ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.851.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 851/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. července 2006 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 11 To 142/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 18/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 54 T 18/2004, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 1a), trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. před novelou (bod 1b), trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (bod 2a), trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 2b) a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §187 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 3 T 66/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla pokladu. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému V. Ž. částku 6.700,- Kč a poškozenému M. S. částku 13.570,- Kč a dále bylo rozhodnuto, že se poškozený M. S. podle §229 odst. 2 tr. ř. odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu se trestných činů dopustil tím, že
1)na přesně nezjištěném místě na lesní cestě u vody mezi R. a N. B. přesně nezjištěného dne počátkem měsíce září zdarma nabídl a předal ke šňupání ve třech dávkách, z nichž jednu vdechla nosem na místě, přesně nezjištěné množství látky metamfetamin zvaný pervitin, tedy látku uvedenou v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, neleztilé A. N., ačkoliv věděl, že jí dosud nebylo 15 let,
2)v Liberci dne 16. 3. 2004 v prostoru autoopravny P. M. nabídl a předal ke šňupání přesně nezjištěné množství látky metamfetamin zvaný pervitin, tedy látku uvedenou v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, neleztilé D. O., která jí na místě vdechla nosem, a v N. B. dne 17. 3. 2004 v koupelně bytu V. T., jí v časovém rozmezí cca 1 hodiny injekčně aplikoval přesně nezjištěné množství roztoku pervitinu do žíly pravého předloktí, ačkoli věděl, že jí dosud nebylo 18 let,
3)v L.
a)dne 16. 3. 2004 v časných ranních hodinách v S. ul. v prostoru za O. K. odcizil zde zaparkované a uzamčené osobní motorové vozidlo zn. VW JETTA v hodnotě nejméně 31.000,- Kč s autorádiem zn. B. v hodnotě 1.500,- Kč, walkmanem zn. P. v hodnotě 500,- Kč a 2 ks reproduktorů v hodnotě 750,- Kč, čímž majiteli V. Ž., způsobil škodu v celkové výši 33.750,- Kč,
b)dne 17. 3. 2004 kolem 05:00 hod. v H. ul. odcizil zde zaparkované a uzamčené nákladní motorové vozidlo zn. Ford Tranzit 100, v hodnotě nejméně 34.000,- Kč a věci nacházející se ve vozidle, a to elektrickou vrtačku zelené barvy v hodnotě 500,- Kč, řezačku na dlažbu v hodnotě 1.750,- Kč, 5 ks sádrokartonových profilů „U“ v hodnotě 700,- Kč, 36 ks vzorků hlavolamů v hodnotě 2.880,- Kč, dřevěnou montážní bednu s nářadím v hodnotě 1.000,- Kč, 5 ks prodlužovacích kabelů 220V v hodnotě 1.000,- Kč, 30 m běžných prodlužovacích kabelů včetně koncovek v hodnotě 1.600,- Kč, nářadí (2 sekery, 5 ks vrtáků, hoblíky) v hodnotě 1.000,- Kč, pákové převodové kleště červené barvy v hodnotě 300,- Kč, modrý kufřík s hmoždinkami v hodnotě 1.800,- Kč, hliníkovou vodováhu v hodnotě 780,- Kč, modrou sportovní tašku v hodnotě 200,- Kč, dřevené štafle v hodnotě 850,- Kč, reflexní vestu v hodnotě 350,- Kč, prázdné láhve bez hodnoty a účetní doklady, čímž majiteli M. S., způsobil škodu v celkové výši 48.760,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o vině pod bodem 2 rozsudku a proti výroku o trestu, rozsudek napadl odvoláním také obviněný proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 11 To 142/2005, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta. Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo doručeno obviněnému, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 3. 3. 2006.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 2. 5. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání uvedl, že se cítí nevinen a že se nedopustil jednání, která jsou mu kladena za vinu. Namítl, že krajský soud ve věci provedl důkazy, avšak přehlédl, že některé z důkazů, které byly provedeny v rámci přípravného řízení, když nebyly provedeny správně, nebyly splněny podmínky pro přečtení některých výpovědí a pokud někteří ze svědků odmítli před soudem vypovídat, krajský soud tyto důkazy neprovedl nebo je nemohl provést, protože byly opatřeny v přípravném řízení neprocesním způsobem. Podle obviněného se krajský soud nezabýval otázkou rozporných tvrzení svědků v rámci hlavního líčení a pouze paušálně z jednotlivých výpovědí vytrhával části jednotlivých výpovědí, který mohl použít v jeho neprospěch. Dále namítl, že navrhoval, aby krajský soud vyslechl jako svědky K. Z., V. T. a V. Š. a dodal, že je technicky neproveditelné, aby odcizil vozidla zn. VW JETTA a Ford Tranzit, když podle bodu 3a) napadeného rozsudku měl v ranních hodinách odcizit jedno vozidlo, současně toto vozidlo odvést do N. B. a v této době se měl dopouštět trestné činnosti vůči D. O. Krajský soud se tak nezabýval jeho námitkami, že vozidla neodcizil, dále namítal, že před soudem nebyl řádně vyslechnut svědek V. Š. a výpověď svědka J. Š. byla nesprávně posouzena. Uvedl, že v době kdy měl spáchat trestný čin vůči nezletilé D. O., byl v B. Soud v této souvislosti nesprávně vyložil výpověď svědka G. a svědka B., z nichž vyplývá, že kolem poloviny března 2004 byl v B. a nemohl se tedy dopustit trestné činnosti vůči nezletilé O. Pokud jde o výpověď svědkyně D. O. tuto považuje za krajně nevěrohodnou, neboť svědkyně žila v neurovnaných rodinných vztazích, potulovala se a pohybovala se mezi drogově závislými osobami. Svědkyni žádnou drogu neaplikoval, a tím méně mohl vědět, že jí není 18 let. Nemohl proto naplnit ani znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže. Dále obviněný namítl, že pokud jde o trestný čin pod bodem 2 rozsudku soudu prvního stupně soud hodnotil důkazy, které provedl, zcela v rozporu s logikou a nevypořádal se s rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků. Ve značně nepřehledném dovolání obviněný především uvádí, že krajský soud sice provedl potřebné důkazy, tyto důkazy však nesprávně hodnotil, a došel tak k nesprávnému právnímu posouzení.
Obviněný proto navrhl, aby usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 11 To 142/2005, bylo podle §265k tr. ř. zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí s pokyny, jak má věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání se nejprve zabývala tím, zda byla dodržena lhůta k podání dovolání. Poukázala přitom na to, že obviněnému a jeho obhájci bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu dne 3. 3. 2006 a dovolání bylo doručeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne 12. 6. 2006. Z poštovního razítka na obálce lze usoudit, že dovolání bylo dáno k poštovní přepravě snad dne 2. 5. 2006 a odesláno nikoli doporučeně „Nejvyššímu soudu ČR v Brně, Krajskému soudu v Ústí nad Labem, Liberec 602 00“, následně bylo PSČ 602 00 přeškrtnuto a nahrazeno PSČ Ústí nad Labem 400 01, které bylo rovněž přeškrtnuto s tím, že bylo uvedeno nově PSČ Liberce 460 01. Nebyla proto splněna podmínka §265e odst. 3 tr. ř. podle níž je lhůta k podání dovolání zachována tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a současně adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Dále uvedla, že pokud rozhodnutí soudu druhého stupně obsahuje poučení o právu podat dovolání, nejvyšší státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podstupoval podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. a dovolání obviněného J. K. sepsané dne 17. 3. 2006 obhájce JUDr. A. Š. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno opožděně.
Pokud by se Nejvyšší soud neztotožnil s tímto názorem, navrhla, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265b odst. l písm. b) tr. ř., neboť obviněný v dovolání uplatňuje námitky, které jsou námitkami skutkovými, a které proto nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání zakotvený v §265b odst. 1 tr. ř. Souhlasila přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného bylo podáno vzhledem §265e odst. 1, 2 tr. ř. a §265e odst. 3 tr. ř. včas dne 2. 5. 2006.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadl pouze skutková zjištění učiněná soudy. Námitka obviněného, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, z nichž následně vyvodily nesprávné právní závěry, stejně jako jeho tvrzení, že se nedopustil trestného jednání, je jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů. Za námitky skutkové povahy je nutno považovat také výtky obviněného týkající se posuzování výpovědi svědkyně D. O. i výpovědí dalších svědků. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek