ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.779.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 779/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. 3 To 1170/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 30/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. 3 To 1170/2004, byl z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného Z. N. zrušen ve vztahu k tomuto obviněnému podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 14 T 130/99. Krajský soud v Ostravě rozhodl za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově tak, že obviněný Z. N. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák, ve znění zák. č. 265/2001 Sb., který spáchal tím, že
1. přesně nezjištěného dne v období od 7. 7. 1997 do 16. 7. 1997, po předchozí vzájemné dohodě mezi obviněným Z. N. a již odsouzeným G. D., se odsouzení T. D., G. D. a ml. P. J. vloupali do osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Favorit, které bylo zaparkováno v O., s označeným vozem odjeli do místa bydliště obviněného Z. N. v O., kde je obviněný převzal a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž byla poškozenému L. Q. M. způsobena škoda ve výši 124.200,- Kč,
2. v přesně nezjištěnou dobu v noci z 23. 1. 1998 na 24. 1. 1998 v O., po předchozí dohodě mezi obviněným Z. N. a již odsouzeným G. D., se odsouzení T. D., O. G. a G. D. vloupali do osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Favorit LXI, a poté s vozidlem odjeli do místa bydliště obviněného Z. N. v O., kde je obviněný Z. N. převzal a následně s ním naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž tímto jednáním způsobili škodu vlastníkovi vozidla společnosti Š., s. r. o., se sídlem v P., v celkové částce 120.100,- Kč a odcizením věcí z vozidla poškozenému R. S. škodu v částce 1.990,- Kč.
Obviněný Z. N. byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. Q. M. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný Z. N. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 4 KZv 82/98, pro skutek v bodě ad 3., že dne 27. 5. 1997 po společné dohodě obvinění P. H. a B. M. násilím odcizili osobní automobil značky Škoda Favorit, zaparkovaný v O. a tento bezprostředně dodali do O. R. a Z. N. k další realizaci a způsobili tak firmě O. B. na hodnotě automobilu škodu v částce 121.900,- Kč a na věcech v v automobilu škodu v částce 3. 940 Kč, jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost O., E.-i., a. s., se sídlem v B., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu výroku tohoto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které se opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku podle obviněného spočívá v tom, že nelze spáchat trestný čin krádeže jednáním, které podle zjištění odvolacího soudu má spočívat v tom, že si měl údajně, (což popírá) „objednat“ odcizení předem neurčeného vozidla a poté již odcizené vozidlo „převzít“ (tj. po dokonání a dokončení trestného činu krádeže). Obviněný namítl, že nic z toho nenaplňuje objektivní znaky trestného činu krádeže, přičemž podle jeho názoru je vyloučeno spolupachatelství jednáním učiněným před započetím a po dokonání trestného činu. Dále obviněný v dovolání rozebírá zákonné podmínky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a dovozuje, že v jeho případě právní závěr soudu o spolupachatelství není podložen patřičnými skutkovými zjištěními.
Nesprávným právním posouzením skutku je podle obviněného i porušení tzv. zásady obžalovací. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl prý odsouzen za jednání a následek, pro které dosud nebylo zahájeno trestní stíhání. Obviněný se domnívá, že byl odsouzen za zcela za jiný skutek, než pro který byl stíhán, a za jiný trestný čin, u něhož již nelze zahájit trestní stíhání pro zánik trestnosti. Tuto námitku obviněný formuloval doslovně tak, že: „Není mi znám důvod, proč senát 3 To Krajského soudu v Ostravě ve složení JUDr. M. S., JUDr. V. T., Mgr. M. Č., Ph.D., zmíněnou základní zásadu trestního řízení porušili: zda proto, že nejsou schopni jiný skutek rozpoznat a nebo k tomu měli jiný ještě závadnější motiv, rozhodně tím porušili svou povinnost poskytovat ochranu mým právům, ke které jsou povolání Ústavou“.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. 3 To 1170/2004, v bodě II., tj. v části, v níž byl pro jednání popsané pod body 1., 2., nově uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 1 roku a poškozený L. Q. M. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám zprostil obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a), popř. §226 písm. c) tr. ř., event. aby za použití §265l odst. 3 tr. ř. z důvodu porušení základních zásad trestního řízení věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí jinému odvolacímu senátu Krajského soudu v Ostravě.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že nelze přisvědčit k žádné z jeho námitek, a navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Poukázala především na to, že odvolací soud respektoval ve svém rozhodnutí právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho usnesení ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1207/2004, a výrok o vině v napadeném rozsudku nyní plně odpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Obviněný namítá, že nenaplnil znaky trestného činu krádeže, kterým byl uznán vinným. Přitom zdůraznila, že objednávka krádeže vozidel nepředstavuje nic jiného než návrh dohody na trestné součinnosti, který byl následně plně akceptován těmi osobami, které svým společným jednáním naplnily všechny dílčí znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže ve formě vloupání. I když se jednání obviněného od jednání zbývajících spolupachatelů zdánlivě odděluje, zůstává podle názoru nejvyšší státní zástupkyně podstatným, že způsob zapojení obviněného do trestné činnosti zbývajících spoluobviněných (nyní již odsouzených pachatelů) představuje jeden ze článků řetězu, jestliže na základě předchozí dohody směřuje ke spáchání trestného činu a objektivně i subjektivně se tak stává neoddělitenou složkou jimi realizovaného skutkového děje. Podle nejvyšší státní zástupkyně je rozhodné, že předmětem dohody spolupachatelů bylo odcizení osobních automobilů vytypovaných a lokalizovaných obviněným Z. N., a to včetně způsobu, jakým bude dosaženo možnosti s vozidly fyzicky disponovat. Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že za daného právního stavu, jakož i v souladu s ustálenou soudní praxí, je zcela zřejmé, že obviněný svým jednáním za podmínek §9 odst. 2 tr. zák. naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., přičemž není důvodu pochybovat o zavinění obviněného ve vztahu k těžšímu následku podle §247 odst. 2 tr. zák., jestliže došlo za shora uvedených podmínek k odcizení konkrétních osobních automobilů na objednávku obviněného.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a že dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V případě dovolání, které se opírá o tento důvod dovolání, musí dovolací soud vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav může posuzovat správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí taxativně vymezených v §265a tr. ř., není další, již třetí soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři, protože v takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným, ale také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do postavení odvolacího soudu, který může skutkový stav korigovat k tomu určenými zákonnými prostředky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují námitky, které primárně směřují ke změně skutkového stavu a teprve v návaznosti na tuto změnu k jinému právnímu posouzení skutku nebo k jinému hmotně právnímu posouzení.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1207/2004, byl ohledně obviněného Z. N. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 5 To 555/2003, podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc obviněného Z. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyslovil, že popis skutku v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 3 To 555/2003, neobsahoval ty skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Pokud jde o námitky obviněného uplatněné v dovolání, jde většinou o námitky, které obviněný uplatňoval již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádal. V souladu s právním názorem dovolacího soudu upravil popis skutku, který odpovídá jeho právní kvalifikaci. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku i otázku spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud pro stručnost (§265i odst. 2 tr. ř.) odkazuje na správné a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku na str. 14 – 15. Námitky obviněného považuje Nejvyšší soud za zcela nedůvodné.
Pod dovolací důvod uplatněný obviněným nelze podřadit námitku týkající se údajného porušení zásady obžalovací, nehledě k tomu, že tato námitka není řádně odůvodněna a spíše by měla být uplatňována v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Přesto Nejvyšší soud pokládá za nutné připomenout, že se odvolací soud podrobně zabýval všemi námitkami obviněného, které se týkaly sdělení obvinění a totožnosti skutku, což je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku na str. 10 až 11.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006´
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek