ECLI:CZ:NS:2006:5.TZ.157.2006.1
sp. zn. 5 Tz 157/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2006 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 55 To 396/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 155/2005, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 2. 2006, č. j. 3 T 155/2005-160, byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době počátkem roku 2005 si zapůjčil od K. K., originální CD nosič s operačním systémem WINDOWS XP a v rozporu s ustanovením §4 a §12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. tento následně zapůjčil Z. S., do místa jeho bydliště v Z., a ten se pokusil operační systém nainstalovat na svůj osobní počítač, což se mu nepodařilo, a následně počátkem roku 2005 ve svém bydlišti, na svém osobním počítači v rozporu s ustanovením §12 odst. 1, §71 odst. 1, 2 písm. c), d), §76 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona č. 121/2000 Sb. vyhotovil na CD-R nosiče 2 ks hudebních produkcí, a to 15 skladeb od B. A., překopírováním z originálního nosiče společnosti U. a 15 skladeb skupiny A. K., překopírováním z originálního nosiče společnosti E., které následně dne 20. 3. 2005 kolem 15.00 hodin v Z., okres Š., na křižovatce ulic H. a K., prodal zájemci za cenu 200,- Kč, čímž přivodil společnosti M. C., zastoupené Advokátní kanceláří V.&N., P., škodu 12.380,- Kč a výrobcům zvukových záznamů uvedených shora zastoupených Č. n. s. M. f. h. p., škodu nejméně 600,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. J. odsouzen podle §152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho (1) roku.
Dne 2. 5. 2006 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku podal u Okresního soudu v Šumperku návrh na zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. a) tr. zák. ze dne 27. 4. 2006, č. j. 1 ZT 388/2005 - 24, který směřoval vůči třem nosičům CD-R, na nichž byl zkopírován WINDOWS XP, 15 skladeb B. A. a 15 skladeb skupiny A. K., které byly zajištěny Policií České republiky na základě protokolu o vydání věci ze dne 23. 5. 2005 a předstíraného převodu podle §158c písm. d) tr. ř. [správně §158c odst. 1 písm. d) tr. ř.] ze dne 20. 3. 2005. Ve veřejném zasedání Okresního soudu v Šumperku státní zástupce svůj návrh na zabrání věci modifikoval tak, aby bylo o zabrání uvedených věcí rozhodnuto podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. s ohledem na jiný obecný zájem. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 29. 5. 2006, č. j. 3 T 155/2005 - 170 návrh na zabrání věci zamítl.
Toto rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 5. 2006, č. j. 3 T 155/2005 - 170 napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku stížností, o které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v neveřejném zasedání usnesením ze dne 10. 8. 2006, č. j. 55 To 396/2006 - 178, tak, že stížnost státního zástupce zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. 8. 2006, č. j. 55 To 396/2006 - 178, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti) v neprospěch obviněného M. J. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že napadeným rozhodnutím byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Ministr spravedlnosti v odůvodnění mimořádného opravného prostředku uvedl, že z odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Šumperku je zřejmé, že obviněný M. J. bez svolení oprávněných osob vytvořil rozmnoženiny zvukových záznamů hudebních skladeb interpreta B. A. a skupiny A. K., které zachycené na dvou nosičích CD-R prodal další osobě (resp. pokusil se prodat, neboť do skutkového děje vstoupil policejní orgán při využití předstíraného převodu). Tímto jednáním obviněný zasáhl nejen do majetkových práv výkonných umělců a výrobců zvukového záznamu ve smyslu §71 odst. 1, 2 písm. c), d) a §76 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorského zákona“), jak uvádí rozsudek, ale i do majetkových práv autorů hudby a textů, neboť zároveň postupoval v rozporu s §12 odst. 1, 4 písm. a), b), §13 a §14 autorského zákona. Dále se trestní stíhání týkalo i neoprávněného nakládání s nosičem CD-R obsahujícím operační systém (program) WINDOWS XP, ohledně něhož státní zástupce následně navrhoval také propadnutí věci. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Šumperku vyjádřených v rozsudku ze dne 20. 2. 2006 se však v tomto případě jednalo o originální nosič s oprávněnou rozmnoženinou programu, neoprávněné bylo pouze nakládání s ním. Proto se dále věnuje pozornost pouze nosičům CD-R obsahujícím neoprávněné rozmnoženiny děl a výkonů chráněných autorským právem. Předmětné rozmnoženiny, které byly pro účely trestního řízení zajištěny v rámci předstíraného převodu na nosičích CD-R, svojí samotnou existencí porušují majetková práva autorů, výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, chráněná autorským zákonem, a představují potenciální zdroj jejich dalšího ohrožení, a pokud by byly vydány či vráceny postupem podle §80 tr. ř., a dostaly by se tak do volného oběhu, ohrozily by výše zmíněná majetková práva osob chráněných autorským zákonem. Ministr spravedlnosti se domnívá, že pojem „ohrožuje-li bezpečnost majetku“ užitý v §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. nelze vykládat zužujícím způsobem pramenícím z vžité představy ohrožení bezpečnosti majetku útokem násilné povahy proti věcem – majetku hmotné povahy (např. při krádeži vloupáním, loupeží apod.), neboť v dnešní době je nemalá část majetku a majetkových práv představována právě majetkem v nehmotné podobě, který představují zejména práva spojená s výsledky tvůrčí duševní činnosti. Těmto majetkovým právům a majetku musí být zajištěna stejná právní ochrana jako majetku v hmotné podobě. Pokud Okresní soud v Šumperku ve svém usnesení, kterým zamítl návrh státního zástupce na zabrání věci, neshledal podmínky podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., nesprávně interpretoval uvedenou normu a důsledně nezvážil povahu nosičů CD-R obsahujících neoprávněné rozmnoženiny děl a výkonů chráněných autorským zákonem, jakož i důsledky případného volného oběhu takových věcí ve vztahu k majetkovým právům dotčených oprávněných osob, porušil zákon v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci následně nedostál své přezkumné povinnosti stížnostního orgánu a v rozporu s §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedený nedostatek v postupu soudu prvního stupně z podnětu státního zástupce nenapravil.
Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona ve prospěch obviněného v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Obhájce obviněného JUDr. M. S. a Nejvyšší státní zastupitelství se k výzvě Nejvyššího soudu, že se k podané stížnosti pro porušení zákona mohou vyjádřit, ve lhůtě sedmi dnů stanovené Nejvyšším soudem nevyjádřili.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí, a shledal, že zákon nebyl porušen.
Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že Okresní soud v Šumperku návrh státního zástupce na zabrání shora uvedených CD-R zamítl s odůvodněním, že především nelze vyslovit zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť toto nelze uložit dodatečně poté, co předcházející trestní řízení v téže věci skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ve kterém soud nevyslovil trest propadnutí věci uvedené v §55 odst. 1 tr. zák., ani ochranné opatření zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. a) tr. zák. a ani si nevyhradil rozhodnutí o zabrání věci do veřejného zasedání podle §230 odst. 2 tr. ř. Vyslovit dodatečné zabrání věci v tomto případě není možné, neboť by se jednalo o změnu pravomocného rozsudku, která je zásadně možná jen cestou mimořádných opravných prostředků. Pokud pak jde o návrh na zabrání věci podle ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož, nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v §55 odst. 1 tr. zák., může soud uložit, že se taková věc zabírá, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku či jiný obecný zájem, je třeba přihlédnout k tomu, že svým významem musí tento obecný zájem být rovnocenný zájmu na ochraně lidí nebo majetku. Následně Okresní soud v Šumperku dospěl k závěru, že v daném případě vyhotovení nelegální kopie operačního systému WINDOWS XP, který ani nebylo možno instalovat na jiný počítač a vyhotovení dvou CD-R s hudebními nahrávkami, není takové povahy, aby byly splněny podmínky pro zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci pak zamítl stížnost státního zástupce proti uvedenému rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku a v odůvodnění svého usnesení zejména uvedl, že odsouzený v průběhu předchozího trestního řízení vydal jednak svůj osobní počítač s příslušenstvím, a dále pak řadu nosičů CD-R, a v rámci nich i zmíněné 3 nosiče CD-R, jak jsou uvedeny ve výroku zjednodušeného rozsudku a u kterých okresní státní zástupce navrhl zabrání věci. K části, jíž se týká stížnost pro porušení zákona, krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nelze souhlasit se shora uvedeným procesním názorem okresního soudu v jeho odůvodnění, že vyslovit dodatečné zabrání věci není možné s tím, že by se jednalo o změnu pravomocného rozsudku, která je v zásadě možná jen cestou mimořádných opravných prostředků, částečně však lze souhlasit s jeho věcným argumentem, že význam chráněného zájmu by měl být rovnocenný se zájmem, například na bezpečnosti lidí nebo majetku. Význam chráněného zájmu je v tomto případě dán pak i samotným obsahem nahrávky, jako je tomu například u nahrávek pornografických. V případě obviněného M. J. se jedná o nahrávky nezávadné, nepobuřující hudební produkce, které byly pořízeny na objednávku jiné osoby, na jí poskytnuté CD-R nosiče, přes další osobu, přičemž nebylo zjištěno, kdo tyto nosiče poskytl a kdo je měl opět převzít už s obsahem nahrávky pořízené bez souhlasu k tomu oprávněných autorit. Nahrávky samy o sobě nejsou nijak závadné, ale byly pořízeny na CD-R nosiče patřící blíže neznámé osobě, které jsou samy o sobě bezcenné, avšak i při pořízení jejich záznamů nezákonným způsobem nelze připustit jejich další oběh. Okresní soud v Šumperku doposud nerozhodl o návrhu odsouzeného na vrácení vydaných věcí, tj. jeho počítače s příslušenstvím a dalších věcí, zejména CD-R nosičů, videokazet, atd. Nicméně, ve veřejném zasedání se obviněný vyjádřil, že nežádá vrácení právě těch tří nosičů CD-R, které byly předmětem trestního stíhání, a soud první instance do budoucna zváží, jak s těmito věcmi naloží. Mimo jiné možnosti stížnostní soud zmínil, že tyto věci tvoří přílohu trestního spisu a jako takové mohou být např. u spisu i ponechány, neboť dokumentují trestnou činnost obviněného. Bude tak na uvážení soudu prvního stupně, jaký postup dále u zmíněných věcí zvolí, pokud nevyhověl návrhu stěžovatele na zabrání věci.
K právním názorům vysloveným ve stížnosti pro porušení zákona považuje Nejvyšší soud za nutné především uvést, že při výkladu pojmu „vyžaduje-li to bezpečnost … majetku“ (ve znění do 30. 6. 2006) nebo „ohrožuje-li bezpečnost … majetku“ (ve znění od 1. 7. 2006 na základě novely trestního zákona provedené zákonem č. 253/2006 Sb.) je třeba pod pojem majetku zahrnout i majetková práva oprávněných osob vymezená autorským zákonem (zejména v §12 a násl, §71 a násl., §76 a násl., §80 a násl. autorského zákona), a proto porušování autorského zákona při vyhotovování a rozšiřování nosičů obsahujících neoprávněné rozmnoženiny originálních nosičů, jímž je zasahováno do majetkových práv autorů, výkonných umělců a výrobců zvukového záznamu chráněných autorským zákonem, je třeba považovat za ohrožení bezpečnosti majetku ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. Je proto třeba souhlasit s odůvodněním stížnosti pro porušení zákona, že nelze vykládat toto ustanovení zužujícím způsobem omezujícím se jen na ohrožení bezpečnosti majetku prostřednictví věcí typu „instrumenta sceleris“ (zločinecké nástroje v technickém slova smyslu, např. kasařské či padělatelské náčiní) nebo věcí, které ohrožují majetek svou nebezpečnou povahou (např. výbušniny apod.), a proto nelze ochranné opatření zabrání věci ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. omezovat jen na tento typ věcí. Nicméně tento právní názor není pro posouzení této konkrétní věci z následně uvedených důvodů rozhodující.
Dále Nejvyšší soud s ohledem na různé názory vyslovené v usneseních Okresního soudu v Šumperku a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci připomíná již publikovanou judikaturu vztahující se k ustanovení §73 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle níž zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. a) nelze uložit dodatečně poté, co předcházející trestní řízení v téže věci skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ve kterém soud ani nevyslovil trest propadnutí věci uvedené v §55 odst. 1 tr. zák., ani ochranné opatření zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. a) tr. zák. a ani si nevyhradil rozhodnutí o zabrání věci do veřejného zasedání podle §230 odst. 2 tr. ř. Vyslovit dodatečné zabrání věci v tomto případě není možné, protože by se vlastně jednalo o změnu pravomocného rozsudku, která je zásadně možná jen cestou mimořádných opravných prostředků. Podmínka uvedená v ustanovení §73 odst. 1 písm. a) tr. zák., o zabrání věci, že pachatele nelze stíhat nebo odsoudit, není splněna v případě, kdy postih pachatele trestného činu, ke kterému má věc vztah uvedený v §55 odst. 1 tr. zák., je vyloučen pro překážku „rei iudicatae“ [§11 odst. 1 písm. f) tr. ř.], záležející v pravomocném odsuzujícím rozsudku za tento trestný čin (srov. č. 46/1992 Sb. rozh. tr.). Tento právní názor je též v souladu s požadavkem právní jistoty.
V návaznosti na tyto právní názory a po zvážení shora uvedených důvodů rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, jakož i s přihlédnutí k obsahu spisu Nejvyšší soud souhlasí se stížností pro porušení zákona i v tom směru, že je třeba vycházet z výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 2. 2006, č. j. 3 T 155/2005 - 160, kterým byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., jenž nabyl právní moci dne 20. 2. 2006. Tento rozsudek nebyl napaden stížností pro porušení zákona, a proto jeho správnost nemůže Nejvyšší soud v rámci tohoto řízení přezkoumávat, když ho nelze zahrnout ani pod pojem „řízení předcházející“ ve smyslu §267 odst. 3 tr. ř., neboť jde o meritorní pravomocné rozhodnutí, na které sice rozhodnutí o ochranném opatření podle §§239 odst. 1 tr. ř. do jisté míry navazuje, ale při rozhodování o uložení ochranného opatření ve smyslu §239 odst. 1 tr. ř. jde o samostatné řízení, jehož podmínkou je návrh státního zástupce, jímž toto řízení začíná.
Z výroku o vině uvedeného rozsudku Okresního soudu v Šumperku jednak vyplývá, že pokud jde o nosič CD-R obsahující operační systém WINDOWS XP, jednalo se v tomto případě podle skutkových zjištění obsažených ve výroku o vině o originální nosič s oprávněnou rozmnoženinou programu, jak to již správně dovodil ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona, přičemž neoprávněné bylo pouze nakládání s ním, přičemž navíc šlo o nosič zapůjčený od Karla Kaňky, který zjevně nevěděl, že s ním bylo takovým způsobem nakládáno. Nepřicházelo proto jeho zabrání ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. v úvahu. V tomto směru proto správně omezil ministr spravedlnosti svou stížnost pro porušení zákona jen na zbývající dva nosiče CD-R, na které obviněný překopíroval 15 skladeb od B. A. z originálního nosiče společnosti U. a 15 skladeb skupiny A. K. z originálního nosiče společnosti E. Také ohledně těchto nosičů je však třeba vycházet z výroku o vině již opakovaně uvedeného pravomocného rozsudku Okresního soudu v Šumperku, ze kterého vyplývá, že je následně dne 20. 3. 2005 kolem 15.00 hodin v Z., na křižovatce ulic H. a K., prodal zájemci za cenu 200,-Kč. Z toho vyplývá, že mu již po tomto prodeji nenáležely. Byť zákon v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. nevyžaduje, aby zabírané věci náležely pachateli, a proto je možné je zabrat komukoli, není možno přehlédnout, že jak návrh státního zástupce ze dne 27. 4. 2006, tak i stížnost pro porušení zákona, vycházely z toho, že tyto předmětné nosiče náležely dnes již pravomocně odsouzenému M. J. Situace je pak ještě komplikována závěrem stížnostního soudu, že tyto nosiče byly poskytnuty neznámou třetí osobou a M. J. provedl jen uvedené překopírování zmíněných hudebních produkcí. Přitom z obsahu spisu vyplývá, jak to správně uvádí stížnost pro porušení zákona, že 2 ks CD-R nosičů v plastovém obalu bez bukletu, kdy u jednoho CD-R bylo na útržku papíru napsáno B. A. T. B. O. M. a u druhého bylo na útržku papíru napsáno A. K. F. S. G. byly převzaty nstržm. M. B., policejním inspektorem, dne 20. 3. 2005 v 15.00 hod. v rámci předstíraného převodu věci od M. J., ke kterému došlo na křižovatce ulic H. a K. v Z., kdy po něm jmenovaný požadoval 200,- Kč, které mu po převzetí 2 ks CD-R předal v bankovce o nominální hodnotě 200,- Kč (viz úřední záznam ze dne 20. března 2005 - č. l. 40 spisu). Z uvedeného je zřejmé, že šlo právě o předmětné nosiče, ohledně kterých bylo navrhováno jejich zabrání.
Předstíraný převod provedený dne 20. 3. 2005 je ve spisu mimo uvedených 2 ks CD-R dokumentován pouze uvedeným úředním záznamem, který byl sepsán podle §158c odst. 4 tr. ř., jenž však nemůže ve věci sloužit jako důkaz, když předstíraný převod a okolnosti, za kterých k němu došlo, je třeba dokazovat důkazními prostředky podle hlavy páté trestního řádu o dokazování (srov. §89 a násl. tr. ř.). Pokud nebyly pořízeny při předstíraném převodu záznamy ve smyslu §158b odst. 3 tr. ř. a v důsledku toho není k dispozici zvukový, obrazový nebo jiný záznam doplněný protokolem sepsaným podle §55 a násl. tr. ř. (srov. analogicky §158d odst. 7 tr. ř.), ani v plánu předstíraného převodu věci ze dne 18. 3. 2005 předpokládaná fotodokumentace (viz č. l. 39 spisu), přičemž nebyly ani osoby, které operativně pátrací prostředky používaly, vyslechnuty jako svědci, byly uvedené 2 ks CD-R jedinými věcnými důkazy, které dokládaly provedení předstíraného převodu věci. S přihlédnutím k tomu, že provedení předstíraného převodu je možno doložit i jinými technickými prostředky při něm použitými (např. označenými bankovkami) nebo získanými, včetně technických a přírodovědných kriminalistických metod doložených příslušným odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem (srov. k tomu odborné vyjádření na č. l. 41 až 42 spisu), nelze v tomto postupu, v rámci něhož byly uvedené CD-R nosiče založeny do spisu jako důkazní materiál, shledávat zásadní pochybení, zvláště když stížnostní soud ve svém zamítavém usnesení zdůraznil, že ani tyto předmětné 2 ks CD-R nebyly ve vlastnictví obviněného M. J., ale byly mu poskytnuty k překopírování hudební produkce blíže nezjištěnou osobou přes další osobu, přičemž jejich vrácení ani M. J. nežádal.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud shledal správným postup (stížnostním soudem jen naznačený) spočívající v tom, že předmětné 2ks CD-R se tímto postupem staly jako věcné důkazy o předstíraném převodu věci ve smyslu §158c odst. 1 tr. ř. součástí spisu, o kterých pak již nelze z tohoto důvodu rozhodnout ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť tím by byly tyto věcné důkazy svědčící o vině obviněného M. J. ze spisu odstraněny a staly by se zřejmě důkazně nedostupnými z hlediska dalšího možného přezkoumání věci na základě případných mimořádných opravných prostředků. S přihlédnutím k tomuto právnímu názoru Okresní soud v Šumperku ponechá tyto 2 ks CD-R v příloze spisu a nebude o nich rozhodovat ani ve smyslu §80 a §81 tr. ř. Tímto postupem bude též dostatečně zajištěno, aby se tyto nosiče obsahující neoprávněné rozmnoženiny shora uvedených hudebních produkcí, jimiž bylo zasaženo do majetkových práv autorů těchto děl, práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, nedostaly do volného oběhu. Jen pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že postupem navrhovaným ve stížnosti pro porušení zákona by tohoto výsledku nebylo dosaženo, zvláště když by se Nejvyšší soud musel omezit jen na tzv. akademický výrok ve smyslu §268 odst. 2 tr. ř., který se nedotýká právní moci rozhodnutí, o nějž jde (srov. §269 odst. 1 tr. ř.), a proto by již nebylo možno v následném řízení ani vyslovit zabrání uvedených 2 ks CD-R.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud po komplexním přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal, že stížnost pro porušení zákona není důvodná, a proto ji zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť i přes skutečnost, že odůvodnění napadených rozhodnutí nelze považovat z podstatné části za odpovídající skutkové a právní podstatě věci, není možno vyslovit porušení zákona, když výrok předmětných rozhodnutí je ze shora podrobně rozvedených důvodů třeba považovat za správný. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil ve smyslu §274 věty třetí tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není další opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2006
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.