ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.829.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 829/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 19. července 2006 dovolání obviněného S. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 130/2004, takto:
Podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se č á s t e č n ě zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, a to v části výroku o náhradě škody, kterým byla obviněnému S. J. uložena povinnost nahradit poškozenému P. O., zastoupenému zmocněncem JUDr. M. S., škodu ve výši 579.613,- Kč a poškozené V. z. p. Č. r., škodu ve výši 103.829,- Kč.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 2 tr. ř. za použití §265 tr. ř. se poškozený P. O., a poškozená V. z. p. Č. r., odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, byl obviněný S. J. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 9. 8. 2003 kolem 19.10 hod. na místní komunikaci v areálu autokempu v k. ú. obce H., okr. T., po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot 406, se kterým při průjezdu mírnou pravotočivou zatáčkou v důsledku nepřiměřené rychlosti havaroval, neboť nezvládl řízení a vyjel vlevo mimo komunikaci, kde narazil do betonového mostku, v důsledku čehož byl zraněn spolujezdec P. O., který utrpěl tříštivou zlomeninu levé čelní kosti, zlomeninu horní čelisti, zlomeninu spodiny levé očnice, těžký otřes mozku, pohmoždění očního bulbu, tržnou ránu a krevní výron očních víček s pracovní neschopností nejméně do 13. 7. 2004 a s trvalými následky v podobě změn v mozku, přičemž dále byl zraněn spolujezdec M. N., který utrpěl otřes mozku, pohmožděniny a oděrky v obličeji s dobou léčení nejméně 3 týdny.
Za tento trestný čin byl obviněnému S. J. podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, který mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný S. J. uznán povinným nahradit poškozenému P. O., zastoupenému zmocněncem JUDr. M. S., škodu ve výši 579.613,- Kč a poškozené V. z. p. Č. r., škodu ve výši 103.829,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. Č. r., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně, jenž rozhodoval jako odvolací soud o odvolání obviněného S. J., které podal proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, rozhodl usnesením ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, podal obviněný S. J. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. L. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl, že souhlasí s výrokem o vině. Nicméně je toho názoru, že soudy obou stupňů pochybily při ukládání trestu zákazu činnosti, když nevzaly v úvahu všechny rozhodné okolnosti. Zejména pominuly skutečnost, že ze strany obviněného se jednalo o první a zcela výjimečné vybočení z jinak řádného způsobu života, jakož i skutečnost, že obviněný si s odkazem na obsah evidenční karty řidiče vždy počínal i při činnosti spočívající v řízení motorových vozidel řádně. Dále obviněný zdůraznil, že řízení motorových vozidel je činností, která je pro obviněného vzhledem k jeho předmětu podnikání důležitou součástí a podmínkou výkonu jeho povolání jako jediného zdroje obživy, a proto se mu trest zákazu činnosti na dobu dvou let jeví jako nepřiměřeně přísný. Dovolatel v této souvislosti poukázal na to, že otázka řádného způsobu života a řádného počínání při řízení motorových vozidel, mající vliv na výši ukládaného trestu, nebyla ani v případě obdobném v praxi Nejvyššího soudu dosud řešena.
Další pochybení spatřuje dovolatel v rozhodnutí soudů obou instancí o náhradě škody, která byla přiznána jak poškozenému P. O., tak poškozené V. z. p. Soudy totiž za jediný podklad pro své rozhodnutí považovaly údaje těchto poškozených, aniž by je přezkoumaly či podrobily úvaze z hlediska eventuálního spoluzavinění poškozeného P. O., který byl v době nehody nepřipoutaný a věděl o skutečnosti, že obviněný před jízdou požil alkoholický nápoj. Následně dovolatel citoval názor krajského soudu v této věci, podle kterého „ … určité spoluzavinění poškozeného pak by mělo najít svůj obraz v případném dalším řízení o náhradě škody, které lze logicky očekávat, nikoliv však v prvotním a základním rozhodnutí soudu o náhradě škody a zejména pak odpovědnosti za ni …“, přičemž tento názor soudu není podle dovolatele v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, a pro tento extenzivní, dovolateli krajně nepříznivý, výklad právního předpisu chybí opora jak v právním předpisu samotném, tak i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Otázka, zda v případě vzniku škody případně spoluzaviněné poškozeným je možno toto spoluzavinění zcela pominout a za základ vzít výhradně údaje poškozeného, má po právní stránce podle názoru dovolatele zásadní právní význam. Dovolatel tedy konstatuje, že uložený trest je v části týkající se výše trestu zákazu činnosti nepřiměřeně vysoký a v části rozhodnutí o uplatněném nároku poškozených trpí rozhodnutí soudů obou stupňů vadami a je tedy nesprávné.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů v části týkající se uloženého trestu zákazu činnosti a v části týkající se uplatněného nároku na náhradu škody poškozeným P. O. a V. z. p. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s tím, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání doručen, se k němu vyjádřila v době, kdy dovolání obviněného trpělo takovou vadou, že dovolatel neuvedl ani slovně ani citací zákonného ustanovení dovolací důvod, na základě něhož rozhodnutí odvolacího soudu napadá. S ohledem na tuto vadu navrhla, aby Nejvyšší soud ČR tento mimořádný opravný prostředek podaný obviněným S. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Poté však v rámci dovolacího řízení před soudem prvního stupně byl dovolatel vyzván k odstranění předmětné vady, což také učinil, avšak státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se již dále k jeho dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl zejména v té části která se týkala výroku o náhradě škody, uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
Dříve než se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. mohl zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadených rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný S. J. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení, přičemž toto hmotně právní posouzení se nemusí týkat jen problematiky trestněprávní, ale může navazovat např. na problematiku občanskoprávní. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V souladu s tímto vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný S. J. vytkl právně relevantní námitkou oběma napadeným rozhodnutím pochybení ve výroku o náhradě škody, spočívající v rozporu mezi tvrzením odvolacího soudu o spoluzavinění poškozeného na vzniklé škodě na jeho zdraví tím, že nebyl ve vozidle připoutaný a věděl o skutečnosti, že obviněný před jízdou požil alkoholický nápoj, a následným uložením povinnosti nahradit škodu jak poškozenému P. O., tak i poškozené V. z. p.
Nejvyšší soud musí předně zdůraznit, že při zkoumání spoluzavinění poškozeného P. O. zejména z hlediska závažnosti vzniklého následku na jeho zdraví mělo nepochybně s přihlédnutím k způsobu zranění a jeho intenzitě důležitost především jeho nepřipoutání se bezpečnostním pásem ve vozidle při jízdě na přední sedačce [§9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých silničních zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění k době spáchání činu], když zásadně menší význam má již skutečnost, že jel ve vozidle, o jehož řidiči věděl, že tento požil před jízdou alkohol, s přihlédnutím i k tomu, že i sám poškozený P. O. byl pod vlivem alkoholu. Také je třeba rozlišit, že poškozený se svým pochybením nepodílel na samotném způsobení nehody, ale jenom na rozsahu způsobeného následku, což má z tohoto důvodu značný význam nejen pro otázku náhrady škody ze strany obviněného. Nalézací soud tuto skutečnost zohlednil zejména v uloženém trestu, když na straně 4 v odůvodnění svého rozsudku k tomu uvedl, že jinak velmi mírný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu obviněnému uložil mimo jiné s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tedy nepochybně i vzhledem k uvedenému spoluzavinění poškozeného P. O. na vzniklém následku na jeho zdraví. V tomto trestu, a to jak ve výroku o podmíněném odsouzení, tak i ve výroku o trestu zákazu činnosti, je pak i podle názoru Nejvyššího soudu dostatečně vyjádřena mimo jiné i ta skutečnost, že na rozsahu způsobeného těžkého zranění se uvedeným způsobem spolupodílel i sám poškozený. Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné ještě dodat, že při posuzování míry spoluzavinění poškozeného P. O. je nutno rozlišit mezi spoluzaviněním ve smyslu spolupodílení se na vzniku dopravní nehody a spoluzaviněním ve vztahu k následku, jímž bylo poškození jeho zdraví ve formě tříštivé zlomeniny levé čelní kosti, zlomeniny horní čelisti, zlomeniny spodiny levé očnice, těžkého otřesu mozku, pohmoždění očního bulbu, tržné rány a krevního výronu očních víček s pracovní neschopností nejméně do 13. 7. 2004 a s trvalými následky v podobě změn v mozku. V případě obviněného totiž poškozený žádným způsobem nepřispěl ke způsobení nehody a k jednání obviněného S. J., jímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž jeho spoluzavinění se týkalo pouze předmětného způsobeného následku. Porovná-li se tedy míra zavinění ve vztahu ke vzniku následku u obviněného a míra zavinění ve vztahu k rozsahu následku u poškozeného, je zřejmé, že ohledně výroku o vině a trestu zcela postačuje jeho zohlednění v uloženém trestu včetně uloženého trestu zákazu činnosti, který mimo uvedeného spoluzavinění poškozeného právě na jedné straně vyjadřuje hazardní způsob jízdy obviněného, který po požití alkoholických nápojů jel zcela nepřiměřenou rychlostí v areálu kempu, v němž se pohyboval větší počet osob včetně dětí, a na druhé straně dosavadní vedení řádného života obviněným, a to i v oblasti řízení motorových vozidel, neboť od roku 1995, kdy mu byl vydán řidičský průkaz, neměl až do spáchání posuzovaného činu v evidenční kartě řidiče žádný záznam. Z těchto důvodů námitky obviněného týkající se uloženého trestu zákazu činnosti, jenž byl uložen při dolní hranici zákonné trestní sazby, která činí jeden rok až deset let (§49 odst. 1 tr. zák.), nejsou důvodné, a to ani z hlediska předmětu jeho podnikání, nehledě k tomu, že jdou nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naproti tomu pokud jde o výrok o náhradě škody má spoluzavinění poškozeného ve vztahu ke způsobené škodě značný význam, a to nejenom ohledně výroku o náhradě škody týkajícího se poškozeného P. O., ale i výroku o náhradě škody týkajícího se poškozené V.z. p. Č. r. Nalézací soud se s touto okolností z hlediska ustanovení §441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), vůbec nezabýval a odvolací soud k tomu v odůvodnění svého usnesení uvedl, že „určité spoluzavinění poškozeného pak by mělo najít svůj obraz v případném dalším řízení o náhradě škody, které lze logicky očekávat, nikoliv však v prvotním a základním rozhodnutí soudu o náhradě škody a zejména pak odpovědnosti za ni“ (str. 2 usnesení). S tímto závěrem však nelze souhlasit, neboť podle §441 obč. zák., byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Přestože použití věty za středníkem §441 obč. zák. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, je třeba při každém rozhodnutí o náhradě škody (tedy slovy odvolacího soudu i „v prvotním a základním rozhodnutí soudu o náhradě škody“), byla-li tato škoda způsobena také zaviněním poškozeného, náležitě z hlediska jejího poměrného nesení poškozeným vyjádřit jeho spoluzavinění na této škodě. Přitom je třeba toto spoluzavinění poškozeného na způsobení škody z hlediska ustálené judikatury vyjádřit především v těch případech, kdy je dáno nedbalostní zavinění jak na straně škůdce, tak i na straně poškozeného. V rozsahu, v jakém se poškozený svým protiprávním jednáním podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá. Také u poškozeného je třeba brát v úvahu jen takové jednání, které splňuje všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. musí být prokázáno, že protiprávní jednání poškozeného bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2233/99 – Soubor rozhodnutí NS, svazek č. 3/2001 – C 315).
Z těchto důvodů soud prvního stupně pochybil, když rozsudkem ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, uložil obviněnému S. J. povinnost nahradit poškozenému P. O. a poškozené V. z. p. Č. r. škodu, aniž by zohlednil v její výši právě podíl zavinění poškozeného na jejím rozsahu. Pochybení odvolacího soudu v napadeném usnesení ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, pak spočívá v tom, že tuto hmotně právní vadu nenapravil. Nejvyšší soud tak po přezkoumání věci zjistil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, neboť rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení v otázce náhrady škody, a proto k důvodně podanému dovolání obviněného S. J. podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. částečně zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, a to v části výroku o náhradě škody, kterým byla obviněnému S. J. uložena povinnost nahradit poškozenému P. O., zastoupenému zmocněncem JUDr. M. S., škodu ve výši 579.613,- Kč a poškozené V. z. p. Č. r., škodu ve výši 103.829,- Kč. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Následně Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265m odst. 2 tr. ř. za použití §265 tr. ř. rozhodl tak, že se poškozený P. O., a poškozená V. z. p. Č. r., odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto rozhodnutí učinil vzhledem k tomu, že ke zjištění míry, jakou se poškozený P. O. zejména svým nepřipoutáním bezpečnostním pásem při jízdě v automobilu na předním sedadle spolujezdce podílel na velikosti způsobeného následku spočívajícího v jeho těžkém zranění, bude zapotřebí odborně posoudit míru jeho spoluzavinění, a to s přihlédnutím k míře zavinění obviněného S. J. a zejména k mechanizmu způsobení shora uvedených zranění poškozeného v souvislosti se všemi ostatními okolnostmi případu, když v tomto směru není ani vyloučeno, že bude nutné zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, příp. úrazového lékařství.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.