ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.834.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 834/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovolání, které podali obvinění R. H., V. T., a W. A. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 11 To 145/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 19/2004, takto:
I. Dovolání obviněných R. H. a V. T. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a j í .
II. Dovolání obviněného W. A. N. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 48 T 19/2004, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dílem dokonaným podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od prosince 2000 do svého zadržení dne 1. 11. 2003 v Ú. n. L., ale i na jiných místech ve spojení s organizovanou skupinou se podílel na neoprávněném dovozu kokainu prostřednictvím kurýrů, které obstarával, kontaktoval je na další členy skupiny a blíže neustanovené osoby jménem S., S. a další, od nichž pro tyto kurýry zajišťoval finanční prostředky na jejich přepravu, na cestu a pobyt v místě převzetí kokainu, dále s těmito členy sjednával pro kurýry finanční odměnu za dovezený kokain, během cest pro kokain a jeho přepravy byl s kurýry v osobním nebo telefonickém kontaktu a přes další členy skupiny řešil vzniklé problémy, a takto si počínal v následujících případech:
1. v měsíci prosinci 2000 až lednu 2001 se podílel na neoprávněném dovozu 953,8 gramů kokainu českou občankou M. K., která byla dne 25. 1. 2001 s kokainem ukrytým v podpatcích obuvi zadržena v A. tamní policií,
2. v přesně nezjištěné době v jarních měsících roku 2001, nejpravděpodobněji kolem poloviny května 2001, se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany J. P., a M. Š., kteří kokain přepravovali v zažívacím traktu,
3. v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu až listopadu 2001 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany M. M., a H. Š., kteří přepravovali kokain v zažívacím traktu, M. M. takto přepravil 124 „kontejnerů“ a H. Š. 60 „kontejnerů“ o váze „kontejneru“ 8 až 10 gramů,
4. v době od listopadu do prosince 2001 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany J. K., a H. Š., M. Š., a V. T., kteří kokain přepravovali v zažívacím traktu, sám se této cesty zúčastnil a přepravil 1,5 kg kokainu, který převážel ukrytý na těle,
5. v přesně nezjištěné době v první polovině roku 2002 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany M. M., a H. Š., kteří měli přepravovat kokain v zažívacím traktu, žádný kokain však nedovezli,
6. v přesně nezjištěné době v druhé polovině roku 2002 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany J. K., a L. F., kteří byli s kokainem napolykaným v zažívacím traktu zadrženi při odletu z A. tamní policií,
7. v přesně nezjištěné době na podzim roku 2002 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českým občanem M. M., který přepravoval kokain v zažívacím traktu,
8. v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu 2002 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany L. S., J. K., a M. Š., kteří přepravovali kokain v zažívacím traktu,
9. v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu až listopadu 2002, nejpravděpodobněji v době od 30. 10. do 7. 11. 2002, se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany L. S., a M. Š., kteří přepravovali kokain v zažívacím traktu,
10. v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu až prosinci 2002 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany L. S., a M. Š., kteří přepravovali kokain v zažívacím traktu, této cesty se rovněž zúčastnil a sám dovezl 0,5 kg kokainu ukrytého v kufru,
11. v přesně nezjištěné době na přelomu roku 2002 a 2003, nejpravděpodobněji od 28. 12. 2002 do 4. 1. 2003, se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany M. M., a H. Š., kteří se ale nedostali včas do letadla při zpáteční cestě a drogu museli nechat na místě,
12. v měsíci lednu 2003 se podílel na neoprávněném dovozu 3 453 gramů kokainu českými občany L. F., L. S., a M. Š., kteří byli dne 25. 1. 2003 s kokainem napolykaným v zažívacím traktu zadrženi v S. tamní policií a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody,
13. v přesně nezjištěné době v měsíci únoru 2003 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českým občanem J. I., který měl kokain přepravovat v zažívacím traktu, ale nikdo jej v K. s drogou nekontaktoval, a tak žádné drogy nepřivezl,
14. v přesně nezjištěné době v měsíci březnu až dubnu 2003 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany M. M., a M. K., kteří přepravovali kokain v zažívacím traktu,
15. v měsíci dubnu 2003 se podílel na neoprávněném dovozu 565 gramů kokainu českými občany J. I., a J. I., kteří byli dne 29. 4. 2003 s kokainem napolykaným v zažívacím traktu zadrženi při mezipřistání v M. tamní policií,
16. v měsíci květnu 2003 se podílel na neoprávněném dovozu 1 777,6 gramů kokainu českými občany P. J., a M. Z., kteří byli dne 21. 5. 2003, a to P. J. v A. a M. Z. po příletu do P., zadrženi policií,
17. v přesně nezjištěné době v měsíci květnu až červnu 2003 se podílel na neoprávněném dovozu kokainu českými občany S. J., a J. K., plánovaný dovoz kokainu se neuskutečnil, neboť S. J. s J. K. nenastoupili do letadla v A. a vrátili se zpět do Č. r. vlakem,
18. v přesně nezjištěné době v měsíci červenci 2003 se podílel na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany S. J. a J. S., kteří přepravovali kokain v zažívacím traktu,
19. v měsících červenci až srpnu 2003 se podílel na neoprávněném dovozu 515,2 gramů kokainu českými občany S. J., a V. S., když V. S. byl s napolykaným kokainem zadržen při odletu tamní policií a S. J. byl s napolykaným kokainem zadržen policií po příletu do A. dne 24. 8. 2003,
20. v měsících srpnu až září roku 2003 se podílel na neoprávněném dovozu 11,99 kg kokainu českou občanskou J. S. – P., a N. W. B., kteří byli dne 8. 9. 2003 s kokainem ukrytým v zavazadle zadrženi v A. tamní policií a následně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody,
přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb.
Pokud se jedná o skutek uvedený pod bodem 21. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, dopustil se ho obviněný R. H. a dále obvinění V. T. a W. A. N. tím způsobem, že v měsících říjnu až listopadu 2003 v Ú. n. L., ale i na jiných místech se podíleli na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu českými občany H. Š., a F. P., které sjednali obvinění V. T. a R. H., a rovněž zajišťovali osobní i telefonický kontakt s členy skupiny a obžalovaný W. A. N., který cestu zorganizoval, zajistil finanční prostředky na jejich dopravu a kontaktoval je na další členy skupiny, zejména na blíže neustanovenou osobu jménem F., oba kurýři přepravovali kokain v zažívacím traktu, F. P. přepravil 30 „kontejnerů“ s kokainem a následně byl zadržen na letišti v P., H. Š. byl zadržen na hranici při cestě vlakem,
přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb.
Obviněný V. T. byl shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že se zapojil do činnosti organizované skupiny působící ve více státech v době od listopadu 2001 do svého zadržení dne 4. 12. 2003, když v ní působil jednak jako kurýr přepravující drogy, jednak jako prostředník mezi osobami, jež finančně zajišťovaly a organizovaly převoz drog, a kurýry přepravujícími drogy v trávicím ústrojí, a takto si počínal v případě uvedeném shora pod bodem 21. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Oproti tomu byl obviněný V. T. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek v ní uvedený pod bodem 21., kterého se měl dopustit tím, že v měsících červenci až srpnu 2003 se měl podílet na neoprávněném dovozu 515,2 gramu kokainu českými občany S. J., a V. S., když V. S. byl s napolykaným kokainem zadržen při odletu z ostrova C. tamní policií a S. J. byl s napolykaným kokainem zadržen policií po příletu do A. dne 24. 8. 2003. Tímto jednáním měl obviněný T. spáchat dílčí útok trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Obviněný W. A. N. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 48 T 19/2004, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že se zapojil do činnosti organizované skupiny v měsících říjnu až listopadu 2003, když kontaktoval obviněného R. H. a další osoby, jež zprostředkovaly kurýry na převoz drog, zajistil finanční prostředky na dopravu kurýrů, kontaktoval je na další členy skupiny působící v N., a takto si počínal v případě uvedeném pod bodem 21. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Za spáchání shora popsaných trestných činů byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný R. H. byl podle §187 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to digitálních vah Bullet 2000 a mobilního telefonu Nokia 6310i. Obviněný V. T. byl podle §187 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný W. A. N. byl podle §187 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Nokia a 2 ks SIM karty k mobilnímu telefonu.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 11 To 145/2005, byla podle §256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná odvolání obviněných R. H., V. T. a W. A. N. podaná proti rozsudku soudu prvního stupně. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému R. H. doručen dne 27. 3. 2006, jeho obhájci dne 21. 3. 2006, obviněnému V. T. dne 23. 3. 2006, jeho obhájci dne 22. 3. 2006, obviněnému W. A. N. dne 23. 3. 2006, jeho obhájci 23. 3. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 21. 3. 2006.
Obvinění R. H., V. T. a W. A. N. napadli výše zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze dovoláními podanými prostřednictvím svých obhájců. Obviněný R. H. tak učinil dne 27. 4. 2006 a své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především nesouhlasí s právní kvalifikací soudů nižších stupňů, pokud jde o posouzení jeho jednání jako osoby působící ve spojení s organizovanou skupinou. V této souvislosti má obviněný za to, že nejednal s vědomím a úmyslem zapojit se do skupiny lidí, která by vykazovala znaky organizované skupiny. Své tvrzení obviněný konfrontuje s již provedenými důkazy v této trestní věci, z nichž podle obviněného jednoznačně nevyplývá, že by věděl o všech cestách kladených mu za vinu. V podaném dovolání se obviněný R. H. dále vyjadřuje ke skutkům uvedeným pod body 1. až 7. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a domnívá se, že nelze dovodit jeho vinu stran skutků uvedených pod body 3., 5., 7., 8., 11., 14., 18., 20. a 21. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Závěrem svého dovolání obviněný R. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a věc přikázal tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Obviněný V. T. podal dovolání dne 16. 5. 2006 opřel ho o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný je především toho názoru, že skutek uvedený pod bodem 21. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by spáchal tento skutek ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Nadto se obviněný domnívá, že je v rozporu se zásadami trestního práva, pokud soudy dospěly k závěru o jiném trestném činu a jiném právním posouzení v případě jeho osoby a jiném u svědků H. Š. a F. P. Podle názoru obviněného V. T. se odvolací soud jasně a srozumitelně nevypořádal s prokázanými skutečnostmi. Obviněný poukazuje na to, že v případě skutku uvedeného pod bodem 21. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nepostupovaly orgány činné v trestním řízení v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu, neboť údajně nezjistily skutkový stav věci. Pilířem odsouzení jmenovaného obviněného se podle jeho názoru stalo lživé svědectví svědka F. P. Dále se obviněný domnívá, že soud druhého stupně neodstranil pochybnosti o jeho vině, neboť nebyly předloženy důkazy v podobě převážené psychotropní látky, pasů s otisky razítek, čísel telefonického spojení ze zahraničí a další. Jak dále obviněný uvádí, nedopustil se trestné činnosti a popírá, že by jakýmkoliv způsobem organizoval nebo plánoval cestu k transferu drog. Obviněný údajně nic nevěděl o existenci organizované skupiny, když se nepodařilo v dosavadním trestním řízení prokázat žádné napojení jeho osoby na takovou skupinu. Obviněný má za to, že řízení probíhalo nezákonně, protože kurýři F. P. a H. Š. byli v postavení svědků, ačkoliv měli být v postavení obviněných, a soud nevzal v úvahu rozpory v jejich výpovědích a z toho vyplývající nevěrohodnost těchto svědků. Za nepochopitelnou považuje obviněný skutečnost, že obžaloba vyčlenila uvedený skutek od ostatních a vedla k jeho samostatnému projednání. Tímto postupem došlo podle přesvědčení obviněného k rozporu se zásadami trestního řízení, neboť právní kvalifikace jednání obou shora uvedených kurýrů byla mírnější než právní kvalifikace protiprávního jednání dovolatele. Obdobně obviněný V. T. ve svém dovolání namítá, že nebylo prokázáno, o jaké množství drogy se mělo ve skutečnosti jednat a zda se uskutečnil její transfer. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a věc přikázal tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Obviněný W. A. N. podal dovolání dne 23. 5. 2006 a následně ho dne 6. 6. 2006 odůvodnil v intencích ustanovení §265f tr. řádu. Obviněný W. A. N. opřel své dovolání o důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, které shledává v tom, že soudy obou stupňů nesprávně hmotněprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Zásadní problém spočívá podle obviněného v okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby obsažené v ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., tedy že se obviněný měl dopustit předmětného trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V této souvislosti poukazuje obviněný na skutečnost, že ke spáchání shora označeného trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech je nezbytné, aby počet těchto států dosahoval nejméně tři. V rozsudku soudu prvního stupně jsou však podle dovolatele uváděny Č. r., N. a N. A., ačkoli N. A. nejsou z hlediska státoprávního samostatným státem, nýbrž toliko samosprávným územím. Obviněný je přesvědčen, že pojem „více“ je nutné vykládat jednotně, a svůj názor demonstruje na příkladech skutkových podstat podle §224 odst. 3 tr. zák., §148 odst. 3 písm. a) tr. zák., §148a odst. 2 písm. a) tr. zák. a §219 odst. 2 písm. a) tr. zák. Z těchto příkladů pak za použití jazykového, logického a systematického výkladu obviněný dovozuje, že pojem „více“ musí znamenat alespoň tři. Je-li okolnost obsažená v ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. řádu vykládána teleologicky, jedná se podle obviněného o výklad nepřiléhavý a v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Dovolatel má za to, že by stávající judikatura Nejvyššího soudu v této věci měla být revidována v tom směru, který obviněný uvedl ve svém dovolání. Obviněný se dále domnívá, že ani mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, včetně Úmluvy OSN, nevyzývají smluvní strany k takovým krokům, k jakým došlo při formulaci shora citovaného ustanovení trestního zákona. Podle přesvědčení obviněného účelovým výkladem citované skutkové podstaty nemohou být rozšiřovány podmínky trestnosti. Pokud by vznikla společenská potřeba postihovat protiprávní jednání ve vztahu k organizované skupině působící ve dvou státech, muselo by k tomu dojít podle názoru obviněného cestou změny zákona, a nikoli postupem, jenž je údajně v rozporu s gramatickým, logickým, systematickým a zákonným výkladem.
Obviněný W. A. N. považuje za podstatnou rovněž námitku, že došlo k významné změně popisu skutku oproti obžalobě. Jak dále k tomu obviněný uvádí, obžaloba mu kladla za vinu dopravení drog na území Č. r. Rozsudkem byl však předmětný skutek zpřesněn v tom smyslu, že drogy byly přepraveny z C. (N. A.) pouze do N.
Obviněný W. A. N. namítá, že jeho působení v rámci organizované skupiny je nezbytné posuzovat nejen z hlediska formální stránky trestného činu, ale též s ohledem na formálně-materiální pojetí trestného činu, a tedy i z hlediska materiální stránky trestného činu. Za podstatné kritérium obviněný považuje také posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Stran tohoto kritéria obviněný uvádí, že ze skutkových zjištění rozsudku soudu prvního stupně nelze bezpochyby dovodit úmysl obviněného začlenit se do organizované skupiny. Obviněný považuje odůvodnění rozsudku za obecné a nelogické. Podle jeho názoru byl odsouzen na základě důkazů, které nebyly v řízení vůbec provedeny, resp. provedeny sice byly, nicméně nemají procesní hodnotu ve vztahu k jeho osobě. Tuto skutečnost obviněný demonstruje na jednotlivých příkladech, které se týkají zejména nesprávného poučení svědků podle §100 a §101 tr. řádu nebo neprovedení přímého důkazu v podobě telefonních odposlechů.
Obviněný W. A. N. se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl zabývat otázkou, zda krátkodobé působení obviněného s osobami, které dlouhodobě a ve velkém rozsahu páchaly trestnou činnost, odůvodňuje právní kvalifikaci podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., a to zejména s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nesprávně nevyužily postup podle §40 tr. zák., neboť materiální stránka trestného činu a osobní poměry obviněného odůvodňovaly takový postup. Závěrem svého dovolání obviněný W. A. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněných R. H., V. T. a W. A. N. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Stran dovolání obviněného R. H. státní zástupkyně uvádí, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který se při rozhodování o odvolání vypořádal s právní argumentací obviněného týkající se organizované skupiny. Skutková zjištění jsou podle názoru státní zástupkyně správná a v souladu s právním posouzením jednání obviněného. Pokud se jedná o dovolání obviněného V. T., jeho obsah podle názoru státní zástupkyně neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Státní zástupkyně s ohledem na tuto skutečnost uvádí, že argumenty obviněného V. T. se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Z dovolání obviněného W. A. N. podaného dne 23. 5. 2006 podle státní zástupkyně vyplývá, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, neboť neobsahuje dovolací důvody i to, čeho se dovolatel domáhá. Na základě shora uvedených skutečností státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného R. H. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. U dovolání obviněného V. T. státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Pokud se jedná o dovolání obviněného W. A. N., státní zástupkyně navrhla, aby je dovolací soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, jelikož nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda mají podaná dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda byla podána včas a oprávněnými osobami a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněných R. H., V. T. a W. A. N. Tito obvinění tedy podali dovolání proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a učinili tak prostřednictvím obhájců, proto jde o dovolání podaná oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. Obvinění R. H. a V. T. podali dovolání včas, na správném místě a jejich dovolání měla stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu). Pokud se jedná o dovolání obviněného W. A. N., ze spisových podkladů Nejvyšší soud zjistil, že tento obviněný podal dovolání u soudu prvního stupně v poslední den lhůty stanovené zákonem pro jeho podání, aniž by ovšem blíže specifikoval dovolací důvody a rozvedl v něm své dovolací námitky. Toto tzv. blanketní dovolání však obviněný W. A. N. v rámci lhůty obsažené v ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu doplnil o chybějící obligatorní obsahové náležitosti dovolání. Ze spisových podkladů však nevyplývá, že by tento obviněný učinil takové doplnění dovolání na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně, jak to předpokládá citované ustanovení. Proto i přes nesplnění zákonné povinnosti předsedy senátu soudu prvního stupně vyzvat obviněného k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu k tomuto účelu předseda senátu soudu prvního stupně současně stanoví, obsahuje dovolání obviněného W. A. N. stanovené náležitosti.
Pokud jde o dovolací důvody, obvinění R. H. a V. T. opírají jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný W. A. N. uvádí ve svém dovolání vedle tohoto dovolacího důvodu i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jenž spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dalším dovolacím důvodem uplatněným v dovolání obviněného W. A. N. byl důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K jeho aplikaci Nejvyšší soud uvádí, že naplnění tohoto dovolacího důvodu je možné ve dvou alternativách. Podle první z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, jehož existenci soud druhého stupně nezjistil, a tím nenapravil vadu zakládající takový dovolací důvod.
Obviněný R. H. konkretizoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve svém dovolání tím, že podle jeho přesvědčení soudy činné dříve ve věci nesprávně posoudily jeho jednání jako spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Obviněný V. T. pak dovozuje existenci stejného dovolacího důvodu z tvrzení, podle něhož právní posouzení skutku uvedeného pod bodem 21. rozsudku soudu prvního stupně je nesprávné, neboť nebylo prokázáno, že by obviněný spáchal tento skutek ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Své přesvědčení pak dokládá tento obviněný konstatováním, že soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu a nezjistily správně skutkový stav věci.
Podle názoru Nejvyššího soudu však obvinění R. H. a V. T. shledávají uplatněný dovolací důvod v takových dovolacích námitkách, jimiž vytýkají jen chybný procesní postup soudů nižších stupňů, který má spočívat v jejich nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obvinění vyvozují nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání (včetně okolnosti spočívající ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech) tedy obvinění R. H. a V. T. dovozují nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého v příslušném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro ně příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není zahrnut v ustanovení §265b tr. řádu o důvodech dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnili obvinění R. H. a V. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obvinění R. H. a V. T. namítali nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovali v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu a z jiného názoru na hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obvinění neuplatnili.
Proto při posuzování opodstatněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných R. H. a V. T. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obvinění dopustili skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud.
Obvinění R. H. a V. T. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýkají nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jimi uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Tito obvinění totiž nezpochybnili právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovoláních zaměřili výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Obviněný W. A. N. podal své dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Tento obviněný především nesouhlasí s právní kvalifikací jeho skutku podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. a domáhá se jiného výkladu znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Podle názoru obviněného došlo i k významné změně popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku na rozdíl od obžaloby. Obviněný ve svém dovolání dále namítá nedostatečné posouzení subjektivní stránky trestného činu, jehož spácháním byl uznán vinným, přičemž podle jeho přesvědčení byl odsouzen na základě důkazů, jež nebyly v řízení provedeny, a toto tvrzení opírá o konkrétní výčet procesních pochybení. Konečně tento obviněný vytýká soudům nižších stupňů, že nesprávně nevyužily mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §40 tr. zák. Nejvyšší soud by se podle obviněného měl rovněž zabývat úvahami, zda s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. je odůvodněna přísnější právní kvalifikace jednání obviněného podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák.
Pokud jde o námitku obviněného W. A. N. směřující proti výkladu znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., Nejvyšší soud ji nemůže akceptovat zejména s ohledem na ustálenou judikaturu, od níž v tomto případě nemá důvod se odchylovat – viz rozhodnutí pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr. K naplnění uvedeného zákonného znaku tedy postačuje, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Č. r. Přitom podle rozhodných skutkových zjištění obviněný W. A. N. participoval na činnosti organizované skupiny působící ve více státech, neboť zorganizoval cestu kurýrů, pro tuto cestu zajistil finanční prostředky a kontaktoval kurýry na další osoby v N. Pokud tedy obviněný v souvislosti s výkladem znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ namítá, že N. A. nejsou samostatným státem, ale toliko samosprávnou oblastí, je tato námitka bezvýznamná. Jak totiž jednoznačně vyplývá z dokazování provedeného soudy nižších stupňů, v posuzovaném případě se jednalo o státy dva, tj. o počet, který postačuje k naplnění uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby bez ohledu na mezinárodněprávní status N. A.
Nejvyšší soud se neztotožňuje ani s námitkou obviněného W. A. N., že došlo k výrazné změně v popisu skutku oproti obžalobě. Jak Nejvyšší soud zjistil ze spisových podkladů, podaná obžaloba založená v trestním spise na č. l. 2555 obsahuje pod bodem 22. mimo jiné tvrzení, že se obvinění podíleli na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného množství kokainu. Naprosto totožný výrok obsahuje na č. l. 2989 trestního spisu i rozsudek soudu prvního stupně. Tato námitka obviněného je tedy zjevně nedůvodná a nemůže založit existenci uplatněného dovolacího důvodu. Nad rámec skutečnosti namítané obviněným Nejvyšší soud uvádí, že popis skutku obsažený v rozsudku soudu prvního stupně plně odpovídá požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu, neboť výrok, jímž byl obviněný W. A. N. uznán vinným, obsahuje přesné označení trestného činu jeho zákonným pojmenováním s uvedením zákonného ustanovení tohoto trestného činu, uvedením místa, času i způsobu jeho spáchání a obsahuje i další skutečnosti důležité pro jeho konkretizaci. Pokud se jedná o zachování tzv. totožnosti skutku, pak ani v této otázce nemá Nejvyšší soud pochybnosti o správném postupu soudů nižších stupňů. V obecné rovině lze konstatovat, že totožnost skutku bude zachována, jestliže existuje úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku nebo pokud existuje úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání či jednání a následek jsou alespoň částečně shodné a tato shoda je zjevná v podstatných okolnostech skutku. Na zachování totožnosti skutku nemají přitom vliv změny v okolnostech, které individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 1682). Obviněný W. A. N. jednal způsobem popsaným v obžalobě, když tímto jednáním vyvolal protiprávní následek konkretizovaný v obžalobě. Shodným způsobem pak žalované protiprávní jednání obviněného, resp. tímto protiprávním jednáním vyvolaný následek hodnotily soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud proto uzavírá, že totožnost skutku i popis skutku byly v této trestní věci nepochybně zachovány.
Stran námitky, podle níž u obviněného W. A. N. nelze ze skutkových zjištění dovodit jeho úmysl zapojit se do organizované skupiny, Nejvyšší soud uvádí, že není oprávněn zpochybňovat správnost skutkových zjištění soudů činných dříve ve věci. Jak již Nejvyšší soud zdůraznil výše v souvislosti s dovoláním obviněných R. H. a V. T., není oprávněn k přezkumu správnosti a úplnosti skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Pokud se obviněný W. A. N. dovolává nesprávnosti skutkových zjištěních, činí tak mimo rámec dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud považuje za neopodstatněnou rovněž námitku obviněného W. A. N., která spočívá v tom, že soudy nižších stupňů odsoudily obviněného na základě důkazů neprovedených v řízení. I touto námitkou obviněný vybočuje z rámce deklarovaného dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a dovolací soud k ní proto nemohl přihlížet. Pokud jde o námitku obviněného vytýkající pochybení soudů, které nevyužily ustanovení §40 tr. zák., Nejvyšší soud připomíná, že v dovolacím řízení lze ve vztahu k výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení, což v dané souvislosti může znamenat pochybení např. při ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. apod. (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V projednávané trestní věci však nešlo o žádnou z takových situací. Přitom uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody je závislé toliko na úvaze soudu, pokud jsou současně splněny zákonné podmínky podle §40 tr. zák., ale nesouvisí s otázkou správnosti právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že jednání obviněného W. A. N. naplnilo po formální stránce zákonný znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, jímž je jeho spáchání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Jak je totiž v přezkoumávané věci zřejmé, tento obviněný organizoval cesty kurýrů, zajišťoval finanční prostředky na jejich dopravu a kontaktoval je na další členy skupiny působící v N. Takové jednání obviněného tedy formálně naplnilo uvedenou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Z toho, že se obviněný zapojil do organizovaných přeshraničních obchodů s drogami, které převáželi kurýři, a těmto kurýrům k tranzitu drog zajišťoval finanční prostředky na cestu, když je navíc kontaktoval na další členy organizované skupiny v zahraničí, je nutno dovodit, že spácháním trestného činu za uvedených okolností je stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost podstatně zvýšen. Naopak nebyly zjištěny další okolnosti, které by stupeň nebezpečnosti činu výrazně snižovaly do takové míry, že by neodpovídal ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestných činů posouzených podle citované přísnější právní kvalifikace. Na základě shora popsaného jednání obviněného tedy nelze považovat za takovou okolnost jeho tvrzení, podle něhož se trestné činnosti dopouštěl po krátkou dobu, a to v období měsíců října až listopadu 2003. V jednání obviněného je tak splněna i materiální podmínka pro použití uvedené vyšší trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., a Nejvyšší soud nemá důvod pochybovat o tom, že soudy činné dříve ve věci neučinily nesprávné právní posouzení stíhaného skutku ani jiné nesprávně hmotně právní posouzení, jak tvrdil obviněný ve svém dovolání. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že pokud trestní zákon stanoví určitou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, pak se tím předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.) v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí pod č. 34/1976-I. a č. 39/1980-II.Sb. rozh. tr.).
Obviněný W. A. N. uplatnil v dovolání i důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který by ovšem mohl být naplněn jen v alternativě vytýkající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí. Stran dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se již Nejvyšší soud vyjádřil výše, a protože jeho existenci neshledal, nemohl být s odkazem na něj naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění R. H. a V. T. podali dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, tudíž je bylo nutné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout. U obviněného W. A. N. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o všech dovoláních v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y