ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.809.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 809/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. července 2006 o dovolání obviněného D. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 7 To 351/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 102/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 5 T 102/2001, byl obviněný D. K. uznán vinným pod bodem 3) výroku o vině jako mladistvý proviněním krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., pod bodem 5) výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., pod bodem 6) výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), a e) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod bodem 7) výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a pod bodem 8) výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.
Za trestné činy pod body 3) a 5) výroku o vině byl obviněný D. K. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výroku o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 1 T 333/2002, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za trestné činy spáchané skutky pod body 6) až 8) výroku o vině byl obviněný D. K. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Tímto rozsudkem byl obviněný mladistvý D. K. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město pro skutky ad 9) až 11), jimiž měl spáchat pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které byl obviněný stíhán.
Proti výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, výroku o trestu a výroku o náhradě škody v návaznosti na skutek pod bodem 3) výroku o vině, podal obviněný odvolání. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 7 To 351/2005, bylo odvolání obviněného D. K. jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, dovolání, které se opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obsahuje náležitosti dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný v dovolání namítl, že se nedopustil skutku pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Vzhledem k posouzení skutku jako provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. se soudy obou stupňů podle něj nezabývaly tím, zda stupeň nebezpečnosti skutku pro společnost dosáhl míry nebezpečnosti vyšší než malé. Shodné námitky uplatnil též ve vztahu k uloženému trestu, když nesouhlasil s výměrou trestu, která podle něj je v rozporu s ustanovením §23 a 31 tr. zák. Soudy podle něj nepřihlédly k jeho poměrům, věku, osobním a rodinným poměrům, a nebyla tedy vzata v úvahu řada polehčujících okolností, nehledě k velmi malému stupni nebezpečnosti činu pro společnost.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 7 To 351/2005, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku absence materiálního znaku provinění, tuto námitku však považuje za nedůvodnou. Důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle ní neodpovídají námitky proti výroku o trestu, v nichž obviněný zčásti opakuje některé námitky proti výroku o vině. Poukázala přitom na to, že v rámci tohoto dovolacího důvodu lze vznášet námitky proti správnosti některých hmotně právních posouzení souvisejících s rozhodováním o trestu (např. aplikace ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. nebo §37a tr. zák.), nelze však namítat uložení trestu a jeho výměry v důsledku nesprávné aplikace ustanovení §23 a §31 tr. zák. Námitky proti druhu a výměře trestu lze vznášet jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak pouze v případě, že byl uložen trest mimo trestní sazbu, nebo došlo k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. Námitky směřující proti přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu nelze vznášet v rámci žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Protože námitky obviněného zčásti neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné, nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné s tím, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s jehož konáním vyslovila souhlas pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 5 T 102/2005, že obviněný spáchal skutek pod bodem 3) výroku o vině společně s obviněným J. R. tím, že v P., v době od 23:00 hod. dne 1. 1. 2001 do 00:05 hod. dne 2. 1. 2001, na parkovišti u diskotéky A., po předchozí vzájemné dohodě vnikli po rozbití skleněné výplně okna pravých zadních dveří do osobního automobilu zn. Škoda, majitele vozidla V. R., a z vozidla odcizili k jeho škodě dva hliníkové kufříky v celkové hodnotě 720,- Kč, ve kterých bylo uloženo nejméně 300 kompaktních disků s různými tituly v hodnotě nejméně 25.200,- Kč, sluchátka v hodnotě 200,- Kč i sada šipek v hodnotě 650,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 26.770,- Kč, přičemž rozbitím okénka vozidla způsobili jeho majiteli další škodu ve výši 1.380,- Kč. Skutek byl posouzen jako provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný především namítá, že se soudy obou stupňů nezabývaly posouzením stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Podle §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý. Přestože soud prvního stupně výslovně nepoužil termín nebezpečnost činu pro společnost, v odůvodnění rozsudku na str. 14 uvedl zcela zřetelně, proč kvalifikoval jednání obviněného jako provinění, neboť obviněný skutek spáchal před dovršením 18. roku věku, přičemž právní kvalifikaci odůvodnil tím, že obviněný čin spáchal vloupáním ve smyslu §89 odst. 14 tr. zák., činem způsobil škodu nikoli malou přesahující 25.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.), přičemž byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Z hlediska §3 odst. 4 tr. zák. je dán objektivně stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než malý. Nejvyšší soud proto shledal tuto námitku nedůvodnou. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ta část námitek obviněného, která směřuje proti údajné přísnosti trestu, neboť v rámci uplatněného důvodu dovolání, ale ani jiného důvodu dovolání, nelze úspěšně namítat, že byl uložen přísnější trest, než měl být podle názoru obviněného uložen.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek