ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.900.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 900/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. července 2006 o dovolání obviněného F. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 3 To 88/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 54/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 3 T 54/2005, byl obviněný F. Ch. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že dne 1. 5. 2005 řídil v obci H. osobní automobil Seat Leon, přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 1. 2003, sp. zn. 1 T 370/2002, uložen za trestnou činnost v dopravě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4,5 roku. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 12.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 3 To 88/2006, byl k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému uložen podle §49a odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 1 roku. Jinak zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen. Odvolání obviněného F. Ch. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný spatřuje dovolací důvod v nesprávném právním posouzení skutku, neboť kdyby se soud řídil základními zásadami trestního řízení, tak by obviněného musel ve smyslu §226 písm. a) tr. ř. zprostit návrhu na potrestání. V této souvislosti uvedl, že je povinností soudu, aby se řídil zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Soud podle něj za stejné důkazní situace, když svědek J. K. nebyl přímým svědkem jednání a informace o jeho údajném činu čerpal zprostředkovaně a ty se ani nevztahovaly k datu 1. 5. 2005, dospěl ke zcela odlišnému právnímu názoru, než ve zprošťujícím rozsudku, a odsoudil jej za jednání, kterého se nedopustil. Obviněný údajně tyto skutečnosti uváděl u Krajského soudu v Českých Budějovicích, přičemž upozorňoval na nesprávné právní posouzení skutku a krajský soud zamítl jeho důvodné odvolání.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 3 To 88/2006, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. Dále učinil návrh, aby Nejvyšší soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, aby obviněný byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného, než zákonem stanoveného důvodu. Obviněný sice vytýká napadenému rozhodnutí nesprávné zamítnutí odvolání, protože tvrdí, že předcházející řízení bylo zatíženo vadou, která naplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem tuto námitku opírá ve skutečnosti o zpochybnění skutkových zjištění, která jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Hodnocení důkazů však není hmotně právním posouzením a obviněný zpochybňuje nikoliv právní posouzení skutku, nýbrž závěr, že se skutek stal. Taková námitka však nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný zákonný důvod dovolání. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a pro případ, že by shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., a u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a zjistil, že dovolání má v podstatě obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadl pouze skutková zjištění učiněná soudy, a že tedy v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. písm. g) tr. ř. Námitka obviněného, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, z nichž následně vyvodily nesprávné právní závěry je, stejně jako jeho tvrzení, že se nedopustil trestného jednání, jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů. Za námitku skutkové povahy je nutno považovat výtky obviněného k výpovědi svědka J. K.. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002) a není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není a výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek