvinění takto jednali zcela evidentně s vědomím toho, že společnost O., a. s., je v úpadku a že vzhledem k její ekonomické situaci bude na majetek společnosti prohlášen konkurs. Jestliže při vědomí takové neschopnosti společnosti platit po delší dobu splatné závazky došlo k uzavření kupních smluv, kterými se obvinění jako statutární zástupci zbavovali jediného majetku společnosti, který bylo možno zhodnotit, pak není pochyb o tom, že šlo o odstraňování majetku společnosti ve smyslu §256 odst. 1 písm. a) tr. zák. K námitce o údajné legalitě jednání obviněných nemůže podle jejího názoru přispět ani argument obviněného Ing. P. K., že kupní ceny prodávaného majetku vycházely ze znaleckého ocenění, protože převody majetku byly uskutečňovány s vědomím, že za něj budoucímu úpadci nebude řádně zaplaceno. Přitom takový stav věci zcela zřetelně vyplývá ze sjednaných podmínek úhrady takto převáděných nemovitostí do majetku bývalých dceřiných společností O., a. s., když splatnost kupních cen byla stanovena v návaznosti na zcela nereálnou podmínku výmazu zástav prodávající společnosti, která se nacházela ve stavu úpadku. Tímto jednáním obviněného i spoluobviněného Ing. T. H. došlo k pokusu o odstranění majetku společnosti O., a. s., neboť následnými úkony správce konkursní podstaty JUDr. F. L., CSc., byl majetek navrácen do konkursní podstaty úpadce a škodlivý následek na právech věřitelů tak nebyl způsoben. Na druhé straně, pokud týmiž nevýhodnými smlouvami došlo k formálně právně účinnému převedení kvalifikované části takového majetku na dceřinné obchodní společnosti s majoritním postavením obviněného a spoluobviněného Ing. T. H., došlo ke způsobení těžkého následku ve smyslu §128 odst. 4 tr. zák., když ve zbytku zůstal uvedený trestný čin ve stadiu pokusu. Podle nejvyšší státní zástupkyně neobstojí ani námitka absence materiální stránky trestných činů, neboť podle současné soudní praxe doba mezi spácháním trestné činnosti a vydáním pravomocného odsuzujícího rozsudku může být zohledněna pouze ve výroku o trestu. Pokud obviněný namítá ukončení konkursního řízení a uspokojení věřitelů, nelze takové námitce přikládat význam spojený se snížením stupně společenské nebezpečnosti jednání pod hranici uvedenou v §3 odst. 2 tr. zák. K námitce obviněného ohledně rozhodnutí v adhezním řízení, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že v době rozhodování odvolacího soudu nebylo rozvrhové usnesení realizováno, a proto odvolací soud musel rozhodnout o nároku správce konkursní podstaty, který uplatnil svůj nárok na náhradu škody v souvislosti s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., který obviněný Ing. P. K. spáchal. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. P. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. K námitkám obviněného Ing. P. K., které uplatňuje v dovolání, Nejvyšší soud poznamenává, že jde o námitky, které učinil součástí obhajoby v průběhu trestního stíhání a které uplatňoval již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, je zřejmé, že se tento soud jako soud odvolací vypořádal se všemi námitkami obviněného v souladu se zákonem a podle §125 odst. 1 tr. ř. podrobně odůvodnil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Obviněný v dovolání především namítá, že ve výrokové části chybí popis subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným a že se subjektivní stránkou nezabývá ani odůvodnění napadeného rozsudku. Dále uvedl, že nebylo postupováno podle §2 odst. 5 tr. ř. Obviněný tvrdí, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se žádné trestné činnosti nedopustil a že skutky jsou popsány tak, že nemají znaky žádného trestného činu. Takové námitky však neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu, zcela pomíjejí provedené důkazy a obviněný navíc tyto námitky v dovolání konkrétně neodůvodnil. Vrchní soud v Praze na č. l. 6725 spisu odůvodnění svého rozsudku uvádí, v čem spatřoval obviněný Ing. P. K. (ale i obviněný Ing. T. H.) nesprávnost posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Odvolací soud se podrobně zabýval zejména subjektivní stránkou trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že obviněný Ing. P. K. jednal v podvodném úmyslu, když odebrali s obviněným Ing. T. H. bavlnu, na jejíž zaplacení neměli finanční prostředky, přičemž podvodný úmysl je dán nejen tehdy, pokud by bavlna byla odebrána s tím, že nebude nikdy zaplacena, ale i tehdy, pokud byla odebrána s tím, že nebude zaplacena ve lhůtě splatnosti faktur. Výrok o vině napadeného rozsudku, pokud jde o tento trestný čin, je podrobně a v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. odůvodněn na č. l. 6735 – 6745 spisu, na nějž Nejvyšší soud pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Neobstojí ani námitka, že popis skutku postrádá vyjádření subjektivní stránky trestného činu. Obviněný tuto námitku ničím neodůvodnil. Z popisu skutku je zcela zřejmé, že subjektivní stránka je vyjádřena, protože soud uvedl, že: „bavlnu odebírali (tj. obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H.) přesto, že od kupních smluv mohli odstoupit a s vědomím, že na její úhradu nemají finanční prostředky a řádně za ni nezaplatí, a přestože bavlnu prodali firmě L. N. H., V. P., okres V., za 6 231 643,80 Kč na základě smluv o koupi zboží s uvedením čísla účtu O., a. s., u I., a. s., pobočka H. K., na který byly platby za bavlnu zaslány a firmě Ing. J. M., D. K. n. L., okr. T., za částku 2 659 767,20 Kč na základě smlouvy o koupi zboží s uvedením účtu O., a. s., u K. b., a. s., pobočka P., kdy však na pokyn obviněného Ing. T. H. dodaná bavlna měla být uhrazena i v tomto případě po opravě faktury na účet O., a. s., H. K., vedený u I. a. s. P., a nikoliv na účet k tomu zřízený u K. b., a. s., pobočka P., uvedený v kupní smlouvě; poškozenému (tj. Správě státních hmotných rezerv) uhradili v deseti splátkách pouze 95 000,- Kč, další finanční prostředky užili ve prospěch O., a. s., H. K., jehož byli akcionáři, následkem čehož poškozené České republice, zastoupené Správou státních hmotných rezerv P., Š., P.-S., způsobili škodu ve výši nejméně 9 627 521,- Kč“. Takový popis skutku zcela vystihuje subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Protože dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není podle §265a odst. 4 tr. ř. přípustné, Nejvyšší soud se nezabýval námitkou obviněného, že Vrchní soud v Praze neodůvodnil subjektivní stránku trestných činů. Pokud jde o výrok o vině trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., obviněný v dovolání namítl, že smlouvy byly připravovány dávno před prohlášením konkursu, ve spolupráci s úvěrující bankou a že znalecké posudky svědčí údajně o tom, že zvolený postup nevykazuje zákonné znaky shora uvedených trestných činů. Z toho obviněný dovozuje, že se Vrchní soud v Praze u těchto trestných činů nevypořádal se subjektivní stránkou, tj. zaviněním (prokázáním úmyslu). Touto obhajobou obviněného se odvolací soud podrobně zabýval, jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku na č. l. 6735 - 6745 spisu. Na základě skutkových zjištění učinil správný závěr o tom, že obviněný Ing. P. K. společně s obviněným Ing. T. H. uzavřeli kupní smlouvy o převodu nemovitostí s úmyslem výhodně převést nemovitosti do vlastnictví bývalých dceřiných společností, aniž by za ně bylo společnosti O., a. s., zaplaceno s tím, že dojde k uzavření kupních smluv za odpovídající tržní ceny před prohlášením konkursu na majetek společnosti a v době prohlášení konkursu nemovitosti již nebudou patřit do konkursní podstaty. Uvedené kupní smlouvy, které poškozovaly společnost O., a. s., a znamenaly záměrné odčerpání jejího majetku použitelného k uhrazení závazků považuje odvolací soud za zcizení majetku ve smyslu trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák., resp. za pokus jeho zcizení, pokud ke vkladu vlastnického práva pro kupujícího nedošlo, jehož se obvinění dopustili v úmyslu vyhnout se placení dluhů, i jen částečně zmařit uspokojení věřitelů společnost O., a. s., ve výši 23 310 000,- Kč, přičemž vzhledem k tomu, že se podařilo převedený majetek vrátit do konkursní podstaty, popř. ke vkladu vůbec nedošlo, zůstalo jednání obviněných pouze ve stadiu pokusu (srov. č. l. 6752 spisu). Smlouvy uzavřeli obvinění Ing. P. K. jako předseda představenstva O., a. s., a obviněný Ing. T. H. jako člen jejího představenstva v době od 11. 5. 1998 do 12. 5. 1998 a byl jimi prodán majetek společnosti O., a. s., H. K. v celkové hodnotě 23 310 000,- Kč bývalým dceřiných společnostem, a to O. N., s. r. o., kde byli obvinění majoritními společníky, a společnosti T., s. r. o., H. K., kde byli společníky W., s. r. o., H. K., tvořená jediným společníkem obviněným Ing. P. K., a T., s. r. o., H. K., tvořená jediným společníkem obviněným Ing. T. H., přičemž všechny tři organizace měly stejný předmět činnosti (č. l. 6740 spisu). Dále uvedl, že je evidentní, že při jejich uzavření obvinění zneužili svého postavení v organizacích na straně prodávajícího a na straně kupujících s obdobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě a jinému hmotný zisk, tj. prospěch spočívající ve vlastnictví nemovitostí ve výši jejich celkové tržní ceny, která v posuzovaných případech nebyla zaplacena, až na částku 1 000 000,- Kč v případě kupní smlouvy pod bodem 2), jak vyplývá ze žádosti o vrácení první splátky v této výši na č. l. 6335 spisu. Tento úmysl se obviněným podařilo realizovat pouze v případech kupních smluv uvedených pod body 4) a 5) rozsudku odvolacího soudu, kdy nastaly právní účinky vkladu dne 13. 5. 1998 a obvinění získali prospěch v hodnotě převedených nemovitostí, tj. ve výši 17 300 000,- Kč (srov. č. l. 6751 spisu). Obvinění Ing. P. K. a Ing. T. H. tak podle názoru Vrchního soudu v Praze získali prospěch v hodnotě převedených nemovitostí ve výši 17 300 000,- Kč (srov. č. l. 6751 spisu). Je nesporné, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 1998, sp. zn. 42 K 56/98, byl na majetek společnosti O., a. s., H. K., prohlášen konkurs. Obviněný Ing. P. K. společně s obviněným Ing. T. H. uzavřeli kupní smlouvy a další čtyři kupní smlouvy. Přitom sami podali dne 18. 5. 1998, tedy již po prohlášení konkursu, návrh ze dne 13. 5. 1998 na prohlášení konkursu na majetek společnosti O., a. s., H. K., jak je zřejmé z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 K 56/98 (č. l. 78 - 80 spisu). Za této situace neobstojí námitka dovolání obviněného, že zvolený postup nevykazuje zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Na základě skutkových zjištění Vrchní soud v Praze správně uvedl v popisu tohoto skutku mimo jiné to: „že kupní cena až na částku 1 000 000,- Kč (bod 2) ve shora vyjmenovaných případech nebyla uhrazena, čímž pod body 4), 5), kde se T., s. r. o., H. K. stal vlastníkem převedených nemovitostí, pro sebe a pro jiného získali prospěch ve výši 17 300 000,- Kč, přičemž k získání prospěchu ve výši 5 010 000,- Kč pod body 1) – 3) nedošlo, neboť v důsledku prohlášení konkursu dne 14. 5. 1998 řízení o vkladu nemovitostí a následné provedení vkladu do katastru nemovitostí nebylo dokončeno a současně hrozilo nebezpečí zmaření uspokojení věřitelů společnosti O., a. s., H. K., ve výši 23 310 000,- Kč, když teprve po prohlášení konkursu na majetek úpadce O., a. s., H. K., tj. po 14. 5. 1998, bylo řízení u příslušného katastrálního úřadu o vkladu vlastnických práv kupujícího zastaveno, návrh na vklad byl zamítnut a díky aktivitě správce konkursní podstaty JUDr. F. L., CSc. bylo od smluv odstoupeno, takže veškerý shora uvedený majetek po prohlášení konkursu byl vrácen do konkursní podstaty úpadce O., a. s., H. K.“ V odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Praze uvedl, že kupní ceny nebyly uhrazeny a podle konstrukce kupních smluv ani neměly být uhrazeny, pokud je v nich uvedeno, že kupní ceny mají být uhrazeny do 290 dnů od výmazu zástav, neboť společnost O., a. s., neměla prostředky k tomu, aby dosáhla výmazu zástav, a že se tudíž jednalo o ekonomicky nevýhodný převod pro prodávajícího a o výhodný převod pro spřízněné, personálně propojené společnosti (srov. č. l. 6750 spisu). Také tato námitka je nedůvodná. Nejvyšší soud k tomuto skutku poznamenává, že způsob jednání popsaný pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu je pravidelným a v České republiky již zcela běžným způsobem páchání trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. a trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 tr. zák., jímž se pachatelé těchto trestných činů snaží dosáhnout toho, aby zcizili v době těsně před prohlášením konkursu na majetek společnosti zbývající majetek, a to zpravidla převodem na jiné společnosti, jimiž jsou společníky nebo na spřízněné nebo personálně propojené společnosti, jak na to také správně poukázal Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku. Přitom časová souslednost těchto úkonů pachatelů, stav úpadku společností, jimiž byli pachatelé statutárními orgány i obsah smluv a aktivita pachatelů, aby byl co nejrychleji proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem, zcela zřetelně svědčí na jedné straně o úmyslu pachatelů buď zcela nebo zčásti zmařit uspokojení svých věřitelů a na druhé straně získat majetek pro sebe nebo jiné společnosti, v nichž většinou také působí souběžně se společností, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs. Neobstojí ani dovolací námitka obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění do 31. 12. 1997. Tento trestný čin obviněný spáchal tím, že v době od 19. 11. 1996 do 10. 3. 1997 jako předseda představenstva O., a. s., v rozporu s §194 odst. 5 obchodního zákoníku nevykonával svou působnost s náležitou péčí, když provedl nevýhodné obchody s akciemi (ve dnech 19. 11. 1996, 19. 11. 1996, 23. 12. 1996, 5. 2. 1997 a 10. 3. 1997) ke škodě společnosti O., a. s., ač znal jejich cenu, přičemž těmito obchody způsobil společnosti O., a. s., škodu v celkové výši 5 104 606,- Kč. Obviněný namítl, že nemohl trestný čin spáchat, protože uzavřel smlouvu s obchodníkem s cennými papíry, jemuž důvěřoval, a polemizoval s výkladem §194 odst. 5 obchodního zákoníku s tím, že nelze vyžadovat, aby člen představenstva byl odborníkem ve všech oblastech, které je třeba uplatňovat při obchodním vedení společnosti a při jednání jejím jménem. Zdůraznil, že jde o úmyslný trestný čin, u něhož musí být dáno úmyslné zavinění jak ve vztahu k porušení povinností, tak ve vztahu k následku, a podle obviněného takové skutečnosti soud neprokázal. Porovnáním těchto námitek s námitkami ohledně tohoto trestného činu v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že jsou obsahově totožné. S těmito námitkami se odvolací soud v souladu se zákonem vypořádal, jak vyplývá z příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku na č. l. 6753 - 6758, 6760 - 6761 spisu. Dospěl přitom na základě znaleckého posudku Ing. O. Š., znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace cenné papíry, k závěru, že ze strany obviněného šlo o vědomé uzavírání obchodů na úkor spravovaného majetku, jejichž podstatou byl v jednom případě prodej podhodnocených papírů a v dalších případech nákupy nadhodnocených cenných papírů do majetku, který byl obviněný povinen spravovat, a to za ceny neodpovídající jejich hodnotě. Takové jednání bylo podle odvolacího soudu v rozporu s ustanovením §194 odst. 5 obchodního zákoníku, které stanoví povinnost vykonávat působnost s péčí řádného hospodáře. Podle zjištění soudu byla cena akcií na veřejném trhu hlediskem pro posouzení, zda obviněný jednal s odbornou péčí. Informace o cenách akcií jsou veřejně přístupné a byly nepochybně dostatečně srozumitelné i pro obviněného. Protože orientace v těchto záležitostech je nezbytným předpokladem výkonu funkce předsedy představenstva, nemůže obstát obhajoba obviněného, že spoléhal na obchodníka s cennými papíry. Oproti rozsudku soudu prvního stupně posoudil Vrchní soud v Praze tento skutek jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění do 31. 12. 1997. Uvedl přitom, že nejsou pochybnosti o tom, že obviněný svým jednáním porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek a způsobil značnou škodu. Odvolací soud současně vyslovil, že obviněný nebyl osobou, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu §255 odst. 2 písm. a) tr. zák., i když jako předseda představenstva akciové společnosti měl uloženou povinnost hájit zájmy svěřeného a spravovaného majetku akciové společnosti, nešlo však podle názoru odvolacího soudu o zvlášť uloženou povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení trestního zákona, ale šlo o jednu z jeho dalších povinností. S poukazem rozhodnutí publikované pod č. 28/1992 Sb. rozh. tr. odvolací soud správně uvedl, že zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného nezakládá smlouva o hmotné odpovědnosti ani postavení statutárního orgánu akciové společnosti, konkrétně předsedy jejího představenstva (srov. č. l. 6760 - 6761 spisu). Obviněný také namítl, že vzhledem k tomu, že ke spáchání údajné trestné činnosti mělo dojít před devíti lety, je s odstupem času stupeň nebezpečnosti činu pro společnost postupně snižován. Současně naznačil, že ke snížení stupně nebezpečnosti pro společnost došlo i proto, že společnost O., a. s., prošla konkursním řízením a nároky jejích věřitelů byly v rámci rozvrhového usnesení uspokojeny. Vrchní soud v Praze se zabýval materiální stránkou všech trestných činů z hlediska ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. a námitka obviněného ohledně materiální stránky trestných činů je proto nedůvodná. Pokud ji obviněný navíc opírá o to, že bylo skončeno konkursní řízení ve věci úpadce společnosti O., a. s., je tato námitka naprosto irelevantní, neboť obviněný spáchal trestné činy před prohlášením konkursu a mnohem dříve, než došlo dne 29. 9. 2004 v konkursním řízení k vydání rozvrhového usnesení. Při posuzování materiální stránky trestného činu nelze přihlížet k okolnosti, že věřitelé byli poměrně a zčásti uspokojeni v konkursním řízení z majetku konkursní podstaty úpadce, v tomto případě akciové společnosti. Obviněný v dovolání též namítl, že Vrchní soud v Praze neměl rozhodovat v adhezním řízení o nároku správce konkursní podstaty O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. ve výši 5 104 606,- Kč, ale měl jej odkázat s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, protože konkursní řízení bylo ukončeno a věřitelé byli podle rozvrhového usnesení uspokojeni. Ačkoliv to obviněný výslovně neuvedl, z obsahu námitky vyplývá, že obviněný považuje rozvrhové usnesení vydané v konkursním řízení ve vztahu k nároku na náhradu škody uplatněném v adhezním řízení za překážku věci pravomocně rozsouzené (res iudicata). Obviněný v řízení o dovolání nenamítl výši a důvod nároku na náhradu škody. Z odůvodnění výroku o náhradě škody je zřejmé, že Vrchní soud v Praze si před rozhodnutím o nároku na náhradu škody opatřil zprávu Krajského soudu v Hradci Králové (č. l. 6675 spisu), z níž zjistil, že konkursní řízení ve věci úpadce O., a. s., Hradec Králové, není ukončeno. Dne 29. 9. 2004 bylo soudem vydáno rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2005. Protože proti rozvrhovému usnesení byla podána dovolání věřitelů, byl spis dne 31. 5. 2005 zaslán Nejvyššímu soud k rozhodnutí o dovolání. Z této zprávy nebylo patrno, že by bylo realizováno rozvrhové usnesení a že bylo rozhodnuto o skončení konkursního řízení, a proto odvolací soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného Ing. P. K. nahradit způsobenou škodu ve výši 5 104 606,- Kč (srov. č. l. 6763 spisu). Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného Ing. P. K. byla podána státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové dne 12. 12. 2002 obžaloba u Krajského soudu v Hradci Králové (č. l. 5437 - 5471 spisu). Dne 4. 2. 2003 se správce konkursní podstaty O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. připojil s nárokem na náhradu škody v trestním řízení ve výši 5 161 121,- Kč a požádal, aby Krajský soud v Hradci Králové uložil obviněnému Ing. P. K. zaplatit uvedenou náhradu škody správci konkursní podstaty do 15 dnů od právní moci rozsudku. Podle §43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§206 odst. 2 tr. ř.). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Správce konkursní podstaty O., a. s., H. K. odůvodnil nárok na náhradu škody tím, že podle obžaloby obviněný Ing. P. K. v době od 19. 11. 1996 do 10. 3. 1997 jako předseda představenstva O., a. s., H. K., v rozporu s ustanovením §194 odst. 5 obch. zákoníku provedl nevýhodné obchody s akciemi ke škodě O., a. s., H. K., přičemž těmito obchody způsobil uvedené akciové společnosti škodu v celkové výši 5 168 121,- Kč, čímž se podle obžaloby dopustil trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění do 31. 12. 1997. Pokud jde o prokázání nároku na náhradu škody, odkázal na důkazy obsažené v soudním spisu, zejména na dokumentaci ze Střediska cenných papírů, zprávu Burzy cenných papírů P., a. s., a znalecký posudek z oboru ekonomiky, vypracovaný za účelem zjištění tržní hodnoty akcií. Je tedy zřejmé, že správce konkursní podstaty O., a. s., H. K. JUDr. F. L., CSc. uplatnil nárok na náhradu škody řádně a včas a jako oprávněná osoba podle §43 odst. 3 tr. ř. s přihlédnutím k §14 odst. 1 písm. a) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Soud ani nevyslovil usnesením podle §206 odst. 3 tr. ř., že jej jako poškozeného nepřipouští k hlavnímu líčení. Nejvyšší soud dále zjistil z obsahu rozvrhového usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2004, č. j. 42 K 56/98-449, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2005, že jím nebylo rozhodnuto o nároku ve výši 5 168 121,- Kč. Proti tomuto usnesení podali dovolání věřitelé V. z. p. Č. r. – O. p. H. K., S., H. K., Česká republika – Finanční úřad v H. K., U k., H. K. a Česká správa sociálního zabezpečení v H. K., Š., H. K. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 709/2005 a dosud o dovoláních nebylo rozhodnuto. Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem o nároku správce konkursní podstaty O., a. s., H. K., na náhradu škody s odůvodněním, že v době rozhodování o tomto nároku nebylo splněno rozvrhové usnesení. Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. a), věty první, zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, má prohlášení konkursu mimo jiné i ten účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce (toto znění mělo uvedené ustanovení dne 14. května 1998, kdy byl prohlášen konkurs na majetek společnosti O., a. s., a dosud zůstalo nezměněno). Podle ustanovení §27 odst. 4, věty první, zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, platí (a platilo to i ke dni 4. 2. 2003, kdy se správce konkursní podstaty O., a. s., připojil s nárokem na náhradu škody k trestním řízení), že peněžité pohledávky, které má úpadce za svými dlužníky nebo osobami, které zajišťují tuto pohledávku, je správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch podstaty; to platí přiměřeně i pro nepeněžité pohledávky úpadce, pokud je možné ocenit je penězi. Byla-li tedy společnosti O., a. s., způsobena škoda jednáním obviněného, byl správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu na majetek společnosti ve smyslu uvedeného ustanovení zmíněného zákona nejen oprávněn, nýbrž i povinen tuto peněžitou pohledávku úpadce za jeho dlužníkem (tj. obviněným) vymáhat. Argumentace obviněného rozvrhovým usnesením je s přihlédnutím ke zmíněné zákonné úpravě zcela bezvýznamná. Rozvrhové usnesení je soudním rozhodnutím o tom, které ze zjištěných pohledávek, popřípadě z pohledávek za konkursní podstatou nebo z pohledávek, které nemusí být do konkursu přihlášeny, budou uspokojeny z rozdělované podstaty (z výtěžku získaného zpeněžením majetku patřícího do konkursní podstaty) a v jaké výši (srov. §30 a násl. zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů). Jinak řečeno se jím vymezuje, z jakého dlužníkova majetku a jak budou uspokojeny pohledávky dlužníkových věřitelů. O pohledávkách dlužníka za jeho dlužníky se rozvrhovým usnesením nerozhoduje a tyto pohledávky (jsou-li zde jaké a nebyly-li z majetku konkursní podstaty vyloučeny – srov. §27 odst. 6 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) je správce konkursní podstaty povinen vymáhat bez zřetele k případnému vydání rozvrhového usnesení, jeho právní moci nebo i jeho splnění, až do zrušení konkursu /srov. k tomu zejména ustanovení §44 odst. 1 písm. b) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je důvodem pro zrušení konkursu, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání, splnění rozvrhového usnesení/. Samotné zrušení konkursu před vymožením pohledávky správcem konkursní podstaty by pak – ve smyslu §45 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů – mělo jen ten následek, že účastníkem řízení, v němž správce tuto pohledávku dlužníka za jeho dlužníkem uplatňoval (zde účastníkem adhezního řízení) by se dnem, kdy nastane zánik účinků prohlášení konkursu (srov. §44 odst. 5, §44a odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů), stal namísto správce konkursní podstaty bez dalšího dlužník. Vrchní soud tedy rozhodl správně o nároku na náhradu škody v adhezním řízení podle §228 odst. 1 tr. ř. Nejde tedy o jiné nesprávné hmotně právní posouzení podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a proto námitka obviněného týkající se tohoto výroku rozsudku odvolacího soudu není důvodná. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. srpna 2006 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek